Multiplayer: ano
Paměťová karta: 137 KB
Analogové ovládání: ano, pouze páčky
Vibrace: ano
Externí podpora: Logitech Driving Force, GT Force, Speedster 2
Výrobce: EA
Distributor v ČR: EA Czech (http://www.czech.ea.com/), Conquest (http://www.cqe.cz/), AT Computers (www.atcomp.cz)
Orientační cena: 1 870 Kč
Homepage: http://www.eagames.com/official/nfs/underground
Underground
Tunning je v poslední době nepopiratelně "IN". Resp. je "in" už dobu mnohem delší, než jen tu poslední, nicméně víceméně teprve až od okamžiku, kdy to Vin Diesel rychle a zběsile rozpálil na plátnech i v pokladnách kin, si toho, že je "in", ráčilo všimnout větší množství lidí než jen malé. A aby byly i oni "in", začali se zajímat o to, co vlastně ten cool tunning je zač. Popularita se pěkně umocňuje a tunning díky lidem, co chtějí být "in" začíná konečně být pořádně "IN".
Jak známo, to co je "IN", tak prostě letí, protože "IN" dává ještě kvalitnější křídla než sám Red Bull. Co letí, to vynáší. A protože chytré hlavy v EA mají k dispozici zatraceně dobré kalkulačky, spočítaly si, že jízda na těchto křídlech může vést k pěkně tučným ziskům. A aby byly tedy i oni "in" rozhodli se in…in…inovovat:-). Inovovat jeden ze svých mnoha velmi potentních klenotů, sérii Need for Speed, která chtě nechtě musela projít se svým posledním dílem pořádným tunningem. Výsledkem je skutečně inovativní "in" produkt, který svojí až nečekaně vysokou prodejností ukázal, že v EA mají lepší kalkulačky, než si sami myslí. Výsledkem je Underground.
Pěkný, idylický záběr. Škoda, že ve hře jej nikdy neuvidíte. Replaye nejsou * Úžasné odlesky všude poprvé * Úžasné odlesky všude podruhé
Nuž učiňme prudící objektivitě zadost a svorně uznejme, že NFS:U je na poměry série (i na poměry závodních sérií obecně) skutečně trochu nečekaně inovativním kouskem. Jde sice více než méně o inovaci na jistotu, nicméně objektivně vzato jde o neoddiskutovatelný klad. "Subjektivně vzato" už ovšem může podřezávat kladnosti tohoto kroku větev pod nohama, protože řada fanoušků série tohle nemusí rozdýchat. Inovace v tomto případě totiž taky znamená, že můžou zapomenout skoro na všechno, co dřív dělalo "nýdforspíd" "nýdforspídem".
Brm, brm, brm....vroooooooom!
Především je třeba vytáhnout kapesník, otřít si jím slzy a pak jím jako šátečkem dát sbohem všem těm nabušeným nikoliv čtyřprocentním, ale čtyřkolovým krasavcům z dob minulých. Žádné Diablo, žádný McLaren, žádný Viper, žádné Ferrari, dokonce ani žádné obyčejné Poršátko už nám slastně nezavrní svým motorem do ouška. Ani nepolaská svými ladnými křivkami naše očka...smrk. Všechny jsou nadobro...smrk...ta tam a jejich místo zaujala většinou přesně ta "ořezávátka", které má řada z nás v garáži. Peugoty, Hondy, Mazdy, Nisanové a dokonce i...brr...Wolkswageny. Holt tentokrát nastupuje za áčko pouze béčko a Supra se Subaru to nespraví.
