Recenze rozšíření hry Elden Ring: Shadow of the Erdtree. Úchvatný přírůstek k jedné z nejlepších soulsovek

RPG pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 949 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

Nová mapa a příběh geniálního poloboha

Rozšíření Shadow of the Erdtree vás zaved do země zvané Shadow Lands, kde číhá další prastaré zlo, které zakrylo krajinu stínem. Ikonický obrovských strom, který se tyčí nad každým regionem Mezizemí, je zde rovněž, ale nyní je jakoby překrytý černým závojem, což dodává celému obrazu další vrstvu tajemnosti. Všechno okolo je ještě temnější a bezútěšné. Vy následujete stopy poloboha Miquelly, který se vzdal naprosto všeho včetně vlastního osudu, aby se do těchto krajin dostal a odhalil jejich tajemství.

Do nových lokací se dostanete až po zásadním pokroku v hlavní hře. Jak je již zvykem, autoři do nové lokace nikoho nenavedou šipkou ani úkolem v deníčku. Musíte se v příběhu hry dostat do určitého místa, konkrétně do Mohgova paláce, a vedle tohoto krvavého poloboha porazit také generála Radahna, aby se vám naskytla možnost pokračovat dále do rozšíření.

Tím chci říct, že DLC není hratelné samostatně od samého začátku. Prakticky i doporučená úroveň pro vstup do rozšíření je někde kolem 150.  Což pro obyčejného hráče znamená projít celou základní hru, a ještě nějaké ty úrovně „nafarmit“, ideálně v NG+. Já jsem se pustil do Shadow of Erdtree někde na úrovní 170, velmi slušně vybavený a se zbraněmi a Spirit Ashes, což jsou duchovní pomocníci vašeho válečníka, na nejvyšší úrovní. I přes všechny přípravy a vybavení jsem v novém DLC trpěl a umíral. Často.

Někdy až příliš nekompromisní obtížnost

Pokud bych měl popsat obtížnost rozšíření Shadow of the Erdtree jedním slovem, tak mě napadá jediné - brutální. Jasně, bavíme se o souls hře, nikdo nečeká, že to bude procházka na jedno odpoledne, kdy po očku sledujete fotbal v telce. Ne, obtížnost v rozšíření si vyžaduje vaši absolutní pozornost, vybroušené reflexy a taky poměrně hlubokou znalost herních mechanismů.

Hry od Fromáků se vyznačují tím, že vám nic nevysvětlí. Neobtěžují se ani nijak extra kvantifikovat určité parametry. Příkladem je jedna z nejlepších holí ve hře pro kouzelníka. Nevypadá nijak zvláštně, dokonce ji ani nejde vylepšovat. Statistiky průměrné. Musíte si všimnout nenápadné poznámky, která prozradí, že tato zbraň významně vylepšuje gravitační kouzla. Nevíte, jak nebo o kolik procent je vylepšuje. Prostě suše zmíněno, že „významně“. A hele, vezmete do packy tuto hůl, naučíte se gravitační kouzlo a najednou tady máte jednu z nejvíce přesílených kombinací ve hře. A takhle je to V Elden Ringu, Shadow of Erdtree nebo jakékoliv jiné hře od FromSoftware se vším. Na všechno si musíte přijít sami a doslovné vysvětlení jakéhokoliv mechanismu nečekejte.

Když vezmete v potaz, že se ve hře nachází stovky a stovky předmětů, které v určitých kombinacích umí vykouzlit z vašeho reka poloboha, je to lákavá myšlenka, která po každém vydání nějaké souls hry zahltí internet nadšenci, kteří prozkoumávají každičký aspekt a předhánějí se o to, kdo přišel na lepší vychytávku. Pokud se vydáte na křížovou cestu utrpení a na všechno raději přijdete sami, připravte se na dlouhou, velmi dlouhou pouť plnou bolesti a umírání.

Považuji se za veterána soulovek, ale nápis „You Died“ jsem v tomto pokračování viděl až příliš často. Bohužel z toho neviním pouze vlastní neschopnost, ale taky podezřívám autory z nečisté hry. Zkrátka někteří nepřátele mi přišli přesílení a určitým útokům se prostě nedalo vyhnout. Jednoduše proto, že legendární úhybný kotoul nestačil na to, abych se dostal z rádia útoku. Někteří pro změnu byli až příliš rychlí, nebo jejich útoky byly devastující na první ránu. Jasně, u bossů to chápu. Ti jsou tady pro to, aby vás několik hodin potrápili. Jenže u řadových nepřátel, při vybavení, které jsem měl, nečekám, že mě smáznou na první dobrou. Určitě se ale nedlouho po vydání rozšíření najdou tací blázni, kteří zvládnou hru i s DLCčkem dokončit bez jediného utrženého zásahu.

