Recenze hry Warhammer 40 000: Space Marine 2. Testosteronová akce, jak se patří

Akce z pohledu třetí osoby pro PC, PS5 a XSX ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Oficiální české titulky

Ve světě Warhammeru 40 000 je poslední dobou živo. Her s tímto titulem vychází požehnaně. Od velmi úspěšného klasického RPG Rogue Trader, po méně úspěšné střílečky z první osoby jako např. Necromunda a to nemluvě o tuně tahových taktických titulů. Všechny vyjmenované pokusy vždy celkem trefně vystihly toto jedinečné univerzum pro své zobrazení ponuré budoucnosti, kde zůstala jen válka. Avšak Space Marine 2 od Saber Interactive uhodil pomyslný hřebíček na hlavičku pořádným ultramariňáckým Thunder Hammerem a po dlouhých třináctí letech vypustili do světa další vynikající atmosférickou rubanici.

První díl vyšel už v roce 2011 a byl to velký úspěch. V roli kapitána Tita jste se jali masakrovat nájezdy orků a zachránit svět lidí, aby vám nakonec inkvizice „pěkně“ poděkovala. Po těch dlouhých třinácti letech příběh navazuje přesně tam, kde skončila jednička. Ta vyšla kdysi na PS3 a Xbox 360, takže pokud již nevlastníte tyto stroje, zbývá si pročíst příběhovou linku alespoň na nějaké fanouškovské stránce.

Nebezpeční a inteligentní nepřátele umí zatopit

V Saber Interactive mají už nějaké zkušenosti s akčními hrami, stojí za velmi úspěšným World War Z, pro kterou vytvořili technologii zvanou Swarm, respektive roj. Což se ideálně hodí pro Space Marine 2, kde po většinu hry bojujete proti hmyzím Tyranidům. Extrémně nebezpeční a otravní vetřelci jsou pověstní tím, že se na celé planety vrhají v obrovských počtech a ke komunikaci využívají tzv. jednotnou mysl celého roje. Tito brouci patří k nejznámějším nepřátelům světa Warhammeru 40k a zde posloužili přímo ideálně pro divoké a náročně přestřelky.

 Příběh dvojky se odehrává zhruba 200 let po událostech první hry. To je hodně času pro obyčejného smrtelníka, ale náš Titus je augmentovaný borec, zocelený žárem bitev. Po dvou stoletích služby ve Hlídce smrti je znovu povýšen na poručíka a je mu svěřeno velení oddílu vesmírných mariňáků. Jeho úkolem je za každou cenu zabránit Tyranidské invazní flotile, aby se rozšířila po světech, které měl ještě donedávna pod naprostou kontrolou císař.

Brutální akce se zajímavým příběhem

Kampaň začíná pěkně zostra a nepolevuje z tempa po celých zhruba 12 hodin. Ihned prozradím, že kampaň je jedna z nejlepších, jakou jsem v akčních hrách za poslední roky viděl. Takhle si představuju válku ve vesmírů proti mimozemské armádě. Po boku dalších dvou mariňáku se vrháte po hlavě proti ohromné přesile a každá mise se několikrát dostane do bodu, kdy si už budete říkat, že je po vás. Jenže vy jste ultramariňáci, zocelení stovkami bitev po tisíce let. Pokud náhodou padnete na kolena, máte pár sekund na to, aby k vám váš parťák přispěchal a pomohl vám na nohy.

To samé můžete udělat i vy pro ostatní. Avšak dvakrát a dost, padnete-li potřetí, míse skončila fiaskem. Nepřátele do vás půjdou tvrdě a nelítostně. K atmosféře zmaru přispívá i fakt, že kulek do rozličných typů zbraní není nekonečno, a tak nezbývá než se začít ohánět chladnými zbraněmi. K dispozici je klasický meč, motorový meč a samozřejmě nejznámější hromové kladivo. Je něco obzvláště uspokojujícího na mlácení nekonečných zástupu vetřelců touhle high-tech palicí. I když na vás doráží z každé strany, stačí se zeširoka rozmáchnout a začnou lítat zakrvácené kusy masa.

Často jsem se nechal unést vírem boje a nepohlídal jsem si stav mé zbroje, což vedlo zpravidla k fatálnímu konci. Vaše kovová ochrana má znázorněnou výdrž, a pokud vám vyčerpá, zbývá už jen ukazatel vašeho života a ten vám nevydrží v tom krutém světe dlouho. Pokud se aspoň na chvíli nezdekujete a nepočkáte pár vteřin, než se vám brnění zase obnoví. Háček je v tom, že akce bývá tak urputná a vyčerpávající, že k plnému dobití zbroje ani nedojde a už čelíte další vlně nepřátel.

Stylizace vkusně doplňuje strhující atmosféru

Atmosféru války parádně doplňují lokace, které jsou dostatečně temné a krvavé a přitom dokážou v mžiku vytvořit z vašeho chvilkového klidného postupu boj o život. Zmiňovaná autorská technologie roje se zde projeví naplno, když se na vás vyvalí tuny nepřátel, jež se nakonec samy rozdělí do jednotek, aby vás nezávisle na sobě zasypávaly útoky.

