Recenze: Run Like Hell – odvážný vetřelec

Platformy: PS2, Xbox
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano
Vibrace: ano
Analog: pouze páčky
Výrobce: Interplay (www.interplay.com)
Orientační cena: 999,- Kč (Game Line)

Film Vetřelec mám hodně rád. Vzhledem k tomu že byl natočen ve stejný rok kdy jsem se narodil, připadá mi můj silný vztah k tomuto fenoménu skoro osudový. Dodnes si pamatuji tu radost, když jsem jako dítě čekal na premiéru na rakouské televizní stanici nebo když jsem šel do jediného panoramatického kina ve městě na druhý díl. Bohužel s výjimkou filmu Pitch Black (Černočerná tma, právě vyšlo na DVD a do kin se chystá poněkud odlišný prequel Chronicles Of Riddick) se zdařilé atmosféře Vetřelce nikdo ani nepřiblížil. A Pitch Black měl přeci jen blíže k akčním Vetřelcům 2, než nezapomenutelně klaustrofobickému a děsivému Vetřelci prvnímu. Filmy jako Věc nebo Predátor jsou taky dobré, jenže chybí ta kouzelná atmosféra kovového vězení uprostřed mrazivého vesmíru.

  

V tomhle skafandru se dostanete i do venkovních prostor * Stylové nasvícení činí některé scény efektnější * Technika bohužel vypadá spíš jako ze Star Treku, než jako z Vetřelce

A jak je tomu ve hrách? Kolik her dokázalo vykreslit podobný druh atmosféry jako Vetřelec? Když pomineme nudné pozemské horůrky, kde stačilo utéct z místa dějiště na jiné místo planety (Resident Evil, Extermination, Věc, Deep Fear, Half-Life), máme tu jenom Enemy Zero, Dino Crisis 3, Aliens vs. Predator, Alien Trilogy, Alien Ressurection nebo budoucí Doom 3. Do smutně útlého seznamu vesmírných hororů ale nyní můžete směle přidat Run Like Hell. Ačkoliv se této hře nevyhnulo několik nepříjemných chyb, minimálně příběhem a atmosférou je Vetřelci velmi, velmi blízko.

Vetřelec a Shakespeare

Příběh RLH svým podáním připomíná spíše adventuru než akční hru. Dlouhé minuty filmových scén a citáty z Shakespearových dramat na úvodu každé nové kapitoly dodávají hře silný příběhový náboj, díky kterému narazíte také na pasáže čistě psychologického nebo dokonce filozofického charakteru. Jistě, někteří z vás mohou namítnout, že totéž by se dalo najít i v Max Payne 2, nicméně tady je toho prostě víc a lépe podaného. Příběh RLH je zkrátka poctivý a hutný, silně připomíná například prezentaci série Legacy Of Kain.

Hlavní hrdina a jediná postava, kterou budete celou hru ovládat (pokud nepočítám několik dálkově řízených robotů:-)), se jmenuje Nick Connor (fantasticky a originálně mu život dabingem vdechnul herec Lance Henriksen, kterého znáte například jako androida Bishopa právě z Vetřelců). Stárnoucí hvězdný kapitán slouží jako velitel bezpečnostní služby na palubě rozlehlé vesmírné základny, jejímž primárním úkolem je těžba kovů z asteroidů. Hra nabízí v rámci tutorialu zábavnou a zajímavou procházku základnou v rámci „běžného pracovního dne“, dokonce s kořením předehry k příběhu.

  

Vetřelci pokrývají interiéry základny slizem * Hlavní hrdina není hezoun, ale rozhodně je sympaťák * Jeden z dramatických úhlů kamery

Jakmile ale ukončíte (nebo přeskočíte) tutoriál, začíná příběh i akce pěkně zostra – hned v úvodním intru se vracíte z krátkého obletu základny do doků, přičemž začínáte řešit náhlé odmlčení všech lidí uvnitř základny. Pár vteřin po vystoupení z člunu na vás zaútočí první „vetřelec“, zemře první člověk (mladá žena je zavražděna obzvlášť brutálně a vám je jasné, že tu Shakespearea necitují náhodou a příběh bude pro dospělé diváky) a rozehraje se zoufalý boj o přežití.

V průběhu hry naleznete několik lidí (i přátelských mimozemšťanů) z posádky základny, kteří vás budou podporovat při pokusech o zničení nepřátel a přitom budou také řešit vlastní, soukromé problémy. Chodby základny jsou postupně více a více zamořeny různorodými vražednými organismy, stěny se tradičně pokrývají slizem, každý další pokus o záchranu nebo útěk selhává, začíná hořet, vybuchovat sekce základny, vypadává proud… prostě tradiční schéma vesmírného hororu. Přidejte do toho zoufalou snahu o záchranu života vaší snoubenky, zřejmou konspiraci ze strany vojenských papalášů a podivné společné vědomí vetřeleckého hnízda, které postupně začne ovládat vaše spolubojovníky. Není divu, že se v jisté části hry váš hrdina pokusí o sebevraždu, což je mimochodem jedna z opravdu pěkně zvládnutých pasáží.

