Platforma: PC
Typ: Realtime budovatelská strategie
Multiplayer: Ano až 8 hráčů
Minimální konfigurace: PII 450 Mhz, 64 MB RAM, 16 MB graf. karta
Doporučená konfigurace: PIII 900 Mhz, 128 MB RAM, 32. MB graf. karta
Testovací konfigurace: AMD 800 Mhz, 356 MB RAM, 32 MB graf. karta
Výrobce: Ascaron (http://www.ascaron.com)
Distribuce: Top Distributor (http://www.topcd.cz)
Home page: http://www.ascaron.com/gb/gb_portroyale/gb_portroyale_frameset_ie.html
Moře, pláž, horko
Ideálnější počasí na psaní recenze hry, odehrávající se v Karibiku, bych asi sotva našel. Venku je přes třicet, pro simulaci pláže mohu snadno skočit na blízké pískoviště a tak už mi tu chybí jen moře… ale mohu si osolit vodu ve vaně. Pravda ovšem je, že první, co mě napadlo při hraní Port Royale, bylo slovo: „Elite“. Jelikož přesně jako v téhle vesmírné klasice jsem si zpočátku při obchodování připadal. Pravda je, že Port Royale nemusí vyhovovat každému a během hraní mé osobní pocity oscilovaly mezi 4/10 až 9/10, dle aktuálních poznatků o hře. Proto doporučuji pečlivé přečtení recenze, kde se vše pokusím vysvětlit.
Naplánujte trasu flotily. * Při přiblížení je vše zubaté.
Když jsem poprvé začal hrát Port Royale, připadalo mi, že koukám na Patriciana II s jiným menu a mapou. Skutečnost je ale trochu jiná – Port Royale je cosi jako „akční bratranec“ série Patrician (už byly oznámeny práce na třetím dílu). Využívá tedy engine hry, obchodní systém a další prvky, známé z poměrně úspěšné série německého vývojáře Ascaron, ale podle mínění autorů jde o titul, kde obchodování tvoří jen 20 – 50 % hry a zbytek je akce a dobrodružství.
Patrician II a 1/2
Port Royale na počátku hráče příliš nesvazuje – můžete si vybrat jedno z historických období, ve skocích po třiceti letech (1570 – 1660), kde sledujete postupný pád španělské nadvlády nad karibskou oblastí. Dále máte na výběr z několika „civilizací“ (Francie, Španělsko, Nizozemí, Anglie) a dalších nastavení. Asi nejpodstatnější volbou, která ovlivní váš další postup ve hře, je zvýhodnění v získávání zkušenosti – buďto budete preferovat obchod nebo boj.
Kdo uteče, vyhraje. * V hlavní mapě se snadno zorientujete.
Pak už se ocitnete v „hlavním“ městě dané civilizace, řízeném guvernérem, a odtud můžete začít podnikat své obchodní, průzkumné a bojové výpravy. Základem všeho je obchod. Do své lodi naložíte něco z 19 druhů zboží a vyrazíte do dalšího přístavu. Hra má 3 základní módy zobrazení – buďto se díváte do města, nebo na mapu části latinské Ameriky a nebo na vodní plochu při soubojích. Když jsem ze začátku jezdil s jednou lodí, připadal jsem si jako ve hře Elite – do měst se totiž vůbec nemusíte přepínat, obchodovat se dá jednoduše i na hlavní mapě a pak tu prostě máte loď, se kterou plujete od stanice ke stanici, prodáte, nakoupíte a jedete k další stanici – přitom si můžete svou loď i „vylepšovat“, když nakoupíte děla, pušky a šavle pro své námořníky.
Obchodník
Obchodní model Port Royale je dost jednoduchý a brzy se naučíte poznat svých pár měst, kde mají ultralevný typ zboží, který můžete jinde s velkým ziskem prodat. Typickým příkladem je třeba tabák, který se dá snadno nakoupit za ceny kolem 650 peněz (hra vlastně nepracuje s nějakým názvem měny – používá symbol mince) a 1100 prodat. Ovšem vydělávat si tímto způsobem je po čase nudné, navíc vás začnou čím dál víc napadat piráti a je třeba zrychlit kolotoč obratu zásob.
