Recenze hry Star Wars Outlaws. Předaleká galaxie, jak jste ji ještě neviděli

Akční adventura pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 999 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Jako velký fanoušek Star Wars se vždy těším na novou herní adaptaci. Jsem zvědavý s čím vývojáři přijdou a jak potenciálně rozvinou už tak obrovskou značku a vesmír. Outlaws upustil od tematiky jediů a vrhnul se trošku jiným směrem, a to do zločineckého podsvětí. Nápad na jedničku, zatím příliš nerozvinutá část celého univerza, dejme hráčům něco, co ještě nezažili. Na jednu stranu se to povedlo. Potkáte spoustu zločineckých syndikátů, nové, ale i staré postavy, a hlavně Outlaws obsahují opravdu spoustu referencí k původním filmům.

Na stranu druhou je ovšem příběh natolik jednoduchý a předvídatelný, že toho zase tolik nepřináší. Když se nad tím zamyslím, tak už samotná premisa je velice jednoduchá. Hlavní postava Kay se ocitne po nepovedené zakázce v úzkých a musí prchat. Osloví ji někdo jiný s nabídkou práce, která by ji z průšvihu dostala, a ještě k tomu si pěkně vydělá. Tyto dvě věty bohatě stačí na popsání celého příběhu, pokud vynechám konec. Ten se povedl o něco víc, než celý zbytek hry. Což u příběhu, který vám vydrží na 15 až 20 hodin, není zrovna dobrá bilance.

Zvratů se v průběhu příliš nedočkáte a vše je relativně přímočaré a předvídatelné. Až poté, co vstoupíte do poslední kapitoly, se teprve začnou dít věci. Byl jsem z toho lehce zklamaný, protože mě zajímalo, jakým směrem se bude příběh ubírat, co dalšího představí a jak svoji partii odehraje každý ze zločineckých syndikátů. Nepředstavil zhola nic, pouze přestřelky mezi vůdci, zatímco Kay se mezi tím vším motá za doprovodu svých dětinských hlášek. Zmínil jsem se už, že je opravdu nesympatická a nervy drásající hlavní postava? Ne? No tak teď už jo.

Nevím, koho napadlo z ní udělat naprosto nevyspělou, dětinskou a místy i trapnou rádoby gangsterku. Její hlášky a celkové charisma jsou jak z dokumentu o adolescenci, kdy překypuje sebevědomím, dokud na ní kdokoli nepromluví. Pak stáhne ocas a nějakou trapnou hláškou se z toho snaží vymluvit. Po většinu příběhu evidentně ani neví, co chce a snaží se být strašně drsná, až je to k popukání. Zato vedlejší postavy jsou zpracovány daleko lépe. I když hrají druhé housle, víc se s nimi dokážete ztotožnit, zvládají hráče zaujmout, zatímco Kay chcete vyhodit do černé díry.

Hratelnost už je ovšem na lepší úrovni. Musím říct, že neholduji příliš Star Wars střílečkám a mám raději světelné meče, ovšem zde jsem si to dokázal užít i s blasterem. Navíc většinu hratelnosti tvoří, nebo tedy měly by tvořit stealth pasáže. Volba je samozřejmě na vás, hra vám nechává naprostou volnost v tom, jak ke každé misi přistoupíte. Pouze některé vyžadují, aby nebyl spuštěn poplach, což se dá jednoduše vyřešit rozstřelením alarmu.

Pokud se zaměříme na stealth, tak největší roli při něm má váš malý společník Nix. Ten dokáže téměř cokoli. Otevřít dveře, šachtu, napadnout nepřítele, odlákat nepřítele, odpálit výbušninu a spousty dalšího. Tento malý mazlíček odmaká většinu práce, zatímco vy v roli Kay pouze sklidíte ovoce. Samozřejmě Nixe musíte ovládat ručně, nic neudělá automaticky, ale jeho ovládání je přehledné, jednoduché a nelze téměř nic pokazit.

Kay se při plížení soustředí na likvidaci cílů útokem zblízka. Má možnost také vystřelit omračující střelu z blasteru, ale ta má poněkud dlouhou přebíjecí dobu, a tak ji nebudete používat zase tak často. Další věc, která se neodmyslitelně pojí s tichým přístupem, je hackování dveří a počítačů. Při odemykání si zahrajete příjemnou rytmickou minihru a u počítačů jde o vybírání symbolů či čísel do řady. Celá hra se dá projít bez toho, aby vás kdykoli odhalili, tedy pokud to nebylo předem určeno. Přijde mi, že místy jsem hrál lehce povedenějšího asasína nežli Star Wars, což myslím v tom nejlepším možném slova smyslu. Pokud samozřejmě dojde na střelbu, tak je vám k dispozici klasický blaster, který si ovšem můžete upravovat a poté střídat různé režimy střelby. Nix vám také dokáže přinést zbraň od padlého nepřítele, a tak si osaháte i granátomet nebo odstřelovací pušku.

