Dostala se ke mně zajímává roguelite hra v izometrickém pohledu jménem The Book of Aaru, která si hlasitě říká o vaši pozornost. Je to prvotina českého studia Amenti, a i když ze hry číší snaha zaujmout originálním konceptem, nevyvarovali se autoři některých přešlapů, které kazí pohodové hraní.
Zábavné souboje
Vývoj postavy
Bohatý obsah
Zpomalování času
Krkolomné ovládání
Sběr surovin a jejich věčný nedostatek
Přílišná obtížnost
6 /10
Akční rogue-lite RPG pro PC • Recenzovaná verze: PC • Cena: 370 Kč • Singleplayer • Oficiální české titulky
Zajímavý příběh brzdí otravný sběr surovin
Hrajete za tajemnou hrdinku Emily Sands, která díky podivuhodnému řízení osudu zůstala uvězněna hluboko ve egyptských hrobkách, kde se spojuje starodávna historie s mytologii a vyspělou sci-fi technologii. Originální žánrový mix tvoří podhoubí pro postupně budovaný příběh. Naše hrdinka ze záhadného důvodu nemůže zemřít natrvalo a je tak odsouzena prohledávat kobky znova a znova při snaze najít vytouženou cestou za světlem.
Na výpravy se vydáváte z klasického útočiště, respektive z bašty, kde je vždy na výběr z několik směrů. Nejste tady sami, úkoly vám zadávají mystické postavy zakleté v čase spolu s vámi. Úkoly a střípky příběhu jsou podávaný poutavě, vtipně a způsobem, který navozuje dobrodružnou atmosféru.
V útočišti si také vylepšíte zbraně, samotnou baštu, dále i glyfy vylepšující atributy a další propriety potřebné pro pohodlnější postup hrou. Ke všemu, co děláte, jsou zapotřebí rozličné suroviny, kterých je několik druhů. Zajímavé je a nevím, jestli jsem s tím setkal v nějaké jiné žánrovce, ale předmětné suroviny získáváte úplně ze všeho, co se dá zdemolovat a vězte, že zničit se dá skoro všechno.

Na počátku to zní zábavně, vrhnout se po hlavě do útrob pyramid a likvidovat všechny ty okrasné sloupy, polorozpadlé mumie, hrobky, oltáře… prostě ničit všechno vybavení po cestě. Jenže časem zjistíte, že vás to vlastně ohromně zdržuje od plynulého postupu hrou, pokud tedy nechcete přijít o cenné suroviny a úrovně jen proběhnout.
Kromě zmíněných vylepšení v útočišti máte možnost po cestě vyrábět medailony, které vám značně pomohou v postupu přidáním dodatečných schopností. Samozřejmě za cenu značného množství dalších surovin. Takže vám nezbývá nic jiného, než se opět věnovat těžbě. Vylepšovat atributy musíte, protože autoři se s tím nemazlili a obtížnost napálili opravdu vysoko.
Souboje ničí krkolomné ovládání
Aaru před vás předhazuje nepřátele v hojných počtech a udolat je v prvních minutách ba i hodinách hry je opravdová výzva. Autoři vám nenechají nic zadarmo a nutí vás experimentovat s různými glyfy, zbraněmi, úskoky, kouzly apod.

Naše hrdinka disponuje klasickým útokem na blízko, na dálku, umí uskočit a blokovat. Tyto schopnosti májí vždy slabší a silnější variantu, kterou lze dále umocnit, když zvolíte správnou kombinaci tlačítek. Blok navíc umí efektivně omráčit soupeře na pár sekund. Kromě bojových schopností nám autoři dali do vínku schopnost zpomalovat čas, což se velmi hodí ve vypjatých soubojích. Schopnost je časově omezená a po vyprchání se musí dobít. Tohle všechno dohromady v kombinaci s různou variabilitou zbraní dává poměrně širokou paletu možností, jak se vypořádat s tuhými nepřáteli.
Vzhledem k tomu, kolik práce si autoři dali se soubojovým systémem, je až zarážející, jak těžkopádně působí ovládání odvážné Emily. Celou dobu se pohybujete jakoby po osách pod úhlem 45 stupňů. Zapomeňte na klávesnici s myší a co nejdříve si připojte gamepad. Ovládání je zkrátka navrženo pro páčky ovladače. Levou se pohybujete, pravou otáčíte hrdinku kolem osy a zaměřujete nepřátele. Trvalo mi notnou chvíli si na to zvyknout a ani tak se mi často nedařilo úspěšně zacílit.
Doslova trýznivé chvíle jsem zažíval, když nepřátel na mapu vyběhlo několik najednou, což často znamenalo smrt, protože jsem se začal zběsile otáčet opačným směrem, než jsem uskakoval a trefoval jsem tak každý druhý pokus. To je asi největší neduh celé hry, kdy často dochází k situacím, kdy se pohybujete doslova pozadu a musíte se nejprve natočit k nepříteli čelem a přesně zacílit.

Zapomeňte na klasický diablovský auto-aim. Můžeme hanit Diablo 4 za všechno, ale ne za optimalizaci hry pro ovladač. The Book of Aaru tuto disciplínu zatím nezvládá. A jak jsem zmínil výše, na kombinaci klávesnice s myši raději zapomeňte. Je to škoda, protože jinak originální souboje s tuhými nepřáteli výrazně kazí souboj se samotným ovládáním.
V záplavě podobných titulů dokáže zaujmout
Pokud si přivyknete na ovládání, dostanete propracovanou roguelite hru, která slušně pracuje s principy vylepšování hrdinky a souběžného nabalování větší a větší obtížnosti, jak postupuje dál. Kromě tuhých nepřátel se musíte ještě připravit na ohromné množství dosti sofistikovaných pastí, se kterými by i Indiana Jones měl co dělat. Šlehající plameny ze zdí, bomby v hliněných nádobách, lejzry, vystřelovací kopí ze země apod.

Hra vás udržuje ve střehu a neustále musíte uhýbat a něco přeskakovat. Často ani netušíte, co se na vás vyvalí, když na tuhle podezřelou plošinu vlezete. Pastmi lze taky likvidovat nepřátele, což mě bavilo asi nejvíce ze všeho. Aktivovat pasti v pravý moment a elegantně a bez námahy zlikvidovat všechny příšery v dohledu. Výborný nápad, který přidává ještě větší variabilitu do soubojů.
Graficky je hra jednodušší v detailech, ale vizuální styl a nasvětlení scén dává hře pravé egyptské kouzlo. Zvukové efekty jsou hezky temné a hudba nerušivá. Za celou dobu hraní jsem se nesetkal s nějakým glitchem nebo hru kazícím bugem.
Verdikt
The Book of Aarnu je povedená roguelite prvotina, do které autoři vložili hodně práce. Avšak přepálená obtížnost a krkolomné ovládání mi nedovolují udělit vyšší známku. Což je škoda, protože hluboko uvnitř hry se skrývá zajímavý koncept s velkým potenciálem zaujmout svojí komplexnosti a variabilitou. Zajímavé souboje a důmyslný systém nastražených pastí bohužel brzdí nutnost sběru surovin. Hra umí zároveň nadchnout i otrávit.