Recenze hry Warhammer 40 000: Darktide. Ve jménu Císaře konečně i na PlayStationu

FPS akce pro PC, PS5 a XSX • Cena: 999 • Singleplayer a multiplayer • Věkové omezení: 18+ • Bez oficiální češtiny

Autoři z Fatsharku si řekli, že po úspěšné sérii Vermintide přenesou osvědčený koncept kooperativního rubání do ponurého města Tertium. Po více než roce od vydání na PC a Xboxu se konečně dočkali i majitelé PlayStation 5 a čekání se vyplatilo.

Špinavými ulicemi v boji za Císaře

Jak už jsem zmínil, příběh nás zavede do gigantického úlového města Tertium, kde vypuklo jakési okultní povstání a vy jako trestanec dostáváte druhou šanci sloužit Císaři v řadách Inkvizice. Narativní složka bohužel zůstává spíše v pozadí a slouží zde především jako kulisa pro jednotlivé mise. Což je škoda, protože úvodní zápletka se vyvíjela slibně. Všechny mise jsou sice zasazené do atmosférického prostředí, ale jejich struktura a design se po čase začíná opakovat.

Prim v této hře hraje válka, nekonečná válka proti všemu, co se protiví vůli Císařově. Abyste byli schopní plnit úkoly Inkvizice, připravili si vývojáři vynikající kooperativní soubojový systém. Ať už máčknete spoušť lasgunu, páráte nepřítele řetězovým mečem nebo drtíte lebku hromovým kladivem, každá akce má správnou váhu a poskytuje uspokojivou zpětnou vazbu. K tomu pocitu významně přispívá i implementace funkcí ovladače Dualsense s adaptivními páčkami a haptická odezva dodává každému úderu ten správný důraz.

Čtyři proti všem

Na výběr máte ze čtyř základních tříd – Veteran, Zealot, Ogryn a Psyker. Každý borec nabízí unikátní herní styl a možnosti specializace skrze rozsáhlý strom schopností. Veteran exceluje v přesné střelbě na dálku, zatímco mohutný Ogryn je specialista na boj zblízka. Psyker dokáže nepřátelům doslova utavit mozky a Zealot je univerzální válečník.

Do misí se můžete pustit sami, nebo s AI spolubojovníky, ale jak asi tušíte, ta pravá zábava začíná v kooperaci s ostatními hráči. Koordinace týmu je velmi klíčová, a to již od nižších obtížností. Pokud se ztratíte parťákům z dohledu, dlouho sami nepřežijete. Systém rychlého matchmakingu funguje překvapivě dobře. To, jaký si odnesete zážitek, ale záleží většinou na spoluhráčích.

Na výběr je několik druhů misí, od prosté eliminace nepřátel přes obranu stanovišť až po sabotážní operace. Bohužel se jejich struktura často opakuje a po několika hodinách hraní začíná být vývoj misí celkem předvídatelný. Zajímavou nadstavbou jsou týdenní výzvy a speciální události, které přidávají na variabilitě.

Warhammer: Vermintide 2 – totální masakr (recenze)

Základem kooperativních stříleček v tomto stylu je jejich dlouhověkost, tedy způsob, jakým lákají k opětovnému hraní, a to umí Darktide výborně. Hra neobjevuje kolo odznovu. Systém herního progresu zde stojí na obvyklých principech, jako je zvyšování úrovně postavy, odemykání nových schopností, honba za lepší výbavou a plnění výzev spojených se ziskem reputace a kosmetických předmětů. Dohromady tak máte mix, který dokáže připoutat hráče k obrazovce na hodně dlouhou dobu.

Navíc každá zbraň má své statistiky a perky, které můžete dále vylepšovat. Je toho hodně co musíte stíhat a sledovat a bohužel se zvyšování úrovní neobejde někdy bez nepopulárního grindování. Každý postup si musíte poctivě odmakat. Mikrotransakce jsou pouze záležitosti kosmetiky. Vývojáři slibují pravidelné přidávání nového obsahu, včetně misí, zbraní a dalších kosmetických předmětů. Já osobně doufám, že se udrží v rámci Warhammer univerza a nevytvoří z Darktide přehlídku podivně barevných monster jako třeba v Call of Duty.

PS5 verze běží ve stabilních 60 FPS s občasnými propady v náročnějších situacích. Na vyšších obtížnostech může být každý zásek smrtelný, takže většina hráčů volí výkon na úkor efektů. Graficky hra možná není na špici současné generace, ale umělecký design, osvětlení a atmosférické efekty vytváří působivý celek.

Zvukový podkres je vynikající a umí vykouzlit tísnivou atmosféru za doprovodu těžké střelby, sykotu plazmových zbraní až po zoufalé výkřiky zmutovaných nepřátel, kteří umí v některých vypjatých situacích pěkně vyděsit. Moc se mi líbí, jak jsou všechny postavy namluveny profesionálně na úrovní filmové tvorby.

V souvislosti s technickou stránkou hry musím zmínit optimalizaci, která hned po startu nebyla v nejlepší kondici. Loadingy jsou delší, než by bylo příjemné a občas se objevují textury s nižším rozlišením. Hra také trpí pády, které jsou zvláště frustrující uprostřed náročné mise. Občasné výpadky serverů mi taky na náladě nepřidaly. Nutno dodat, že ve srovnání s vydáním na PC před rokem už autoři stihli většinu problémů vychytat.