Recenze hry Sea of Stars. Zářný příklad pixelartové pohádky

RPG s tahovými souboji pro PC, PS4, PS5, XO, XSX a NS ● Cena: 829 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Kdo by to byl rušil, že kroky francouzského studia Sabotage povedou po jejich prvotině, kterou je 2D plošinovka The Messenger, směrem k poctě kultovním JRPG jako je Chrono Trigger. Sea of Stars si bere značnou inspiraci v pojetí hry, ale chytře do hratelnosti zakomponovalo moderní prvky, díky kterým působí svěže.  

Tím hlavním je tady příběh, kde sledujeme Valere a Zalea, dvojici válečníků slunovratu, a postupně se rozrůstající partu. Jejich kouzelný svět je v ohrožení. Fleshmancer, který představuje ultimátní zlo a před nějakou dobou se odebral do jiné dimenze, zde zanechal zrůdné potvory, které se po zkonzumování dostatku energie přerodí do podoby požíračů světů. Hrozba je to o to větší, že na takové příšery nefunguje běžná magie ani fyzické útoky. Jediným řešením je použití sluneční a měsíční magie, kterou ovládají pouze lidé narození na letní a zimní slunovrat. I to ale místnímu záporákovi přišlo příliš jednoduché, takže magie válečníků slunovratu je dostatečně silná pouze při zatmění slunce.  

Z předchozích řádků může příběh Sea of Stars vyplynout docela temně. Ve skutečnosti je to ale spíš příjemná pohádka, během které navštívíte řadu pozoruhodných míst, na něž je radost pohledět. Nelze popřít, že tvůrci mají pixelart zvládnutý perfektně. Ani v závěrečných lokacích mě nepřestali překvapovat tím, co zvládali vytvořit za scenérie. Je vcelku jedno, jestli zrovna plavete proudem vody stékajícím po hoře, prodíráte se temnými jeskyněmi nebo si dáváte oddech ve vesnické hospodě. Na každé obrazovce je vidět, že si někdo dal hodně záležet, kam který pixel umístí. 

Příběh je to rozsáhlý, nechybí v něm zvraty ani překvapení a postupně si dokážete udělat slušný obrázek o tom, jak tenhle svět funguje. Jen škoda, že jeho hlavní protagonisté jsou tak jednotvární. Chápu, že jde o pohádku, ale Zale a Valere tady zkrátka představují dokonalé kladné hrdiny, kteří nemají nejmenší chybku. Občas tak působí i docela hloupě a bez emocí jen proto, aby zase byli oni ti klaďasové. Na události ve světě reagují vcelku bezduše. Najdou se výjimečné situace, ale mnohem víc jsem si rozhodně užíval ostatní postavy, na které jsem narazil až později.  

Atmosféře pohádky a pocitu nostalgie značně dopomáhá ozvučení a soundtrack. Na hudbě se mimo jiné podílel i Jasunori Micuda, který je podepsaný právě i pod zmíněným Chrono Triggerem. V době, kdy tahle legenda vycházela na SNES, byly možnosti značně omezené. V Sea of Stars se s ostatními skladateli vyřádil dost, a i přes to zachoval styl typický pro jeho předchozí tvorbu. Popsal bych to jako kombinaci moderních prvků a zvukových efektů, které se používaly v dobách prvních generací konzolí od Nintenda. Společně tvoří opravdu dobrý dojem. Zvukem tak Sea of Stars zabrnká nejen na strunu nostalgie, ale zaujme i novopečené hráče, jejichž hráčské zkušenosti nesahají tak hluboko do minulosti. Tato slova platí nejen pro hudbu, ale zvukové efekty celkově.  

Zatímco v již řečených prvcích je jasně cítit inspirace, hratelnost tvůrci pojali po svém. Uchopit Sea of Stars je mnohem jednodušší, než bývá u RPG v tomto střihu zvykem. Zasloužily se o to hlavně triviální, ale přitom perfektně fungující mechaniky. S partou hrdinů se dostáváte do tahových soubojů, přičemž nepřítele vždy vidíte přímo v prostředí a nevyskočí na vás jen tak odnikud. Akce probíhá na tahy, takže není kam spěchat s rozhodováním. Postřeh a rychlé reakce ale i v Sea of Stars přijdou vhod. Pokud stisknete tlačítko přesně v moment, kdy na vás letí útok nepřítele, vyblokujete ho a utržíte nižší poškození. Dobře načasovaný stisk při švihnutí zbraní některého z hrdinů znamená jeden úder navíc. Do toho jsou tady ještě speciální schopnosti, kdy buď podržení či opakované mačkání tlačítek znamená o poznání vyšší poškození.  

