Platforma: PC
Typ hry: akce
Multiplayer: ano (chystá se)
Minimální konfigurace: P800, 128MB RAM, 16MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P1.2GHz, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: P800, 256MB RAM, 64MB grafická karta
Výrobce hry: Mirage Interactive (http://www.mirageinteractive.com)
Distributor hry: Redback Sales (http://www.redbacksales.com)
Homepage: http://www.mortyr2.net
Jo jo, druhá světová válka byla, je, a asi i navždy bude tím nejčastěji zpravovávaným tématem v počítačových hrách. V dějinách lidstva není jiné podobné události, která by se stávala inspirací pro tvůrce her v takovém měřítku. Mortyr 2 není v (alespoň) v tomto případě žádnou výjimkou. Již druhý díl nám opět servíruje na stříbrném podnosu netypický a v mnohém výjimečný příběh právě z druhé světové války. Vy se stanete na nějaký ten moment hrdinou světového formátu a budete (zcela netypicky) zachraňovat celý svět. Řeknete si – nic nového. Jenže chyba lávky! Mortyr 2 je velkým, převelikým překvapením a upřímně řečeno ve mně zanechal překvapivé dojmy, nesmělo by ovšem býti hned několik ALE.
Hladké přistání * Achtung! Achtung! * Hlavně se nepohni!
Není Mortyr jako Mortyr
Tak předně přirovnání k „hrdinovi světového formátu“ není zcela na místě. Sven Mortyr, jak se jmenuje náš hlavní hrdina, je totiž pouhým pěšákem, manipulovatelnou figurkou, která jen plní rozkazy. Nejdříve si ale připomeňme, co se stalo v dílu prvním, ten je totiž s pokračováním úzce spjat. V roce 1944 nacisté vynalezli stroj času a využívali ho k cestám za změnou toku dějin. Měnili historické události ku prospěchu říše, což se znelíbilo Jürgenu Mortyrovi, ovšem bylo již tak nějak pozdě. Proti nacistům se vydá bojovat až jeho potomek Sebastian, ovšem ten žil koncem jednadvacátého století. Máme ale přece stroj času, s jehož pomocí se Mortyr vydal právě do inkriminovaného roku čtyřicátého čtvrtého, za úkolem zničení zrádného stroje.
Děj dvojky je ale úplně jiný, jediným podobným prvkem je fakt, že se opět převtělíme do kůže Mortyra, jenže tentokrát křestním jménem nazývaného Sven. A jak asi podle severského jména tušíte, zavede nás děj na Skandinávský poloostrov. Sven Mortyr je dávným předkem výše zmiňovaného Sebastiena. Malý Sven opustil svou rodnou zemi již ve velmi ranném věku a spolu s matkou utekli ještě před začátkem druhé světové války do Anglie. Mladý Švéd ale na svou zemi nezanevřel i hned po dovršení plnoletosti se přidal k armádním složkám. Jako by tušil, že přijde „něco velkého“… Záhy na to totiž už vypukla druhá světová válka a Sven se ihned nechal převelet do svého rodného Švédska. Tam nejen bude spolu s kolegy bojovat proti nacistické materiální i fyzické přesile, ale - a to především - pátrat po svém zmizelém otci. Jak záhy zjistí, za jeho zmizením opět stojí Hitlerovi chlapci…
Cesta kolem Evropy za 80 dní
Švédsko ovšem není jedinou zemí, kam se se Svenem podíváte. Stopy po zmizelém otci vás totiž v jedenáctce misí zavedou hned do několika zemí, nevyjímaje naše severní sousedy z Polska, kde se dle mého odehrává i vůbec nejzajímavější část celé hry.
Se svým letitým kolegou a přítelem Gunnarem letíte v letadle právě nad Polskem a chtě nechtě budete muset neplánovaně přistát. Poděkujte Němcům, kteří vás sestřelili a kteří vám nedají spát ani po přistání, jenž se nakonec kvůli vznícení se jednoho z motorů nekoná a na řadu se tak dostanou padáky. Po efektním seskoku je tu ale hned několik problémů. Kde teď hledat pomoc? Kde sehnat lepší zbraně? Jak se dostat domů? Záhy zjistíte, že zas tak složité to nebude.
Pomoc sice nenajdete, ale vystačíte si sami. Nepřátelé jsou tak tupí, že vám na ně v pohodě vystačí nůž a pistole, kterou máte zpočátku k dispozici. Teď nepřeháním, nepřátelská Al je na tak prachbídné úrovni, že jsem během hraní využil možnosti load asi jen čtyřikrát (!); a to jsem hrál na druhou nejvyšší obtížnost. Na tu nejvyšší to je samo sebou o poznání „lepší“, ale přívlastek „realistická“ bych této obtížnosti nedal ani ve snu. Proč tak tedy učinili i autoři? Na druhou stranu jsem byl nejednou svědkem toho, jak se na mě nepřátelská skupina zcela organizovaně vydala a poté i úspěšně zabila, jenže takovéto okamžiky bych asi spočítal na prstech jedné ruky.
S plným zásobníkem se to střílí… * Válka si místo nevybírá, ani kostel neušetří * „Není vám teplo?“
Nemáš na to! A nebo máš?
