Recenze hry War Hospital. Temný nemocniční tycoon z první světové války

Startegie pro PC ● Cena: 800 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Na první pohled se srovnání s klasikami typu Theme Hospital, Hospital Tycoon či třeba Two Point Hospital vyloženě nabízí. Jenže tady se hraje na vážnější notu a poměrně rychle po rozehrání zjistíte, že tvůrci se často inspirovali spíše mrazivým Frostpunkem nebo třeba titulem This War of Mine. Přeci jen tady je téma vážnější a příliš legrace si zde opravdu neužijete, což je třeba mít od začátku na paměti.

War Hospital se odehrává za nejhorších a nejbrutálnějších bojů 1. světové války. Vy jste převeleni do jedné z polních nemocnic, která je nebezpečně blízko linii doteku, tedy linii, kde dochází k největším bitvám a střetům. Vaším úkolem je zabezpečit chod nemocnice, léčit zraněné a ideálně je vracet zpět do mlýnku na maso. Budete se potýkat nejen s nekonečnými přívaly raněných vojáků, ale též s nedostatkem zásob či zdravotního materiálu, nebo s podstavem personálu, s jeho únavou a dalšími a dalšími problémy.

No řekněte, námět je to zajímavý. Nejeden hráč si vzpomene i na legendární seriál M*A*S*H z podobného prostředí. Tím ale podobnost končí. Poměrně brzy vám začne být jasné, že tady se bude umírat. A to ve velkém. Vtípky zde nemají místo.

Správa nemocnice je zde na rozdíl od jiných tycoonů dost okleštěná. Třeba takového stavění si zde příliš neužijete. Na začátku již máte takřka všechny důležité budovy přístupné. Vy dané stavby můžete tak akorát vylepšovat, případně rozšiřovat a odemykat nové funkce.

Máte zde třídírnu raněných, operační sál, neobejdete se ani bez dílny, místa pro rekonvalescenci přeživších, ale též nechybí ani hřbitov, nádraží, tábor průzkumníků a několik dalších budov. Každé místo zde má samozřejmě své opodstatnění. V třídírně raněných zjistíte, jaký je stav pacientů, jaké ošetření potřebují, jaké jsou jejich šance na uzdravení, a tedy i zda se vyplatí plýtvat cenné zdroje a síly vašich lékařů na ten který případ. Na operačním sále dojde k samotnému zákroku, který se může nebo nemusí povést, kdy druhá z možností znamená smrt a cestu na hřbitov. Pokud se operace zdaří, pak se voják posune do rekonvalescenčního centra, ze kterého je po nějaké době propuštěn. Na vás pak je rozhodnout, kam to bude. Jestli zpět do zákopů, zda ho přesunete na velitelství nebo dostane opušťák domů. Každé rozhodnutí s sebou pak nese nějaké ty bonusy.

Důležitá je i dílna, ve které mohou vaši inženýři dát dohromady potřebné zásoby. To samé platí i pro nádraží, skrz které vám čas od času spojenci doručí proviant. Zde si také můžete objednat nedostatkové materiály, případně najmout další pomocnou sílu.

Samozřejmě War Hospital není jen o správě jednotlivých budov. Starat se budete i o zdravotnický personál a další zdroje. Většina budov ke svému chodu potřebuje pracovníky. Na operačním sále je vždy připraven chirurg či další specialista. V třídícím centru je třeba lékařského týmu. Na rehabilitaci dohlíží zdravotní sestry apod. Každý z vašich zaměstnanců má své preference, svou specializaci, ale též se na ně vztahuje i celková morálka, jež v nemocnici vládne. Musíte tak dbát na to, aby byli doktoři dostatečně odpočatí a nedělali chyby, aby jejich morálka byla vysoká a oni tak odváděli dobře svou práci. Zároveň ten který človíček preferuje tu kterou práci. Nemá rád jeden z lékařů práci na hřbitově? Pak ho raději pošlete do třídírny raněných.

Správa surovin je další důležitou složkou hratelnosti. Je zde několik základních materiálů, bez kterých se neobejdete. Jde například o alkohol, chirurgický materiál nebo třeba antistresové pilulky. Každá operace, každý lékařský úkon totiž něco stojí. Bez požadovaných materiálů si ani neškrtnete. Většinu věcí lze objednat na nadráží, ale můžete je i vyrábět v dílně. Jisté je, že nikdy nebudete mít všeho dostatek. Je tak potřeba dost dobře vážit každé rozhodnutí. Čeká na operaci 5 vojáků, z toho jeden těžce raněný? Možná je pak lepší zachránit ty s lehkými zraněními. Jejich péče totiž spolkne méně materiálu a času, než opečovávání jednoho vážně raněného. Navíc u těžkých zranění je prognóza vždy značně nejistá. Vyplýtvat tak drahocenné zásoby na polomrtvého vojína, kterého stejně po operaci ztratíte, dost zamrzí.

