Recenze hry RoboCop: Rogue City. Devadesátková detektivka zaujme příběhem, akcí ale neohromí

FPS detektivní akce pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 225 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

RoboCop: Rogue City ve mně vyvolával smíšené pocity už od doby, co jsem si vyzkoušel demo. Svou hratelností mě nepřesvědčil, popravdě řečeno spíše odradil. Svou poslední naději jsem vsázel na příběh, který je jednoduše řečeno klasická policejní detektivka. Nicméně díky skvělým dabérským výkonům a relativně charakterním postavám mě dokázal chytit.

Hrajete za RoboCopa, kterému svůj hlas propůjčil původní herec Peter Weller. Jeho příběh začíná svižnou cutscénou a okamžitě vás vrhá do akce. Do Detroitu přišel nový kriminálník a místní gang se snaží získat jeho pozornost tím, že naruší televizní vysílání a obsadí sídlo stanice. V tom na scénu přicházíte vy jakožto robotický policista. 

Hned při prvním výstřelu a snaze pohybovat se mezi nepřáteli jsem věděl, že tohle není nic pro mě. Střelba a chování zbraně je jakýmsi způsobem velmi neresponzivní a pocitově rozladěné. Abych vysvětlil, měl jsem při každém výstřelu pocit, že se takhle zbraň  prostě chovat nemá, nehledě na opravdu nepěkný zaměřovač ve středu obrazovky. Střelba ovšem není jediný způsob boje. K dispozici je vám také možnost nepřítele jednoduše popadnout a hodit ho přes celou místnost. Pokud se vám podaří zasáhnout někoho dalšího jeho letícím kolegou, zabije ho to také. Dalším trikem v rukávu je jednoduchá ale efektivní rána pěstí. RoboCop je přeci jen robot a jeho mechanická paže zabije kohokoli v prvních pár misích jednou ranou.

Pokud se zaměřím na pohyb hlavní postavy, tak moc nenacházím slova. Chápu, že to může být čistě můj problém, ale styl chůze, běhu i otáčení kamery během pohybu je prostě špatný. Rozhodně se jedná o něco, co vývojáři udělali záměrně, aby hráče dostali více do kůže RoboCopa, ale nehraje se to příjemně. Pokud se nacházíte v klidné pasáži, kdy jen procházíte okolí, tak je vše v pořádku. Jakmile se ale dostanete do přestřelky, začne to být horší. Jste jednoduše chodící tank. Žádné otáčení do stran, prostě pořád rovně a střílet a masakrovat. Vaše snahy jakéhokoli krytí a minimalizování utrženého poškození jsou marné. Těžké a pomalé kroky zapříčiňují v nepřehledných akčních pasážích zasekávání o prostředí a téměř nemožnost rozeznat sprint od chůze.

Několikrát se mi během hry stalo, že jsem se jednoduše zasekl za stolem a kvůli pomalosti RoboCopa trvalo pěkných pár sekund, než jsem se dokázal vymotat. Později už jsem se tedy nesnažil o žádné taktické hraní v podobě krytí a střelby z bezpečného místa. Prostě jsem naběhl středem a střílel. Rád bych ještě zmínil, že ve větších soubojích jste neustále pod palbou granátů, což spolu s výbušnými barely rozmístěnými všude po místnosti zapříčiní pocitově nekončící sekvenci výbuchů, ve které je špatně vidět a těžko se orientuje, natož během toho ještě někoho zastřelit.

Věc, která mě ale na celé akční stránce hry bavila, byla její surovost. RoboCop si nebere servítky a klidně rozdrtí hlavu svému protivníkovi nebo ho hodí o stěnu. Krev sice stříká všude okolo, ale pouze z modelů, nenajdete ji na stěnách ani na podlaze. Spolu s tím se také pojí fyzika nepřátel. Jejich reakce po utržení rány nejsou kdovíjak uspokojivé. Vystříkne trocha krve a jenom se svalí k zemi. Když už máme surovost na každém kroku, nebylo by na škodu i trochu přitvrdit v animacích smrti.

