S necelým ročním odstupem od vydání na ostatních platformách dorazilo pokračování známé bojovky i na Wii. Je možné uspokojivě ovládat bojovku pomocí Wiimote a zaujme nejbrutálnější hra platformy nejen díky hektolitrům krve? Prozradí dnešní recenze.
Platforma: Wii
Typ hry: bojovka
Multiplayer: až 4 hráči na jedné konzoli
Výrobce: Midway (http://www.midway.com)
Vydavatel: Midway (http://www.midway.com)
Distributor v ČR: Conquest (http://www.nintendods.cz)
Homepage: http://mkarmageddon.com
Jó, tehdy před těmi dvanácti či čtrnácti lety si tvůrci známé bojovky Mortal Kombat mohli jen těžko stěžovat na nedostatek pozornosti. Nejen, že v jejich výtvoru teklo více krve než alkoholu při oslavách vynalezení drbátka na záda, ale kromě zhoubného vlivu na společnost se první hry v sérii Mortal Kombat vyznačovaly hlavně chytlavou hratelností. V dnešní době všech brutálních akcí typu Manhunt již nikdo nevyvádí kvůli až groteskně přehnané brutalitě a navíc i nároky na samotnou kvalitu hry se jistě posunuly směrem vpřed.
Kdyby se při tom viděli v zrcadle * Body za umělecký dojem bohužel nezíská * Neobvyklé zpestření hry
Právě tento fakt může ukrojit něco málo z onoho magického čísla na konci recenze, jelikož Armageddon je spíše než výrazným posunem vpřed jakýmsi shrnutím celé série, které obsahuje všechny postavičky, jež se kdy v bojovkách Mortal Kombat mihly plus několik nových. Kromě obskurních charakterů jako třeba Meat (člověk stažený z kůže) narazíte i na staré známé oblíbence formátu Sub-Zera, Liu Kanga nebo Kana. Aby těch známých věcí nebylo málo, ani hratelnost stěžejního módu hry se od svých letitých předchůdců příliš neliší.
Stále stejně, stále dobře?
Ačkoliv je nabídka bojovníků různorodá, o jejich schopnostech bych si nedovolil ve střízlivém stavu prohlásit totéž. Všichni panáčci umí metat ohnivé koule nebo podobné flákance plazmy, jejich společnou dovedností je také teleport za záda soupeře a mnoho z nich se zvládne přiřítit k protivníkovi s rychlostí a ničivostí zuřivého davu při výprodeji elektrospotřebičů. Na různorodé bojové styly jednotlivých zápasníků můžete zapomenout, zůstala tudíž zachována poměrně velká přístupnost hry lidem, kteří jinak bojovky příliš nehrají. Stačí znát několik unikátních chvatů zvolené postavičky a krvavá lázeň může začít, protože i co se zobrazování červené tekutiny týče, vše zůstalo hezky v letech devadesátých.
Postavičky svedou leccos, nejen metat oheň * Problémy na obzoru * Je možné vytvořit i horší ksichty
Množství krve je rozhodně obrovské, nejen kvůli proslulým brutálním fatalitám. Díky pohybu postav v „3D light“ prostředí (mohou se kolem sebe kruhově pohybovat) navíc nově přibyla skopičinka v podobě možnosti nechat protivníka instantně usmrtit vhodným využitím prostředí, například obtisknutím předku projíždějícího vozu metra na soupeřovo čelo. Příznivci morbidního humoru si přijdou na své – a nejen oni. Armageddon potěší všechny, kterým se zamlouvá hra s vcelku jednoduchými pravidly a zákonitostmi, jejíž precizní zvládnutí ovšem vyžaduje hodiny tréninku. Aneb je to stejně dobré jako první díly série – jenže tehdy nebyl na světě Tekken.
