Recenze hry The Last of Us Part II Remastered. Přes nevalná vylepšení exceluje kvalitou a bonusy

Akční adventura pro PlayStation 5 ● Cena: 1 189 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Oficiální české titulky

Jak dlouho musí uběhnout od vydání hry, než by měli její tvůrci začít pracovat na remasteru? Co 5 let? Anebo počkat 10 let a přinést razantnější vylepšení? Na tyto otázky není jednoznačná odpověď a u remasteru druhého Last of Us už při oznámení zaznívaly názory v tom smyslu, že je na něj příliš brzy. Však na čtvrtý PlayStation vyšel teprve v roce 2020 a už v tu dobu vypadal fantasticky. Samotnému mi toto rozhodnutí vrtalo hlavou hlavně proto, že ke hře dodatečně vyšel patch umožňující hrát na PS5 v 60 FPS. Remaster každopádně není jen o vylepšování již existujícího, také toho vcelku dost přidává. 

Není návratu 

Tím největším a nejprobíranějším přírůstkem je jednoznačně rogue-lite mód No return, ve kterém se v roli jedné z deseti postav pustíte na výpravu složenou z náhodných střetnutí s odlišnými nepřáteli a pravidly. Tento žánr je mojí krevní skupinou a podobně jako nedávno v rozšíření Valhalla pro God of War jsem si jeho hraní užíval. Provedení No return je ale hodně jiné, než jaké znáte z Valhally. 

No return je samostatnou položkou v menu, ke které můžete zamířit kdykoliv, aniž byste dokončili základní příběh. Děj tady nehraje žádnou roli, maximálně si můžete vyzradit, na jaká místa se podíváte nebo jaké postavy potkáte v průběhu seattleské výpravy. Ještě před začátkem průchodu si vybíráte postavu a obtížnost. Zpočátku je k dispozici jen Ellie a Abby, ale stačí pár pokusů a do rukou se vám dostane celá desítka různých postav. 

I když je hratelnost za každou z nich v podstatě stejná, tak se neliší jen svým vzhledem. Každý přeživší začíná s odlišnou výbavou, recepty a bonusy. Abby například exceluje v boji nablízko a k tomu má také vhodný počáteční strom vylepšení. Oproti tomu se třeba Dina specializuje na výrobu, takže hned od startu může vyrábět miny. Nedá se říct, že by jedna postava byla tou nejsilnější, jde zkrátka o preferenci vašeho stylu hraní. Abyste si odemčeli všechny, budete si muset osahat každou z nich. 

A teď už k samotnému průchodu. Vždy začínáte v úkrytu, kde kromě mapy najdete také ponk a obchodní stanici. Na mapě se větví několik tras k finálnímu bossovi a je tady pár rozcestí, u kterých si můžete vybrat cestu. Jednotlivé střety s nepřáteli se liší frakcí, se kterou budete bojovat, stylem mise a časem přibydou další vychytávky, jako jsou modifikátory nebo gambity. Trochu mě mrzí, že valná většina těchto variací tlačí hratelnost směrem k akci. V příběhu jsem se vyžíval pomalým plížením a nenápadnými likvidacemi. Tenhle styl průchodu ve většině případů v No return použít nejde.

Jednou z možných variant je střet v režimu Kořist, což znamená, že na vás postupně naběhne několik vln nepřátel a vy se s každým musíte vypořádat. Do toho se mohou přimotat všemožné modifikátory. S jedním ze zabitého nepřítele vypadne bomba, další vám zase přidá bonus k poškození, pokud máte málo zdraví. Mým nejméně oblíbeným je zneviditelnění nepřátel. Vidíte jejich stopy a obrys při soustředění, ale v té rychlosti těžko říct, jestli se na vás řítí obyčejný runner nebo byste měli začít zdrhat před clickerem. 

Po úspěšném střetu se zase vracíte automaticky do úkrytu, kde vás čekají odměny v podobě léčiv pro vylepšování schopností, součástek na zbraně a penízků, které využijete ve zmíněné stanici. Občas je mezi odměnami i kniha s dalším vývojovým stromem. Vše od modifikátorů až po odměny uvidíte přímo na mapě ještě před spuštěním střetu. Jak je v tomto žánru zvykem, smrtí končí celý průchod a přicházíte o všechny nastřádané zdroje. 