Jako obchodník to provedete tak, že si pořídíte nějaký průmysl nebo obytnou budovu. S tím, jak roste vaše zkušenost (označovaná různými hodnostmi od pomocníka přes námořníka až po guvernéra), máte k dispozici více druhů průmyslu a také lepší ceny jako obchodník. Ceny se odvíjejí i od vaší popularity u dané civilizace a v daném městě. Zde se začíná vše komplikovat, jelikož průmysl se dělí na dvě skupiny, primární a sekundární. Ta první produkuje „sama od sebe“ za nějakou průměrnou cenu, ta druhá potřebuje nějaký vstup a teprve poté začne sama vyrábět.
Všechna města mají podobnou strukturu. * Obchodovat se dá i z hlavní mapy.
Najednou začne vše být dost komplikované. Výroba i u primárních produktů vás stojí peníze, které je třeba získat výhodným prodejem výrobků, což můžete naprogramováním „skladmistra“ udělat přímo na ostrově kde vyrábíte. Programováním rovněž můžete nakupovat zboží, jehož cena pravidelně klesá pod určitou zajímavou hranici nebo ho potřebujete pro výrobu či výstavbu budov. K tomu mám určitou výhradu: nemáte-li v přístavu loď, nemůžete si prohlédnout, jaké jsou aktuální ceny a přizpůsobit jim nastavení. Místo toho musíte počkat, až nějaká loď dorazí nebo experimentovat s určením ceny a čekat, jestli robot „už“ začne nakupovat.
S dalším rozšířením svého obchodního impéria získáte i nové lodi a rozšíříte počet svých flotil, které se pochopitelně čím dál tím obtížněji ovládají a kontrolují. Na řadu přijde, respektive mělo by přijít, vytvoření předem určených tras a nákupních plánů. Systém vytváření obchodních cest není zrovna přehledný, znovu musíte tipovat ceny, ale nastavit můžete opravdu dost věcí. V této fázi už se hra stává náročnou a laďění jednotlivých záležitostí je skutečná „piplačka“. Nikdy jsem ovšem neměl dojem, že bych nad danou věcí měl plnou kontrolu a vždy mi chyběly nějaké informace potřebné k rozhodování. Svůj podíl na tom má i nepříliš podrobná rozvaha a slabé informace ke konvojům.
Nájemníci vám přispívají konstantní částkou. * Pirát prchá spravedlnosti.
Ocenit se ale musí, že ve hře můžete postupně rozšiřovat své panství a za relativně vysokou cenu stavět i na dalších ostrovech. Aby vám to bylo umožněno, je nutné pěstovat svou image pořádáním oslav, plněním misí, sponzorováním lokálních kostelů nebo investicí do armády či opevnění.
Dobrodruh
Je jasné, že něco takového nemusí člověka bavit a tak si můžete vytvořit nějaký malý fungující podnik, sestavit flotilu pořádných plavidel a vyrazit za poklady světa. Tím se Port Royale, podle autorů, významně od Patriciana odlišuje. Jelikož je většina misí na bázi „dojeď někam“, „něco někde vezmi a někam to dovez“, nemusí vás mise bavit věčně. Když už popáté dostanete za úkol přivézt padesát sudů něčeho, unaví to.
Největší dobrodružství spočívá v tom, že jste obvykle posláni na místo, které neznáte, bez nejmenší indicie o tom, kde se udané cílové město a přístav nalézají (pokud se tedy nepodíváte do Atlasu). Zážitkem by tedy mělo být objevování nových míst na mapě. Na začátku znáte polohu jenom několika měst, ostatní objevíte cestováním po mapě. Díky historické „věrnosti“ hry je mapa pochopitelně stále stejná, takže „objevování“ měst je při novém hraní jenom nudná samozřejmost.
Jako „dobrodruh“ můžete sledovat i příběh, který se počíná odvíjet v přístavu s všeříkajícím jménem Port Royale. Úkoly zde jsou rozmanitější a zábavnější. Ještě bych zmínil, že úkoly získáváte třemi cestami – od guvernérů jednotlivých měst (i nepřátelských), od lidí v hospodách a od „tajemných“ rádců, kteří vám obvykle řeknou nějakou hádanku. Poněkud mě zaráží, že tvůrci šetřili se jmény a obličeji, takže v hospodě narazíte na dvě osoby se stejným obličejem nebo i tři se stejným jménem. Hezky a přehledně to zrovna nevypadá.
Guvernér má výraz jak od Monty Pythons. * Bude bitva a nemám šanci.
