Patřil jsem k té většině, která od nového dílu slavné ságy očekávala trikově nedostižnou podívanou s brilantní hudbou a silně dětinským příběhem, plným trapných legrácek typu Jar Jar Binks. Jaký však byl můj šok, když jsem Epizodu 2 doopravdy uviděl, o tom se můžete dočíst v následující recenzi.
Rozporuplná očekávání
Klasickou trilogii Hvězdných válek jsem viděl jako malý kluk, nahrávanou z německého satelitu. Tenkrát jsme s kamarády seděli u televizoru s otevřenými ústy, jelikož triková úroveň vesmírných bitev a dalších SW (Star Wars) legrácek nebyla pro průměrného Čecha k pochopení (u nás v té době běžel seriál Arabela, který zosobňoval vrchol trikové úrovně domácí produkce) a také jsem byl dítě, takže mi zas tak moc nevadila místy jednodušší dějová linie. Vadila mi až po letech, když jsem seděl v kinosále promítajícím Epizodu 1 – Skrytou hrozbu a měl jsem se smát „povedeným“ kouskům Jar Jar Binkse, případně držet palce šestiletému Anakinovi, který pracoval na vítězství v nejtěžším závodu ve vesmíru. Myslím, že nás skutečně byla většina, co jsme byli zklamáni příběhem, který nedokázaly zachránit ani bezkonkurenční triky jednoho z největších Hollywoodských studií na výrobu moderní digitální magie. Když před pár měsíci česká kina poprvé uvedla trailer z Epizody 2 (dále jen E2), kýčovitá zamilovaná klišé vyděsila i těch pár zbývajících hardcore fanoušků SW, spokojených s novou sérií. Všichni si mysleli, že se George Lucas nadobro zbláznil a zdětinštěl, když nejvýpravnější film současnosti pohřbil příběhem průměrné romantické telenovely. Před pár týdny přišel do kin trailer druhý, který už vypadal mnohem lépe, nicméně málokdo se už dokázal zbavit obav z romanticko – komediálního filmu pro nejmenší. Jenže nyní je E2 tady a pokud jste na ní ještě nebyli, pak jste už určitě od někoho slyšeli onu podivnou zvěst, že ten film není vůbec špatný – a to není řeč jen o tricích a výpravě.
Příběh… vlastně PŘÍběh
Dvě nejlepší zprávy vám prozradím hned: Jar Jar Binks je zde velmi okrajová postava, která se ani zdaleka nesnaží „pobavit“ tolik, jako v minulém dílu a láska zabere z celkového času filmu jen několik minut (s jednou „údernější“ scénou ve stylu Pána prstenů). Jinak se příběh věnuje především postavě Anakina Skywalkera, která skutečně předčila veškerá má očekávání a stala se velmi rychle mým favoritem vedle takového Agenta Smithse z Matrixe nebo Sephirota z Final Fantasy VII. Dle mého názoru ústřední část filmu a zároveň nejpůsobivější scény se točí okolo vysvětlení, jak se vlastně Anakin ocitl na temné straně síly. Druhým ústředním motivem E2 je potom rozpoutání oné války, o které se mluvilo ve starších dílech SW a která vyhladí rytíře řádu Jedi spolu s pár tisíci obydlenými světy. Když se nad těmito dvěma středobody nových Hvězdných válek zamyslíte, zjistíte, že prostřední díl nové trilogie nemá daleko k pochmurné a napjaté atmosféře prostředního dílu trilogie staré – což nám bylo slibováno již po započetí natáčecích prací, nicméně málokdo tomu věřil. Přesto je skutečnost taková, že příběh E2 je velmi povedený, šikovně propletený a přináší několik zcela nových vizí, které svět SW posouvají dále. Asi nejsilnější z těchto vizí je armáda rytířů řádu Jedi s jejich nezaměnitelnými laserovými meči, zapojená do obrovské pozemní bitvy s armádou droidů, ulice hlavní planety Republiky, které velmi okatě připomínají film Blade Runner či scéna souboje mistra Yody (asi nejsvéráznější z rytířů rádu Jedi) s… no, nechte se překvapit. Pokud se vám líbil filmový souboj Gandalfa a Saurona, zde budete nadšeni. Než se vrhnu na vizuální stránku filmu, rádu bych ještě dodal, že příběh skutečně je velice povedený a přináší na svět myšlenku, zda Epizoda 1 nebyla záměrně jednodušší, aby položila čitelné a pochopitelné základy velkolepému dramatu, které rozpoutá její pokračování. A pokud se začínáte příliš těšit, rád bych vás mírně zchladil poznámkou, že trapně „humornou“ postavu Jar Jara účinně nahradí C3PO, jehož „veselé“ kousky jsou prostě k uzoufání a nedovedu si představit jediného člověka staršího pěti let, který by se jim zasmál. Díky nepopiratelným kvalitám zbytku filmu však Lucasovi tento úlet rádi odpustíte, přinejmenším já jsem dokázal udržet nervy v klidu.