Pro ostřílené hráče bych určitě doporučil rovnou volit vyšší obtížnost než normální. Na tu je to totiž příliš velká brnkačka. Pokud se tedy nenecháte jako já amatérsky obejít clickerem, proti kterému v boji nablízko většinou nepochodíte. Vyšší obtížnost také znamená větší násobič získaných bodů za každý dokončený střet. Podle bodového hodnocení se můžete srovnávat s ostatními hráči. Dojem soutěživosti tvůrci umocňují hlavně v Denních průchodech, kde každý den mezi sebou hráči soupeří v identickém průchodu o získání co nejvyššího množství bodů. 

Je tady ale také možnost vlastního průběhu, kde si můžete upravit pravidla podle svého. Naughty Dog tak i v tomto směru vychází vstříc hráčům a dělá tak No return přístupnější. Navíc je to skvělá pomůcka při plnění konkrétních výzev, které hrají v tomto módu zásadní roli. Za jejich plnění se vám odemykají nové postavy, vzhledy, modifikátory, bossfighty i dodatečné režimy střetů. Mezi ně spadá například vykrádačka střeženého trezoru nebo ochrana společníka před hordou nakažených. Ani několik desítek průchodů tak nemusí stačit na to, abyste z No return viděli všechno. 

Pohled do zákulisí 

Vedle No return mezi nové přídavky patří zákulisní informace prezentované několika různými způsoby. Tím nejzajímavějším jsou jednoznačně “ztracené” úrovně. Přímo ve hře si můžete projít trojici úrovní, které se do finální hry nakonec nedostaly. Třeba část na festivalu, kterou jste během hraní viděli jen jako vzpomínkový filmeček, měla být hratelná. Vývojáři vám u každé úrovně v doprovodném komentáři vysvětlí, co s nimi zamýšleli a proč je nakonec vystřihli. Většinou je důvodem zpomalení tempa v příběhu. Je to záležitost ani ne na hodinku, každopádně je velmi zajímavé si poslechnou, co všechno se musí brát v potaz při vcelku obyčejné scéně ve stokách. 

Hlasů vývojářů si můžete užít ještě víc. Doprovodný komentář si můžete zapnout i v rámci základního příběhu. Tato funkce se vám ale zpřístupní až po prvním dohrání. Jestli už máte za sebou příběh z původní verze a plánujete pořídit remaster, můžete si jednoduše uložené pozice přenést a získat tak přístup k veškerému obsahu uzamčeném za první dohrání okamžitě. To se mimo komentáře týká také režimu New Game+, použití alternativních vzhled či skinů zbraní, obrazových filtrů nebo různých modifikátorů. Zajímavá je třeba funkce, se kterou se vám po každé smrti zrcadlově otočí úrovně. Nechybí ani slibovaný mód pro speedrunnery, což jsou hráči, kteří se snaží dokončit hru co nejrychleji. Přímo ve hře s můžete prohlížet své pokusy. 

Pokud máte dlouhou chvíli, tak mezi bonusy najdete i několik podcastů věnovaných příběhu a rozboru postav. Náhled pod pokličku vývoje The Last of Us Part II nicméně bude ještě pokračovat i po vydání remasteru. Studio totiž vydá dokument Grounded II, který původně vyjít neměl kvůli problémům během pandemie, ale nakonec se ho přeci jen dočkáme. Zachytává vše od velkých ambicí, přes momenty vyhoření a nechybí ani těžká situace během již zmíněné pandemie. Zatím není jasné, kdy to bude, ale celý dokument vyjde v rámci budoucího updatu pro remaster. 

Opodstatněná cenovka? 

Nejen u tohoto remasteru se mimo jiné řeší také cenovka. Vylepšené The Last of Us Part II najdete v digitálním obchodě PlayStationu za 1 189 Kč, což není plná cena za AAA novinku. Majitelé původní verze to budou mít o poznání levnější. Upgrade na remaster vás totiž vyjde na nějakých 10$, což platilo třeba i u prvního Spider-Mana. 

