Recenze hry Visions of Mana. Rozvleklá náprava pokřiveného fungování světa

Akční RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Japonská RPG jsou i po několika desítkách let v našich končinách velmi specifickou záležitostí. Jinak tomu není ani v případě série Mana, která započala už v roce 1991 jakožto součást veleúspěšného Final Fantasy. Za poslední dekádu jsme se s ní také mohli několikrát setkat, ovšem mobilní odnože či free-to-play pokusy se rozhodně nedají řadit mezi podařený návrat. Proto to Square Enix od roku 2018 vzal úplně od píky. Vznikl kompletní remake Secret of Mana, o pár let později následovaly ve stejném duchu Trials of Mana. 

Po dlouhém čekání se hráčům dostal do rukou zbrusu nový příběh. I když jsem teď strávil odstavec popisováním historie značky, Visions of Mana se nemusíte zaleknout ani jako úplný nováček. Příběh je to totiž uchopitelný samostatně a jeho premisa je dosti zajímavá. V minulosti sice docházelo ke konfliktům, ale už dlouhé věky tento svět žije v klidu a míru, a to díky obětem, které si bohyně Many vyžádá každé čtyři roky. Celkem se tak pro dobro světa musí obětovat 8 lidí, každý představující jeden element. 

Mír se neobejde bez obětí

Takové řešení může znít drasticky, ovšem obyvatelé tohoto světa naprosto chápou jeho fungování a většina z nich považuje zvolení za onu oběť jako tu největší poctu. Najdou se ovšem i výjimky. Širokou škálu charakterů poznáváme skrz Vala, ochránce obětin, který je musí bezpečně dopravit až do svatyně Many. Z naší vesnice reprezentující element ohně vyrážíme společně s Hinnou, která byla vybrána za oběť. Postupně se parta rozrůstá o další postavy a elementy. 

Co by se stalo, kdyby se nějaká z obětí vzepřela? To vám hra ukáže hned na úvod. Rozhodně nikdo nechce zažít pohromu, jako vesnice elementu země. Nedlouho poté se ale začínají objevovat náznaky toho, že svět Many tímhle způsobem nefungoval vždy a možná je tady naděje, aby se budoucnost obešla bez dalších obětí. 

Příběhový základ má Visions of Mana solidní. Problém je ovšem v tom, že k tomu zajímavému se dostanete až ve druhé polovině hry. V té první se odehrávají vesměs banální linky a místo toho, aby se konečně zase odkryla důležitá souvislost, se řeší naprostý nesmysl. To v praxi znamená, že pořádně se příběh rozjede po nějakých 15 hodinách, což je jednoduše špatně. 

Seznámíte se tak alespoň s důležitými postavami, ovšem jejich osobnosti a chování patří mezi ty největší stereotypy, jaké můžete znát z toho nejobyčejnějšího fantasy anime či mangy. Máme tady ukřičenou a věčně uraženou holčinu, které ale nedá dopustit na své přátele. Ochránce Val je zase vždy pozitivní a neskutečně naivní. 

Naivita ho neopustí ani v těch nejtěžších chvílích, kdy se příběh snaží hrát na emoce. Místo toho to ale vypadá, že jsou někteří parťáci schopni přepnout své chápání světa lusknutím prstu, což nepůsobí zrovna nejlépe. Nepomáhá tomu ani fakt, že ve scénách se naprosto minimálně pracuje s výrazem postav ve tvářích, takže i když se zrovna děje cosi tragického, všichni stále postávají okolo s nevýrazným úsměvem. 

Alespoň, že dabing se vydařil. Tedy pokud je řeč o tom japonském. S angličtinou jsem vydržel snad dvě počáteční hodiny, víc se nedalo. Japonští hlasoví herci umí přehnané emoce zpracovávat o několik řádů lépe. V tomhle ohledu bych Visions of Mana přirovnal k těm kvalitnějším anime seriálům. 

Ještě si neodpustím poznámku k tomu, že dabovaná je téměř každá konverzace. U japonských her je stále celkem obvyklé, že v některých pasážích si hráč musí vystačit s titulky. Na takové situace narazíte i tady, ale naštěstí jen v minimu případů. 

Oživlé anime 

Když už se všichni konečně vykecají a vyrazíte zase o dům dál, čeká vás průzkum velmi hezky zpracovaného světa. V tomto směru by si rozhodně měli brát inspiraci herní adaptace známých anime a manga sérií, které s převedením svého světa do hry častokrát marně zápolí. Nejde přitom o jeden rozlehlý kontinent. Svět je rozdělený do menších lokací. Vašeho vnitřního objevitele ale dokáže uspokojit i tak, protože lze narazit na řadu pokladů či nepovinných výzev. 