Skáčou na vás, vyhýbají se vašim útokům, obkličují vás. Často jsem měl pocit, že těch bestii je už příliš, že se z toho nedostanu, pár posledních výstřelu, mávnutí kladivem, několik jich ještě padlo. V tu chvíli se mi dobila zbroj, stihl jsem přebít, setřásl ze zad posledních pár dotěrných vetřelců a jet-packem se vysvobodil na vyvýšené místo, odkud můj rotační kulomet dokonal dílo zkázy. Matně si vybavuju, kdy mi hra tak věrně zprostředkovala atmosféru akčního bijáku devadesátých let, kdy dominovali drsní, hláškující, maskulinní akční hrdinové, kteří odmítali umřít.

Tohle je testosteronem nabitá akční řežba. Nepřátel je mnoho a jsou různorodí. Měl jsem plné ruce práce i na standardní obtížnost. Zapomeňte na krytí, to se tady nedělá. Jedinou obranou je zuřivý útok. Tato hra vyzkouší vaše reflexy a schopnost se pod tlakem rozhodovat.

Fyzikální zákony stále platí

K bojům bych chtěl ještě dodat, že se autorům náramně podařilo nasimulovat fyziku pohybu. Je prostě cítit váhu vaší i nepřátel, když se do nich zakousne meč nebo zaboří kladivo. Jste v té zbroji opravdu těžcí, navíc vybavení automatickými zbraněmi o rozměrech malého lodního děla. Takže skok přes rameno do strany v té plné polní taky podle toho vypadá, něco jako kotoul s pořádným pivním panděrem.

Lepší variantou je naučit se parírovat a časovat dokonalé úhybné manévry, na které vás hra dopředu upozorní barevným indikátorem. Pokud se vám povede, otevře se možnost udeřit soupeře fatálně. Což je další specialita, na které se autoři vyřádili. Fatality jsou znázorněný krátkou nehratelnou sekvencí, kdy váš hrdina dramaticky otrhává nepřátelům hlavy, pařáty nebo kly, a ještě je jejich vlastní hnátou dorazí. Všechno uprostřed boje. Působí to úžasně uspokojivým dojmem, ale hlavně to nenarušuje plynulost hry. Autoři si navíc dali tu práci a pro každý druh nepřátel vytvořili jinou fatalitu. Nejepičtěji vypadají smrtící údery bossům.

Samotná kampaň je dosti lineární a úkoly se v jednotlivých kapitolách opakují. Nicméně příběh má několik nečekaných zvratů, a navíc je vyprávěn velkým množstvím filmových sekvencí, které vypadají pomalu jak hraný film. Je jasné, že kampaň v takové střílečce je prakticky příprava na online režim.

Hra více hráčů stojí a padá na spolupráci

V multiplayeru máte možnosti zahrát si mise s dalšími dvěma parťáky, či už z řad vašich kamarádu nebo z náhodného výběru, anebo vám asistuje umělá inteligence. Pocity z online hraní se odvíjí od toho, jak dobrý tým utvoříte, neboť se nejedná o snadnou hru a jedna online mise se může protáhnout i na víc jak 20 minut. Plníte jednotlivé cíle a většina misí je zakončená tuhým soubojem s bossem. Požadavek na kvalitu spoluhráče je tak mnohem vyšší. Navíc odměny v podobě zkušenostních bodů a herní měny jsou poměrně skromné.

Po několika pokusech jsme konečně vyhráli jednu misi a k mé obrovské radosti jsem si mohl za utrženou měnu nakreslit jeden emblém ultramariňáku na rameno. Jelikož je ve hře obrovské množství doplňku, které můžete na svoji zbroj namalovat, zavěsit nebo doplnit, nechci si ani představovat, kolik času bych spotřeboval na vybavení aspoň jednoho kompletního mariňáka. Do boje si můžete vybrat až z šesti bojovníků s odlišným herním stylem. Myslím si, že cenu za vítězství v online hraní by měli autoři ještě promyslet. Nicméně jakmile jsme si s parťáky sedli a prošli spolu několik misí, vrátil se ten opojný pocit neporazitelnosti, až mi bylo líto, že se jeden musel odpojit.

Jako výborné řešení hodnotím skutečnost, že se po dohrání mise váš tým nerozpadne, ale můžete pokračovat dále. Ve hře prozatím není možnost dokoupit herní měnu za peníze ani si dokupovat jiné herní výhody. To se však změní s druhou sezónou nebo plánovaným DLC. Ten, kdo si koupí jednu z vyšších edici hry, má season pass v ceně, ale rozdíl oproti standardní verzi je dle mého názoru vysoký, až 40 dolarů jen za kosmetické doplňky.

Poslední možností je režim Věčné války, kde zápolí hráči mezi sebou v pětičlenných družstvech. Mně osobně tento způsob hraní neláká už od pradávných dob Counter Strike. Nejspíš proto, že mi nikdy nešel, ale dokážu pochopit, že v tom nekonečném koloběhu likvidace ostatních hráčů někdo utopí desítky hodin času. Akorát si myslím, že v jiných hrách je tento způsob zápolení zpracovaný lépe než tady.

Na závěr ještě zmíním grafickou a zvukovou stránku hry, protože ani zde není co vytknout. Hra je skvěle optimalizována a běží v nejtěžších bitvách plynule, hráno na PS5. Autorům se povedl husarský kousek, kdy samotná akce vždy probíhá v jakoby uzavřené aréně a v dálce na pozadí zuří válka dalších tisíců jednotek za doprovodu hřmění děl a výbuchů. Neskutečně to umocňuje pocit, že jste opravdu součástí toho všeho. Na nějaké bohem zapomenuté planetě, kterou Tyranidé trhají na kusy a jenom vy a hrstka vyvolených tomu dokážete zabránit.