Jestliže vám bylo smutno po sympatickém černokněžníkovi, tak už nemusí – temný pán má následníka.
Kapitoly článku:
Předminulý rok přišel pekelný pán, který uhranul spoustu mírumilovných hráčů a donutil je k masovému vraždění roztomilých a chundelatých zvířátek. Jak jste již nejspíše uhodli, po dvou letech čekání přichází na scénu pokračování hry Overlord. Hry, jež byla po legendárním Dungeon Keeper první, která vás nutila hrát za temnou stranu síly. A nejzvrhlejší na tom všem bylo, že masakrování spousty klišoidních fantasy hrdinů byla geniální zábava. A navíc se člověk cítil, jako by do příliš dobrého světa přinášel spravedlivou odplatu.
Jak totiž bylo již mnohokrát řečeno, dobro nemůže nikdy existovat bez zla, protože dobro se pak samo zvrhne v něco mnohem horšího, než je černokněžník s ohnivě žhnoucíma očima a smečkou impů po svém boku.
Nohsledové už se neženou za utopením jako slepice za flusem
Tento fakt je ostatně vidět i v tomto díle – kam vaše pekelná noha vkročí, tam sice sto roků tráva jen tak neporoste, ale zároveň neroste na místech, kde si lidé žádnou zeleň ani nezaslouží. Úpadek civilizace symbolizuje hlavně Impérium, jež je okatou parodií na to známé Římské.
TIP: Mlaťte po hlavě nevinná tuleňátka, stříhejte papouškům křídla a zabíjejte vše, co se pohne – životní síla je důležitá surovina.
Háček je v tom, že zpočátku zde není žádný temný pán, který by rozmach impéria zastavil. Pokud jste se dostali k datadisku Raising Hell, víte proč – původní hrdina hry se omylem uzavřel v pekelné dimenzi, kde musí již do konce života zůstat a hrát si na boha.
Nebyl by v tom však Gnarl, aby se něco nestalo. V zasněžené a idylické vesničce Nordberg se objevuje chlapec, jenž má čirou náhodou taky žhnoucí oči a impové ho chtějí poslouchat. Co si myslíte, že z toho kluka vyroste?
Není všechno zlato, co se třpytí 
Pokud hádáte, že to bude jediný a pravý černokněžník, který znovu zjedná pořádek a zlovládu, tak máte pravdu. Vaše epická cesta za rozvrácením rodin, pobitím všeho roztomilého a usednutím na perfektní démonický trůn může začít. A je přesně taková, jako druhé díly her bývají – podobná prvnímu snažení. Což na jednu stranu není vůbec na škodu, ale na stranu druhou vás to i mírně zamrzí. Přeci jen, za dva roky by se dala spousta věcí vylepšit a dotáhnout téměř k dokonalosti.
Takhle budete opět občas bojovat s umělou demencí svých nohsledů, kteří už se sice nově neženou za utopením jako slepice za flusem, ale stále příliš inteligence nepobrali. Není to zase až tak na škodu, od myšlení jste tu vy, impové jsou tu k mlácení a k pronášení cynických hlášek. Jenže občas vyloženě rozčílí, když se některý z vašich oblíbenců vrhne osamoceně na jistou smrt. Ještěže ho můžete ve své temné věži za drobný poplatek oživit – pokud by se jednalo o veterána mnoha bitev, mohli byste si za jiných okolností rvát své temné vlasy a nahrávat pekelný autosave.
Jisté oživení by se zasloužily rovněž i herní mechanismy. Marně jsem celou hru doufal, že čtveřice druhů poskoků se ještě doplní, či jiným způsobem ozvláštní. Částečně jsem se dočkal – přidáním zvířat, na kterých mohou vaši poskokové jezdit, získávají nové schopnosti a využití, ale i tak je to zoufale málo.
Situaci trochu vylepšují chvíle, kdy se musíte vtělit do jednoho ze svých poskoků a dostat se někam, kam své dvoumetrové temné já nedostanete. Stejně tak se občas dostanete do míst, kam zase nemohou vaše potvory, ale pouze vy a masivní sekera.
Zlo je zlo
Dalo by se říct, že tyto okamžiky jsou to nejlepší z celé hry – ať už se jedná o pasáže plné plížení ve stínech či řešení logických problémů, pokaždé se jedná o svěží vítr do zatuchlé a tmavé kobky. Původní hratelnost totiž už působí poměrně okoukaně a přestože dokáže nějakou tu hodinku zabavit i nadále, v některých chvílích se vám dere na mysl neodbytné tušení, že přesně tento problém jste řešili už před dvěma lety.
V některých chvílích se vám dere na mysl neodbytné tušení, že přesně tento problém jste řešili už před rokem
To samé se pak týká i dalších věcí. Opět opravujete temnou věž, která vám slouží jako zázemí a opět postupně získáváte do svých služeb různé druhy impů. A opět tu jsou ty samé problémy – po věži se musíte pohybovat pěšky a chodit tak k různým ovládacím panelům. Ano, věž je nádherná a její procházení je skvělé. Jenže je skvělé tak třikrát, později vás začne nutnost neustále někam chodit pořádně otravovat. Doopravdy nepotěší, že k zakoupení lepší zbraně musíte vyjet výtahem, zahnout za roh a až pak aktivovat výheň. No, aspoň že ten také humor zůstal stejně dobrý, nebo ne?