Recenze hry WWE 2K25. Wrestlingová mánie ještě nikdy nebyla nabitější

Sportovní bojová hra pro PC, PS4, PS5, XO a XS • Recenzovaná verze: PS5 • Cena: 1 899 Kč • Věkové omezení: 16+ • Bez oficiální češtiny

Po loňském ročníku 2K24, který byl komunitou poměrně vřele přijat díky nápravě mnoha neduhů předchozích let, byla laťka nastavena letos nebezpečně vysoko. Otázkou bylo, zda dokáže WWE 2K25 nejen navázat na tento úspěch, ale také přinést dostatek smysluplných inovací, které by ospravedlnily další investici. Nebo jsme opět svědky spíše opatrného přešlapování na místě, maskovaného za plnohodnotné pokračování a spoléhajícího hlavně na aktualizované soupisky a pár kosmetických úprav? Je čas si utáhnout opasky, resp. mistrovské pásy, nasadit nablýskané trenýrky pochybného vkusu a vrhnout se po hlavě mezi virtuální provazy, abychom to zjistili.

Poutavý příběh jednoho hrdiny

Singleplayerovým tahákem číslo jedna je opět režim Showcase, který se letos konečně zaměřil na jednu z nejžhavějších a nejdiskutovanějších postav současného wrestlingového světa Codyho Rhodese vystupujícího pod uměleckým jménem „The American Nightmare“. Jeho epická a často strastiplná cesta za dokončením příběhu, tedy získáním titulu, který jeho legendárnímu otci unikal, je materiálem jako stvořeným pro tento formát.

A musím s potěšením konstatovat, že tvůrci se tohoto úkolu zhostili se ctí. Přechody mezi precizně vytvořenými herními pasážemi, které replikují klíčové momenty, a autentickými archivními záběry z reálných show jsou plynulé a působivé. Tato kombinace hraní ikonických zápasů a následného sledování skutečných záběrů s komentářem samotného Codyho funguje na jedničku a dodává celému zážitku potřebnou hloubku a emocionální váhu.

Prožít si znovu jeho šokující návrat do WWE, památný zápas s natrženým prsním svalem, vítězství v Royal Rumble a i jeho finální triumf je pro fanouška velkým zadostiučiněním a pro nováčka alespoň dobře zrežírovaným sportovním dramatem.

Ano, některé dílčí úkoly v rámci zápasů jsou stále otravné a uměle natahují herní dobu, jako např. nucené provádění několikrát určitý chvat. Často jsem vyhledával pomoc nápovědy nebo internetu, abych vůbec dílčí úkoly dokončil, jelikož se hra vyznačuje ohromným množstvím chvatů. Nestačí se naučit pouze sekvenci tlačítek, rozhoduje rovněž vaše postavení vůči soupeři. Celková produkční hodnota Showcase a silný příběh umí pohltit i přes některé otravné vsuvky. Troufnu si tvrdit, že tohle je možná nejlépe zpracovaný režim za poslední roky, který skutečně dává smysl a vtáhne vás.

Vlastní hvězda s občasnou šedí

Dalším obrovským režimem je MyRISE, kde si pipláte svého vlastního wrestlera či wrestlerku od zelenáče až po potenciální legendu síně slávy. Vrací se v tradičním formátu dvou oddělených příběhových linek, jedné pro mužskou a druhé pro ženskou postavu. Scénáře jsou přesně takové, jaké očekáváte od wrestlingové hry. Nejedná se o žádné hluboké rozjímaní nad nekonečností vesmíru, ale spíše přímočarou zábavu plnou zápasnických klišé.

Připravte se na zrady od nejlepších přátel, nečekaná spojenectví s bývalými rivaly, boje proti zákeřným skupinám a na občasné momenty, které upřímně rozesmějí svou absurditou. Bohužel musíte protrpět i některé dialogy, které občas balancují na hraně trapnosti. Letošní příběh mi přišel o něco málo lépe napsaný a strukturovaný než loni. Přesto je to stále běh na dlouhou trať, plný desítek zápasů a nezbytného grindování atributů a odemykání nových schopností, což může být po čase únavné a repetitivní.

Možnosti voleb v dialozích a klíčových momentech sice existují a slibují ovlivnění děje, ale jejich reálný dopad na celkový směr příběhu není často tak zásadní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spíše kosmeticky mění některé dílčí interakce.

I přes tyto výtky je MyRISE stále solidní porcí obsahu, která zabaví na desítky hodin každého, kdo sní o tom, že si prožije svůj vlastní WWE sen. Od šaten v tělocvičně až po hlavní tahák Wrestlemanie.

Manažerem snadno a rychle, nebo pomalu a s tabulkami

Dvojice režimů pro stratégy a dlouhodobé plánovače, tedy MyGM a Universe, jsou zpět a řekněme to na rovinu, působí velmi povědomě. To je ale neduh většiny posledních iterací sportovních her, že manažerské režimy zůstávají netknuty několik let. V tomto režimu přebíráte roli generálního manažera jedné ze show a soupeříte s ostatními o diváckou přízeň, finance a prestiž.

