Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 500Mhz, 256MB RAM, 32MB grafická karta, 1GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 1GHz, 512MB RAM, 128MB grafická karta, 1GB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256MB DDRAM, GeForce 3 Ti 128MB, 1GB HDD
Výrobce: Bethesda (http://www.bethsoft.com)
Distributor: Ubi Soft (http://www.ubisoft.co.uk)
Distribuce v ČR: Playman (http://www.playman.cz)
Z deníku neznámého dobrodruha z dob dávno minulých - svazek vyhlášené Vivecké knihovny č. L1847-DA-15 objevený v roce 864 po návratu Nerevara.
(Den první)
Tak jsem se konečně nechal teleportovat zpět z Mournohldu. Nic proti pevnině, ale za měsíce na Vvardenfellu jsem si na zapadlý ostrov zřejmě hodně zvykl. Tak rád jsem se prošel po Balmoře, zavzpomínal na staré časy nejistoty, kdy Dagoth Ur naháněl všem strach a o můj život usilovali nejen jeho stoupenci, ale i vrahouni Dark Brotherhoodu. Je příjemné pozdravit staré známé a pobaveně pozorovat obyčejné lidi v hospodě, kterak si o mě šeptají, když si objednávám pití.
Pohled na Fort Frostmoth hned po příjezdu * Les, pokrývá tak 40% Soltsheimu
Zasněžená krajina, pokrývá zbývajících 60% * No není to jako v pohádce?
Ale v žilách mi koluje krev dobrodruha a můj meč již příliš dlouho odpočívá. Přece za tak krátkou dobu nemohlo zmizet zlo ze světa! Svrbí mě prsty - už jsem dlouho nedržel v rukách luk. Nashromážděná a nepoužívaná magie ze mne musí přímo zářit! Mohl bych vyrazit na lov Cliff Racerů... ale vždyť už jsou vlastně chráněni výnosem císaře... prý jsem měl své lovecké vášně krotit.
Tak cvičně přijdu k hospodskému a zeptám se, co je nového. Dlouze se na mne podíval, než mi odpověděl. Na severozápad od Morrowindu je nějaký ostrov, Soltsheim se jmenuje. Stojí tam Imperiální pevnost, ke které jezdí loď z Khuulu, říkal pantáta. Poslední dobou od tam chodí zprávy o podivných událostech. Prý tam ale nemám jezdit - je to nechutná pořád zmrzlá díra bez špetky civilizace...
Dávné proroctví, stavba důlní kolonie, či snad obojí?
(Den třetí)
Cesta lodí byla vcelku příjemná. Rozhodně více, než příjezd. Jediné přístaviště je u imperiální pevnosti Fort Frostmoth. Na Soltsheimu je docela zima, budu si muset koupit teplejší oblečení. Lidi jsou tu pěkně nevrlí, asi jim ta zima leze na mozek. Pozval jsem je na skleničku něčeho ostřejšího a rázem bylo všechno v pohodě. Bavil jsme se s velitelem pevnosti, nějakým Falxem Cariem a hned pro mě měl prácičku. Nějaké vyšetřování pašování zbraní, prostě pohodička na rozehřátí.
(Den čtvrtý)
Pašeráci se ukrývali v nedaleké jeskyni a byli to vcelku amatéři. Avšak když jsem se vrátil do pevnosti, byla pobořená a vzpamatovávala se z útoku jakýchsi podivných, vlku podobných kreatur. Navíc zmizel velitel Carius. Vojáci mi doporučili vydat se ho hledat do Skaalské vesnice daleko na severu. Skaalové jsou původní obyvatelé ostrova, kteří cizince nemají příliš v lásce, ale snad je nějak přesvědčím, aby se se mnou bavili.
Zamrzlá řeka a jeden z nejkrásnějších screenshotů * Na zamrzlém jezeře se děje něco divného...
Chaloupky ve Skaalské vesnici * Patrně nejlepší medium armor ve hře
|
STAŇTE SE VLKODLAKEM!