Pestrobarevné krajinky, sem tam poletující hmyz či jeleni na loukách úplně stačí k tomu, aby na mě svět udělal dobrý dojem a jeho průzkum nebyl jen nutnou rutinou. Navíc když vám ještě do kroku neustále hraje povedený orchestrální soundtrack. Nevyčnívá příliš z řady, ale svou roli doprovodu k epickému dobrodružství zastane bez jediného problému. 

V nastavení na PS5 najdete možnost volby mezi dvěma nastaveními grafiky. Neměl jsem nejmenší důvod volit prioritu lepší grafiky. I s preferencí výkonu vypadá Visions of Mana na pohled výborně a rozdíly jsou v obou nastaveních během pobíhání světem takřka neznatelné. Technicky je hra celkově vychytaná, nenarazil jsem na žádné poklesy FPS či jakýkoliv bug. 

Vládce každého elementu 

Série Mana už od počátku nebyla klasickým JRPG s tahovými souboji a jinak tomu není ani v tomto díle. Čekají vás akční bitky, kde je v jednu chvíli na bojišti trojice postav. I když je jako protagonista v příběhu neustále tlačený Val, můžete se chopit kohokoliv dalšího, kdo se k vám přidá do party. Zástupce každého elementu má vlastní set útoků a schopností. 

Elementy ale nejsou pevně dané. Jakmile se vám dostane do rukou zřídlo onoho elementu, může ho používat kterákoliv postava. S tím přicházejí i nové schopnost. Možnosti jsou ještě zajímavější, protože odemčené dovednosti jednoho elementu můžete kombinovat s těmi z dalších vývojových větví. 

Není to tak komplikované, jak může z popisu znít. V praxi systém tříd funguje intuitivně a jednoduše si u každého bojovníka vyberete vlastnosti, které vám sednou. Samozřejmě je vždy na místě myslet na různorodost, protože každé monstrum je slabé, nebo naopak silné proti některému z elementů. 

Během boje kromě základních útoků a schopností spotřebovávajících manu můžete využít ještě samotné zřídlo. Jakmile jsem se dostal k tomu vodnímu, trochu jsem si tím rozbil hru. Tahle schopnost je totiž neskutečně silná, a i skupina příšeráků o několik úrovní výš byla vymazaná během pár vteřin. Ne vždy se dala její síla aplikovat, některá monstra jsou proti vodě imunní. I tak je třeba oproti zřídlu větru úplně někde jinde. 

Snadno uchopitelné RPGčko 

Na začátku hry na vás tutoriál vyplivne několik složitě vypadajících nabídek. Nemusíte se jich ale vůbec zaleknout. Pokud patříte mezi hráče, kteří nepotřebují řešit každé číslíčko ve statistikách, bez problému můžete do Visions of Mana skočit. O statistiky se nemusíte starat vůbec. Všechny postavy levelují a zvyšují sílu současně. Maximum, co musíte udělat, je občas v obchodě nakoupit lepší zbraně a zbroj. Položka s nejvyšším číslem je vždy ideální, na nic dalšího nemusíte brát ohledy. 

Akční souboje jsou pro mě tím nejlepším z celé hry. Můžete si pěkně vyhrát se schopnostmi, v nastavení najdete i možnosti nastavení chování dalších členů vaší party a obzvlášť v bossfightech všechny tyhle možnosti jistě oceníte. Designy monster jsou také vyvedené na výbornou, svým stylem připomínají třeba potvůrky ze série Dragon Quest. 

Ještě je tady vlastně jedna věc, na kterou bych málem zapomněl. A to z dobrého důvodu. Během hraní jsem totiž nenarazil ani na jeden vedlejší úkol, který by byl hodný zapamatování. Možná mě trochu rozmlsalo Final Fantasy VII Rebirth, kde odbočky od hlavní linky byly opravdu kvalitní, ale doufal jsem, že se skrz ně ve Visions of Mana dozvím něco víc o světě. Jenže ve výsledku to nikdy nebylo víc, než “zabij támhletu partu potvor, přines mi jejich maso” nebo “najdi věc, kterou jsem ztratil”. 

Je to škoda, protože by mi nevadilo v tomto na pohled krásném světě strávit víc času, ovšem rutinními a nezajímavými úkoly si tvůrci hráče udržet nemůžou. Mnohem lépe by udělali, kdyby jako vedlejší úkoly použili některé části hlavní linky, kvůli kterým mi připadala tak plytká. V mnoha momentech ztrácí tempo, což platí hlavně pro již zmíněnou první polovinu. Pokud by šlo o volitelné úkoly, vyhnuli bychom se tomuto neduhu, a navíc by vedlejší obsah působil alespoň trochu zajímavě.