Recenze hry The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom. Princezna zachraňuje království na vlastní pěst

Akční adventura pro Nintendo Switch ● Cena: 1 499 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Série Legend of Zelda je mezi námi už přes tři dekády. Její díly se až na výjimky jeden od druhého velmi liší. Protagonistu ale mají společného. V hlavní roli je vždy Link v jeho zeleném obleku. Echoes of Wisdom tradici ale narušují. Na úvod sice dostanete do rukou Linka, ale většina hry patří přímo princezně Zeldě, která do tradičnějšího pojetí hry přináší prvky kreativity z posledních dílů. 

Poté, co se Link dostane do spárů temných sil, je na princezně, aby se pustila do zachraňování nejen jeho, ale i království jako takového. Začaly se v něm objevovat trhliny, ve kterých mizí lidé a postupně i celá jejich obydlí. Zelda, i když je odvážná, nepatří mezi zdatné bojovníky. Proto na řešení problémů musí jít úplně jinak.  

Ozvěny minulosti 

Do rukou se jí dostane mocná hůl od víly Tri, nově nalezeného spojence. Nevyužijeme ji ale v boji, její schopností je kopírovat objekty a stvoření, na které narazíte všude po světě. Jakmile se je jednou naučíte, můžete si jejich ozvěnu vyvolat, kdykoliv bude potřeba. Má to ale podmínku. Každá ozvěna spotřebuje určité množství energie Tri. To znamená, že zpočátku můžete vyvolat maximálně jeden kámen, nebo netopýra. 

S pomocí Tri můžete uzavírat temné trhliny, díky čemuž její energie naroste a tím se rozšíří i vaše možnosti hrátek s ozvěnami. Kreativitě se meze nekladou. Řadu situací jsem vyřešil jednoduše naskládáním několika postelí nebo trampolín na sebe. Využití jsem našel pro mnohem víc ozvěn, ve hře je jich přes sto, takže pokud nevíte kudy kam, je na místě zkoušet různé možnosti.  

Vzhledem k tomu, že je ozvěn takové množství, se najde spousta takových, pro které jsem využití nenašel. Nějak nechápu, k čemu mi je luxusnější postel, když plní stejnou funkci jako ta obyčejná, a navíc mi spotřebuje jeden dílek energie navíc. Problém nastává hlavně u ozvěn příšer. Ty, které nasbíráte na počátku hry, velmi rychle ztratí smysl. Najdou se užitečné výjimky, ale ani ty nevydrží po celou dobu, protože časem narazíte na stejné stvoření s větší silou. Používání slabší varianty mi nedávalo moc smysl.  

Jak se postupně ozvěny nabalují, začíná být trochu chaotické se v nich vyznat. Pokaždé si vybíráte z kompletního seznamu. Můžete si ho sice seřadit abecedně, nebo podle nejpoužívanějších ozvěn, ale když potřebujete rychle najít třeba vodního bloba, kterého jste nevyvolali pár desítek minut, je složitější se k němu dostat. Naštěstí se během výběru ozvěn hra zapauzuje, takže není potřeba panikařit. Rozhodně bych ale uvítal možnost si udělat vlastní výběr oblíbených ozvěn.  

Ve finále je to ale jen malá překážka. Vyvolávání jako takové funguje skvěle, řešení problémů má několik způsobů, a když vám zrovna nepomohou ozvěny, má Zelda ještě jednu speciální schopnost. Může s předmětem svázat svůj pohyb. To znamená, že jednoduše z cesty odsune i obrovský kus skály. Funguje to ale i opačně. Zelda se může nechat vést pohybem někoho jiného. Stačí se navázat na letícího ptáka a hned vzlétne také. Nebo se propojí s pavoukem a jednoduše vyleze na strmou stráň.  

Království jako dioráma 

Na první pohled je jasné, že se Nintendu osvědčil grafický styl, který použili v remaku Link’s Awakening. I když ho Echoes of Wisdom využívají také, jde zase o jinou příběhovou linku. Svět se podařilo zpracovat naprosto parádně. Putování za trhlinami vás provede nejen skrz travnaté louky, Zelda se podívá i do pouště, tropů a nechybí ani trocha plavání s kmenem Zora. 