Nejzábavnější tak může být likvidování pirátů a nepřátel říše, k jejichž lovu si můžete zakoupit povolení. Zpracování realtimeových soubojů ovšem není nic moc – i při nejnižší rychlosti nestíháte žádné plánování a něco jako příkazy lodím, když hru zpauzujete, také moc nefunguje. Při nižší obtížnosti je souboj jen rozhodnutím, zda uprchnete vy nebo váš protivník a kdo má na palubě jedné lodi větší posádku.
Na nepřítele můžete střílet z děl nebo přirazit k boku a loď dobít v boji muže proti muži. Máte-li na palubě větší posádku a zaútočíte, vždy vyhrajete. Jedna bárka se šedesáti muži tak může postupně zlikvidovat tři menší lodi s třiceti muži na palubě, i když ji ostřelujete z děl jak diví. Pokud byste chtěli přirazit s další lodí (druhý bok je přeci volný), zjistíte, že to nejde a musíte počkat na výsledek předchozího utkání. Provedení soubojů by si zasloužilo opravdu přepracovat – taktické hrátky při souboji čtrnácti lodí s různými charakteristikami by jistě stály za to.
Nasaďte si pásku přes oko
Při hraní Port Royale stejně nepotřebujete vidět stereo. Většinu času hra používá dvourozměrný engine – ten uvidíte ve městech a funguje na podobném principu jako třeba u Cultures II. Na testovaném počítači vše fungovalo bez problému v rozlišení 1024*768, můžete si tak vychutnat pohled na budovy z jednoho úhlu. Města vlastně vypadají úplně stejně (centrum s hradbami, obytné budovy kolem), ale každá civilizace má vlastní, nepříliš podstatně se lišící, stavební styl. Kolečkem myši můžete „zoomovat“. Abych použil analogii z fotografování – je to zoom digitální, engine s ním nijak nepočítá, takže při větším přiblížení je všechno zubaté a při oddálení zase předměty ztrácí ostrost. Na okolních obrázcích je to vidět.
Dále tu máme plochou mapu, která je ale přehledná a jisté informace o městech získáte díky třem druhům ikon, které se u nich zobrazují. Jedna značí přítomnost vaší flotily ve městě (můžete si tak prohlížet ceny a nakupovat), druhá nejvíce nedostatkové zboží a třetí nedostatek jídla, choroby a přebytky nebo nízké počty osadníků. Chcete-li splnit misi, kde máte v některé z kolonií korigovat počty obyvatel, je to užitečná informace.
| Světlé stránky hry |
- Karibská oblast
- Námořní strategie a další žánry
- Méně náročné než Patrician II
- Kapitáni flotil získávají zkušenost
|
| Temné stránky hry |
- Menu nejsou dopracovaná
- Grafika není nejmodernější
- Přeslechnutelná hudba
- Kombinace žánrů
|
Poslední možností je 3D zobrazení námořních bitev. Není to tedy nic extra – na všechno musíte nahlížet z jednoho směru, moře je permanentně klidné a mírné – efekty počasí představují bílé mráčky na obloze. Modely lodí jsou realistické (až na tu manévrovatelnost), ale nejsou moc podrobné, na to jsou příliš malé. Je to škoda – dovedete si jistě představit, jaké pozdvižení by budila „modelářsky“ zpracovaná plavidla, která si můžete prohlížet opravdu „zblízka“. Doprovodná hudba není vtíravá, člověk ji má tendenci rychle potlačit a nevnímat, zvuky jsou na tom podobně, ale stejně jich ve hře moc nepotřebujete.
Proč to vlastně hrát?
Mohlo by se zdát, že jsem hru dost zkritizoval a nestojí tedy za to. To by ovšem k Port Royale bylo nespravedlivé. Kdyby ty části, které jsem zde rozebíral, vyšly samostatně, jistě by to nestálo za mnoho, ale kombinací zmíněných věcí vzniká synergický efekt, který hru pozdvihuje do lehkého nadprůměru. Port Royale umí být zábavná, když chcete obchodovat, ale zase ne tak „tvrdě“ jako v Patricianovi II, pobaví, chcete-li hledat dobrodružství a s obojím dohromady zaujme. Samozřejmě hlavně specifické publikum, které ví, co od hry očekává. Jinak by takové míchání žánrů, které ani v jednom směru nedosahuje na žánrové špičky, mohlo vadit.
Grafika: 6/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 8/10
Nadprůměrná obchodní strategie pro kapitány se smyslem pro dobrodružství.
Celkové hodnocení: 7/10