Rozhodování o tom, co je prioritou, je klíčové k dalšímu postupu hrou. Zpočátku jde o rozhodnutí poměrně těžká. Necháte toho či onoho muže opravdu zemřít? Nepůjde doktorovi natáhnout směnu i za cenu, že se pak může zhroutit? Nemůže technik vytvořit o pár obvazů více a totálně se tím vyždímat?

K nepříjemným morálním dilematům přispívá i to, že každý voják (ale i lékař) má svou osobní kartu, kde se dozvíte nejen jeho zdravotní stav, ale též i něco z jeho života. Kde pracoval před válkou, zda má manželku či děti, kolik mu je let. Tvůrci se tak snaží o to, aby vám na daných pacientech více záleželo, abyste si k nim vybudovali alespoň povrchní vztah a daný vojín i díky tomu nebyl jen číslem ve statistikách. Dle mého se jim to ale ne úplně daří. Asi těžko budete pročítat všechny spisy, všechny informace. Po nějaké době vám otrne a začnete se rozhodovat čistě utilitárně. Tedy tak, abyste zachránili ty, kteří mají na přežití tu nejvyšší šanci. Zbytek prostě odepíšete.

Tomuto odosobnění, kdy se z lidí stávají pouhé objekty či čísla ve statistikách, se prostě nevyhnete. Je to jako v životě. Však už hrůzovládce Stalin říkal: „Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika“. Ve War Hospital nejde o miliony lidí, přesto citát stále platí. Navíc když víte, že jde zkrátka jen o hru. Hráč jednoduše po nějaké době zcyničtí. Což je samozřejmě zajímavý fenomén, ale zároveň to prožitek ze hry přeci jen trochu zplošťuje.

Výtku bych pak měl i k tempu hry. Občas se na vás události řítí jedna za druhou, kdy často nevíte, kam dříve skočit. V těchto chvílích se vám bude hodit tlačítko pro pauzu. Hru si pozastavíte a další akce si v klidu naplánujete. Jindy ale nebudete mít do čeho píchnout. Budete čekat, až se doktoři vyspí, až se vyrobí dostatečný počet léčiv apod. Ano, čas lze také zrychlit, ale stejně se místy budete nudit a jen pasivně civět na monitor.

Herní náplň se také stane po čase repetitivní. Přijdou zranění, roztřídíte, o koho se postaráte, o koho nikoli. Přeživší pošlete na rehabilitaci, mrtvé zase na hřbitov. Mezi tím sháníte zdroje, staráte se o blaho vaší posádky, vylepšujete technologie či budovy a… To je tak nějak vše. Občas vás z rutiny vytrhne nečekaná událost, podobně jako právě ve Frostpunku. Jindy zase vyšlete průzkumníky na výzvědy a za odměnu dostanete dávku důležitých zdrojů. Ale více toho není.

Nahodilé události jsou docela zajímavé. Často při nich musíte učinit nějaké obtížné rozhodnutí, kdy dopředu nemáte tušení, zda jde o rozhodnutí dobré či špatné. Výjimkou nejsou ani situace, kdy si volíte ze dvou zel. Hru to trochu zpestřuje, ale celkový ráz hratelnosti se tím zase tolik nemění. Poměrně zajímavý je i prvek obrany vašeho městečka. Vždy jednou za čas přijde nepřátelský útok, který je nutné odrazit. Toho dosáhnete tak, že uzdravené vojáky pošlete zpět do zákopů. Pak již ale jen čekáte na výsledek, na průběhu bitvy se svým taktickým umem už nepodílíte.

Co potěší, je vizuální zpracování. Městečko, ve kterém se vaše nemocnice nachází, je správně ponuré. Některé stavby jsou poničené hrůzami války. Všude převládá šeď, bahno a tmavé odstíny barev. Nemocniční stany zažily už lepší časy, vše je vystavěno spíše na efekt, než na krásu či výdrž. Právě tento výtvarný styl velmi podporuje hodně depresivní atmosféru, která k tématu vojenské nemocnice prostě patří. Krutost a nesmyslnost války zde na vás dýchnou z každého záběru. Žádná romantizace, žádná oslava hrdinství, ale bestiální realističnost.

Co naopak značně narušuje bezútěšnou atmosféru, jsou různé filmečky z fronty při útocích nepřátel. Ty jsou opravdu děsně zpracované a dokážou poměrně slušný herní zážitek dost pokazit. Naštěstí jich není úplně mnoho. Výtku bych měl i k animaci některých postav. Doktoři či vozidla se pohybují ještě poměrně přirozeně. U vojáků je ale chůze zpracována dost krkolomně a nevěrohodně. Podobných menších vizuálních chybek je zde více, ale nejde o nic úplně tragického.