Recenze multiplayeru hry Call of Duty: Modern Warfare II. Kvalitní víno, které musí dozrát

Letošní singleplayerovou kampaň nového Call of Duty s podtitulem Modern Warfare II, jsme zrecenzovali minulý týden. I přes několik nových prvků se jednalo o klasickou akční jednohubku, přesně dle očekávání. Hlavní těžiště značky však tradičně leží v multiplayerovém obsahu, který dorazil o několik dnů později. I ten jsme podrobili dlouhému testování a na jeho základě přinášíme následující recenzi.

Suverénně a na jistotu

Ani na tomto místě jsme neočekávali výraznějšího odklonu od zaběhnutých zvyků. Série Call of Duty již po dlouhé roky staví na podobných základech, které si hráči oblíbili a vlastně ani žádnou změnu nevyžadují. Ve smyslu mechanik a hratelnosti je tak obsah pro více hráčů víceméně standardní záležitostí s minimem novinek. Nikoho to dozajista nepřekvapí, na druhou stranu vývojáři servírují přesně to, co po nich hráči požadují.

Zahrát si lze i z pohledu třetí osoby

Tradičně svižná akce se odehrává na moderních bojištích, s moderní, byť nelicencovanou technikou. Ostatně právě to jsme zmiňovali už v nedávné recenzi hry pro jednoho hráče. Nemusí jít nutně o zásadní problém, ale v titulu jako je Call of Duty, který se točí zejména okolo zbraní, jde o poměrně překvapivý tah, který některé hráče naštve. Spolehnout se samozřejmě můžeme na ukázkovou hratelnost, perfektní ovládání a dynamiku celé akce, což byly vždy přednosti této značky. V tomto směru příliš novinek nehledejme.

Multiplayerový obsah lze rozdělit do tří hlavních segmentů dle herních módů. Těžiště hry pro více hráčů tvoří klasické herní režimy, které si spojujeme se značkou již dlouhá léta. K dispozici je rovněž nový 3RD Person Moshpit, který nabízí hráčům zcela novou perspektivu hry z pohledu třetí osoby. Jde o celkem nezvyklý zážitek, ve kterém vývojáři cílí zejména na menšinu herní komunity, ale ve svém jádru funguje víceméně dobře.

Po grafické stránce se jedná o solidní zážitek

Nová perspektiva vybízí k odlišnému hernímu stylu, odemykají se nové možnosti hratelnosti. Výsledkem je tak o něco pomalejší, ale zároveň přehlednější akce. Jedná se o příjemné zpestření celého obsahu a zároveň následování aktuálního trendu herního průmyslu, který čím dál víc koketuje s přechody mezi pohledem z první a třetí osoby. Je však naprosto nepravděpodobné, že by právě tento režim měl přivést nové hráče či se stal hlavní předností.

Sterilní kooperace

Vývojáři rovněž mysleli na milovníky kooperativního hraní, pro které si prozatím připravili tři hratelné mise. Lze ovšem očekávat, že další obsah dorazí v následujících týdnech či měsících. Ačkoli se na papíře jedná o velice perspektivní materiál, nemůžeme se ubránit určitému zklamání. Spec-ops mise jsou až příliš generické, sterilní a postrádají základní filozofii kooperativního hraní. Víceméně se jedná o náplň typu doběhni sem, udělej toto a běž zase dál. Jakákoli snaha o kradmý postup, který bývá v kooperaci maximálně uspokojující, jsou v tomto případě zbytečné. Jednotlivé mise se tak poměrně rychle přelévají v tradiční jatka, ve kterých jakákoli strategie dvou hráčů nedává smysl. 

Kooperace zatím příliš nenadchla

Jádro multiplayeru tvoří zaběhnuté herní režimy, jakými jsou TDM, Free-For-All, Domination, Search And Destroy, Headquarters, Kill Confirmed, Hardpoint, Prisoner Rescue a Knock Out. Jde tak o sadu módů na menších mapách určených pro šestičlenné týmy, které nezaberou déle než 10 až 15 minut. Právě v tomto obsahu bude drtivá většina hráčů trávit nejvíce času.

