Recenze hry Schim. Emotivní skákačka o člověku, který přišel o vlastní stín

Skákačka pro PC, PlayStation 4 a Switch ● Cena: 625 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 3+ ● Oficiální český překlad

Stín má každý z nás. Každý člověk, zvíře i věc. Stejně tak ho má i hlavní hrdina Schimu, obyčejný týpek, který si žije svůj každodenní život. Moc mu ale poklidné žití nevychází. Neuplyne dlouhá doba a přijde o všechno. O práci i o své blízké v osobním životě. A aby toho nebylo málo, ztratí z dohledu i svůj vlastní stín. Právě za něj budeme hrát, za jednu z mnoha tmavých potvůrek, které ve Schimu stíny znázorňují.  

Aby se stín vrátil ke svému právoplatnému majiteli, budete s ním muset proskákat skrz ostatní stíny. Na světle moc dlouho nevydržíte, a tak si musíte dobře plánovat cestu. Jakmile se budete válet na slunci, po chvíli se vrátíte zpět do posledního pevného stínu, ve kterém jste byli schovaní. 

 K přesunu poslouží jakékoliv tmavé místo. Ať už jsou to stromy, kolemjdoucí či okolo poletující ptáci. Právě lidé a zvířata jsou ideální, protože vás mohou přepravit na jinak nedostupná místa, což sice neplatí vždy, ale řešení se vždycky tak jako tak najde.  

Schim je ve své podstatě jednoduchá skákačka se základními mechanikami. Pohybovat se můžete striktně ve stínech. Během skoků sebou můžete plácnout o zem a ještě trochu poposkočit, čímž se dostanete o trochu dál. Zároveň můžete interagovat s věcmi, v jejichž stínu se zrovna ukrýváte. U takového stromu si zatřesením jeho listy sice nijak nepomůžete, ale třeba šňůra na prádlo poslouží jako trampolína a návěstní cedule vás dokáže odpálit pěkně daleko. 

Interaktivní je v prostředí úplně všechno. Jen minimum věcí má ale nějaké praktické využití. Ve valné většině případů jsem neměl problém prohopsat úrovní bez jakékoliv další pomoci. Skákání ze stínu do stínu není nic složitého a častokrát vám vývojáři jasně předpřipravili cestu, kudy byste se měli vydat. Když to zrovna dobře vyšlo, ani jsem se nezastavil a plynule proskákal celou úroveň. Tak to ale nefunguje vždycky. Někdy je potřeba počkat, než zrovna někdo půjde okolo. Než kolem bude projíždět auto, v jehož stínu se můžete dostat bez problému na druhou stranu ulice. Chce to tedy trochu přemýšlení, ale Schim rozhodně mezi náročné hry nepatří, což platí v ohledu obtížnosti skákání i řešení problémů. Je to zkrátka pohodovka na pár hodin. 

Kdykoliv se můžete nechat navést na směr, ve kterém se nachází konec úrovně. Bez této funkce bych určitě dost často končil ve slepých uličkách. Úrovně jsou občas otevřenější a budí nutkání k většímu průzkumu. Prolézat každý roh za to ale nestojí. Většinou jsem skončil právě v nějaké slepé uličce. V těch lepších případech narazíte na předměty povalující se ve stínech, které o ten vlastní také přišly. Můžete tak ostatním ztraceným stínům pomoci získat zpět jejich domov. Je to jen nepovinný bonus, který můžete s klidem přehlížet, protože v příběhu žádnou roli nehrají. Narazil jsem jen na pár (doslova pár) výjimek, kdy mi nalezený předmět usnadnil cestu k cílovému stínu. Své využití tedy tato funkce má, ale naprosto minimální.  

Celkově bych řekl, že by si objekty a interakce s nimi zasloužily více prostoru. O tom mě přesvědčily hlavně závěrečné úrovně (jejichž náplň kvůli spoilerům prozrazovat nebudu), kde jsou právě tyto mechaniky využívané o dost víc a nejsou to jen nepovinné záležitosti. Bez správného postupu a řešení situace se dál nemáte šanci posunout. Je škoda, že tohle tvůrci pořádně využili až úplně na konci místo toho, aby podobnými nápady byla propletená celá hra.  

