Recenze rozšíření hry Starfield: Shattered Space. Jeden pustý a nudný kout vesmíru navíc

Sci-fi RPG pro PC a Xbox Series S|X ● Cena: 760 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny

První indicií, že je možná se Shattered Space něco v nepořádku, bylo, že recenzenti neměli k DLC přístup před vydáním, ale až po něm. Ano, občas se to takto dělá, nejde o nic zase tak divného, ale zvláště u tohoto titulu je trocha té opatrnosti na místě. Však ani původní hra úplně nedostála všem velkým očekáváním. Po pravdě, poté, co jsem dopsal recenzi, jsem se sice do světa Starfieldu ještě několikrát vrátil. Ale poměrně brzy mě hra omrzela a nestálé pobíhání sem a tam mě přestalo bavit. Byl jsem tak poměrně zvědavý, jak přídavek dopadne. A dobře to s ním zrovna nevypadá

Stačí se podívat na uživatelské hodnocení na Steamu, kde je Shattered Space v současné době nejhůře hodnocenou hrou od Bethesdy a to s pouhými 30% kladných recenzí. Ani kritici nejsou kdo ví jak spokojení. Že na Steamu nejde jen o review bombing od nespokojených hráčů, nyní mohu potvrdit i já.

Přitom úvodní premisa nezní úplně špatně. V Shattered Space se totiž podíváme na planetu Var'uun'kai, což je domovský svět tajemstvím opředeného rodu Va'ruun. Vaše pátrání však započne na zdánlivě opuštěné vesmírné stanici, jež vysílá varovný signál, aby se od ní všichni drželi dál. Jak to tak již bývá, vy toto upozornění samozřejmě ignorujete a na palubu stanice se vydáte. Zde se střetnete s děsivými přízraky, abyste se následně dostali i na již zmíněnou novou planetu.

Tvůrci se zde pokouší trochu změnit vyznění celé hry, a to příklonem k hororu. Snaha je to jistě chvályhodná, ale ne vždy úplně funguje. Děj je totiž dost krkolomný a založený na ohraných klišé. Zároveň je i podivně napsaný, takže vás rozhodně k obrazovce nepřiková. Je to škoda, protože rod Va'ruun působí na papíře dost zajímavě. Však jde o tajnůstkářský a hrůzu nahánějící kmen, jež fanaticky věří v dost podivné náboženství, v jehož čele je jakýsi gigantický, metafyzický had. Potenciál je ale bohužel nevyužit.

Jak moc odfláknutý scénář je, si ukažme na několika příkladech. Na stanici narazíte na jednoho hodného fantoma, který vám radí, co a jak udělat. U konce mise ale za „strašlivého“ řevu a srdceryvných dramatických výkřiků i on přejde na temnou stranu síly a vy ho musíte zlikvidovat. Jak překvapivé.

Jindy se bavíte s představitelem rodu Va'ruun, rodu, jež si zakládá na své izolaci a jež je přirozeně nedůvěřivý k lidem zvenčí. Spolu spatříte dalšího fantoma a zjistíte, že slovům příšery rozumíte zatímco ostatní ne. Hodnostář rodu požaduje důkaz, že opravdu víte, co se přízrak pokoušel sdělit. Dialog pak vypadá nějak takto - Va’ruun: „Potřebuji si být jist, že to, co říkáš, je pravda!“ Hráč: „No, říkal něco o hadovi a tak.“ Va’ruun: „Tím si mě přesvědčil! I když se známe asi jen dvě minuty, vypadá to navíc, že jsi i vyvoleným spasitelem našeho národa! Třikrát hurá!“ A takovéto lapsy jsou zde na denním pořádku.

Herní náplň je pak vyloženě nudná. Pobíháte sem a tam, doručujete věci nebo informace, někoho hledáte apod. Značnou část herní doby tak opět strávíte chozením mezi dvěma body a povídáním si s NPC. Jenže tyto dialogy jsou nepříjemně protahovány, jsou banální, frázovité a šablonovité.