Některé mapy potěšily, jiné tradičně zklamaly

Pro více hráčů a na větší mapy jsou potom směřované režimy Ground War a Invasion. Jedná se o velkolepější alternativy k Domination respektive TDM. Signifikantní jsou zejména rozlehlejší mapy, které jsou ve skutečnosti oblastmi mapy pro Warzone 2.0, strategičtější přístupy či možnost využívat vozidla a podpůrnou techniku. V tomto případě už si každá hra vyžádá o něco vyšší časový příděl, což je ovšem záměrem. Popravdě řečeno nejsem fanouškem těchto režimů, zejména Invasion je často hodně nepřehledný, chaotický, a ne úplně zábavný.

Zdlouhavá cesta

Určitých změn jsme se dočkali v rámci odměňování, respektive vylepšování jednotlivých zbraní. Ti z vás, kteří jsou zvyklí vylepšovat si jednu či dvě oblíbené zbraně a s nimi trávit celý čas, budou možná novým systémem zklamáni. Vývojáři totiž hráče tlačí do neustálého střídání palebné síly. Pryč je tradiční přístup, kdy opakované hraní s jednou konkrétní zbraní přinášelo nové a nové modifikace.

Milovníci modifikací zbraní si přijdou na své

Nynější filozofie nutí hráče střídat zbraně z rozličných skupin, odměnou je však odemčení vylepšení fungující napříč celým spektrem. Pro některé hráče nemusí jít nutně o problém. Pro ty, kteří se soustředí na konkrétní vybavení ovšem ano a jde o poměrně zdlouhavý proces.

Nemůžeme se zároveň ubránit pocitu nepříliš bohatého herního obsahu. Modern Warfare II toho sice nabízí hodně, pravdou však je, že za několik herních seancí hráč dokáže rychle zkonzumovat vše, co titul při vydání nabízí. Přece jen Call of Duty se nehraje 10 minut denně, ale mnohdy i několik hodin na jeden zátah. Problémem může být například omezený počet dostupných map. Pro tzv. core režimy je jich k dispozici deset, pro battle režimy potom pět.

Nadcházející update přinese očekávaný obsah

Do určité míry však dochází k překryvu. Jak už bývá zvykem, některé z nich jsou povedené, zábavné, a hlavně skvěle nadesignované, jiné zase ne. Z těch povedených lze jmenovat např. Farm 18 či Crown Raceway, naopak suverénně nejhorší je Santa Sena Border Crossing, několika koridorový mlýnek na maso a ráj všech XP chtivých kemperů.

Nejistý start

Pokud se zaměříme na technické zpracování hry, je nezpochybnitelné, že Modern Warfare II ještě potřebuje trochu vyladit. Během recenzování na konzoli PS5 jsme se setkali s několika pády hry, ale rovněž množstvím bugů či glitchů. Hodně překvapivé bylo rovněž extrémně rychlé vybíjení ovladače DualSense, který po plném nabytí nevydržel ani dvě hodiny.

Samotný matchmaking funguje stabilně, což je důležité, jen to párování je celkem prapodivné. Po grafické stránce netřeba hledat problémy. Multiplayer je pochopitelně ve smyslu vizuálu postaven na základech ze singlu, i když zavítáme do úplně odlišných oblastí, a přestože po grafické stránce pochopitelně nenabízí tolik detailů a je zpracován zejména účelově, stále se jedná o perfektně vypadající hru, které v rámci žánru rozhodně nezaostává.

Po vydání se ve smyslu obsahu nejedná o nejbohatší titul

Celkově je tak Modern Warfare II víceméně obdobným zážitkem, jaký od COD každoročně očekáváme. Dočkali jsme se skvělé hratelnosti, ovládání, super zážitku ze střelby, ale rovněž i záležitostí, které bude třeba rychle vyřešit. Jedná se zejména o technické nedodělky, potřebu určitého vybalancování zbraní, ale zejména nutnost dodání pořádné porce obsahu.

Pro start to možná stačí, ale díky návykovosti, která je pro hru typická, hrozí rychlé opotřebování. Naše zraky tak směřují k 16.11., kdy se dočkáme nového obsahu v čele s battle passem a dalšími misemi v rámci kooperativního režimu Spec-ops. Chybět nebude ani Warzone 2.0. Prozatím tedy OK, ale věříme, že za několik měsíců se budeme bavit o úplně jiné hře. Bohatší, vybalancované a technicky precizní.