Recenze hry S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl. Návrat do hrozivé i tajuplné Zóny je retro akční dobrodružství

FPS pro PC a Xbox Series S|X • Cena: 1 500 Kč • Singleplayer • Věkové omezení: 18+ • Oficiální český překlad 

Vývoj Stalkera 2 nebyl jednoduchý. Trval více jak 7 let a potýkal se jak s nástrahami covidového období, tak samozřejmě i s válkou na Ukrajině, která vývojářský tým notně zasáhla. Studio se stěhovalo, vývoj se protahoval. Nyní se ale konečně můžeme do Zóny vrátit. Jaký návrat to je? Inu, hodně podobný, jako byla první návštěva. V tom dobré i špatném slova smyslu.

V pokračovaní již nehrajeme za bezejmenného Stalkera, ale za chlapíka jménem Skif, který se do Zóny vydává z čistě zištných důvodů - vydělat si pořádný balík. Za pomoci speciálního zařízení zde chce nabít jeden z podivuhodných artefaktů. Jenže vše dopadne jinak. Zrada na sebe nenechá dlouho čekat, a tak se náš milý Skif vydává Zónou skrz na skrz, hledá toho, kdo ho zradil a proč. A že to bude strastiplná cesta nemusím asi zdůrazňovat.

Již prolog pak dává tušit, že Stalker 2 bude dost tuhým titulem. Než jsem se pořádně rozkoukal, hned jsem několikrát bídně zhynul. Nejhorší bylo setkání s prvními nepřátelskými vojáky. Jelikož hra začíná v noci, soupeře jsem skoro neviděl. Jenže oni mě ano a několikrát za sebou mě nakrmili olovem. Začátky v Zóně zkrátka nejsou žádný med a je potřeba vydržet několik hodin, než se dostanete k lepší výbavě, ale také než se sžijete se zdejším nehostinným prostředím.

Stalker je stále FPS s RPG prvky v polootevřeném světě. Herní mapa je opravdu gigantická, kdy postupně odemykáte další a další části. Navíc je dost členitá se spoustou zákoutí. Nachází se zde i jakási městečka, ve kterých si můžete odfrknout, nakoupit zásoby, opravit výbavu, ale také nebrat vedlejší úkoly, či se setkat se zástupci jedné z mnoha zdejších frakcí.

Pak se již vydáváte do světa. Světa, který, jak již bylo řečeno, je setsakra nebezpečný. Aby bylo jasno, ve Stalkerovi budete umírat. A to dost často. Zóna je totiž smrtící. A to snad ještě více, než tomu bylo v prvním díle. Nejednou vás odpraví hrůzné anomálie, jež chrlí oheň, elektřinu nebo vás prostě roztrhají na kusy.

Anomálie se v prostředí vyskytují hojně a jsou dle mého mnohem vražednější, než minule. Jenže to není vše. Pokud budete neopatrní, můžete zemřít i následkem radiace. Dále tu jsou mutanti všech druhů, hrozivá zmutovaná prasata, neviditelná monstra, divocí psi, ale i přerostlé krysy a mnoho dalšího. Nejvíce vám ale budou zatápět lidští protivníci.  

Zastavme se u nich. Protože jiní stalkeři či vojáci jsou tématem samým o sobě. Občas nepůsobí vůbec hloupě. Když například nejsou líní na krok a klidně vás obejdou a překvapí ze zálohy. Dovolím si tvrdit, že nejvíce neplechy vám ale ztropí jejich dost přesné hody granátem. Pokud se příliš dlouho ukrýváte na jednom místě, mrsknou vám pod nohy výbušninu.

Ve hře není žádný ukazatel či upozornění na to, kam granát dopadl. Musíte se tedy orientovat dle zvuku dopadu, což není nejpřesnější. I proto je nutné být neustále v pohybu. Také v noci vás často soupeř spatří dřív, než vy jeho a tichý postup je tak dost velká výzva.

Jak vznikal S.T.A.L.K.E.R. 2. Xbox ve spolupráci s vývojáři připravil dokument o tvorbě očekávaného pokračování

Bohužel, jindy umělá inteligence tak dobře nefunguje. Vojáci se občas zaseknou o objekt v prostředí. Když jim odpravíte pár kamarádů, stačí se na minutku či dvě schovat a zbytek skupiny ztratí zájem a dělá, jako by se nic nestalo. Jindy jsem s parťákem zaútočil na vojenskou základnu. Ukryli jsme se do budovy a koukám, že můj kámoš střílí zběsile do stropu. AI věděla, že za budovou na stožáru je nepřátelský sniper. Jenže si už „nevšimla“ stropu baráčku. A takovýchto scének budete svědky mnohokrát.

Tím se dostáváme k nepříjemnému tématu. Totiž k bugům. Těch je ve hře opět ohromné množství. Prvnímu dílu se to tak nějak dalo odpustit. Ale vstoupit dvakrát do téže řeky? Zvlášť, když je hra ve vývoji dlouhých 7 let? To si mohli tvůrci přeci jen trochu lépe pohlídat. Za mě je to zkrátka neomluvitelné.

S čím vším jsem se v Zóně setkal? Hned z kraje jsem si v jednom z úkolů šel vyzvednout odměnu ve formě ukrytého pokladu. Na místo jsem dorazil, schránku bez problémů vybral. Následně mi volá chlapík s následujícím rozhovorem: „Tak co Stalkere? Našel si vše? Nedělali ti mutanti příliš velké problémy?“ Načež Skif odpovídá: „No, snažili se, ale já jim dal co proto, a tak vše dobře dopadlo.“ Jenže já žádné mutanty vůbec nepotkal s čímž hra vůbec nepočítala.

