Typ hry: sportovní
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 350 MHz, 64 MB RAM, 500 MB na HDD, 16 MB 3D grafická karta, Windows 98 a vyšší
Doporučená konfigurace: procesor 800 MHz, 128 MB RAM, 500 MB na HDD, 16 MB 3D grafická karta, Windows 98 a vyšší
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 500 MB na HDD, 64 MB 3D grafická karta (GeForce 4MX 440)
Výrobce: Microids (www.microids.com)
Vydavatel: Microids (www.microids.com)
Vydavatel v ČR: TOP Distributor (www.topcd.cz)
Homepage: http://www.masters-series-videogame.com/
Načasování dnešní recenze snad ani nemohlo být lepší. Možná to chtělo ještě pár týdnů počkat na slavný Wimbledon, ale i v této době máte ke shánění tenisové hry dobrý důvod - nedávno skončené French Open. Takže pokud jste s nadšením sledovali strhující pětisetové bitvy na spalující francouzské antuce, určitě vás začaly svrbět ruce. A jelikož na kurt je z domu daleko, mám tu pro vás poněkud pohodlnější možnost - vyzkoušet Tennis Masters Series 2003. Jedna otázka je nasnadě - nabízí hra stejné potěšení ze hry jako ve skutečnosti? Propotíte v každém zápase tři dresy s logem svého vlastního sponzora? Zkrátka a dobře, stojí hra za to?
To je nuda ... * Hráli jsme na takovém malém stadiónku
Světová jednička? Silva
Tuto otázku si dovolím nechat ještě chvíli nezodpovězenou (kdo by pak četl celou recenzi, že?:-) a raději vám hru trochu více představím. Tennis Masters Series 2003 svého loňského předchůdce v žádném případě nezapře. Hra víceméně vypadá stejně, ovládá se stejně a mám podezření, že autoři použili také stejnou hudbu v menu, což však není to nejhorší, protože se poslouchá docela dobře.
Nicméně stejně jako loni, i letos krom licence na okruh turnajů Masters nezbyly peníze na nic dalšího, a tak se budete muset spokojit s fiktivními jmény hráčů. Po kurtech se prohánějí Silva, Kolyev, Francoeur, Dahlstrom a další "známé tváře". Krom toho můžete do boje vyslat svého vlastního zástupce. Nastavíte mu jeho základní vlastnosti, jméno a rodnou zem a vyšlete ho do víru tenisového světa. Díky klasickému RPG systému máte po každém turnaji k dispozici několik bodíku (v závislosti na tom, jak jste byli na turnaji úspěšní), kterými můžete svého sportovního avatara vyšperkovat ať už třeba větší rychlostí nebo tvrdším forhendem.
Další vítězství * O každém hráči se dozvíte skoro vše
Z Toronta do Říma
Jako v minulém díle, i zde je největším tahákem série turnajů Masters, která je rozložena mezi zhruba desítku pohárů s vrcholem na Turnaji Mistrů v Šanghaji, kde se teprve rozhodne, kdo z osmi nejlepších hráčů z celé sezóny pozdvihne nad hlavu tuto prestižní trofej. Hraje se na antuce a několika druzích umělých povrchů. Konzervativní příznivci travnatého kurtu tak mají tentokrát smůlu. Každý turnaj se samozřejmě koná v jiném městě, nicméně nejedná se o nějakou významnou změnu, kvůli které byste museli hrát dokud neuvidíte všechny stadióny. Krabice sice slibuje "věrné kopie skutečných turnajů", ale až na fakt, že v Torontu a Paříži rozhodčí žvatlají francouzsky, barvy hřiště a úvodní textury prostředí okolo stadiónu, je vše úplně stejné.