Outlaws ovšem není pouze o plížení a střílení, vlastně velkou část tvoří průzkum a parkour. Hlavní mise vás zavedou na různá místa, kde budete muset šplhat, skákat a hledat cestičky. Upřímně jsem byl velmi mile překvapen, čekal jsem, že většina hry bude hlavně o akci, ale spletl jsem se. Průzkumu a parkouru je dost. Je to vyváženo velmi příjemně a pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak si vzpomeňte na sérii Uncharted a hned budete mít představu o tom, jak to celé v Outlaws funguje.

Když už jsme u parkouru, nebyla by to hra od Ubisoftu, abych si na něj nestěžoval. Na přímo řeknu, že jsem vícekrát umřel kvůli nefunkčnímu parkouru než kvůli obtížným nepřátelům. Hra vám říká přesně, kudy máte lézt, a pokud se rozhodnete vyznačenou cestičku jen lehce nenásledovat, letíte z útesu, tak to prostě je. Kolikrát jsem si snažil cestu zkrátit, skočit přímo tam, kam potřebuju, ale ne, vždy to byl pád.

U parkouru také zlobí interakce. Na místě, kam potřebujete skočit, se nejdřív musí objevit prompt pro stisk tlačítka. Občas se ale musíte s kamerou dost štelovat, aby se tahle možnost vůbec objevila a vy tak mohli poskočit zase o kousek blíž k cíli. Ale ani pokud děláte vše tak, jak máte, nezachrání vás to před chybami celého sytému. Kay se někdy rozhodne, že se prostě pustí, nebo se hrany nechytí a zase padáte.

Outlaws se profilují jako otevřený svět, což doopravdy jsou, po nějaké době můžete kdykoli, kamkoli. Ovšem i tady narážíme na problémy. Ten otevřený svět je totiž poměrně pustý. Nemyslím teď vizuálně, ale spíše obsahově. Mapy jednotlivých planet jsou řekl bych přiměřeně veliké, ale stejně jejich valnou část tvoří prázdnota. Narazíte na pár kempů, zřícenin, ale nic, co by přímo vyzývalo k průzkumu, co by vás v té divočině drželo. Vždy naleznete truhlu s cennostmi nebo kosmetickým předmětem a tím to hasne. Na mapě není co dělat, pokud přímo neplníte nějakou zakázku nebo nehledáte specifického člověka.

Vesmír a pilotování vesmírné lodi samozřejmě nechybí, ale opět to není tak, jak jsem si představoval. K dispozici je vám omezená část vesmíru kolem orbity planety a tím končíme. Když jsem říkal, že na planetách není, co dělat, tak ve vesmíru to platí dvojnásob. Můžete posbírat zásoby, vystřílet pár lodí a prozkoumat vrak. Vesmír slouží vlastně pouze k přesunu, což je škoda, protože souboje v lodích jsou velmi povedené a zábavné, bohužel jich nezažijete mnoho. Jedinou útěchou pro fanoušky Star Wars je, že můžete volně přeházet do hyperprostoru a zažít tak ten stejný náboj, jako ve filmech. Na planetě si ale sami nepřistanete, hra to udělá za vás.

Lehce ožehavé téma u každé hry od Ubisoftu z posledních let je grafika. Ani Outlaws není na grafické špičce. Modely postav v cutscénách, které nejsou předrenderované, jsou velmi plytké. Mimika v nich téměř neexistuje a koukáte tedy na dvě nebo více nehybných tváří, jak si něco povídají. Zblízka vypadá všechno hůř, to je tady takové pravidlo. Přitom z dálky je svět pěkný, není to špička, ale kouká se na něj hezky. Planety z orbity vypadají úchvatně, ale jakmile koukáte na postavu, je to prostě nižší třída. Je rok 2024, pokud děláte AAA hru, takovéto grafické zpracování opravdu není na místě.

Hru jsem hrál na PS5 a naštěstí se to obešlo bez jakýchkoliv problémů. Vše běží plynule, můžete si klasicky vybrat mezi režimem kvality a výkonu, kdy vřele doporučuji kvalitu. Hra vypadá lépe a zároveň není pokles snímků pocitově tak drastický, jak tomu u některých her bývá. Můžete si také vybrat mezi cinematickým rozlišením nebo vyplněním obrazovky. Dalším pozitivem PS5 verze je dobře zpracovaná haptická odezva ovladače. Je přítomná v 90 % hry a můžete díky ní cítit, co zrovna děláte, stejně tak i k využití adaptivních trigrů nemám sebemenší výtku.