I když na pohled vypadají Echoes a Awakening velmi podobně, je tady rozdíl v technickém stavu. Nové Zeldino dobrodružství není zcela vyladěné. Neustále jsem se setkával s trháním obrazu. Není to nic tragického, hraní jsem si užil i tak, ale rozhodně je pro Nintendo atypické, aby taková hra nevyšla vychytaná. Jasně, loňské Tears of the Kingdom také nejsou úplně stabilní, co se snímkové frekvence týče, ale je jasné, že Echoes by si s menším výkonem měly vystačit lépe. 

Nechci tím říct, že nová Zelda je jen vedlejší díl. To určitě ne. Echoes of Wisdom je plnohodnotné pokračování klasického stylu série, které na to jde zase trochu jinak. Dalo by se říct, že Echoes of Wisdom jsou perfektním mostem mezi tradiční a novodobou Zeldou.  

Celé se to netočí jen kolem hrátek s ozvěnami. Užijete si i nemálo akčních sekvencí, jako ze starších dílů. Zelda sice sama o sobě neumí bojovat, ale poté, co najde Linkův meč, na sebe může vzít podobu šermíře. Vydrží sice jen chvíli, ale dokážete s ní napáchat pořádnou paseku.  

Dalo by se říct, že je to ultimátka pro případ nouze. Vsázel jsem na ni hlavně při soubojích s bossem, které by čistě s ozvěnami zabraly o dost delší dobu. Navíc když vezmu v potaz, že navigovat vyvolané potvory je občas oříšek. To platí hlavně u létavců. Je sice super, že si vyvolám čtyři vážky s ostrým bodákem, ale k čemu mi jsou, když jen poletují okolo a nepříteli nevěnují pozornost? Umělá inteligence je občas trochu zmatená. Nejjistější je, když spojence vyvoláte přímo před nosem nepřátelské potvory, to pak přejde do útoku okamžitě.  

Šírá údolí a temné kobky 

Příběhem jsou Echoes of Wisdom docela přímočaré, i tak se v nich najde dostatek prostoru pro prozkoumávání. Dávají vám na výběr, ke které trhlině se vydáte, a během cesty najdete spoustu odboček. Ve vesnicích pár místních čeká na vaši pomoc. Jsou to většinou drobnosti, jako pochytání slepic. Další zase chce natrhat pár jablek.  

I když jsou to úkoly docela obyčejné, vyplatí se je plnit, protože odměny za to stojí. Občas můžete dostat srdíčko rozšiřující maximální životy princezny, ale většinou za svoji práci dostanete ovoce a další ingredience.  

Ty mají své využití v obchodě se smoothie. Mícháním různého ovoce a dalších přísad můžete vykouzlit různé driáky. Jeden zrychlí plavání, po vypití dalšího zase bude princezna odolná proti mrazu. Pokud si koktejl správně namícháte, spolu s efektem se doplní také pár srdíček. Máme tedy i obdobu vaření z Breath of the Wild, které bylo mezi hráči velmi oblíbené. 

Užitečné věci můžete získat i bez toho, abyste plnili vedlejší úkoly. Stačí jednoduše prozkoumávat. Často narazíte na skryté truhly či celé jeskyně, které se dají snadno přehlédnout. Můžete jít neustále po hlavní příběhové lince, ale přijdete o spoustu schovaných věcí. 

Několikrát jsem zmínil, že Echoes of Wisdom přebírají některé prvky ze starších dílů a pracují s nimi zase trochu jinak. V podzemních kobkách na mysl vyvstává o dost starší dobrodružství. V některých částech totiž hru vidíte z boku. To jsou momenty, kdy připomíná Zeldu II z roku 1987. Samozřejmě s tím, že i v těchto pasážích hojně využijete sílu ozvěn.