Novým hráčům bych každopádně doporučil s nákupem chvíli počkat. Není to totiž tak dávno, co bylo možné pořídit původní Part II doslova za pár stovek, ať už digitálně nebo v krabičce. I s poplatkem za upgrade to tak cenově vycházelo zhruba na polovinu toho, co běžně zaplatíte za remaster. 

Pokud už jste si ale tento příběh prošli a nebažíte po žádné ze zmíněných novinek, tak moc nevidím důvod, proč investovat do upgradu. Jak už padlo na začátku, původní Part II běží a vypadá na PS5 zatraceně dobře a grafická vylepšení nejsou převratná natolik, aby jen kvůli nim bylo nutné pořizovat uhlazenější verzi. 

Těžko posouvat hranice 

Příběh tentokrát moc rozpitvávat nebudu. I když je Part II už přes 3 roky stará záležitost, stále se určitě najdou tací, kteří tento příběh pomsty mají teprve před sebou. Pokud vás zajímá víc, tak zamiřte na naši původní recenzi. Nerozebírám ho hlavně proto, že v tomto směru nepřicházejí v remasteru žádné změny. Za sebe můžu říct, že i když chápu všechnu tu kontroverzi okolo, příběhem mě Last of Us Part II bavilo víc než jednička. Určitě tomu dopomohl i fantastický vizuál, který je v remasteru ještě o chlup lepší. 

Poznáte rozdíly na první dobrou? Upřímně, graficky se dá originál a remaster rozlišit docela těžko. Ono se není ani čemu divit vzhledem ke kvalitě, se kterou vyšla hra původně. Věci jako vylepšené nasvětlení, větší vykreslovací vzdálenost a vyšší rozlišení textur jsou samozřejmě vítané. Rozhodně ale nedělají nijak propastný rozdíl. 

Důležitější pro mě je, jak hra v nové verzi běží. Originál jste si po updatu mohli na PS5 zahrát v 60 FPS. Tady máte na výběr ze dvou grafických nastavení. S preferencí lepší grafiky hra běží v nativním 4k při nižších FPS. Výkon vám pak zajistí 60 FPS při 1440p. Vedle toho si také můžete framerate odemknout, pokud vaše obrazovka umí VRR. Valnou většinu hry jsem prošel s druhou možností a vše fungovalo naprosto bez problému. Pokud počítadlo na mé televizi nelže, tak se FPS většinu času držely okolo 80. Byla tady jedna výjimka v pasáži ve výškových budovách, kde to šlo k 50, ale jinak nemám v tomto směru k remasteru žádnou výtku. 

Naughty Dog také pokračuje ve své dřívější snaze udělat své hry přístupné pro co nejširší množství hráčů. K již existujícím více než 60 možnostem nastavení přibyla například funkce, kdy hráči s porozuměním popisných textů a rozhovorů pomohou vibrace. To se odvíjí od plnohodnotného využití funkcí ovladače Dualsense. 

Pro koho je tedy remaster určený? Rozhodně pro hráče, kteří Part II ještě nehráli a jsou namlsaní třeba seriálovou adaptací prvního dílu a na novou sezónu se nemohou dočkat. Zaryté fanoušky, pro které je Last of Us srdcovou záležitostí, ani nijak přesvědčovat nemusím, ti už mají určitě předobjednáno nebo se chystají na upgrade. Pokud ale už máte tento příběh za sebou, jeden průchod vám stačit a rogue-lite vám nic neříká, tak se mi těžko hledá důvod, proč byste měli do remasteru investovat. Náhled do zákulisí je samozřejmě zajímavý, ale není to věc pro každého. 

Stále ale platí, že jde o technicky výborně zvládnutou hru s emocionálním příběhem v drsném a nelítostném světě. Je jasné, že se s vydáním remasteru opět rozvíří ohně diskuzí o kontroverzi. Byl bych rád, kdyby k tomu tentokrát nedošlo, ale jelikož znám komunitu hráčů, tak je výsledek celkem jasný.