Antuka není beton
O mnoho lepší je rozlišení kurtů podle jejich povrchu. Tennis Masters Series není hloupoučkou arkádou, ale vcelku reálně kopíruje chování míčku na jednotlivých terénech. A tak když hrajete na povrchu ne nepodobnému Australian Open a přejdete na antuku, je to celkem významná změna, která si zasluhuje změnu taktiky. Míčky se odráží více a létají mnohem pomaleji, takže výměny jsou mnohem delší a je potřeba větší rozmanitosti úderů, protože monotónními střelami zleva doprava dosáhnete maximálně rekordu v délce zápasu, nikoliv však vítězství.
Tygří skok po míči* Vždyť to byl AUT!!!
Celkově čtyři různé povrchy jsou celkem rozumným číslem, i když pravdou je, že většímu počtu bych se v žádném případě nebránil. Stejně tak by nebylo zcela od věci přidat do hry nějaké to pinkání o zeď, případně možnost tréninku. Nabídka o složení kariéra, série Masters a exhibice se mi zdá na dnešní dobu přece jen trochu chudá, zvláště když rozdíl mezi kariérou a sérii Masters je minimální. Chtělo by to více možností "vyřádit se" jako v konkurenčním Virtua Tennisu - trefování míčků do sudů, na určená místa ve zdi atd.
A dnes hrají...
Autoři se však soustředili pouze na samotnou tenisovou simulaci. Díky čtyřem různým úderům se hra řadí mezi nejpropracovanější kousky svého žánru. V zápasech můžete bez obav střídat tvrdé údery s podsekávanými nebo je místy proložit falšemi. Sympatické je, že opravdu každý úder má své určité využití a není ve hře jen na okrasu. I bez mnou nejméně používaného tlačítka pro lob se v určitých chvílích neobejdete.
Celkem povedené inovace se dočkalo zpracování podání. Servis, v mnohých tenisových hrách činnost spočívající v co nejdelším držení určitého tlačítka, je zde mnohem zajímavější. Nejdříve držením tlačítka nastavíte sílu úderu a následně se pak musíte v určitém časovém limitu trefit do místa na ukazateli a platí, že čím větší síla střely, tím menší je oblast, ve které musíte rychle kmitající se šipku zastavit. Bohužel i tento systém má své mouchy, a to sice, že když se do dané mezírky trefíte, v devíti z deseti případů následuje čistý bod z podání. A jelikož se po chvíli tréninku trefíte skoro vždy, není problém skončit utkání se čtyřiceti esy na kontě.
Houstone, máme tu problém
Bohužel to není největší problém hry, i když s ním v podstatě souvisí. Nevím, jestli jsem se za ten rok od předchozího dílu tak zlepšil anebo protivníci tak zhoršili, ale celkově jsem se u hry příliš nebavil. A nebylo to tím, že by byla nudná hra samotná, ale jakýmsi záhadným způsobem jsem neustále vyhrával 6:0, 6:1 a když jsem opravdu nedával pozor, tak maximálně 6:3. Vyzkoušel jsem postupně všechny obtížnosti, ale stejně jsem naděloval dál soupeřům "kanáry" bez přílišné námahy.
Statistiky, nestatistiky, stejně vyhraju * Co říkáte těm hezkým šlápotám?
Hra počítačových protivníků není vůbec špatná, naopak trefí se skoro vždy kam chtějí, ale je velmi stereotypní. A když říkám velmi, tak myslím VELMI. Pokud vychytáte úvodní return, tak už stačí jen běhat zleva doprava a zpátky a máte vyhráno. Počítač totiž naprosto bez invence posílá míčky střídavě na jednu či druhou stranu a pro vás není nic jednoduššího než mu je se stejnou samozřejmostí vracet zpět a až vás to přestane bavit, tak jen nečekaně změníte směr a připíšete si k dobru další fiftýn.
Samozřejmě není tomu tak vždy, ale případy, kdy protivník provede něco neočekávaného jsou spíše výjimkou. Jakožto hráč často se potulující u sítě jsem skoro pokaždé dokázal odhadnout, kdy se mě soupeř pokusí přelobovat.