Země stínů lákají k objevování

I přes zmíněnou extrémní obtížnost se nový přídavek hraje skvěle. Mapa je nová a obrovská, ale nezažíval jsem tady pocit ztracenosti, jako tomu občas bylo v základním Elden Ringu. Nádherně temné scenérie lákají k prozkoumávaní. Design lokací je parádní, s místy, kde se vám rozbuší srdce při pomyšlení, co na vás vyskočí a jestli na neznámé monstrum budete stačit, vždyť poslední záchranný bod je tak daleko. Ano, jedná se o pořád ten samý, geniálně zábavný koncept. Z padlých nepřátel sbíráte runy pro vylepšení statistik a při každé smrti z vás vypadnou na místě vašeho skonu. Musíte pro ně zaběhnout, a jestli cestou zemřete opět, přijdete o všechny. Tohle se asi nikdy nezmění a je to dobře.

Duchovní otec souls her Hidetaka Mijazaki v jednom z rozhovorů prohlásil, že se snažili, aby v rozšíření nebyly lokace tak roztříštěné a zejména hlavní dungeony na sebe více navazovaly. Mohu potvrdit, že se tento záměr povedl a nyní, když porazíte příběhového bosse, celkem jasně víte, kam musí vaše kroky směřovat dále. Otevře se před vámi nová oblast a buď nějaká postava nebo nalezená poznámka vás navede správným směrem. Celkově mi přijde postup hlavním příběhem více lineárnější, než tomu bylo v základní hře. V Shadow of Erdtree narazíte na úplně nová NPCčka, která své záměry prozrazují pouze v náznacích. Každé z nich má pro vás zajímavý úkol, pro jehož splnění si musíte vystačit s několika málo útržkovitými informacemi. Ani v tomto ohledu se situace nijak nemění.  

Okořeněný systém vylepšování

V Shadow of Erdtree se můžete se těšit na nová kouzla, vybavení a zmiňované Spirit Ashes a samozřejmě na tuny dalších předmětů. Nejvýraznější změnou jsou tzv. Scadurtree Fragments, tedy úlomky stromu rostoucího v Shadow Lands, které po použití u Site of Grace významně vylepší statistiky útoku a obrany. Většinou se povalují u zlatých křížů mapujících cestu hlavního protagonisty Miquelly, v jehož stopách kráčíte skrz celé rozšíření. Není jich mnoho, protože získané vylepšení je opravdu významné a funguje jako takové vodítko, kterým autoři naznačují, že pokud je nějaký boss nad vaše síly, prohledejte okolí, najděte fragmenty, zesilte a zkuste to znovu.

Podobný princip se silou útoku byl použitý už ve hře Sekiro: Shadows die Twice. Osvědčil se tehdy a funguje velmi dobře i zde. Podobný systém vylepšování aplikujete i u duchovních pomocníku – Spirit Ashes, ovšem jiným druhem předmětů, rovněž poměrně vzácným. Bohužel hra nijak nezobrazuje statistiku oněch pomocníků. Víte pouze, kolik předmětů jste již na Spirit Ashes použili a od toho si můžete odvodit, že budou nejspíš silnější a odolnější.

Další změny nejsou až tak výrazné, vlastně nejsou tady žádné zásadní změny, které by stály za zmínku. To není výtka, autoři si jsou vědomi toho, že kdysi dávno vytvořili úspěšný koncept extrémně obtížných her a nemíní ze svého kurzu ustupovat, pouze přidávají další obsah a zajímavý příběh.

Jednu připomínku bych měl k hlavním příběhovým bossům. Možná je to pouze můj pocit, ale zdá se mi, že v tomto rozšíření nejsou hlavní nepřátele tak zajímaví a hrůzu nahánějící jako v základní hře. Pozor, nebezpeční jsou pořád a průměrnému hráči zabere dost času, než přijde na kloub všem útokům a mechanikám. Jenže mi chyběl wow efekt a stažené půlky jako svého času při pohledu na Godricka odsekávajícího si vlastní ruku, aby si na ní narazil dračí hlavu chrlící oheň anebo válečné pole poseté mrtvolami a na horizontu nejobávanější a prokletý válečník Radahn. Uběhly dva roku a já si ty souboje pořád pamatuji živě. Obávám se, že na bossy z pokračování Shadow of Erdtree si po měsíci nevzpomenu.

Nejbližší patch přinese pozitivní změny

Autoři přislíbili v nejbližším patchi přidají novinku, po které volala komunita už dlouho, a to zvýraznění nově sebraného předmětu v baťohu. Prozatím se musíte prohrabávat hromadami předmětů pokaždé, když si chcete prohlédnout něco nového, ideálně si ještě zapamatovat název. Sortování předmětů je asi největší bolest jak Elden Ringu, tak Shadow of Erdtree. Po vydání by každopádně tato vylepšení z avizovaného updatu měla být dostupná nejen v rozšíření, ale i v základní hře.

Recenze hry Elden Ring. Nejpřístupnější soulsovka?

Na závěr ještě zmíním grafickou a zvukovou stránku. Opět se jedná o nádherný a poutavý vizuál, který možná nepatří k největší grafické špičce, ale kouzlo tkví v umělecké dokonalosti a schopnosti autorů zprostředkovat obrazem pocity. V kombinaci s orchestrální hudbou se jedná o ojedinělý umělecký zážitek, který vás připoutá k obrazovce a pocuchá nervy ve vypjatých scénách.