A potřetí. Tentokrát pěkně zblízka * Tmavé a pestrobarevně kýčovité. Ještě, že tu jsou ty odlesky * Vizuální tunning v akci
Inu, co se dá dělat; ještěže ta ořezávátka jdou postupně vzhledově i výkonnostně "tunningovat". To je ostatně taky ten hlavní důvod, proč tu jsou, tak ještě aby nešla, že. S trochou péče o vzhled i vybavení motoru se tak na ně časem přeci jen dá nejen koukat, ale i s nimi pořádně jezdit. Nicméně Maranelo je Maranelo a koukat na něj i jezdit se s ním dá hned od začátku. Ostatně samotný hlavně "interní" tunning není v NFS:U bohužel ani tak otázkou peněz a vašich přání, jako otázkou dosažení stupně pokroku lineární strukturou hry, jejímž je hnacím motorem.
Ta samotná je poměrně nápaditá, protože jednak se jí pozvolná táhne jakýs takýs příběh o rodící se supernově pouličního dovádění a druhak obsahuje několik poněkud odlišných druhů závodů. Většina z vás dobře ví jakých, takže nemá cenu se na tomto místě pouštět do jejich rozebírání. Na každý pád představují jak "Drag" tak i "Drift" velmi příjemné oživení tváře klasiky, nicméně především "Drift" nijak originální není a je hodně co dlužný PGR z Xboxu. "Drag" a ostatně i samotná podoba struktury zase pamětníkům připomene odlehčenou verzi špičkových stařičkých Crazy Cars III. Inovativní tedy NFS:U bezesporu je, ale o originalitě se, mimo rámec série, příliš mluvit nedá. Navrch přes variabilní herní módy se nakonec tak jako tak na plac vydrápe pan stereotyp se slečnou nudou.
Jako vejce vejci
Hlavní důvod je poměrně nasnadě, protože největší slabina NFS:U je skutečně jen obtížně přehlédnutelná. Všechny závodní tratě do jedné jsou totiž jen a pouze jinak rozvětvenou variací jedné jediné. Čili od začátku do konce budete jezdit v stále jednom a tom samém prostředí. Navíc po tratích, které v drtivé většině případů absolutně postrádající nějaké výraznější dominanty nebo okamžiky, díky čemuž si nějakou z nich těžko zapamatujete. A pokud si žádnou nezapamatujete, jen těžko vám může přirůst nějaká k srdci. Ve výsledku vám pak všechny budou více než méně splývat dohromady a těšení se na nové tratě jako motivační faktor zcela přestává fungovat, protože víte, co vás čeká. Noc, mokro a „blýskanice“.
Díky benzínkám ve hře vám ve hře benzín nikdy nedojde:-) * A úžasné odlesky počtvrté. A naposledy * Opilým řidičům velmi povědomý obrázek. A ani nemuseli do motoru vstřikovat nitro
V EA byly patrně tak odvázaní ze svojí nové technické finesky, že nablýskané odlesky jsou ve hře přítomny úplně všude. Na pohled jsou sice poměrně dost efektní, nicméně zkušené oko nemůžou oslepit natolik, aby si nevšimlo, že vizuální stránka hry zas až tak něco extra není. Snímkování je - na rychlosti v jakých se jezdí - slabých 25fps, textury při bližším pohledu jsou docela ošklivě rozplizlé a modely aut „běžné dopravy“ patří tak někam do první generace her na PS2. Modely závodících aut jsou na tom o poznání lépe, nicméně vzhledem k tomu, že zcela nepochopitelně absentují replaye se jimi moc zblízka nepokocháte. Estetická stránka osinu grafice ze zadku taky nevytrhne, protože jak už zaznělo, hra nabízí jen jedno jediné prostředí. Stále jedno a to samé noční prostředí nejen začne být za chvíli únavné, ale není ani dvakrát přehledné. Díky šíleně přehnaným a nablýskaným odleskům vozovky vám nebudou splývat jen samotné tratě, ale při divokých rychlostech i samotné prostředí hry, v němž místy těžko stíháte sledovat zatáčky i provoz.
