Recenze: Sins of a Solar Empire  – Odpusť mi, pane, neboť jsem zhřešil

Recenze: Sins of a Solar Empire – Odpusť mi, pane, neboť jsem zhřešil

Posádka jedné z fregat mezihvězdné federace sedí na zemi a sleduje temnou noční oblohu. I přes to, že se před chvílí vrátili z hlídky, neustále bedlivě pozorují přidělenou oblast. Vedle jedné z hvězd se objevuje malá tečka. Jedná se o bitevní křižník. Brzy ho následují další lodě, které se jen ježí lasery. Konec snění, vzhůru do kokpitů.

Platforma: PC
Typ hry: vesmírná realtime strategie
Multiplayer: ano, pro 10 lidí
Minimální konfigurace: procesor jednojádrový 1,8 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta (GeForce 6600GT/Radeon 9600), 3 GB na HDD
Doporučená konfigurace: procesor dvoujádrový 2,2 GHz, 1 GB RAM (2GB pro Windows Vista), 256 MB grafická karta (Radeon X1600/GeForce 7600), 3 GB na HDD
Testovací konfigurace: Intel Core 2 Q6600 3GHz, 2GB RAM, GeForce 8800GT
Výrobce: Ironclad Games (
http://www.ironcladgames.com/)
Vydavatel: Stardock (
http://www.stardock.com/)
Distributor v ČR: neoznámen
Homepage:
http://www.sinsofasolarempire.com

Hráč s pobledlým obličejem a krví podlitýma očima hledí do monitoru, na kterém se prohánějí vesmírné lodě a svádí boje o planety. „Ještě jedna planeta,“ říkal si před hodinou. No jo, ale to by nesměli zaútočit nepřátelé na odkryté křídlo. Do toho ještě ekonomické problémy a hrozící pirátský nájezd na klidu nepřidá. Pauzuje hru a jde si uvařit další čaj s medem. Nemoc je sice nemoc, ale válka je válka. Navíc, jako redaktor musí taky něco napsat, že ano. Kupodivu mu to ale moc nevadí, rád si hraje na vládce intergalaktické říše. Lidé jsou holt divní a on není výjimkou.

Trošku zamračený začátek

A čím mě Sins of a Solar Empire tak uchvátilo? Sám ani nevím. No konec konců, vezmu to od začátku: Ve hře mě uvítalo docela dlouhé, a také hezké, animované intro. To vypráví o nenadálém útoků mocné rasy Vasari na poklidně žijící obchodní alianci lidí. Lidé, oslabení dlouhými roky příměří, se zprvu nezmůžou na výraznější odpor, ale po několika letech se začíná karta obracet, ba dokonce začínají proti nehezkým alienům vítězit. Na scéně se však objevuje třetí strana – Advent. Kybernetičtí lidé, kteří byli kvůli svým nechutným rituálům ze společenství vyhoštěni. Nyní se vrací, aby se pomstili za spáchané křivdy, a k dispozici mají zbraň vskutku hrozivou – psionické síly. Obchodníci se nevzdávají, povolávají zálohy a začínají válku na dvou frontách.

Zní to dobře, dokonce i jako podklad pro slibný příběh, co říkáte? Zásadní problém je ovšem v tom, že tu žádná taková věc, jako je děj, není. Marně jsem po nadějném intru hledal položku kampaň v níž bych realizoval své zvrácené choutky a jako hrdý člověk nakopal oběma cizím rasám to, co mají na místě naší zadnice. Jenže, daná situace je prostě jen modelovým předpokladem a nedočkáme se ani scénáře, který by tuto epizodku zaznamenal. Dle mého se jedná o obrovskou škodu – v průběhu krátké kampaně mohli autoři dokonale představit všechny rasy, nenásilně naučit hráče precizním taktickým manévrům a nechat ho zjistit, jaká že strana bude jeho oblíbená.

  
Páteř? Kdepak, továrna * Plápolej * Bitva je v plném proudu

Nic z toho se však neděje, prostě jste jen vrženi do vesmíru, vyfasujete jednu planetu typu Země a hrajte si, tu máte vesmír a vladařské žezlo. Žádné velké vysvětlování, co, kde, jak a proč. Vaším úkolem je prostě zvítězit – většinou se tak děje prostou pacifikací ostatních stran. Na tu je však třeba dostatečně silná flotila.

Jdeme do války

Ta v sobě zahrnuje široké spektrum vesmírných plavidel. Základní stavební kameny tvoří velitelské lodě – skutečné kolosy, jejichž palebná síla dokáže udělat z fregat několik malých kousků šrotu. Přesto se však dělí do několika tříd – zjednodušeně řečeno jde o ty útočné, podporné a letadlové. Útočné jsou především zaměřené na dobývání planet a samotnou destrukci nepřátelských pravidel a díky mohutnému pancéřování tvoří hrot každého útoku, podporné se naopak vyžívají v poskytování bonusům obyčejnějším lodím okolo a tak není divu, že jsou páteří každé větší flotily. Letadlové lodě již dle názvu obsahují několik letek slabších stíhačů či bombardérů, jejichž rychlost může občas také rozhodnout bitvu.

  
Piráti jsou dotěrní * Odměna je lákavá * Pomalu odkrývám celý systém

Fregaty se poté dělí obdobně – na průzkumné, bojové a těžké bombardéry. Jejich názvy snad nepotřebují komentář, stejně jako nepotřebuje komentář fakt, že existují i bitevní křižníky, jež jsou většími, silnějšími a méně obratnými fregatami. Správné smíchání všech typů lodí je potom klíčem k úspěchu v bitvách, stejně jako je důležité správné manévrování.