Zastřílejte si a utíkejte

Drtivou většinu hry budete pobíhat po chodbách základny (nesmím ale opomenout zmínit atmosférickou pasáž, během které ve skafandru a magnetických botách pobíháte po vnějším plášti základny) a střílet jako o život. Základní samopal (a la Vetřelci 2) má nekonečnou munici, pokročilé zbraně (brokovnice, energetické zbraně, raketomet) nikoliv. Hra se řadí k 3rd person akcím, díky čemuž se na konzolích (vyšla ještě pro Xbox) příjemně ovládá (automatické zaměřování), navíc kamera patří k podařeným.

  

Barevný kruh pod zaměřeným nepřítelem zajišťuje přehlednost kdekoliv * Utíkejte jako o život! * Tu díru jsem neudělal já, vážně...

Najdeme zde několik nových nápadů, ten nejodvážnější je originální koncepce akčních meziher, založených na nutnosti utíkat před nepřemožitelným protivníkem. Tyto pasáže původně měly ve hře zabírat mnohem větší prostor (také proto se podle nich hra jmenuje – Run Like Hell znamená ve volném překladu „utíkej jako o život“). Prakticky to vypadá tak, že kamera se postaví proti vám a vy tudíž utíkáte dlouhou chodbou „proti obrazovce“, přičemž za zády vás pronásleduje obří vetřelec, zatímco kamera díky slušnému odstupu včas ukazuje překážky před vámi – musíte rychle reagovat a čtveřicí základních tlačítek na ovladači se přikrčit, přeskočit nebo oběhnout překážku, abyste se nezasekli a protivník vás nedohnal. Upřímně: je to dobrý nápad na papíře nebo ve videu ze hry, ale zábavnost těchto pasáží je téměř nulová, působí to jako „interaktivní filmy“ z 90. let.

Mezi další výrazné prvky patří sbírání upgradů pro jednotlivé zbraně, časté a různorodé souboje s bossy, hutné akční pasáže, během kterých budete masakrovat velké skupiny nepřátel s jednou nebo více nehratelnými postavami jako podporou a další. Z hlediska hratelnosti tedy Run Like Hell rozhodně není nuda a vyrovnaná obtížnost akčních pasáží i orientačních hádanek (budete tradičně hledat klíče, lepší zbraně, sem tam nějaký ten „adventurní“ předmět… ) zaručují dobrou zábavu.

Hollywoodská prezentace

Z hlediska příběhu a zvuku má tento nadpis nepochybně své opodstatnění, nicméně při prvním letmém pohledu na screenshoty vám nejspíš dojde, že právě grafika je pro RLH kamenem úrazu. Není vyloženě špatná, nicméně je poněkud průměrná a i když obsahuje pár fascinujících míst, obecně není hra vizuálně tak atraktivní, jak by si zasloužila.

Světlé stránky hry

Propracovaný a nápaditý scénář Špičkový dabing a ozvučení Stylový soundtrack Nenáročná návyková hratelnost Působivé cutscény

Temné stránky hry

Většinou průměrná grafika Téměř nulová znovuhratelnost Chybí (anglické) titulky

Přesto ale příběh, profesionální dabing s velkou dávkou dobrého herectví, špičkový soundtrack (dokonalé strašidelné melodie a la Alien Trilogy střídá tvrdý, občas zpívaný rock u soubojů s bossy) a zajímavé animace, plné překvapivých zvratů dodávají hře náboj, který fanoušky daného (herního i filmového) žánru protáhne spolehlivě na konec. Problémem hry ovšem zůstává, že není důvod ji hrát znovu – snad jen proto, abyste perfektní animace nahráli na videokazetu a do budoucna si RLH pouštěli „pouze“ jako výborný sci-fi hororový film.

Grafika: 6/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10
Scénář a herecké výkony: 9/10

Run Like Hell je solidní hrou s velmi nadprůměrným příběhem a prezentací, díky kterým ji lze nazvat stejně dobře filmovým zážitkem jako akčním odreagováním. Pokud máte rádi hutnou atmosféru vesmírného hororu a la Vetřelec, rozhodně si RLH dopřejte, slabší grafika a neoriginální hratelnost zážitek nijak zvlášť nezhorší.

Celkové hodnocení: 7/10