Platforma: PC
Typ hry: adventura
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 500MHz, 64MB RAM, 16MB 3D karta
Doporučená konfigurace: procesor 800MHz, 128MB RAM, 32MB 3D karta
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8 GHz, 256MB DDRAM, GeForce 3 Ti 128MB
Výrobce: Galilea Multimedia (http://www.galilea.com/)
Distributor: The Adventure Company (http://www.adventurecompanygames.com)
Homepage: http://dreamcatcherinteractive.com/tac/jack_the_ripper
Noc. Potemnělé činžáky jakoby se přimkly víc k sobě a dvory mezi nimi dostaly tajemný ráz. Tma. Měsíc jen chvílemi ukáže městu svoji tvář, aby hned zase zmizel za těžkými mraky. Klid. Jen havraní křídla lehce krájí vzduch, nesouce lehké černé tělo, jenž beze zvuku usedá na zábradlí schodiště jednoho z domů. Kroky. Havran otáčí hlavou a měří bedlivým zrakem dvůr pod sebou; naslouchá lehkému našlapování, pomalu se přibližujícímu. Ticho. Křehká dívka se zastavuje u průchodu do dvora, bázlivě se rozhlíží kolem sebe, z dálky se ozývá zvuk vlaku. Smrt. Stín černý jako noc kolem se vrhá vpřed. Záblesk čepele. Křik zajikající v jekotu projíždějících vagónů. Krev… Bezvládné tělo s vyděšenýma očima. S těma očima, jejichž výraz nikdy nezapomenete.
Ulička s nočním klubem "Blue Velvet" * Kabaret "Red Chapel" * Neptejte se mě, jak dostali to prádlo doprostřed šňůry:-)
Takto subjektivně by se dal vylíčit každý z Jackových zločinů. Avšak tento byl od těch, o nichž možná něco víte, dost odlišný. Stal se 31. října 1901 v New Yorku, konkrétně ve čtvrti zvané Low Side District. Je tedy jasné, že se v případě hry pojmenované po slavném vrahovi (JtR) bude jednat o čistě smyšlený příběh volně navazující na Londýnské vraždy třináct let po poslední z nich. Pochopitelně to bude vypadat, že se Jack vrátil, pochopitelně vám to vyšetřovatel nebude věřit, pochopitelně to musíte být zrovna vy, kdo vraha dopadne a překvapivě to celé nepůsobí jako tisíckrát ohrané klišé. Jinými slovy si JtR zaslouží přinejmenším naši pozornost.
Příběh ze všech nejpříběhovatější?
Rýpavých a všetečných novinářů byla ve hrách celá řada (honoráře redakci Doupěte však zatím nedošly…:-)), není tedy divu, že i v JtR okusíte tohle krásné řemeslo. Vizitka na vašem pracovním stole vám napoví vaše jméno - James Palmer. Kochat se jím však nebudete dlouho, neboť vzápětí se po vás začne shánět sám váš šéf a zároveň šéfredaktor denníku New York Today. Právě od něj se dozvíte o tajemných vraždách, dostanete pěknou skicu z místa činu a tím jste nasazeni na případ. Zatím máte přinášet exkluzivní zprávy o vyšetřovaní, vrahově osobnosti a tak podobně. Policie je celá nažhavená na pátrání, ochotně s vámi spolupracuje a vůbec všechno vypadá moc pěkně.
U Pinkertonů to vypadá moc pěkně * To je aspoň nádraží! * Nadějná zpěvačka Abigail - stane se Superstar?
Je asi zbytečné říkat, jak se zanedlouho vše zvrtne, ale přeci jenom to tak uděláme - pořádek musí být:-). Tak tedy vražd začne přibývat, „neomylná“ policie zatkne toho nepravého, několikrát budete naprosto přesvědčeni, že víte, kdo je vrahem, abyste vzápětí zjistili, jak se vám síla a pádnost důkazů rozplývá před očima. Příběh je tedy příjemně dynamický, o překvapivé zvraty není nouze, dojem nejistoty před vším a každým roste s každou minutou hraní. Je proto velká škoda, že samotný konec hry je naprosto zpackaný, nedotažený a jednoduše budete nevěřícně zírat na nápis „The End“, jelikož nic nebude nasvědčovat, že by měl příběh skončit.
Takovýchto chodeb si užijete více * Bude hůř... * Snad už poslední oběť
Skutečně je na místě otázka, zdali veliké rozčarování před závěrečnými titulky stojí za ty dva až čtyři večery, které vám JtR zabere. Odpověď však není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Až do finále je totiž příběh skutečně zajímavý, oproštěný takřka o všechna potenciálně hluchá místa. Jedná se zde o zajímavou kombinace čistě fiktivního vyprávění, které je však podtrženo mnohými pohledy do roku 1888, kde zjišťujete zásadní informace pro vaše soukromé vyšetřování. Pokud vám tedy adventury nejsou cizí, příběh se vám nejspíše zalíbí. Ale jak ho vlastně absolvovat?