Schopnosti má každý hrdina jiné a jejich použití stojí akční body. Pokud jich máte málo, stačí na nepřítele použít klasický útok a postupně se vám jejich ukazatel nabije. Každá schopnost a úder má také svůj vlastní efekt, což využijete při prolamování útoků nepřátel. Během boje přímo vidíte, za kolik kol nepřítel zaútočí a co je potřeba použít za elementy či zbraně, abyste ho ochromili a zabránili mu na vaši partu poslat třeba salvu bomb. Občas je celkem oříšek přijít na to, jak zkombinovat útoky a schopnosti tak, abyste plány svého protivníka překazili.  

Příběhové předěly občas tvoří animované filmečky

Možnosti strategizování postupně narůstají s rozšiřující se partou a novými elementy magie. V jednu chvíli můžete mít na bojišti ale jen 3 postavy zároveň. Vůbec mi to ale nepřišlo jako problém, protože stejně si můžete kohokoliv prohodit přímo v boji bez jakéhokoliv postihu. V některých chvílích jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že si vývojáři nepohlídali vyvážení obtížnosti. Toho bosse na předchozím ostrově jsem přece porazil napoprvé a teď celou moji partu vypne oživlý kus ledu na dva útoky? 

 Bossfight by přeci jen měl být tou ultimátní výzvou. V Sea of Stars mi ale kolikrát víc nakopala skupinka řadových nepřátel. Pokud by na vás někdo byl až moc silný, tak si můžete pomoct skrz relikvie. Některé získáte hned na začátku, jiné lze koupit u obchodníka. Vesměs to jsou zjednodušovaše pro snížení obtížnosti. Za celou dobu hraní jsem neměl potřebu je použít, ale pokud si chcete užít jen příběh a nechce se vám u souboje tolik přemýšlet, tak i tato možnost tady je. 

Vedle správně časovaných stisků a používání elementů hraje roli v tom, jak je vaše parta silná, i její výbava. Zbraně a zbroj jsou tady ale spíš, jen aby se neřeklo. Běžným postupem při příchodu do nové vesničky pro mě byla návštěva místního obchodu a vykoupení všeho vybavení. Běžným průzkumem totiž nenarazíte na nic lepšího a další obchodník má vždy zase o něco lepší a silnější nabídku. Vedle toho si můžete nasadit ještě několik prstenů, které už jsou alespoň trochu zajímavější. Výbava je v Sea of Stars takové nutné zlo, nad kterým není potřeba nijak přemýšlet a stačí vždy nakoupit to první, na co narazíte.  

Sea of Stars trochu klame tělem a občas může působit jako RPG s obrovským světem. Ve skutečnosti to ale není takový gigant. Příběh je to dosti lineární a přímočarý. Na samotném začátku si sice můžete vybrat, jestli se ujmete role Valere nebo Zalea, ale je to docela jedno, protože jsou oba neustále spolu. Při postupu hrou pak jen zřídkakdy narazíte na vedlejší příběhy. Pokud ale budete prozkoumávat dostatečně, tak umí odměnit tajemstvími, které byste jinak neměli možnost vidět.  

Hlavní vedlejší aktivitou je minihra Wheels, na kterou narazíte téměř v každé krčmě. Pravidla jsou jednoduchá. Každý hráč si vybere dvě postavičky a třikrát točí pěticí kol s tím, že si každé z nich může zamknout, takže zůstane stejné i po dalším zatočení. Správnými kombinacemi znaků z kol nabíjíte útok jedné nebo druhé postavě a také budujete hradbu okolo své základny. Cílem je dostat body nepřátelské základny z desítky na nulu. Pokud se vám podaří porazí místního šampiona, můžete získat další postavičky s rozdílnými schopnostmi. Minihra je to jednoduchá a hodně v ní hraje roli štěstí, ale dokázala mě zabavit možná až na moc dlouhou dobu.  

Jednoduchá, ale zábavná minihra Wheels

Jestli byste si chtěli Sea of Stars sami zahrát, přistupujte k němu spíš jako k příběhovce s tahovými souboji než k RPG. Pohádková výprava o dobru bojujícím proti zlu tady hraje tu největší roli, a i když není dokonalá, má silné momenty, a hlavně mě za celou dobu neomrzelo sledovat její nádherně zpracované prostředí, animace a poslouchat ozvučení připomínající retro klasiky.