Občas se střetnete s nepřítelem. Nepřítelem, který je spíše otravný, než aby byl výzvou. Bojujete totiž hlavně proti jakýmsi fantómovým lidem. Ti na vás klasicky střílejí, ale mají i jednu dost nehezkou vlastnost - teleportaci. Až příliš často je tak máte v zaměřovači, střílíte po nich hlava nehlava, aby se v mžiku oka vytratili a přenesli se vám do zad. Vy se tak musíte neustále otáčet, vracet se, hledat poslední zatoulané soupeře, a když je konečně naleznete, přenesou se zlotřile zase jinam, což je jen a pouze frustrující.

Celkový rozsah přídavku také nepotěší. Je zde vesmírná stanice plus jedna nová planeta. Hlavní dějová linie není dlouhá a dokončit ji stihnete za nějakých 6-7 hodin. Na planetě je ale možné plnit i mise vedlejší, které jsou ale opět hlavně o pobíhání po mapě. Zpestřením jsou alespoň nové zbraně a výbava.

Zda je to u DLC, které stojí 30€, dostatečné množství obsahu, je dle mého minimálně sporné. Do mysli se mi tak během hraní vkrádal nutkavý pocit, že tady tvůrcům ani nešlo o to, vytvořit něco výjimečného, zajímavého, co hráče pohltí. Ale že jim šlo v prvé řadě o to, zase trochu nebohé hráče podojit a vymámit z nich nějaký ten peníz.

Ani po technické stránce není rozšíření v ideálním stavu. Hra mi několikrát spadla a to převážně při přechodu mezi lokacemi. Postavy a nepřátelé se často zasekávají o objekty v prostředí, případně přímo mizí. Nejhůře na tom byli moji společníci. Takovou Andreu, která se mnou byla i povětšinu času v původní hře, jsem jednoho krásného dne jaksi ztratil. Najednou se vypařila a nebyla k nalezení.

Během hraní se občas na pár minut vynořila, pronesla duchaplný monolog, sestřelila jednoho dva zloduchy, a pak opět zmizela kdo ví kam. Myslel jsem, že třeba bude čekat v lodi, ale ne. Prostě se nejspíše nachází v jakémsi alternativním vesmíru, ze kterého občas vykoukne do toho mého.

Dle mého je toto vše symptomem daleko větší krize, kterou herní průmysl prochází. Velké firmy si zvykly točit několik svých značek stále dokola, opakovat v nich stále ty samé herní mechanismy a styly vyprávění, v nové verzi něco přidat, něco jiného odebrat, ale v důsledku nabízí stále jen a jen to samé.

Ať jde o Ubisoft a jeho asasíny nebo Far Crye, Activision Blizzard s Call of Duty, EA se všemožnými sporty, nebo právě Bethesda, jejíž hry jsou stále o tom samém, jen zasazené do jiného prostředí. Zdá se, že tyto velké molochy ztrácí kontakt s realitou, s novými formami vyprávění a v důsledku i samotnými hráči.

Příkladem je třeba absolutně nezvládnutá komunikace okolo Assassin's Creed Shadows. A vypadá to, že hráčům s těmito manýry dochází trpělivost. Ceny akcií i prodeje padají. Jaké to bude mít důsledky, zda se vydavatelé chytí za nos a něco změní nebo zda postupně zaniknou, je stále ve hvězdách.

Jedna rada na závěr. Aktivovat DLC není úplně snadné a v oficiálních dokumentech není dle mého postup dobře vysvětlen. Nové úkoly se totiž nezjeví automaticky po instalaci a spuštění hry. Musíte na ně narazit. A to při přeletu mezihvězdnou lodí mezi dvěma planetárními systémy. Ale pozor, ne při každém skoku prostoročasem! Ale pouze při manuálním zadání z kokpitu vašeho plavidla. Musí se zkrátka na obrazovce objevit klasické odpočítání. Po následném skoku (kamkoli) se objevíte u již zmíněné vesmírné stanice.