Výše jsem se zabýval první ze dvou výraznějších novinek v hratelnosti, další v pořadí je ovládání jakožto většinou nejsledovanější aspekt portů z jiných platforem směrem na Wii. Bohužel, nejlepší na ovládání Armageddonu je možnost zvolit si mezi třemi různými ovladači – Wiimote, GameCube joypadem a Classic controllerem. Ať jsem testoval, jak jsem testoval, ovládání „opisováním“ předpřipravených gest (například pohyb ze strany na stranu vyvolá ohnivou kouli) bych si netroufal označit za přínos. Nejenže udílet takto pokyny zabere více času než klasické mačkání tlačítek, což je při zběsilém tempu hry na vyšší obtížnost zásadní nedostatek. Kromě toho je hra při vyhodnocování vašich pohybů zbytečně puntičkářská a někdy se odezvy ani nedočkáte. Nemusím dále vysvětlovat, jaká je reakce člověka snažícího se zoufale o protiútok, když se soupeř napřahuje k mohutnému úderu kladivem, a jeho bojovník jen nečinně stojí.
Retro podruhé
Nepříjemné vzpomínky na minulost dokáže vyvolat příběhový mód pojmenovaný Konquest, jenž má podobu obyčejné third-person mlátičky, tu a tam zpestřené soubojem ve stylu klasického Mortal Kombatu. Předně, problém je již v samotném slovním spojení „příběhový mód“, protože větší šanci na úspěch má spíš naroubování kondomu na glóbus a ne solidního příběhu na bojovku. V Armageddonu je výsledkem této snahy jen spousta nezáživných, nepřeskočitelných animací s tupými dialogy. Navíc vám po souboji ve vesmírné lodi a následném rozhovoru hrdiny s kouzelným drakem bude připadat zpravodajství bulvárních plátků uvěřitelnější nežli děj v módu Konquest.
Neodmyslitelná součást série * Zrůd je dost, vybere si každý * Transfuzní stranice by měly radost
Nepřesvědčivý příběh naneštěstí nijak výrazně nepřebijí ani hratelnost, která by byla jen lehce nadprůměrná i před osmi lety. Z cesty toporně kráčejícího bouchače převelice koridorovými úrovněmi byste mohli trpět klaustrofobií, nenadchne ani nijak přehnaně propracovaný bojový systém. Přesto dokáže být masakrování desítek nepřátelských zbojníků chvílemi zábavné díky své nenáročnosti a slušnému tempu hraní. Konquest navíc využívá přesně 0,00% schopností pohybového ovladače a oproti hlavnímu módu Armageddonu vypadá graficky zhruba o čtyři roky starší.
Co nám poví kouzelný dědeček? * Že by konkurence Mario Kart? * Bojovat se dá všelijak
Podobně je na tom i poslední z nabídky herních možností, autíčka ve stylu Mario Kart pojmenované Motor Kombat. Jako plnohodnotný titul by asi sotva uspěla, na to je nabídka tratí příliš chudá (pět kousků) a samotný princip arkádového závodění ohlodán na kost – každá postavička může občas využít jen jeden specifický power-up.
| Světlé stránky hry |
- Velký výběr bojovníků
- Podpora tří různých ovladačů
- Trojice odlišných herních módů…
|
| Temné stránky hry |
- …ale jen jeden stojí za řeč
- Wii ovládání není velkým přínosem
- Málo novinek
- Chybí on-line hra více hráčů
|
Finish him!
Ve výsledku zde máme titul, který sice obsahuje tři odlišné herní náplně, uspokojivé hodnocení však snese jen ta základní, která dělá Armageddon Mortal Kombatem ze staré školy. Horst Fuchs by z toho možná dokázal vytřískat pozitivní body navíc, jenže přesto bych raději uvítal méně módů a více pokroku v bojovkové části než jen oblečení staré hry do poměrně slušivého ohozu a možnost rozporuplně využívat ovládání Wiimotem. K celkovému pocitu „mohlo to být lepší“ přispívá i absence on-line multiplayeru. Armageddon se nehraje špatně, avšak s emulátorem a starým Mortal Kombatem 3 byste si neužili méně zábavy.
Grafika: 7/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 7/10
Originalita: 2/10
Mortal Kombat: Armageddon se hraje stejně jako první díly z devadesátých let, avšak právě minimum novinek, rozpačité ovládání a absence on-line multiplayeru brání tomuto dílu k opětovnému zařazení k herní špičce.
Celkové hodnocení: 6/10