Často jsem byl také svědkem levitace předmětů i postav. A ne, nešlo o následek jedné z anomálií. Jindy NPC procházela zavřenými dveřmi. Rozházená grafika dělá občas problémy i v cutscénách. Horší je to i se samotnými questy. V jednom jsem si měl promluvit s důležitou postavou, což jsem udělal. Hra to ale jaksi nezaregistrovala a neustále mi hlásila, že s ní mám mluvit opět, ale to nebylo již možné.

Jindy jsem měl odnést na daná stanoviště láhve vodky. První butylku jsem odevzdal, hra bod odškrtla. Druhou jsem také odevzdal, ale to mi již k dobru přičteno nebylo. Naštěstí šlo o úkol vedlejší a dal se splnit i jinak, přesto se tyto chybky opakují.

Samozřejmostí jsou i různé záseky o objekty v prostředí, nemožnost projít dveřmi, odskakování předmětů kamsi do dálky a mnoho dalšího. Naštěstí jsme se osobně nesetkal s chybou, která by hru úplně rozbila. Při nejhorším pomohlo načtení starší pozice. Hra mi zároveň ani jednou nespadla, což je plus. Přesto jsem se s nějakou chybkou setkával na můj vkus až příliš často, příliš pravidelně. Dost to ruší jinak parádní atmosféru.

Tvůrci se dušují, že o chybách vědí a chystají patch v den vydání. Navíc za poslední týden již tři velké záplaty vyšly. Ale po pravdě, nějak radikálního zlepšení jsem si nevšiml. Výsledek je podobný, jako je bohužel u Stalkera zvykem. Hra je nedotažená a zabugovaná až běda.

Kontroverzní jsou i jiné herní mechanismy, které mi přišly zastaralé. Jde například o dost osekané rychlé cestování. To funguje pouze mezi jednotlivými bezpečnými osadami, pomocí speciálních převaděčů a navíc za úplatu. Takže je celkem jednoduché tuto možnost minout (což se stalo i mně), jelikož například v tutoriálu o něm nic není. Po Zóně se tak musíte pohybovat hlavně pěšmo. A jak jsem již psal, mapa je opravdu gigantická.

Navíc nelze bez přestávky běžet. Musíte myslet i na staminu. Když toho moc nenesete, tak to ještě jde. Případně ji lze doplnit energeťákem. Ale jakmile jste více zatíženi, stačí pár sprintů či poskočení a stamina je fuč. Dokonce i obyčejný sek nožem schramstne třetinu výdrže. Z cestování se tak často stává nudné utrpení.

Vadil mi i systém ukládání. Pokud jsou blízko nepřátelé, hru neuložíte. Jenže to neplatí vždy a občas se mi postup nějakým záhadným způsobem uložit podařilo. Problém je to u větších přestřelek, kdy čelíte třeba 20 nepřátelům. Většinu se vám podaří vybít, ale jeden otrapa se někde schovává a vy ho musíte najít. Nehledě na to, že vám třeba vpadne do zad a zastřelí vás. Což znamená náročnou bitku opakovat. Ale možná jsem v tomto ohledu již moc zpohodlněl.

Absurdně přestřelené mi přišlo i opravování věcí. To je naprostou nutností. Rozhodně totiž nechcete, aby se vám uprostřed přestřelky zasekla zbraň. V naprosté většině případů to znamená vaší smrt. Jenže opravy provádí jen strýček v osadě. Navíc za šílené ceny. Oprava lepší neprůstřelné vesty stojí klidně 10 000 kreditů.

Za splněný vedlejší úkol běžně dostanete třeba 800 až 1500 kreditů. Loot je fajn zdrojem financí, ale jak již padlo výše, váš hrdina toho nepobere moc. Lepší je to pak s prodejem artefaktů, jejichž sběr je ale dost nebezpečný. Kreditů tak nebudete mít alespoň zpočátku nazbyt.

Abych jen nehanil, musím uznat, že čím déle jsem hrál, čím více jsem se sžíval se Zónou a začal chápat její principy, tím více jsem se bavil. Prvních pár hodin to byl zmar. Ale pak si osvojíte, jak se pohybovat, jak nejlépe bojovat, co platí na koho. V tu chvíli začnete vnímat onu unikátní atmosféru, postapokalyptické kulisy a všechny ty úžasné možnosti vyžití, které Zóna nabízí.

Motivující je i honba za novou výstrojí, kterou můžete ještě dále vylepšovat a upravovat. Potěší i bizarní postavičky a všudypřítomná ošuntělost a všepohlcující rozklad, kterého je zdejší prostředí plné. Fajn je nelineární příběh plný těžkých rozhodnutí.

Chválit je nutné i vizuál, pokud na to máte dostatečně silný stroj. Skvělé je i anglické namluvení, ale co si budeme povídat, hrát hru s původním ukrajinským dabingem je zážitek přeci jen autentičtější a stylovější. Celkově je zvuková stránka hry skvělá. Pípání Geigerova počítače, ukrajinské odrhovačky, ale i nervy drásající chrčení mutantů, to vše dokresluje již tak hutnou atmosféru. Potěší i profesionální české titulky.