Recenze hry Viewfinder. Každý problém má řešení v hledáčku fotoaparátu

Logická hra pro PC a PlayStation 5 ● Singleplayer ● Věkové omezení: 3+ ● Bez oficiální češtiny

Logických her z pohledu první osoby je dnes už vícero, ale na pomyslném vrcholu se už dlouhé roky drží několik časem ověřených titulů. Z mého pohledu by do výčtu toho nejlepšího měly patřit třeba Portal, The Witness, The Talos Principle nebo Superliminal. Ode dneška se mezi nimi určitě bude objevovat i Viewfinder, který je postavený převážně na jedné jednoduché mechanice, která ale dává hráči nepřeberné množství možností v tom, jak přistoupí k řešení problému.  

V podstatě je to velmi jednoduché. Představte si, že máte v ruce fotku. Natáhnete ji před sebe a snímek se zhmotní v realitě. Ve Viewfinderu nejsou fotografie jen pěknou vzpomínkou. Zachycené momentky můžete promítnout do skutečného světa a tím dosáhnout nemožného. Příkladem může být situace, kdy nemůžete pokračovat v cestě, protože chybí kus mostu. Jednoduše stačí najít fotku s mostem nebo jen s částí podlahy a můžete vesele pokračovat dál. Anebo si sami fotku pořídíte. Nedlouho po startu se vám dostane do rukou foťák, se kterým je řešení hádanek rázem zajímavější. Obzvlášť když vezmete v potaz, že máte omezený počet snímků. 

Chybí kus mostu? Ve Viewfinder žádný problém

K některým problémům je zprvu potřeba přistupovat stylem pokus/omyl. Nemusíte se ale bát toho, že něco pokazíte a už se nebudete moci dostat dál. Jakmile se vám fotka nepodaří nebo se objekt promítne do reality jinak, než jste plánovali, máte možnost vrátit se v čase. Možná vás to přijde jako příliš velká berlička, ale zrovna ve Viewfinderu je to opravdu potřeba. Rozhodně lepší řešení, než abych při chybě musel úroveň restartovat.  

Do toho postupně přibývají další mechaniky. Někdy se musíte obejít bez foťáku a vystačit si jen s kopírkou. Jeden princip si tvůrci vypůjčili z výše jmenovaného Superliminal. Pokud se na určitý obrazec podíváte ze správného úhlu a vzdálenosti, zhmotní se v realitě i bez toho, abyste museli dělat fotku. Podobných nápadů je tady vícero a většinou platí, že každému je věnovaná jedna z pěti kapitol, kterými jsem prošel docela jednoduše. Výzvu v povinných úrovních nenajdete. Oproti tomu nepovinné výzvy už chtějí trochu hloubání a jejich řešení není hned vidět na první pohled.  

Nebudu prozrazovat, co všechno si pro vás Viewfinder připravil. Bude vám muset stačit ujištění, že nápady jsou to skvělé a stejně dobře i fungují v praxi. Jen mě trochu zamrzelo, že je tvůrci více nekombinovali mezi sebou. Některé z mechanik jsou záležitostí opravdu jen jedné kapitoly. Mezi moje nejoblíbenější patří optické klamy, se kterými prostředí hry vypadá jinak, než jaké ve skutečnosti je. Bohužel pro mě to byla záležitost jen pár úrovní.  

Stačí správný úhel pohledu a obraz se zhmotní do reality

Tím stěžejním je každopádně promítání fotek do reality. Pokud jste hráli demoverzi, která je mimochodem stále dostupná na PlayStationu 5, víte, že si můžete zhmotnit obrázky nejen z fotek, ale i různých kreseb nebo maleb. Prostředí se tak z nádherně stylizovaného relaxační stylu promění k nepoznání. Skvěle vypadá kresba tužkou, narazíte i na prostředí inspirované animáky od Looney Tunes nebo starými krokovacími dungeony.  

Různá prostředí jsou skvělé osvěžení a tvůrci si s nimi pořádně vyhráli. S přechodem do takového obrázku se změní hudba i zvukový efekt při skákání. Samotného mě na různorodé styly prostředí namlsalo demo. Ale ukázalo se, že Viewfinder v tomhle ohledu vlastně vyložil všechny své karty už v hratelné ukázce. Změny stylů totiž hra využívá jen zřídkakdy, a když už se dostanete k neobvyklému obrázku, většinou je to jen menší easter egg nebo cesta k nalezení sběratelských předmětů. Upravit si můžete také styl snímků, které dělá váš foťák. Čekal jsem ale nějaké větší hrátky se styly.  

Aby to nebylo jen o rutinním řešení hádanek, na pozadí se odehrává příběh, který je vyprávěn skrze nahrávky zanechané po stvořitelích tohoto světa. Nerad bych vám vyzradil víc, protože i když jsem si po dohrání dema myslel, že tak nějak chápu, kam se bude děj vyvíjet, tak mě hned v první kapitole uvedl Viewfinder v omyl.  

Souvislosti postupně začnou dávat smysl, a i když to není příběh nijak strhující ani ohromující, sedí nádechu hry a klidně se mohlo jít víc do hloubky ohledně toho, co vedlo k zakončení, které vám samozřejmě neprozradím. Kvůli příběhu si ale Viewfinder bude určitě pořizovat jen málokdo. To hlavní je tady hratelnost postavená na chytrých nápadech, které navíc skvěle fungují a dávají smysl, i když nic takového v naší realitě není proveditelné.  

Neodpustím si ještě jednou zmínit Superliminal. Viewfinder je na tom v ohledu herní doby o něco lépe. Za 5 hodin jsem měl vesměs hotovo i s několika nepovinnými výzvami. Rád bych se pustil do dalších řešení dalších hádanek, ale i tahle porce mě uspokojila do sytosti a zpříjemnila čekání na The Talos Principle 2, který by měl vyjít ještě letos. Díky velmi příjemné hudbě a grafice, která mi připomněla The Witness, jde také o záležitost vhodnou pro chvíli relaxu. Občas sice i Viewfinder dokáže zavařit mozkové závity, ale řešení se vždy najde. Jen je potřeba se na to celé podívat z trochu jiného úhlu.