A tak to je defacto po čas celého hraní. Mortyr 2 se neustále snaží o něco, v čem očividně není ve svých kramflecích. O něco, k čemu nemá pražádný vztah a k čemu bude potřebovat ještě několik let usilovné práce a zkoušení. Inspiraci tituly jako Call od Duty či Medal of Honor autoři popřou asi jen stěží, jenže zpracování, to už je krapet horší.
Pakliže je v Call of Duty atmosféra, která by se dala krájet, Mortyr 2 má atmosféru, která se nakrájí sama. Doslova. Všudypřítomné nelogičnosti a prapodivné věci (u nichž nevíte, proč tam jsou - a když už to víte, tak jich tam je tolik, že zase nevíte, proč jich tam je takové přehnané množství) hru srážejí do kolen. Pravým opakem jsou místnosti, v nichž pro jistotu nenajdete nic. Jen sem tam se v nějakém zapadlém koutě objeví lékárnička, jinak je všude prázdno. Stejné je to třebas v okolí rybníku. Člověk by čekal, že led nebude všude stejný, bohužel opak je pravdou.
V opozici proti tomu stojí například hmyz, jehož zpracování mi doslova vyrazilo dech. Nechápu tedy, že se autoři podobně nevyhráli i s ostatními prvky, celkový dojem by byl jistojistě lepší! U vody bych se ostatně rád pozastavil. Led totižto protíná jakási neviditelná hranice, po jejímž překročení vás čeká bez jakékoliv výzvy smrt. Žádný zvuk postupně praskajícího ledu, či alespoň upozornění ze Svenových úst, prostě nic. Bum a konec!
Hlavně nenápadně * Radši jsem si přece jen měl projet ten tutorial… * Kamarádi vám rádi pomohou
Al nepřátel je na tom podobně. V průběhu hry se vozí jako na houpačce, nahoru a dolu. Jenže dole je mnohem častěji, a pakliže se stane, že se proti vám zcela organizovaně vydají jednotky ze všech stran, v zápětí se nepřátelští vojáci jednoduše „vyplaší“ a pak je můžete zase dorážet klidně i tím nožem. Ovšem i přesto na vyšších obtížnostech (celkem jsou čtyři) budete muset dávat pozor na každičký pohyb, vůbec nejvíc mě zarazila právě německá muška – možná bych i uvěřil tomu, že germánský armádní výkvět dokázal trefit vajíčko z patnácti set metrů, ale co je moc, to je moc…
Co Mortyr to muzikant
Rovněž nechápu nemožnost zalehnutí, jedinou změnou od klasického chození je tak pouze podřep. Zvuky na tom nejsou o nic lépe, a ač se hra tváří jako reálná, není taková ani náhodou. Němci na vás pro jistotu nepromluví vůbec, s dialogy všeobecně je to takové horší. Nejen, že jich zde je málo a veškerý děj tak probíhá pouze za pomoci in-game animací (jež mimochodem považuji za tu lepší stránku Mortyru) ale i to málo, čím se lze chlubit, je zpracováno neuvěřitelně. Výjimečně se stane, že se mluvené slovo hodí k doprovodnému obrazu a jediný jakžtakž věrohodný zvuk – takové to vrzání, když chodíte v botách po sněhu - opravdu, ale opravdu nestačí. Všeobecně tak lze zvuky označit za chudé.
Byla by ovšem škoda nezaposlouchat se do libých melodií zde přítomné hudby, kterou můžeme bezkonkurenčně považovat vůbec za to nejlepší, co „dvojka“ nabízí. Je to to jediné, kde se autorům podařilo to, oč se pravděpodobně snažili v průběhu celého vývoje; a sice originalita. Ačkoli jsou melodie klasicky instrumentální, při bližším zaposlouchání se ovšem zjistíte, že většinu orchestru tvoří nástroje nikoliv smyčcové, nýbrž dechové.
| Světlé stránky hry |
- Hudba
- In-game scény
- Snaha byla :-)
|
| Temné stránky hry |
- Kolísavá Al nepřátel
- Grafika
- Stereotypnost
- Zvuky
- Dabing
|
Špatný, horší, nejhorší?
Shrňme si to. Mortyr 2 je veskrze průměrnou střílečkou z druhé světové války. Pětiletá odmlka od prvního dílu jistě poznat je, ale na to, jak dlouho polským autorům vývoj trval, bych rozhodně očekával mnohem větší kvalitu. Jako každý titul podobné cenové kategorie (u nás hru můžete zakoupit za necelých 700 Kč) disponuje stejně tak mnoha klady, jako i mnoha zápory. Na jedné straně stojí takřka filmově zpracované in-game animace a parádní dechová hudba, na straně opačné nevyladěná umělá inteligence, po čase se dostavující stereotypnost - a hlavně zvuky. Grafika se rovněž nemůže řadit mezi aktuální standardy a stejně jako vše ostatní kolísá. Parádně zpracovaný hmyz a ptactvo, se jen tak někde nevidí, ovšem základní věci jako budovy či stromy jsou na tom o poznání hůře.
Závěrečný ortel? Zlatá střední cesta…
Grafika: 4/10
Zvuky: 4/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10
Příjemné překvapení, které se docela obstojně hraje. Druhé pokračování Mortyra je o třídu výš než předchozí díl a dočkáme-li se třetího dílu, věřím tomu, že bude opět o poznání lepší! S hodnocením to ale raději nepřehánějme…
Celkové hodnocení: 5/10