Recenze hry The Settlers: New Allies. Návrat legendární strategie, který nepřináší žádnou výzvu

RTS pro PC, PS5, PS4, XO, XSX a NS ● Cena: 1 275 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Vychází s oficiální češtinou

Ledacos naznačí již první minuty ve hře. Do základních mechanismů vás zasvětí velmi vstřícný a informativní tutoriál. Následně se již můžete pustit do hlavní kampaně. Zde jsou vaše osady rabovány zlými nájezdníky a jediné východisko z této šlamastiky je útěk. Během své první zastávky potkáte jak spřátelený kmen, tak i další rabiáty. Zároveň ale objevíte i starobylé stavby, jenž zde zůstali po vašich předcích. Vaším úkolem tak je rozluštit, odkud sem vaši předchůdci dorazili a ideálně je opět najít. Což by konečně přineslo i klid a mír pro vaše osadníky.

Příběh je jednoduchý a naivní, naštěstí hraje jen druhé housle, a pokud si ho nebudete všímat, o nic nepřijdete. Důležitější je, jak se noví Settleři hrají. Na což lze odpovědět jediným slovem: jednoduše. A to je i kámen úrazu celé hry. Je zkrátka příliš jednoduchá, příliš osekaná.

Ale popořadě. Jako v předchozích dílech, i zde je tím nejdůležitějším správa vaší základny. Což v prvé řadě znamená stavění. Budov, které zde můžete a musíte postavit, je velké množství a jsou rozděleny do několika kategorií. Jde o stavby základní, jako jsou baráčky pro vaše obyvatele, pily na zpracování dřeva či kamenolomy. Dále jsou zde domy, které produkují jídlo. To jsou třeba farmy, boudy pro lovce či sběrače. Další kategorií jsou doly. A to na kámen, železo, uhlí či drahokamy. Nechybí ani vojenské či obchodní budovy jako cvičiště, sklady či přístavy.

Každá stavba má svůj účel a váš postup je nutné správně naplánovat a zkombinovat. V dolech se těží uhlí a surové železo. V hutích pak z těchto ingrediencí získáte ocelové pruty. V kovárně z nich a z další porce uhlí vyrobíte štíty, sekery či luky. Ty následně odešlete na cvičiště, přidáte lelkujícího obyvatele, který nemá zrovna nic na práci a po krátkém výcviku se z něj stane voják. Stačí nedostatek jedné ze surovin a vaše armáda a tím pádem i obranyschopnost je v troskách.

Celkově je surovin poměrně dost. Od těch základních jako kámen, dřevo, uhlí a železo, přes různé druhy potravin a výrobků až po peníze či drahokamy. Sehnat vše v požadovaném množství dá občas zabrat. Naštěstí je zde i možnost zrychlit výrobu nedostatkové suroviny. K tomu je zapotřebí zaslat do té či oné dílny či dolu větší porce jídla. A zde již narážíme na první problém. Jídlo je právě jen pro toto urychlení výroby. Žádnou jinou roli nemá. Můžete s ním ještě obchodovat. Ale tím to hasne. Pokud tak žádné budovy na výrobu potravin nepostavíte, nic se neděje. Vaše obyvatelstvo nezemře hlady, nikde se nedostatek jídla neprojeví. Člověka pak napadá kacířská otázka, proč tu jídlo vůbec je?

Úskalím zdejší ekonomiky je i logistika. Všechny zdroje se hromadí ve skladech. Odtud pak dále putují k jednotlivým zákazníkům. Například stavitelé před zahájením stavby musí vyčkat na nosiče, než jim přinesou potřebný materiál. Pokud je stavba daleko od skladiště, může se proces značně protáhnout. A to platí takřka o jakékoli vaší akci, což je často poměrně frustrující a otravné.

Vyloženě nelogické pak může být obchodování. V přístavu prodáte své výrobky za zlaťáky. Počkáte, až vaši nosiči vše odnosí na obchodní loď. Ta odjede a po nějakém čase přiveze peníze. Vy za ně chcete rovnou koupit nedostatkové uhlí. Ale ejhle. Vaši panďuláci musí nejprve zlato odnést do skladu. Ze skladu ho pak opět vezmou a přinesou zpět na loď! Tyto nelogičnosti hráči připomenou spíše rigiditu a absurditu českých úřadů, rozhodně ne zábavný herní prvek.

Své mušky a mouchy má i válčení, jenž je nedílnou součástí hratelnosti. Obchodem nelze vyřešit vše, a tak často na řadu přijde trocha toho násilí. Bojové jednotky jsou zde klasické. Pěchota, lučištníci, zvědové, ale i podpůrné jednotky jako jsou léčitelé či efektivní ničitelé budov. Nic nového pod sluncem. Horší jsou bitky samotné. O taktických manévrech si bohužel můžete nechat jen zdát.

Naprostou většinu bojů vyřešíte prostým frontálním útokem na soupeřovy pozice. Pokud máte početní převahu, s největší pravděpodobností vyhrajete. Pokud ji má nepřítel, končíte vy. Občas je možné nepřátelskou pěchotu nalákat na jakési návnady nebo je navést k vašim obraným věžím, které je zadupou do země, ale to je bohužel vrcholem zdejšího válečného umění.

Trochu té variability přináší věda a výzkum. Ale opravdu jen trochu. Za suroviny nakoupíte vylepšení vašich jednotek či stavitelů. Dohlédnou dále nebo mají o něco více životů. Nic, co by nějak zásadně změnilo poměr sil na bojišti či v ekonomice.

Asi tím nejhorším je repetitivnost herní náplně. Většinou na začátku každé mise stavíte, sháníte suroviny a zabíráte další a další části území. Poté verbujete vojáky a jdete do boje. Herní mapu trochu zpestřují různá speciální místa, která po jejich objevení můžete „vytěžit“. Často zde naleznete nějakou tu vzácnější surovinu, kterou si můžete přisvojit. Ale to je tak vše.

Naopak grafické zpracování je velmi povedené. Někomu bude možná vadit přílišná barevnost a dětinskost zdejšího světa, přesto je zde patrný důraz na detaily. Animace jsou příjemné na pohled, prostředí detailní, avšak zároveň nepříliš náročné na hardware. Za vizuální stránku si vývojáři zaslouží pochvalu. Technický stav hry ale není ideální. Titul mi poměrně často padal a dle příspěvků na internetu nejde o jev ojedinělý.

Noví Settlers tak zklamávají hlavně svou jednoduchostí. Na jednu stranu jsou alespoň přístupní širokému spektru potenciálních hráčů. Na stranu duhou, pokud hledáte výzvu pro vaše strategické schopnosti a propracovaný mikro managment, tady nic takového nenaleznete. Ač se totiž z počátku může zdát, že je zde až příliš mnoho mechanismů, není tomu tak. Většina věcí je automatizována. Stačí nastavit jen prvotních pár parametrů, co má kdo vyrábět, a pak již vše běží samospádem.

Život do žil přidává titulu hlavně multiplayer. Přeci jen, s kamarádem se hra stává zábavnější a také náročnější. Na druhou stranu ale hra více hráčů nenabízí žádné výraznější inovace, co se bojů či budování týče. Jen zde zkrátka nesoupeříte s trochu natvrdlým počítačem, ale s živým člověkem.