Sladkosti pro oči
Ačkoliv se tedy podařilo příběh a atmosféru filmu dostat na velmi slušnou úroveň, stále platí ono zažité pravidlo, že nejsilnější zbraní nových Hvězdných válek je vizuální stránka věci. Moc bych se divil, kdyby se mnou někdo nesouhlasil v tom, že v datu své premiéry nabídnou SW divákům ty nejlepší triky, jaké je aktuálně možné vidět. Pokud jste si už zvykli na nepřekonané megalomanské scény vesmírných bitev a obrovsky výpravné extreriéry plné exotických forem života, pak vás rozhodně dostane závěrečná bitva v Epizodě 2. Zjednodušeně by se dalo říct, že nabízí podobnou pozemní akci, jako předchozí díl, nicméně tentokrát je bojiště podstatně větší, souboje mnohem rafinovanější (ohánění se světelným mečem se od minulého dílu stalo skutečným bojovým uměním a ne jen psychologickou hrou na přetlačovanou jako ve staré trilogii) a obě armády disponují mnohem působivějšími a rozmanitějšími zbraněmi. Obří roboti tak pochodují proti sobě, mohutné mateřské lodi se snaží odstartovat z bojiště pod palbou stíhaček a pozemní artilerie, to vše obklopeno nespočetnými skupinkami klonů, droidů a rytířů řádu Jedi, bojujících mezi sebou. Pokud jste viděli scénu souboje dvou „Zahrad“ ve Final Fantasy VIII, pak máte hrubou představu o podívané, která se vám naskytne. Opravdu působivá je například scéna, ve které ze země startuje gigantická kulovitá loď lehce evokující Hvězdu smrti, aby byla během stoupání atmosférou sestřelena a zřítila se zpět na bojiště, kde exploduje v mohutné tlakové vlně prachu a ohně. Za zmínku rozhodně stojí i souboj dvou extrémně mocných rytířů řádu Jedi, kteří proti sobě vrhají kusy místnosti a zároveň zastavují ty, které vrhnul protivník, takže ulomené zdivo se kolem nich vznáší ve vzduchu jako vystřižené z Matrixe. Honička ulicemi jako obkreslenými z Blade Runnera je spíš takovou třešničkou na dortu. Když nic jiného, tak jako podívaná je Epizoda 2 skutečně bez konkurence, což jsme snad koneckonců všichni čekali.
Kruh se uzavřel
Epizoda 2 nechává ožít lehce pochroumanou slávu Hvězdných válek v plné kráse a skutečně těžko by se vám rozhodovalo, zda jít raději na premiéru dalšího dílu Pána prstenů nebo Epizodu 3. Na rozdíl od předchozího dílu ve vás nový SW film zanechá nepřekonatelnou touhu vidět a vědět, jak to bude dál – což je rozhodně známka dobře odvedené práce. I když si Hvězdné války nekladou z cíl přinést nějakou zásadní myšlenku o povaze světa kolem nás (Matrix) nebo smyslu války (Zachraňte vojína Ryana, Tenká červená linie), stále jde o jedinečnou podívanou s vlastními myšlenkami a hloubkou, která spočívá především ve vytvoření a oživení dokonale funkčního fantastického světa, do kterého se všichni rádi vrátíme, až přijde čas. Pokud mám být upřímný, pak dokonce i obávané romantické scény obsahují vyznání, které mi přišlo vcelku povedené a působivé. Jedinou vadou na kráse tedy zůstávají zbytečné a dokonale nepovedené „humorné“ scénky, které však rychle přebije zbytek filmu, jenž si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Běžte se na něj podívat a pak nám napište, co si o něm myslíte vy.
Kamera: 10/10
Hudba: 10/10
Zvuk: 10/10
Překvapivě důstojné pokračování ságy, které ukazuje, že novodobá konkurence v podobě Pána prstenů to nebude mít jednoduché.
Celkové hodnocení: 9/10
