Recenze hry Total War: Pharaoh. Starověký Egypt v podání dlouholeté série strategií

Strategie pro PC ● Cena: 1 400 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Oficiální české titulky

Hodnotit další z dlouhé řady Total Warů je poměrně složité. Již předem víte, co vás čeká, jaké mechanismy, jaké herní prvky, jaká hratelnost. Což je na jednu stranu dobře, protože každý, kdo tuto sérii hrál, bude ovládat minimálně základy. Na druhou stranu vychází nový díl s tak častou periodicitou, že se musí tvůrci zákonitě opakovat a některé hráče tím i znechutit. Nedostáváme totiž za naše peníze jen stále totéž jen v trochu jiném prostředí? Není to pak na hráče trochu podraz?

Pro neznalé zopakuji, že Total War: Pharaoh je strategie, jež se, jak je u této série zvykem, skládá ze dvou částí. V tahové části spravujete svou říši, budujete města, pletichaříte, přesouváte svou armádu. V té druhé pak svá vojska přímo ovládáte v reálném čase na bojišti.

První, co člověka napadne, když hru spustí, je slovíčko velkolepost. Total War je zkrátka kolos s obřím množstvím možností, jak hru hrát. Co znalce série musí těšit, je fakt, že se hra příliš nevydává cestou zjednodušování herních principů. Spíše přidává nové a nové možnosti a volby, jak hrát a jak vyhrát. Na stranu druhou tato komplexita může odradit úplné nováčky. Total War je totiž hra komplikovaná, jejíž zvládnutí vám zabere dlouhé hodiny a hodiny času. Tutoriál zde sice je, ale rozhodně nedokáže pokrýt vše.

Zastavme se u jednotlivých částí samotné hry. Tahová část je mnohem obsáhlejší než část soubojová. Ano, zpočátku hlavně stavíte, dobýváte a pohybujete se se svými generály po mapě světa. Postupně se ale vaše aktivity rozšiřují a zpestřují. Můžete politikařit proti ostatním frakcím, ale též proti vládnoucí elitě celého Egypta a šplhat tak výše po mocenském žebříčku. Je na vás, jestli se s jinými vůdci budete paktovat nebo jim vyhlásíte válku či navážete obchodní vztahy. Můžete se pokusit postavit nový div světa, vybírat si, k jakému božstvu se vaši poddaní budou klanět, nebo vylepšovat své generály a měnit jejich vybavení. Novinkou je stavba outpostů, tedy jakýchsi předsunutých základen. Ty nejsou jen vojenského typu, ale i obchodního či náboženského. Tyto základny zlepšují vaše statistiky, případně zvyšují obranyschopnost blízkého městečka, ale též poskytují bonusy armádě.

Svobodu máte i ve výběru toho, jak se k ovládnutí celé herní mapy chcete dopracovat. Můžete jít historií prověřenou cestou dlážděnou krví a mrtvolami vašich nepřátel. Nechybí ale ani sázka na převahu obchodní či politickou. Jednou z cest na vrchol je stavba divu světa, jež vám poskytne proslulost po celém Egyptě. Je tedy jen na vás, jaký herní styl preferujete. Na druhou stranu ne všechny cesty k cíli mi přišli stejně zábavné. Pletichaření na královském dvoře je dost jednotvárné. Prostě podlézáte druhým, vyhrožujete jim, uplácíte. Jakmile se zde nějaké místo uvolní, zkoušíte na něj prosadit vašeho generála. Tím zvyšujete svou proslulost, což má opět vliv na statistiky. Ale neustálé opakování těch samých aktivit rozhodně není nic, kvůli čemu bych Total War chtěl hrát.

Podobné je to i s obchodem. Ten není kdo ví jak promyšlený. Prostě sháníte to, čeho máte málo, a nabízíte, po čem je naopak poptávka. Ještě lze nastavit, aby směna trvala například 5 po sobě jdoucích kol. To jsem nevyužil nikdy, proč totiž nesměnit vše, co potřebujete, najednou? Žádné posílání karavan či lodí do nových zákoutí herní mapy zde nenajdete. Opět, mechanismus zajímavý, ale dle mého nevyužitý. Obdobně nedomrle působí i diplomacie.

Samotné stavění také není kdo ví jaká hitparáda. Budov je zde přehršle, což o to, ale některé jsou takřka k ničemu. Důležité je obsadit co nejvíce dolů na suroviny, kterých je zde 5. Jídlo, dřevo, kámen, bronz a zlato. Dále je potřeba postavit i domky, které zaručí, že vaše obyvatelstvo bude šťastné a pracovité. Vojenské budovy stačí mít v několika málo městech, to samé platí třeba o chrámech. Naprosto zbytečné jsou pak různé stavby, které zvyšují produkci té které suroviny. Na co je vám totiž slévárna, která zvýší výrobu zlata o 20 % ve městě či regionu, kde se zlato netěží? Proč je ji možné postavit? Jen aby byl větší výběr? Začátečníky může toto dost mást.