Je to stále zábavná a návyková strategická odbočka od samotného zápasení, která vás nutí přemýšlet nad skládáním zápasových karet a budováním rivalit. Kdo však čekal nějakou zásadní revoluci nebo přepracování základních mechanik, bude pravděpodobně zklamán.

Podobně je na tom režim Universe, ultimativní sandbox pro nejzarytější fanoušky, kteří si chtějí detailně řídit a simulovat svůj vlastní WWE vesmír. Bookovat zápasy, tvořit vlastní show a sledovat vývoj komplexních rivalit. I zde jsme se dočkali jen kosmetických úprav. Jak jsem již zmiňoval, je to režim primárně pro ty nejzapálenější fanoušky, kteří jsou ochotni investovat desítky hodin do detailního managementu a jsou ochotni přehlédnout jeho občasnou topornost.

Multiplayerový Ostrov

Jednou z hlavních novinek letošního ročníků měl být odlehčený režim pro více hráčů zvaný Ostrov. Představte si něco jako bizarního křížence mezi wrestlingovým turnajem, battle royale a možná trochu i sérií Mario Party. Skupina wrestlerů včetně vaší postavy, hvězd WWE, nebo i legend je vysazena na tropickém ostrově plném palem, písečných pláží, ale také nejrůznějších pastí, interaktivních prvků a specifických arén jako ring na pláži, zápasiště u vodopádu, klec v jeskyni apod.

Cílem není jen porazit soupeře tradičními metodami, ale také plnit bláznivé úkoly, sbírat předměty rozmístěné po ostrově a využívat prostředí ve svůj prospěch. Tu shodit protivníka z útesu, tam jej hodit mezi hladové aligátory nebo spustit nějakou tu past.

Je to celé až příliš arkádové, často chaotické a naprosto to kašle na jakoukoli simulaci nebo realismus. Ostrov funguje nejlépe hlavně v multiplayeru s kamarády. Je to rozhodně nejodvážnější novinka v letošním ročníku, která sérii příjemně osvěžuje, i když mě osobně nijak nezaujala i z pohledu časové náročnosti. MyRise a Showcase dají zabrat samy o sobě, natož abych měl ještě prostor bláznit na Ostrově.

Zábava v ringu funguje skvěle

A teď to nejdůležitější, jak se vlastně hraje nejnovější WWE počin? Odpověď je naštěstí pozitivní: velmi dobře. Základní herní mechaniky, které byly postupně laděny v několika předchozích ročnících fungují i nadále skvěle a tvoří pevný a zábavný základ. Hratelnost je plynulá, ovládání přesné a zápasy mají dobrou dynamiku a tempo. Tedy pokud si zvyknete na tempo wrestlingových zápasu, které prostě mají svojí jedinečnou atmosféru a pravidla, u kterých našinec často pouze nedůvěřivě kroutí hlavou.

Tvůrci evidentně zapracovali na dalším vyladění systému obrany, který byl v minulosti často kritizován. Už to není jen o bezhlavém mačkání jednoho tlačítka ve správný zlomek sekundy. Nově systém vyžaduje trochu více taktiky, čtení soupeřových animací a managementu výdrže, což vede k realističtějším a méně frustrujícím soubojům.

Animace jednotlivých chvatů, úderů a pohybů jsou zase o poznání plynulejší a detailnější. Údery mají větší pocit váhy a dopadu. Některé nové pohyby a týmové kombinace vypadají opravdu parádně. Umělá inteligence soupeřů je na vysoké úrovní, jsou dostatečně agresivní a méně předvídatelní již na střední obtížnosti, i když stále mají tendenci občas číst vaše myšlenky a provádět perfektní obranné chvaty, což mě poměrně často frustrovalo.

Přibylo také několik nových typů zápasů. Interakce s prostředím a zbraněmi jsou zase o fous propracovanější a nabízí více možností pro kreativní destrukci. Není nad to vytáhnout skládací židli nebo tyč z pod ringu a rozšmelcovat ji o druhého chudáka. Celkově vzato, akce v ringu je bezpochyby stále tou nejsilnější a nejzábavnější stránkou celé hry a důvodem, proč se k ní budete rádi vracet.

Nejlepší sportovní hry. Nejsou to jen tradiční sporty, bodují i odlehčené tituly jako Tape to Tape a Ring Fit Adventure

Nakonec ještě zmíním grafickou stránku a zvuk, protože od minula se toho tolik nezměnilo, což je asi fajn. WWE 2K25 vypadá a zní přesně tak, jak byste od moderní hry očekávali s příznakem 2K, se všemi klady i zápory. Hra na současných konzolích vypadá velmi slušně. Modely hlavních hvězd jsou často až fotorealisticky detailní s věrně zachycenou mimikou a specifickými rysy. Arény pulzují životem díky dynamickým reakcím obecenstva, které umí adekvátně reagovat na dění v ringu.