Může to znít tak, že valná většina úrovní je jen o prostém poskakování ze stínu do stínu a nic navíc. I když to většinou platí, občas přijde vítané a dobře vymyšlené zpestření. Svého člověka hledáte i po nocích. Má to ale háček – tma se jako stín nepočítá, a tak se vaší záchranou stává pouliční osvětlení, světla aut nebo světelná značení na návěstidlech. Občas vás zachrání i bouřka, kdy blesk na chvíli osvítí okolí a vy musíte co nejrychleji proskákat zase o kousek dál, než ta polízanice ustane. Podobné momenty dodávají Schimu alespoň trochu víc variability, i když by si jí zasloužil ještě o něco víc. 

Za celou dobu hraní nepadne jediné slovo. I přes to dokáže Schim vyprávět poměrně emotivní příběh z každodenního života. Zrovna člověk, za jehož stín hrajeme, to lehké rozhodně nemá. Postupně společně s ním sledujeme, jak se může během krátké doby dostat na dno. Tam to ale nekončí, a tak budete svědky i jeho vzestupu. Když se budete během hledání cesty dobře rozhlížet okolo sebe, uvidíte, že v samotném prostředí se vypráví také spousta dalších menších příběhů. Stejně jako interakce či hledání ukrytých předmětů nejde o stěžejní součást hry. Díky takovým maličkostem ale působí svět alespoň o něco víc živě a získává s tím ještě víc odpočinkový nádech, který navíc podporuje hudební doprovod, u kterého se vyklidní opravdu každý. 

Všechny události hráč sleduje ze stínu v povzdálí a lidé se dorozumívají jen posunky a řečí těla. Občas není úplně jednoznačné, co se tím a tím pohybem autoři vlastně snažili říct, ale vzápětí při pohledu na další scény mi vždy rychle došlo, co že se to přede mnou odehrálo za scénu a jaký byl její význam. I přes to, že nepadne jediné slovo a hratelnost není náročná ani v nejmenším, nemá Schim problém rozdmýchávat emoce. 

Pochvalu si ode mě zaslouží také grafická stylizace, díky které Schim rozlišíte od ostatních her na první pohled. Každá úroveň využívá odstíny jiné barvy. Jednou je vše zbarvené do zelena, potom zase proskakujete mezi různými odstíny žluté. Jen stíny jsou pořád temně černé, to se nikdy nemění. Což přeci jen dává smysl. Styl je to působivý a tvůrci ho využívají schopně. Zase jednou si neodpustím poznámku k tomu, že někdy je lepší mít hru silně stylizovanou, upustit v tomto směru od důrazu na co nejvíc realistické zpracování. Díky tomu je spousta her unikátní na první pohled bez ohledu na jejich další kvality.  

Kvalit má celkově Schim dost. Pohodová atmosféra, emotivní příběh, příjemná hratelnost, kterou jsem po hodinách nervování v Elden Ringu potřeboval jako sůl. Jen občas na vás může působit větší, než ve skutečnosti je. Prostředí je ve spoustě úrovní uměle nafouknuté, a i když se vydáte na průzkum každé drobnosti, žádné zajímavé objevy vás nečekají a musíte ze slepé uličky odskákat zase zpátky a nabrat směr ke stínu, který vás posune zase o krok dál k vašemu člověku.  

Je to zkrátka nenáročná hopsačka. Pokud u her chcete hlavně odpočívat, Schim vám můžu s klidem doporučit. A jestli byste chtěli mít hrátky se stíny přece jenom o něco náročnější, po prvním dohrání se vám odemknou dodatečné možnosti nastavení. S nimi si můžete vypnout záchytné body, deaktivovat ono malé poskočení nebo si zapnout riskantní režim, se kterým hra končí, pokud 20x zůstanete se stínem rozplácnutí na slunci.