To, že Bloodmoon nabídne proměnu ve vlkodlaka, je jasné už dlouho. Jak ale výsledek vlastně vypadá?
- Vlkodlakem budete pouze od 21. do 6. hodiny, jindy budete mít svoji "lidskou" podobu.
- Levelování je vlkodlakům odepřeno, dostanou pouze nějaké bonusy za splnění úkolů.
- V podobě vlka s vámi nikdo nepromluví.
- Každou noc musíte zabít jednoho člověka, jinak budete zraňováni slabostí (a to hodně).
- V podobě vlka nebudete moci používat inventář, zbraně ani kouzla (ani žádná "vlčí" kouzla ve hře nejsou)
- Vlkodlak v podobě vlka se můře extrémně rychle pohybovat a skákat na obrovské vzdálenosti.
- Žádné speciální "vlčí" útoky nejsou k dispozici.
Atributy vlkodlaka ve vlčí podobě:
Strength, Agility, Speed, Endurance: 150
Intelligence, Willpower, Personality, Luck: 1
Skilly vlkodlaka ve vlčí podobě:
Unarmored, Hand-to-Hand: 100
Athletics, Acrobatics: 150
zbývající skilly: 1 |
Na cestu se mi moc nechtělo - zrovna jsem začal s místním předákem rozjíždět stavbu důlní kolonie a dokonce jsem dostal nějaké akcie, takže mi na tom projektu dost záleží. Navíc to dá ještě hodně práce, aby to celé fungovalo, takže bych měl záležitost s velitelem vyřídit co nejrychleji a vrátit se ke kolonii. Je to podobný pocit, jako když jsem si s pomocí Velkého Domu Televanni nechal stavět pevnost... Už se moc těším.
Grafika, počasí, novinky a tak
(Den pátý)
Hned, jak jsem opustil pevnost, dýchla na mne krása přírody Soltsheimu. Vzduch plní vůně smrkových lesů, kopce jsou zahaleny bělostným sněhem, říčky pokrývá led... Musím si také dávat pozor na všudypřítomné tlupy vlků, medvědy samotáře či barbary, kteří oděni jen do cáru kůže se i v těch největších mrazech vrhají s úsměvem na rtech do boje. Patrně s úsměvem šílenců.
Jak jdu dál a dál na sever, je stále větší zima, přibývá sněhu a podivných, divokým prasatům podobných zvířat, na nichž občas jezdí malí modří mužíčci. Moc přátelští nejsou. Ale ze všeho nejhorší jsou ty podivné ženské-stromové bytosti. Říkají si Sprigan a člověk je musí zabít třikrát, než se jich zbaví definitivně. Něco takového jsem ještě neviděl. Stejně jako tak nádhernou přírodu - kam se hrabe Vvardenfell? Všechno je tu tak krásné, že kolikrát zakopnu o starý pařez a málem si rozbiju ústa!
Jinak mé zbraně rozhodně nezahálí. Téměř nikdy jsem nepotkával více protivníků zaráz, tady však často narazím na tlupy aspoň o čtyřech až pěti kusů, někdy i více. V případě Sprigan jsem myslel, že můj život tady na severu skončí - měl jsem jich vlastně proti sobě ne pět, ale patnáct! Jak jsem byl vděčný za hodiny a hodiny tréninků a fakt, že jsem se maximálně zdokonalil v drtivé většině schopností, které využívám.
Rozsudek smrti je prostě vždycky krutý... * Asi nejsilnější zbraň v Morrowindu - škoda, že jde jen o pět šípů
Zajímavý dungeon, že? * Co dodat?
Prostředí Soltsheimu
(Den dvanáctý)
Cesta na sever by asi netrvala tak dlouho, ale byl jsem tolik vděčný za pozvání na přenocování od místní samotářské skupiny lovců, že jsem se rád zdržel. Ostatně Soltsheim není příliš veliký. Je rozhodně (hlavně díky mnoha jeskyním) o necelou čtvrtinu větší, než Mournhold i se stokami. Jinak by se dal velikostí přirovnat k provincii Molag Amur na jihovýchodě Vvardenfellu.
