Recenze hry The Dark Pictures: The Devil in Me. Pozvánka do domu sériového vraha

Studio Supermassive Games se proslavilo svými příběhovkami, které v některých částech působí spíš jako interaktivní filmy než hry. Po jejich úspěchu s Until Dawn se pustili do antologie The Dark Pictures, jejíž první sezóna vyvrcholila právě s letošním dílem Devil in Me. Oproti předchozím dílům je zasazení zase úplně jiné. Tentokrát je v hlavní roli partička krachujících dokumentaristů, kteří dostanou nabídku, která se neodmítá. Mají možnost navštívit repliku domu s rekvizitami Henryho Howarda Holmese, což je známý sériový vrah, který řádil na konci 19. století v Chicagu.

Jelikož to pro jejich společnost může znamenat odraz ode dna, neváhají a balí své vybavení, aby pro své fanoušky natočili další díl své dokumentární série. Čím blíž se ale dostávají na místo určení, tím víc tady něco nehraje. Zmíněná replika se nachází na jezerním ostrůvku, kde je kromě domu samotného jen pár stavení, které zejí prázdnotou. Po krátkém úvodu dokumentaristům dojde nezvratná pravda – někdo se snaží pokračovat v Holmesově odkazu a pro tyto účely si je přivedl do své pasti.

Začíná tedy boj o život, kdy vy nevíte, kudy ven, zatímco váš věznitel má plnou kontrolu nad vším, co se v domě stane. Hratelnost Devil in Me se oproti svým předchůdcům nijak výrazně neliší. Když zrovna nekoukáte na filmeček, musíte se během chvíle rozhodnout, ať už v rámci konverzaci nebo o další akci vaší postavy. Akční scény jsou pak navíc vyplněny quick-time eventy. Nutno připomenout, že na vašich rozhodnutích a včasných reakcích záleží. Může to ovlivnit osud každého člena štábu. I v Devil in Me může nastat scénář, kdy nepřežije nikdo, a naopak se druhého dne mohou dožít všichni.

Větší volnost v ovládání máte jen v klidnějších pasážích, kdy se snažíte najít cestu dál. Občas v těchto momentech narazíte na jednoduché hádanky, se kterými to tvůrci rozhodně nepřeháněli a ani jejich náročnost není nijak vysoká.

Ohledně samotné kvality příběhu těžko říct, jestli je lepší než v House of Ashes. Každý z nich má něco do sebe. Nicméně musím říct, že tentokrát je zakončení o dost vlažnější. Oproti tomu mě více zaujalo samotné prostředí. Neustále se měnící dům plný pastí je zpracovaný velmi dobře a design odpovídá době, kterou na chvíli navštívíte na začátku hry, kdy je vám představen celý Holmesův případ. O tom, jak jím byl jeho nástupce posedlý, se můžete dočíst v dokumentech, které jsou rozesety po celém domě i jeho okolí. Výborně to dokresluje atmosféru a ze záporáka to dělá víc než jen nemyslící postavičku, která se rozhodla vraždit.

Již padlo, že můžete narazit na různé dokumenty. Když budete prozkoumávat ještě o trochu víc, naleznete skryté předměty, díky kterým odhalíte další informace, jako třeba kdo byl návštěvníkem tohoto hotelu před naší skupinkou.

Průzkum ale není zrovna nejlépe zpracovaný. Práce s kamerou a pohyb postavy je stále docela neohrabaný a častokrát jsem se zamotal na místě, když jsem se pokoušel dostat k aktivnímu předmětu. Lezení po žebříku je pak hororem samo o sobě. Nejenže každému z dokumentaristů lezení trvá neskutečně dlouho, ale navíc občas mají problém se ho jen chytit. Nejednou se mi stalo, že u žebříku zůstala postava zaseknutá v animaci a chvíli jsem musel počkat, než se párkrát zaškubala a mohl jsem pokračovat dál.

V Devil in Me to bohužel bylo s chybami mnohem horší než v předchozí epizodě. Hrál jsem na PlayStationu 5 a jak jsem se později dozvěděl, tak tato verze neměla k dispozici první dva patche včas, takže byla poměrně rozbitá. Během průchodu jsem tak často viděl problikávání textur, postavám mizeli předměty z rukou a během filmečků byly zaseknuté v jedné animaci.

Postavy v mém průchodu byly hodně ohebné

Občas bylo jasně znát, že se nepřehrál některý z dialogů. Během průchodu bylo také dost otravné neustálé otáčení hlavy postav do směru, kam kamera vůbec nebyla otočená a ani tam nebyl žádný aktivní předmět. Vypadalo to tedy tak, že jsem běhal chodbami a postava se neustále koukala za sebe přes vlastní rameno. Zhruba v polovině hry mi PlayStation stáhl docela tučný patch, po kterém byla situace už znatelně lepší. Věci nemizí, s texturami to také není tak hrozné, ale věci jako neustálé otáčení hlavou zůstaly.

To, jak hra při vašem průchodu bude vypadat, můžete na konzolích ovlivnit nastavením grafiky. Klasicky můžete volit z vyšší kvality nebo výkonu. Vývojáři ale u možností neuvádí popisy toho, co možnosti vlastně dělají. Na první pohled jde o klasiku, kdy výkon zajišťuje 60 snímků za vteřinu za cenu nižších detailů. Výkon zase vytáhne detaily, ale hra běží ve 30 snímcích. Tohle je jeden z mála případu, kdy jsem volil kvalitu. Příběhovka tohoto typu přeci jen nepotřebuje ty nejrychlejší reakce.

Ani tentokrát nechybí možnost hraní v multiplayeru, a to jak lokálně, tak online. Režim Movie Night podporuje hraní ve 2 až 5 hráčích, přičemž každý má na starosti jen určité postavy z party a podle toho, kdo je zrovna na scéně, si prohazujete ovladač. Shared Story je pak pro online hraní s kamarádem. V mnoha částech The Devil in Me jsou na scéně 2 postavy. Sólo ovládáte jednu, v kooperaci dostanete každý svou. A když jste zrovna rozdělení, každý sleduje něco jiného. Při hraní online bohužel zatím musíte počítat s problémy. Může se stát, že jeden hráč vidí nehybnou postavu druhého, přitom ten už si vesele prozkoumává lokaci.

I přes to, že mě Devil in Me zaujalo svým zasazením a námětem, dojem z velmi příjemného hororu kazí jeho špatný technický stav. Předchozí díl z antologie jsem hrát také okamžitě s vydáním a na takové problémy jsem nenarazil. Je možné, že pokud by opravy přišly hned s vydáním, byl by celkový dojem lepší, ale ani po nich se nezlepšilo úplně všechno. I když je u her tohoto typu tím nejdůležitějším příběh, Devil in Me mě přesvědčilo, že špatná technická stránka dokáže pěkně zážitek znepříjemnit, i když příběh stojí za to.