Ááááá SMEČ! * Takhle nějak vypadá podání v praxi
Když už náhodou soupeř uhraje nějaký ten gem, není to ani tak jeho šikovností jako spíše vaší chybou. Třeba se omylem pohnete do protipohybu a než se vrátíte zpátky, míček kolem vás jen vesele prosviští. Nebo ve snaze poslat na druhou stranu drtivou ránu, promáchnete (!) dříve než se k vám míček uráčí dostavit.
Na druhou stranu...
Ano, tato hrubka se dá nějak obejít. Můžete si schválně vybrat slabšího hráče, případně vyzkoušet čtyřhru, která nabízí mnohem více variability (a navíc vám to ještě kazí kolega;-). Kromě toho hra nabízí možnost multiplayerového klání, a to dokonce ve dvou hráčích na jedné klávesnici. Bohužel možná byla chyba na mé straně, ale klávesnice jaksi nestíhala pojímat spoustu informací z tolika stisknutých tlačítek zaráz, takže místo kvalitního mače byla výsledkem spíše fraška. Pokud však vlastníte nějaký ten herní ovladač, určitě zápas stojí za to..
K devizám hry je nutno připočíst stejně jako loni reálný systém, který sleduje všechny hráče a podle jejich úspěchů je nasazuje do jednotlivých turnajů. Jako benjamínek se tedy musíte do hlavní soutěže probít z kvalifikace a jen stabilními výkony si vysloužíte pozici některého z nasazených hráčů.
Čtyřhra má něco do sebe
Pro opravdové fandy je ke hře přibalen editor, pomocí kterého můžete do zápasu přenést sami sebe, respektive vtisknout tenistům reálné obličeje z libovolné fotky anebo vymodelovat vlastní stadión. Ovládání editoru je však dosti spartanské, takže se hodí opravdu jen pro fanoušky. Zlaté vkládání obličeje do NHL!
Technické zpracování
Hru příliš nepodpoří ani grafická stránka. Ne že by vypadal nějak ošklivě, ale přeci jen jsme v dnešní době trochu jinde. Pohyby jsou zpracovány docela věrně, každopádně však mi mnohé další chyběly. U sítě sice můžete skákat rybičkami po míči, ale pouze zleva doprava. Kdybyste chtěli skočit dopředu, tak to prostě nejde.A mohl bych pokračovat dál. Na jednu stranu je hezké, že na antuce zůstávají šlápoty po podrážkách tenistů, na druhou stranu pak člověk očekává, že se stejným způsobem otiskne do hřiště i míček, což se však nestane. Zvuky myslím nemá cenu hodnotit, na bušení do balónu se nedá moc zkazit ani vylepšit a docela rád jsem oželel i hekání hráčů při úderech, které bych nejraději zrušil i v reálu. :-)
| Světlé stránky hry |
- propracovaný systém žebříčku ATP
- režim kariéry
- české titulky
- nízká cena
|
| Temné stránky hry |
- neuvěřitelně lehké
- stereotypní chování soupeřů
- málo režimů
- příliš podobné prvnímu dílu
|
Konec zápasu
Co říci závěrem? Tennis Masters Series 2003 je vskutku rozporuplné dílko kvalitní po stránce zpracování žebříčku a koncepce turnajů, na druhou stranu jinak dosti nevychytané, co se hratelnosti týče. Loni bylo možné jako prvotině autorů leccos odpustit, ale letos jsem od hry čekal trochu víc. Trh s tenisovými hrami tak stále na svého krále čeká. Tennis Masters Series nabízené místo nepřijal, takže uvidíme, jak se nabízené šance chytnou ostatní.
Grafika: 5/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10
Propracovaná tenisová simulace s neuvěřitelně odfláklou umělou inteligencí protihráčů. I na nejvyšší obtížností vyhraje snad úplně každý, což jak jistě uznáte není příliš zábavné. Pokud však máte po ruce nějakého spolehlivého kamaráda, multiplayer by vám mohl zážitek ze hry vynahradit.
Celkové hodnocení: 6/10