Dalším pozitivním aspektem u souboje je množství rozličných nepřátel. Nečekal jsem, že narazím na tolik variant padouchů. Samozřejmě je většina úrovně vyplněna běžnými nepřáteli, ale mezi nimi se volně pohybují i ti unikátní. Narazit můžete například na více obrněné a lépe ozbrojené členy gangu nebo na motorkáře, kteří kolem vás krouží a je těžké je trefit. Nechybí ani odstřelovači a chlápci s granátometem. V celé hře máte ale k dispozici dostatečný počet různých zbraní, abyste mohli každého specialistu zlikvidovat patřičnými nástroji.

Nezapomnělo se ani na pár RPG prvků. Sbíráte zkušenosti a za body si pak můžete svou postavu vylepšovat. Na výběr je dostačující množství dovednostních stromů, respektive v tomto případě jsou to spíše linky. Můžete se zaměřit na psychologii, útok, obranu, vitalitu nebo inženýrství. Čím více máte bodů v jedné lince, tím větší máte pasivní bonus. U vitality je to například procentuální zvýšení zdraví. Upřímně jsem necítil zas takové dopady těchto schopností, dalo by se hrát i bez nich, ale rozhodně v některých situacích dokáží pomoci. Za zmínku také stojí možnost upravovat si svou pistoli vkládáním procesních jednotek do procesoru zabudovaném uvnitř, což je řešené formou zábavné minihry.

Nyní odbočím k nejpovedenější části, a to k příběhu. Začátek jsme si shrnuli. Jen připomenu, že největší roli hraje nový kriminálník, jehož jméno není ani ze začátku známo. Dostanete vše, co byste čekali od každé policejní detektivky. Gangy, drogy a zvraty. Tím, co ale odděluje tento příběh od jiných, je důraz na RoboCopa, konkrétně jeho lidskou stránku. Alex Murphy neboli RoboCop je legálně považován za mrtvého. Nyní je z něj stroj, jediné, co mu zůstalo, jsou jeho vzpomínky a emoce. Kromě detektivní práce se příběh točí právě kolem této tématiky. Lidskost přítomná ve stroji.

Za mě se jedná rozhodně o něco, co jsem nečekal. Příběh na mně zanechal velký dojem a poznávat myšlenky Murphyho trochu i odvedlo mou pozornost od hlavní zápletky. Ta není kdovíjak propracovaná, nejedná se o román od Agathy Christie, přirovnal bych to spíše k Námořní vyšetřovací službě. Ale i tento typ detektivního příběhu může zaujmout pokud je dobře dávkovaný a záhada není okatá od prvního okamžiku. S potěšením říkám, že celé rozuzlení není takové, jaké jsem čekal. Dávkování postupného rozuzlení je také výborně zvládnuto a hra vás tedy udrží v napětí od začátku do konce.

Chtěl bych věnovat speciální prostor vedlejším úkolům. Upřímně řečeno byly mnohdy lepší než úkoly hlavní. Hlavní mise se skládají hlavně ze dvou věcí. Někam běž a všechny tam pobij. Pak následoval rozhovor a postup v ději. Naopak vedlejší mise byly rozmanité. Můžete si stoupnou na stanici za pultík a otevřít přepážku pro občany, kteří jdou nahlásit zločin. Při procházení městem můžete dát pokutu autu, které stojí tam, kde nemá. Vedlejší úkoly se nesly z pravidla v klidném duchu. Běžná policejní práce, a to mě na nich tak moc bavilo.

Grafická stránka hry je na první pohled nepříliš lichotivá. Můžu říct, že na druhý pohled se nic nemění. Obličeje postav jsou plytké a nedetailní. Lipsync je téměř nepřítomný. Prostředí je v relativně přijatelné kvalitě, ale časté nenačítání textur při přechodu do jiné oblasti celkový pocit lehce kazí. Modely zbraní jsou stejné jako obličeje, takže nepříliš povedené. Upřímně nejsem člověk, který příliš řeší grafiku, ale tady mě to opravdu bilo do očí. RoboCop se mi jednoduše vizuálně nelíbil a vím, že by se mi hrál daleko lépe, kdyby na něj byla větší radost pohledět. Jelikož jsem příběhový hráč, tak nedetailnost obličejů mě vytáčela do ruda. Nebýt výborného dabingu, tak cutscény přeskakuju. Optimalizace je na druhou stranu v dobrém stavu.  K dispozici jsem měl PC verzi a po celou dobu hraní jsem nezaznamenal žádné pády ani propady snímků.