Design ze všech nejdesignovatější?
Příběh je rozdělen do dvanácti dnů a nocí. Jinými slovy přes den lítáte po New Yorku, večer napíšete článek (=animace; kéž by to tak snadno šlo i ve skutečnosti:-)) a v noci pro změnu lítáte po New Yorku, dokud neproběhne další animace, tentokrát s měsíčkem, a vy se neobjevíte na začátku nového dne ve dveřích redakce. Holt život redaktora není žádný med. Ale zpět k vašemu soukromému vyšetřování. Každý den, jak jsem již naznačil, má podobné schéma. Během dne se sbíráte novinky pro další díl vašeho novinového seriálu, abyste pak v noci mohli využít nabytých informací k dalšímu posunu ve vyšetřování.
Tohle jste vy... tedy řeknu vám, nic moc:-) * A tohle je Jack, uteče vám? * Protentokrát určitě
Obvykle je poměrně jasné, kam se vydat - a pokud náhodou ne, tak stačí proběhnout těch několik lokalit, jež znáte, a je hotovo. Občas vám přijde dopis od samotného Jacka, což je pro vás silnou motivací do dalšího pátrání - nenecháte přece nějakého šílence a navíc Brita, aby se vám vysmíval! Mezi místa, kam se podíváte často, patří rozhodně detektivní kancelář Pinkertonů, noční klub Blue Velvet, kabaret Red Chapel či policejní stanice a nemocnice. Na svých cestách potkáte řadu postav od prostitutek v baru, přes kolegy redaktory, policejní byrokraty, doktory, až po lehce šíleného malíře, klučinu prodávajícího noviny, somráka, co vás sem tam popíchne jak dál, nebo třeba životní lásku a mnoho dalších. (love story naštěstí téměř vůbec nezasahuje do příběhu a autoři nás tak ušetřili další pochybné parodie na latinskoamerické telenovely).
K laboratoři jistého doktora psát popisky prostě nebudu - jen se na to podívejte
Když už jsme u NPCs, zastavme se u interakce s nimi - ta totiž není na přílišné úrovni. Zpočátku se zdá, že JtR bude na komunikaci klást podobný důraz, jako například starý Broken Sword - jinými slovy že rozhovory budou téměř alfou a omegou celé hry (v tomto vás podpoří i pohled na inventář, který je velice skromný). Avšak jaké bude vaše zklamání, když zjistíte, že tomu tak není. Zatímco v jiných hrách máte horu témat k probrání, zde jsou u všech postav společné tři - mission, community a Jack, občas přibude i čtvrté, ale to tak zřídka, že ani nemá cenu se o tom příliš zmiňovat. JtR se tak, jak bylo řečeno zpočátku, podobá spíše lehce interaktivnímu filmu, kde jen tak lehce šolicháte myší a pozvolna se sunete k závěrečným titulkům.
Interface ze všech nejinterfacovatější?
A jak to vlastně vypadá? Podle obrázků okolo si můžete říct, že JtR nevypadá špatně, a v podstatě máte pravdu. Na adventuru grafické zpracování vskutku ujde, přestože se nemůže rovnat s AAA tituly tohoto žánru, jako třeba Broken Sword 3. Screenshoty zřejmě svádí k představě o plně 3D zpracování, ale o to jsme opět ochuzeni a spokojit se tak musíme jen s 3D ala Atlantis (tj. pohyb je možný jen skokovitě a na jednotlivých „zastávkách“ je umožněna rotace o 360°). Zklamáním jsou pak pozadí jednotlivých míst, která jsou buďto odfláknutá, rozmazaná a nepěkná, anebo je vzdálenější background 2D - pravděpodobněji bych to viděl na druhou možnost:-(.
Exteriér i interiér bytu jednoho lehce šíleného malíře...
Na oškubanou prostorovou grafiku si asi příznivci žánru zvykli, horší je to však v případě JtR se samotnými adventurními principy. O nedotaženosti dialogů jsem se již zmínil a zároveň jsem říkal něco o skromnosti inventáře. JtR je totiž skutečně založen spíše na rozhovorech a puzzlů je relativně poskrovnu. Právě proto je zklamání z dialogů takové. Ale zpět k baťůžku. Věcí naleznete v celé hře zoufale málo, navíc obvykle asi jen minutu před tím, než je potřebujete a ještě ke všemu většinou v lokaci, kde je posléze použijete. Předmětové hádanky jsou tak degradovány na úroveň prvního stupně základky. Jediným kvízem pro mne byla pistole - dostal jsem ji dvakrát a ani jednou nepoužil; nejspíš se jednalo jen o prvek podporující atmosféru (pak to svůj účel splnilo).
Redakce v noci vypadá zlověstně * Inventář s kompletní mapou * Fotka se mi moc nepovedla, ale zabránil jsem vraždě - to se snad taky cení, ne?