Navíc jsem si několik dnů vyhradil na průzkum ostrova. Soltsheim je v podstatě neobydlený. Kromě imperiální pevnosti na jihu, Skaalské vesnice na severu a důlní kolonie na západě jsem narazil jen čas od času na osamělá stavení nebo kempy pašeráků. Daleko na severozápadě je obrovský ledovec, vedle něhož je jakýsi podivný ledový zámek, do něhož se mi zatím nepodařilo dostat. Intuice mi ale říká, že se tam zanedlouho podívám...
Na největší řece jsem objevil nádherné zamrzlé jezero. Neodolal jsem pokušení z neznáma a s vypětím všech sil jsem se ponořil do jeho chladných vod. Kromě unikátní hole je na dně něco jako vstup do jeskyně, ale těžko říct. Je tam docela tma, už mi docházel dech a příšerně bolelo v uších, takže jsem musel chtě nechtě na hladinu.
Skaalskou vesnici jsem našel snadno. Zdejší lidé jsou nedůvěřiví a zdrženliví, ale i přátelští. Jejich stráže na sobě mají zvláštní zbroj - je to krásné středně těžké brnění, jenž se kvalitou blíží daedrickému... Skaalové jsou hrdým národem z bohatou mytologií a krásnými hrdinskými ságami. Hlavní slovo má náčelník a šaman, významnou úlohu hrají válečníci. Působí dojmem, jako kdyby se řídili jakýmsi nepsaným, by i nevyřčeným kodexem cti, což z nich činí nejlepší přátele a nejzarytější protivníky. Nebude lehké si je získat.
A to jsem já ve své noční podobě, dámy a pánové! * Nepřipomíná vám to Aliens vs. Predator?
Tak tady bylo uvězněné sluníčko * Působivý ledový zámek
Proměna ve vlkodlaka
(Den devatenáctý)
Nejdřív po mně chtěli, abych následoval jejich starou legendu a navrátil jim šest darů stvořitele. Pak jsem měl dokázat svou moudrost a sílu. Za splněné úkoly jsem dostal odměny hodné velikého válečníka. Skaalové jsou mi sympatičtí - je v nich tolik správného... Bohužel můj rozhovor s náčelníkem byl narušen útokem vlkodlaků (tak to jsou ta monstra, co napadla imperiální pevnost!). Pomohl jsem Skaalům bránit vesnici. Bohužel několik nestvůr vniklo na "radnici" a patrně uneslo náčelníka, neboť po boji nebyl nikde k nalezení.
Navíc mi šaman řekl, že jsem se nakazil lykantropií a pokud do tří dnů nevypiju lektvar na léčbu běžných nemocí, nebo nebudu cílem kouzla stejného efektu, stanu se rovněž vlkodlakem. Do té doby musím opustit vesnici. Je to vskutku vážná situace. Kouzlo, jenž by mi pomohlo neznám a budu muset velmi spěchat, abych se dostal včas do pevnosti, kde jistě seženu potřebný lektvar.
(Den dvaadvacátý)
Již tři noci mne pronásledují děsivé sny. Včera padla na Soltsheim neprostupná mlha a ještě navíc začalo hustě sněžit. Navíc moje cesta vede přes les. Jsem již unaven nemocí a věčnými souboji s divokou zvěří. Každou chvíli bych měl narazit na brány pevnosti a vytouženou pomoc...
(Večer téhož dne)
Pochybnosti, které mi probíhaly hlavou celý denm se postupně stávaly čím dál jistější. Teď již není pochyb - zabloudil jsem. V mlze jsem ztratil správný směr a již se nedostanu do Fort Frostmoth. Jsem ztracen. Dnes v noci... Dnes v noci bude můj osud zpečetěn. Třese se mi ruka... Já nechci!
Chce se mi spát...
Jeho trůnní místnost... * ...a jídelna
Předposlední příšera hlavní dějové linie (poslední nestojí za nic) * Krásná stropní dekorace, co říkáte?