Naopak zajímavou funkcí jsou RPG prvky u vašich generálů. Za vybojované bitvy získáváte zkušenosti a následně i bodíky, které lze rozdělit mezi několik základních skillů. Jde například o logistiku, kdy váš hrdina dojde (dopluje) dále. Může ale jít i o snížení nákladů na obhospodařování armády. Po několika levelech si následně lze vybrat i další, mocnější, bonusový perk, který ještě více upravuje statistiky vašeho hrdiny. To ale není vše. Generál totiž může nosit i výzbroj. Meče, brnění a různé další doplňky, které posilují vybrané atributy. Luk tak zvyšuje útok jednotek na dálku. Zdobená helma pak zlepšuje vaše diplomatické schopnosti. Hrdinu lze také přiřadit k uctívání jednoho z bohů, což má opět vliv na to, jak ho okolí přijímá. Takovýchto detailů je zde daleko více a rozhodně hru příjemně zpestřují.

Ale pojďme dále. Nedílnou součástí každého Total Waru jsou samozřejmě i epické bitvy stovek bojovníků. Ty nechybí ani zde. Opět je na výběr velké množství různých jednotek, každá se svými podrobnými statistikami, se svými slabými i silnými stránkami. Nechybí klasická pěchota s meči, palcáty, sekyrami. Střelecké jednotky s luky či oštěpy. Speciální jednotkou jsou pak jezdci s po zuby ozbrojenými a mnohdy obrněnými vozy.

Nejdříve si svá vojska v klidu rozmístíte po mapě a pak se jde již do akce. Jak je zvykem, nedáváte příkazy jednotlivým vojákům, ale vždy celé skupině. Posíláte je na požadovaná místa, útočíte, bráníte se, ustupujete. Samozřejmostí je využití terénu. Pokud útočíte z kopce dolů, máte výhodu. Před šípy se pak lze částečně ukrýt v lese, těžké jednotky mohou uváznout v písku apod. Větší roli tentokrát hraje i počasí. Pokud je vedro, obrnění vojáci se rychleji unaví. Déšť nadělá z tvrdé země bahno, ve kterém je lehké uvíznout. Tyto prvky jsou zajímavé, ale zároveň nikterak radikálně nepromění dění na bojišti. Pokud máte velkou početní převahu, vyhrajete většinou tak jako tak.

Tvůrci slibovali, že tentokráte se budou jednotliví vojáci chovat v boji přirozeněji. Budou na sebe reagovat, krýt se, odrážet útoky. Reálně si toho ale moc nevšimnete. V bitvách se proti sobě prostě pustí stovky mužů a rubají se hlava nehlava. Je to více chaos než přehledná bojůvka. Zajímavě zpracované je obléhání větších měst. Zde jsou k úspěchu potřeba beranidla či věže, díky nimž lze překonat hradby. Zároveň platí, že pokud vás boje moc neberou, můžete je vynechat a nechat je na počítači.

Ve hře naleznete tři základní ovladatelné frakce. Jde o Egypťany, Kanaánce a Chetity. Každý národ zastupuje několik vůdců. Rozdíl je hlavně v jednotkách, ale také ve výchozí pozici. Egyptský Ramses má k ovládnutí světa daleko blíže než třeba rozptýlení Kanaánci. Přesto mi přišlo, že frakcí je poměrně málo a rozhodně nevystihují o dost pestřejší dobu bronzovou.

Hru pak obzvláštňují ještě národy mořských nájezdníků. Ti vám budou čas od času znepříjemňovat život. Mnohdy tak nebojujete jen s agresivními sousedy, ale i s bandity z moře. I proto musíte být neustále ve střehu. Opět je ale dle mého tento prvek dostatečně nevyužit. Prostě se jednou za čas objeví u vašich břehů jeden, dva, i více generálů, které se slušnou armádou porazíte raz dva. Toť vše.

Po grafické stránce můžete očekávat slušný průměr. Vizuál od posledního Total Waru ze světa Warhammeru nikterak nepokročil. Neurazí, nenadchne. Otravné jsou však filmečky. Ty se občas opakují, zároveň nejsou kdo ví jak kvalitní. Ve srovnání třeba s Diablem IV nebo Cyberpukem 2077 je Total War chudý příbuzný. Jistá unylost se pak týká i textové části hry. Kdy jsou popisky dost nezáživné, opakují se a rozhodně vás nikterak nezaujmou.

Nejlepší strategické hry staré i nové. Vyzkoušejte Crusader Kings III, zavzpomínejte na Red Alert

Naopak herních režimů je zde dost. Krom klasické kampaně se můžete vrhnout i do jednotlivých bitev, které si můžete nastavit do nejmenších detailů. Chybět nesmí ani multiplayer. Potěší i podrobné nastavení obtížnosti, kdy není problém si hru nastavit dle svých přání a preferencí.

Nevyhnuly se jí ale ani chyby. Jednou se mi stalo, že jsem během svého tahu provedl něco, s čím tvůrci nepočítali. V dalším kole jsem tak nemohl nic dělat a tím pádem pokračovat dále. Pomohlo až načtení dřívější pozice. Grafické chyby, hlavně v bitvách, jako je prolínání jednotek, jsou u této série pověstné a nepovedlo se je eliminovat ani zde. Taktéž interface je občas dost nepřehledný. Na mapě světa jsou u jednotlivých měst, hrdinů a dalších zajímavostí malé ikonky, které vysvětlují, co je která věc zač. Jde o ikonky miniaturní, přesto životně důležité. Vyznat se v nich je nutné, přesto je poměrně jednoduché je přehlédnout. Jedna rada na závěr, sledujte svůj deník. Ne jednou se mi totiž stalo, že jsem si nevšiml nepřátelského generála, který se vyloupl kdesi na mém pobřeží a začal obléhat mé město. Deník tyto události zachytí.