Recenze kampaně hry Call of Duty: Modern Warfare III. Příliš uspěchaný závěr příběhové trilogie

Akční FPS pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 2 099 Kč ● Singleplayer, multiplayer a kooperace ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

V příběhové kampani sledujeme osudy jednotky Task Force 141 snažící se opět zabránit katastrofě v celosvětovém měřítku. Jednotlivé mise se odehrávají na otevřených mapách a dovolují tak volnější průchod. Prostor mezi misemi je opět proložen filmovými scénami plnými akce a napětí, jak jsme si u značky již přivykli. Škoda, že mise působí tak prázdně a nudně, což bude nejspíš následek příliš krátkého času na vývoj mezi jednotlivými díly. Kampaň v žádném případě neuspokojí fanoušky série a nováčky neosloví její krátkost a plytkost.

Přesun z koridorů na otevřené mapy nevyšel

Autoři hry se rozhodli upustit od dlouhověkého standardu přímočarých koridorů při postupném průchodu misemi a servírují všechny epizody na otevřené mapě. Povětšinou zajímavě navržené, v hezkých lokalitách, ale příšerně prázdné a sterilní, co se týče předání emocí z akčního válčení. Prostě vás vrhnou na mapu, na minimapě se rozsvítí ikony cíle a je jen na vás, jak se prostřílíte nebo proplížíte až na konec. Prostě a jednoduše to vypadá jako zmenšeniny Warzone nebo DMZ bez živých hráčů.

Různě po mapách objevujete náhodně pohozené nejmodernější vojenské vybavení úhledně přichystané k odběru, což mi zrovna příliš logické nepřipadá, když se většinou pohybujete hluboko na území nepřátelských teroristů. Po chvíli toulání na mapě najdete vše potřebné, od tlumičů, přes granáty, štíty, bazuky až po robotické kulomety a raketomety.

Frenetická akce a nudné úkoly

Hrajete za kapitána Price, legendu elitního komanda operujícího v týlu nepřítele, avšak kradmého přístupu si moc neužijete. Alespoň mě se to nezdařilo. Nepřátel je hodně, mapy jsou velmi členité a nepřátele mají až příliš dobrý zrak. A i kdyby se vám povedlo proplížit k prvnímu cíli, tak se stejně nakonec strhne divoká přestřelka, kdy po vzoru Johna Matrixe z Commanda začnete kosit zástupy nepřátel hrnoucích se ze všech stran. A pokud nemáte vestu napěchovanou několika vrstvy kevlaru, zemřete rychle.

Nepřátel je opravu hodně a dostat se do křížové palby je víc než jednoduché. Naštěstí je AI příšerně tupá a mnohdy stačí čekat, až si sami naběhnou na mušku. Až příliš často mi nepřátelští teroristé připomínali kličkující zajíce před světly aut. Myslím si, že takové chování AI je už trošku nedůstojné v dnešní době. Většina misi přitom začíná zajímavě, ale pokaždé vás hra vytrhne z uspokojivého pocitu, že jste pánem situace a začnete bojovat o holý život jak v multiplayeru. Nevíte prostě, z které strany přiletí kulka, což je u člena elitního komanda poměrně zásadní věc, znát situaci a počty nepřátel. V minulých ročnících jsem minimálně věděl, že to nebezpečí je tam přede mnou a autoři mi mise často okořenili nervy drásajícími momenty a zvraty. Tady se nic podobného neděje, prostě na vás vypustí masu nepřátel. Čest výjimkám, jako je např. jediná opravdová kradmá mise „Payload“.

Problém jsem měl rovněž s tím, jaký vztah jsem si vytvořit k postavám. Jediné dramata se odehrávala ve videích, ale ani zlosyn Makarov a drsňačka Farah mi v pamětí nezůstanou. Stejné to mám i s členy týmu. Jak jsem již zmiňoval, ve hře nebojujete po boku, ale jste o samotě a zbytek jednotky k vám mluví pouze skrze rádio. Ubírá to na emocích a přitom singleplayer v CoD byl vždy vystavěn na velmi osobním pojetí války. Zde pouze plníte prosté příkazy a likvidujete mraky tupých nepřátel. 

Solidní FPS, ale za ty peníze?

Pokud se oprostíte od všeho, co jsem zatím pohanil, tak se jedná pořád o velmi dobrou střílečku v top grafice a hlavně dobrým ozvučením. Zbraně působí realisticky, zásahy do nepřátel rovněž. Útok dronem do hloučku teroristů je až úchylně potěšující, stejně jako přesný zásah vrtulníku bazukou. Ty výkřiky, exploze a skřípění drceného kovu umí hra zprostředkovat náramně. Prostředí je částečně zničitelné a autoři vám přichystali pod ruku mnohé způsoby, jak odpravit nepřátele.

Došly vám náboje? Stačí popadnout kanystr s benzínem, zapálit doutnák, mrštit v před a sledovat ten pekelný armagedon. Přes všechnu to akci, která je zpracovaná výborně - taky to už dělají nějaký pátek - se nemůžu zbavit pocitu, že by původní koncept koridorových map, které obsáhnou určitou válečnou oblast, splnily svůj účel, lépe než takový boj v části přístavu nebo kolem rozestavěného reaktoru. Nemluvě o tom, že na střední obtížnosti máte za 5 hodin dohráno. Za ty peníze je to tristní.