Recenze hry WarioWare: Move It! Stovky mikroher ozvláštněné pohybovým ovládáním

Party hra pro Nintendo Switch ● Cena: 1 250 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Podobně jako Mario a Luigi se ve svých vlastních hrách objevoval i zlořád Wario. Na současné generaci ho můžete znát pouze díky souboru mikroher WarioWare: Get It Together, který se s velkým nadšením nesetkal. Nebylo to zkrátka nic výjimečného a po pár hodinách se nabídka her okoukala. Move It jde oproti tomu jinou cestou. Celá hra je založená na pohybovém ovládání, díky kterému jsem si mikrohry tentokrát užíval mnohem víc.  

Jako první přichází na řadu příběhová kampaň s velmi banálním dějem, kdy Wario a jeho parta vyjíždí na snovou dovolenou. Exotický ostrov skrývá spoustu zajímavostí, jako jsou mořské panny nebo malůvky z pravěku. Příběhové momentky jsou často dosti bizarní a vlastně jsou tady tak nějak navíc, protože k celkovému dojmu nic moc nepřidávají a pořádně neslouží ani pro představení postav. Jako by se počítalo, že všechny z Wariova týmu už budete znát z minulosti. To ale není až takový problém vzhledem k tomu, že kampaň slouží hlavně jako párhodinový tutoriál.  

Rozhýbejte se! 

Nejdůležitější je naučit se všechny pózy. Před startem každé hry hlas z hůry řekne, jak máte držet joy-cony. Občas je máte nad hlavou, pak zase u boků a za chvíli je musíte položit na stůl. Postojů je vcelku dost, takže kampaň byste si měli projít jako první, protože se tady v klidu naučíte každý z nich. Je hlavně důležité, abyste před startem každém mikrohry byli v pozici. Jakmile váš postoj nebude správný, tak se ovládání úplně rozhodí a požadovaný úkol se plní o poznání hůř. Občas to komplikuje i samotné znění úkolů. Většinou je na první pohled jasné, co se po vás chce, ale byly i takové případy, kdy jsem vůbec netušil, jak se mám hýbat, abych mikrohru úspěšně splnil.  

Mikrohry jsou velmi rozmanité a je vidět, že si v Nintendu tentokrát opravdu vyhráli s možnostmi pohybového ovládání. Mezi mé nejoblíbenější patří ty, které jsou inspirované ostatními tituly od Nintenda. V jedné z mikroher tak budete jako slepice utíkat před Linkem, vykopávat zkameněliny v Animal Crossing nebo sjíždět skluzavky ze Super Maria 64. Znalci série se ale nemusejí bát, že by přišli o nějaký ten bizárek. Až moc často se na scéně objevují nasvalení chlapíci ve spodkách. Moment, kdy se po vytahání kapesníků z krabičky objeví spící chlápek v posteli, mi taky nedává moc smysl, ale k WarioWare takové zvláštnosti zkrátka patří.  

Z ovládání musím vyzdvihnout jednu mechaniku. Kromě klasického máchání joy-cony využívá WarioWare také infračervenou kameru na pravém ovladači, která vám u jednoho z postojů snímá druhou ruku. Mikrohry s počítáním tak fungují tak, že jednoduše ukazujete požadovaný počet prstů. 

Trochu si zapózuj! 

Kvůli příběhu si určitě WarioWare nekupujte. Bez problému ho zvládnete projít ani ne za jeden večer. Stále je tady ale dost obsahu na to, abyste měli čím vyplnit jeho zbytek. Ta pravá výzva totiž přichází v módech, které se vám zpřístupní po dohrání kampaně. Mikrohry se stávají komplikovanější, čas vás tlačí čím dál víc, a i když už máte osvojené všechny postoje, občas je pěkná honička mezi nimi střídat během krátké chvilky. Naštěstí je tady možnost záchrany. Pokud přijdete o všechny životy, stačí vystřihnout pózu ukázanou na obrazovce a můžete jít zpátky do akce.  

Nejen kvůli tomu bych doporučil hrát Move It na velké televizi či monitoru. Sice bez problému funguje i v handheldovém módu Switche, ale při pohybování je orientace na menším displeji o dost horší. A pokud hodláte hrát v kooperaci, tak tahle rada platí ještě násobně víc. Na jedné konzoli můžete hrát až ve čtyřech, což už může být pěkný chaos. Pro hraní na party se hodí výborně, protože nebudete vědět, kterému z kamarádů se máte smát dřív za to, co kvůli vítězství musí provádět.  

Zároveň mě zaujal mód Copycat, který je vhodný pro dvojici hráčů, kteří mají ale jen jeden pár joy-conů. Hráč bez ovladačů sleduje obrazovku a dělá pohyby potřebné pro splnění mikrohry. Druhý hráč ale obrazovku nevidí a musí se hýbat po vzoru svého parťáka. Naprosto jednoduché a v praxi tento mód funguje velmi dobře.  

Wariovi se vyplatila sázka na pohybové ovládání. I když třeba na Wii bylo mnohem populárnější, tak nový WarioWare ukazuje, že i dnes je o tento styl ovládání zájem a dá se s ním vymyslet něco nového. Move It nevymýšlí nic světoborného, ale zabavil jsem se u něj rozhodně víc než u jeho předchůdce. Pro příště to ale určitě stačit nebude. Chtělo by to přeci jen nějaké větší osvěžení. Mohlo by se zkusit více zainvestovat do příběhu, aby hráč věděl, co to tam neustále běhá za postavy. Další experimenty s ovládáním také nejsou od věci. Nintendo letos dokázalo u Maria a Zeldy, že stále umí inovovat a Wario by si za mě taky zasloužil takovou péči.  

Ale to jsem docela odbočil. Tady je přeci jen řeč o novince Move It. Pokud od něj nebudete očekávat víc, než je klasický soubor několika stovek mikroher tentokrát obohacený o pohybové ovládání, rozhodně s ním chybu neuděláte. Má potenciál na to, aby vás udržel na pěkných pár hodin a určitě se bude hodit při zábavě s návštěvami. Jen je potřeba se dobře naučit postoje a správně pochopit, co po vás hra vlastně chce, což v některých případech není jasné na první dobrou.