Ne, že byste to nějak potřebovali, protože na techniku jízdy se tady dvakrát nehraje. Brzdu prakticky používat nemusíte, protože tratě jsou postaveny na rychlou jízdu a přijde-li už nějaká náročnější zatáčka, je vždy jednoduší se prostě opřít o stěnu, než zkoušet přibrzďovat nebo jezdit smykem. Auta jsou tentokrát nepoškoditelná, nepočítáme-li možnost oddělat motor při špatném řazení u "Dragu". Jedinou komplikaci jízdy tak představuje všudypřítomná, místy skutečně obtížně dopředu viditelná doprava a vynikající AI soupeřů. Hlavu si ovšem ani tak lámat nemusíte, všechny závody (i v rámci šampionátu) jdou jednoduše restartovat, což sice snižuje frustraci, ale stejně tak i napětí.
To samotné mohlo a mělo společně s adrenalinem vzhledem k pojetí hry rovněž oscilovat na poněkud vyšších hodnotách než osciluje. Jenže ono když se k nepřehledné grafice přidá poněkud těžkopádné ovládání (o odfláklé podpoře feedbacku na volantech nemluvě) a ne zvlášť přesvědčivý fyzikální model (v tomhle bodě se zrovna nový díl starým tak moc podobat nemusel), nemůžete se zbavit pocitu, že ta zběsilá jízda je ve výsledku mnohdy dílem spíše náhody než vašich dovedností. Zatímco tak v Burnoutu 2 jste věděli, že tahle chyba byla vaší chybou, jdoucí na triko špatné koncentrace nebo neodhadnutí situace, v NFS:U tenhle pocit až příliš často absentuje a zážitek s jízdy se pochopitelně snižuje. S intenzitou všech emocí, které k němu patří.
A chutná a chutná a chutná...
Hratelnost samotná tak s přispěním uvedeného stereotypního vizuálního provedení, nevariabilních tratí a postupně se snižujícím adrenalinovým tripem postupně sklouzává do náruče zmíněného stereotypu s nudou. Je sice fajn, že v rámci hlavního Underground módu je celých 111 závodů, nicméně otázkou je, jak dlouho vás to bude díky uvedeným problémům bavit. I z variabilních typů závodů se rychle stane obehraná písnička, opakuje-li se příliš často, nota bene když jim nesekunduje variabilita prostředí a adekvátně silný jízdní zážitek.
| Světlé stránky hry |
- nadupaný soundtrack
- v rámci možností variabilní módy
- rychlost a spád
- výborná AI
- tak trochu jiná NFS
- hodně slušná životnost
|
| Temné stránky hry |
- stereotypní a vzhledově nudné tratě
- poněkud tupější a těžkopádné ovládání
- úplně chybí replaye
- žádné vizuální poškozování vozu
- vozový park plný "ořezávátek"
- prostě to nemá moc šťávu
|
Tunning aut to sice sám zvládne motivačně táhnout slušně dlouhou dobu, nicméně bez občasného přeřazení na další motivační faktory se motor prostě musí začít zasekávat, pokud se neoddělá úplně. Potencionální doba zábavy je tak v NFS:U víc než slušná, nicméně v řadě případů zůstane u promrhaného potencionálu... pokud tedy nemáte ve zvyku žvýkat žvýkačky i bez chuti jen tak... ze zvyku. Ze zvyku a pro to, abyste v té papule něco měli.
Burn out
Nevadí-li vám přežvykovat bez chuti naprázdno kus gumy, možná že se vydržíte u NFS:U dobře a dlouho bavit. Osobně mám mnohem raději bonbóny, typu Burnout 2. Nevydrží sice chutnat "věčně", ale dokud je máte v puse, tak prostě celou dobu mají šťávu a pořádnou chuť. V přímém srovnání s nimi holt žvýkačky většinou vyhoří na plné čáře. Alespoň u mě.
Grafika: 7,5/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 7/10
Životnost: 9/10
Přečtěte si perex a následující řádky; shrnutí v tomhle případě postrádá smysl.
Celkové hodnocení: 7/10