Recenze hry Wavetale. Zachráněná exkluzivita, která zaujme příběhem a barevným světem

3D skákačka pro PC, PS4, PS5, XO, XSX a NS ● Cena: 730 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Když Google oznámil konec své herní streamovací služby Stadia, vědělo se, že mnoho exkluzivních her bude ztraceno, protože nebyly dostupné na žádné jiné platformě. To ale není případ Wavetale, který zamířil na PC i konzole a my máme možnost si tuto skvělou hru zahrát.

Na první pohled vás zaujme vizuální zpracování, které dle mého vypadá krásně. Hry mohou být uměním a Wavetale to potvrzuje. Krásné barvy, postavy, animace a v neposlední řadě obličeje postav. Nedočkáme se klasických detailních tváří jako v jiných hrách. Zato ale dostaneme kreslené výrazy měnící se podle emocí a musím říct, že to funguje. Získalo si mě to hned na první pohled. Teď nemluvím jen o tvářích, ale celém světě. Při prvních pár hodinách hraní jsem si ani neuvědomil, že svět, ve kterém se nacházím je postapokalyptický, bylo mi jasné, že něco není v pořádku, ale tohle mě ani ve snu nenapadlo. Všude tolik barev, světla, azurově čistého moře. Je na místě zde říct, že vzhled někdy klame.

Kromě toho Wavetale nabízí i zábavný gameplay. Budete surfovat, skákat a bojovat, co jen to jde. Vaším hlavním dopravním prostředkem je voda. Respektive surfování po vodě. Nenechte se mýlit, vaše postava žádným surfem nedisponuje. V tomto světě, kdy je plavání nebo jakýkoli přímý kontakt s vodou tabu, je vaše postava obdařena možností po vodě chodit. Na první pohled je to obrovské lákadlo. S hořkostí ale musím říct, že slibný nápad postupem času přestane být zábava.

Velká část hry je tvořena hlavně přesuny mezi lokacemi a malými ostrůvky, tudíž jste odkázáni na svoji dovednost rychlého cestování po vodě. Některé oblasti jsou přitom vzdálené přes celou mapu, a tudíž se nemohu vyhnout pocitu, že mě po chvíli to neustále surfování přestalo bavit. Na vodě se sice vyskytují různé zrychlovače, které vás vymrští, ale ani to příliš nepomáhá.

Naopak skákací část je zvládnutá skvěle. Skákání po ostrůvcích je zábava od počátku do konce. Sice je cesta nahoru vždy viditelná a kreativitě zde uzdu neupustíte, ale nepřišlo mi to nijak na škodu. Máte dvojitý skok, možnost plachtit ve vzduchu. Ale design jednotlivých lokací, které po vás vyžadují skákání, je poměrně plochý. Ostrůvky v jednotlivých lokacích jsou stejné a liší se jen v těch nejmenších drobnostech. Ano, na každém je alespoň trochu pozměněna cesta, ale pořád je to ten stejný vzorec, na který budete narážet po celou dobu hraní. Příjemnou změnou pak byl fakt, že postupem hrou se na nových místech odemčely svižnější cesty vzhůru, ovšem i ty se pak budou opakovat.

Co se týče souboje, není tak velkou částí jak již zmíněné skákání, ale rozhodně svoji roli plní na jedničku. Jelikož tvoří menší část hratelnosti, tak není nutné z něj mít strach. Hra se nese v relaxačním duchu a vývojáři udělali dobrou práci v tom, aby to ani souboj nenarušoval. V jednoduchosti je krása, jak se říká a tady to platí dvojnásob.

A tak se dostáváme k repetetivnosti celé hry. Ani jeden z aspektů hratelnosti není natolik zábavný sám o sobě, aby si toho šlo nevšimnout. Veškeré úkoly spočívají v tom stejném. Dostaň se na ostrov, vyskákej nahoru, otoč pákou a pojď zpátky. Přiznám se, že pokud by hra byla delší, ztratil bych motivaci pokračovat dál. Příběhové pozadí celé hry je sice podle mého názoru to nejlepší, co může nabídnout, ale ani to by mě nepřimělo pokračovat dál. Velký zlom přichází až ke konci hry, kdy děj dostane spád a zadání úkolů se lehce pozmění. Poté už není možnost se odtrhnout díky příběhu, ale i díky pocitu, že konečně děláte něco jiného a je to znovu zábava.

Nejlepší plošinovky pro PC a konzole. Zaskákejte si s perským princem, Mariem nebo robůtkem z českého Bzzzt

Jak jsem již naznačil, nejlepším z Wavetale byl pro mě příběh. Postavy jsou výborně napsané, a i když jich není mnoho, každá z nich je unikátní a má svůj charakter. Celkové tempo děje plyne rychle a nechá vás v očekávání celou dobu. Nejdůležitější věci se dozvíte prostřednictvím cutscén, které jsou krásně animované a dokážou dát dost jasně najevo, jak se která postava v danou chvíli cítí. Pro pochopení celého děje to bohatě stačí, ovšem pozadí příběhu a vztahů je vyprávěno pomocí vyskakovacích okének s textem, které jsou někdy nadabované a někdy ne. Vyskočit na vás mohou během dlouhého cestování po moři, kdy si hlavní hrdinka občas povídá i sama se sebou nebo pokud narazíte na jednou z mnoha ostrovů na neznámou postavu.

Obyvatelé dané lokace obvykle mají sousty informací o tom, co se dělo dříve, a tak vám adekvátně dokreslí obraz o celé situaci i o tom, co jí předcházelo. Jako skoro každý příběh, i tento v sobě nese určité poselství, které minimálně ve mně zanechá svůj otisk.