(Následující ráno)
Už mi není pomoci. Před pár minutami jsem se vrátil do své lidské podoby. Před tím jsem byl jedním z Nich. Ano, byl jsem vlkodlak. Byl jsem tak silný a mocný! Nakrmil jsem se lidským masem, jako ostatně budu muset od nynějška každou noc a pak... lovil jsem, drápy jsem trhal dříve silné protivníky na kousky v několika okamžicích. Ve snu ke mně promluvil můj pán. Dal mi úkol. A já ho splním. Takhle se mi to totiž líbí...
Redaktorovo slovo závěrečné
Tak takový tedy je Bloodmoon. Působivý, nádherný, poctivý přídavek ke hře, která se stala symbolem RPG. Nápadité úkoly v atraktivním prostředí zamrzlého ostrova vám značně prodlouží dobu, kterou u Morrowindu strávíte. Hlavní linie (questy s vlkodlaky) čítá deset obvykle velmi dlouhých úkolů (zvláště vrácení darů Skaalům - jedná se v podstatě o šest plnohodnotných úkolů). Hrací dobu odhaduji na něco okolo dvaceti hodin. Dále je však možné účastnit se stavby kolonie, což znamená dalších dvacet spíše kratších, ale rovněž kvalitních úkolů.
Jak je však jistě jasné, k dispozici je celá řada subquestů, některé dokonce dostanete někde na Vvardenfellu (Říkám, některé, přestože jsem objevil zatím pouze jeden. Myslím si, že jich ale bude více :-). Samozřejmě přibyla celá řada předmětů, nové materiály zbraní i zbrojí, oblečení, nábytku... Celkový výčet by zabral minimálně celou recenzi.
Jediné, co bych mohl Bloodmoonu vytknout, je opětovná absence nových hudebních tracků, což je spíše maličkost, ale hlavně opravdu krvavé HW nároky. Hra se totiž za většího dohledu při sněžení a popřípadě i souboji opravdu nechutně trhá a s 6-10fps se nedá hrát ani RPG. Snížením dohledu na minimum jsem se s testovací sestavou dostal v exteriérech na minimální framerate kolem 25fps, což už je přijatelné.
| Světlé stránky hry |
- Atraktivní prostředí se spoustou možností pro nezávazné toulání se po dungeonech
- Spousta nových zbraní, zbrojí, příšer, nápadů...
- Vhodné i pro postavy na vysokých úrovních (ale ne VELMI vysokých úrovních)
- Stavba kolonie
- Proměna ve vlkodlaka
|
| Temné stránky hry |
- Žádná nová hudba (prostě se mi ten styl líbí a chtěl bych něco nového)
- Zvýšené už tak dost velké HW nároky
- Vlkodlakům se nevypráví příběh
|
Další nevýhodou je fakt, že pokud se stanete vlkodlakem, není vám již blíže vysvětleno, proč plníte zadané úkoly. Přijdete tak o pozadí celého příběhu, jenž můžete pochopit jen tehdy, pokud si lykantropii vyléčíte a druhou část hlavních úkolů splníte jako člověk. Jen dodám, že ve výsledku tak jako tak nebudete o možnost být vlkodlakem ochuzeni, ale to je překvapení :-).
Závěrem bych chtěl říci zhruba následující: Bloodmoon je lepší datadisk než Tribunal. Myslím, že přinesl mnohem více nového, úkoly jsou zajímavější a atraktivnější, stejně jako herní prostředí (les se sněhem a vlky mi prostě sedí víc, než stoky s gobliny a srač... no prostě stoky). Ke hraní Bloodmoonu navíc Tribunal ani nepotřebujete, takže jestli jste první datadisk prošvihli, tak je volba jasná. Navíc stát se vlkodlakem je vážně chuťovka a už se těším, až budu s novou postavou zabíjet Dagoth Ura ve vlčí podobě…
Grafika: 10/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 10/10
Bloodmoon rozhodně svou kvalitou dosáhl přinejmenším úrovně původní hry.
Celkové hodnocení: 10/10