Na druhou stranu jsou ve hře i světlejší chvilky, mezi nimiž můžu jmenovat třeba porovnávání rukopisů na podsvětleném stole, odesílaní telegramu (samozřejmě morseovkou), či pořizování fotografie Jacka při činu. Bohužel však celková obtížnost veškerých problémů, na něž v JtR narazíte, je na poměrně nízké úrovni, což vám sice umožní si lépe vychutnat atmosféru, ale ruku na srdce - nejsme předškolní dětičky a máme na těžší hádanky. Navíc by se tak příjemně natáhle jinak kratší hrací doba.
Atmosféra ze všech nejatmosférovatější?
Na druhou stranu v tomto ohledu mne Jack mile překvapil. Procházení se po tísnivě prázdných uličkách New Yorku z počátku dvacátého století je ve dne i v noci zajímavé, všelijaká tmavá zákoutí vzbuzují lehký pocit nejistoty, jenž místy přechází v sympatické mrazení v zátylku. JtR má být hororovou adventurou, a přestože se u něj rozhodně nebudete bát, působí tak akorát znepokojivě, aby se dal ještě považovat za pohodovou, nenásilně strach vzbuzující hru.
Text k "Three Ravens" od samotného Jacka * Poslední lokace ve hře * Kdo to drží noviny? Ano, je to Jack...
Významnou úlohu v celkovém výrazu hry má hudba. Je ohromná škoda, že si na ní autoři nedali více záležet, jelikož ve většině lokací vám bude dělat společnost jen hrstka anonymních zvuků bez jakéhokoli hudebního podbarvení. Avšak tam, kde se nějaké ty tóny ozvou, je okamžitě atmosféra několikrát znásobena. Přestože většinou se jedná o pomalé zneklidňující ambientní skladby, jinde zazní nádherné tradicionály, jako například píseň „Three Ravens“, kterou zpívá talentovaná interpretka Abigail v klubu Red Chapel. Můžu vám zaručit, že na její vystoupení se jen tak přijdete podívat víckrát a tahle skladba se ještě nějakou dobou bude objevovat v mém playlistu. V této souvislosti stojí za zmínku, že soundtrack je k dispozici ve formátu mp3.
K atmosféře přispívá i ztvárnění lokací jako takových. Když přehlédnete místy nepříliš vyvedenou grafiku, budete chtě nechtě muset uznat, že design většiny míst se vskutku vydařil. Místa vražd působí náležitě zlověstně, nemocnice z počátku století se svými nástroji občas nechutně, stejně jako ateliér jistého malíře, který občas místo vodovek používá krev. Když pak budete nejistou rukou otvírat dveře márnice, bude ve vás malá dušička a to ani nemluvím o nočním průzkumu tajné laboratoře jednoho z doktorů.
Gameska ze všech nejgameskovatější?
Jestli jste četli celou recenzi až sem, pak vám je odpověď jasná. Jack the Ripper žádnou díru do světa neudělá. Na mně je teď už jenom shrnutí všeho, co jsem doposud řekl, do nějaké stručnější podoby, rozdělit bodíky a hurá zpátky k FF8:-). Ne, tak vážně. Podle screenshotů jsem od Jacka čekal mnohem víc, po prvních deseti minutách hraní naopak vůbec nic. Zanedlouho nabral příběh takové obrátky, že už stačilo jen chytit vraha a po asi čtyřech hodinách hry jsem čekal konec. Byl jsem však velmi příjemně překvapen velikým dějovým zvratem a vidinou dalších fajn hodinek pohodové pařby.
A takový přesně JtR je. Dobrou hrou na sychravá odpoledne, kdy jste moc utahaní na to, abyste se svým postřehem uspěli v nějaké FPS. Nabízí spoustu zajímavostí, jež ve hře jsou jenom a pouze proto, aby vám hraní zpestřily. O rukopisech jsem již mluvil, dále tu jsou črty z míst vražd (o kterých jsem vlastně už psal taky), pěvecké vystoupení v Red Chapel (ehm, já vím), nebo třeba výherní automaty, na nichž si musíte vydělat pár babek na lístky pro kolegu (konečně něco nového:-)), či třeba výstřižky z novin, výtažky z Londýnského vyšetřování…
| Světlé stránky hry |
- Jack Rozparovač
- atraktivní lokace
- atmosféra
- soundtrack
|
| Temné stránky hry |
- technické zpracování
- zjednodušené zpracování dialogů
- ještě více zjednodušené používání předmětů
- naprosto zkažený závěr
|
Když nad tím tak přemýšlel, tak musím přiznat, že jsem se u Jacka bavil. Pakliže nemáte nic zásadního proti adventurám, jsem přesvědčený, že se přes moje výtky budete bavit také. Jenom moc nenadávejte na konci:-)
Grafika: 6/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 8/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 6/10
Herní zpracování kriminalistické legendy dopadlo vcelku dobře a repertoár adventur se tak rozšířil o další pěkný kousek.
Závěrečné hodnocení: 6/10