  
Výzkum * Piráti * Zelené slunce? Proč ne

Doteď nechápu, jak se povedl umělé inteligenci husarský kousek, při němž mi zničila mojí hlavní útočnou sílu. Ve zkratce, po vyhrané bitvě jsem pronásledoval uprchlíky a zjistil, že jsem svedl boj jen jeden intergalaktický skok od jejich domovské planety. Bez zaváhání jsem rozpoutal peklo – zdecimované jednotky a těch pár záložních lodiček se na nic nezmohlo, moje flotila vítězí.  Při poklidném ničení továrny na velitelské lodě však dostávám ránu na solar – pár lodí vepředu bylo jen diverzní léčkou, hlavní síla číhala v nějakém zapadlém systému, aby mi zlomila vaz ze zálohy. Nepřátelé mi jednoduše odřízli cestu pryč a já mohl jen sledovat, jak se marní lidské životy a drahocenné lodě se stávají jen prázdnými plechovkami.

Poškrábáš mi záda, já je zase poškrábám tobě

Samozřejmou součástí boje o nadvládu nad celým vesmírem je i diplomacie. Není nad to vydobýt si něčí důvěru, pomáhat mu v bojích a pak mu bodnout dýku do zad ve chvíli, kdy to bude nejméně čekat. Politika je věc špinavá, nečestná a vůbec prohnilá nejen v našem státě.

Ale jak si získat takovou pozici, abyste následně mohli provést onen čin hodný Bruta? Jednoduše – stačí plnit mise zadané ostatními vladaři. Pořád dokola se opakují cíle jako dej mi (není myšleno nijak sexuálně, jde o kredity, železo a krystaly) X, znič Y lodí mého nepřítele nebo znič Z staveb mého protivníka. Hezké je, že podobné sviňárničky nejsou zdaleka jen výsadou živého hráče, ale UI se také hezky snaží. Je nutné se jistit na každém kroku a spoléhat hlavně na sebe. Takto zažité zvyky se pak mnohonásobně vyplácí při hře více hráčů, kdy každý hraje sám za sebe. A tak začínají spíše soukromé války a závody ve zbrojení.

Suroviny, výzkum...

Prostě jen naklikat kolik čeho se má vyrobit by byla nuda, že? Možná proto je nutné těžit suroviny na asteroidech, ve správnou chvíli prodávat i nakupovat na černém trhu a potom stavět ty správné stavby a lodě. Mezi nejdůležitější budovy patří výzkumné laboratoře, jak ty válečné, tak i civilní, jež rozvíjejí technologie pro kolonizaci planet, umožňují obchod...

  
Po každém scénáři je k dispozici statistika * A scénářů je mezi námi pěkná kupa * Nahrávací obrazovky zpříjemňují tipy do hry

Za každý výzkum se ovšem těžce platí, takže nezbývá než začít uvažovat, jestli se budou dřív hodit lepší lasery, nebo je z dlouhodobého hlediska užitečnější rychlejší získávání krystalů. Na první pohled jde o jednoduchou volbu, ale nikdy nevíte, kdy na vás někdo zaútočí. V tu chvíli vám bude těžební technika na nic, protože asteroid ani vrtačku po nepříteli prostě nehodíte, i kdybyste stokrát chtěli.

Dort pejska a kočičky?

A o tom je celá hra – o možnosti a nutnosti volby. Jediné, co mě v tomto hledisku mrzí je skoro nulová odlišnost jednotlivých ras. Kromě jiných dabérů a grafického vzhledu lodí jsem skoro nepoznal rozdíl, což je podle mě špatně. Aplikovat stále stejné strategické postupy časem omrzí a když si chcete zkusit Vasari kvůli tomu, že se budou hodně lišit, zapláčete nad výdělkem. Na druhou stranu je fakt, že strany nemohly být lépe vyváženy :)

Po grafické stránce hra naprosto regulérně čaruje a nezřídka vypadá spíše jako letecký simulátor, jak se můžete z okolních obrázků přesvědčit. Pozadu nezůstává ani zvukový doprovod a celkový uživatelsky přívětivý dojem podtrhuje rychle zapamatovatelné ovládání. Tady odvedli chlapci z Ironcladu výbornou práci.

Světlé stránky hry
  • Neuvěřitelně propracovaný systém
  • Velké množství scénářů
  • Diplomacie
Temné stránky hry
  • Bez kampaně
  • Opakující se mise v Diplomacii
  • „Rozdíly“ mezi rasami

Bohužel, na úplnou bombu to tentokráte nestačí. Být ve hře nějaká příběhová kampaň, a hlavně výraznější rozdíly mezi rasami, nejspíše bych teď orgasticky vykřikoval, jak je hra boží. Takhle „jen“ konstatuji, že se jedná o výbornou hru.

Grafika: 9/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 8/10

Povedená vesmírná strategie, u níž trošku zamrzí jen absence příběhu a časté opakování misí. Pokud ale posíláte lodičky z orbitu na orbit i ve snech a výbuchy obřích křižníků jsou pro vás ty nejhezčí silvestrovské petardy, jedná se o jasnou volbu.

Celkové hodnocení: 8/10

Určitě si přečtěte

Články odjinud