Recenze: The Guild 2 – patnácté století podruhé

Recenze: The Guild 2 – patnácté století podruhé

Moderní doba s sebou přináší zajímavé trendy. Krásným příkladem je The Guild 2, která byla vydána v podobném stavu, jako legendární Daggerfall, aby počkala na různé záplaty. Podívejme se, zda je jádro stejně kvalitní, jak tomu bylo u Daggerfallu.

Platforma: PC
Žánr: obchodní strategie
Výrobce: 4Head Studios (
http://www.4head.de/)
Vydavatel: Aspyr (
http://www.aspyr.com/)
Distributor v ČR: Seven M (
http://www.sevenm.cz/)
Minimální konfigurace: 1,8 GHz procesor, 512 MB RAM, 2 GB na disku
Doporučená konfigurace: 2,8 GHz procesor, 1 GB RAM, 2 GB na disku
Tesovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, 2 GB na disku
Homepage:
http://www.diegilde2.com
Datum vydání: 29. září 2006
Objednat hru na shop.doupe.cz

Kdo jsem, že se opovažuji srovnávat legendární Daggerfall, jednu z nejvolnějších RPG perel, s „nějakou“ Gidlou? Po stovkách hodin strávených u předchozích dílů obou gigantů a rozsáhlé zkušenosti s oběmi hrami bych našel minimálně jedno pojítko. Pokud si pořídíte Guild 2 v současné době z ciziny, budete na tom velmi podobně, jako když jste si hned po zahraničním vyjití pořídili Morrowind. Během krátké doby od vyjití bylo do světa vypuštěno slušné množství různých oprav a úprav, jež mají zajistit, aby hra vůbec jela.

Opravy a popravy

Když vám řeknu, že v případě verze 1.1 se u Guild 2 udrží v provozu několik minut, zahodíte nejspíš veškeré naděje na skvělé pokračování. Mohu vás ale ubezpečit, že hned o několik záplat později se dostanete i do stavu, v němž je možné hru hrát po dlouhou dobu bez přerušení. V současné době je ale hrát Guild 2 záležitost spíše pro experimentátory, nebo hráče s plynulou znalostí němčiny. Protože autoři jsou právě naši západní sousedé, můžete počítat s tím, že anglické patche zaberou výrazně delší čas, než na ně vůbec přijde řada.

  
Těžké začátky kovárny * Vzhůru za titulem * Noční studium se hodí

Odběhněme ale od technických problémů, které se okolo hry motají jako mouchy nad zdechlinou, a pojďme se věnovat raději hře samotné. Jakmile se vám totiž podaří se probít skrz odfláknuté testování, narazíte na zlatý důl. Abych byl přesný, nejprve narazíte na úchvatné intro. Jsem už zvyklý na různé upoutávky, ale v tomto případě se výjimečně musím o úvodním filmečku zmínit. Stojí totiž za shlédnutí a přivede vás do hlubokého středověku, kde můžete být v jednu chvíli bohatí a šťastní, abyste o okamžik později byli studení a mrtví.

  
Darth Vader se vrací * Zamilovaně běží za dívkou * Aby jí řekl sladké tajemství

I když se to po stovkách odehraných hodin nad Europe 1400 mohlo zdát zbytečné, zabrousil jsem hned zpočátku do výukových misí. Hned první pohled však vyhnal z úst slušnou dávku nadávek v češtině (Himbajz šuvix, zatrolení plantážníci, co to udělali, aby je husa kopla), zatímco anglicky mluvící část hlavy sypala výrazně ostřejší slova, povětšinou začínající na F. Ke všem vašim starostem o obchod a rodinu přibyla ještě jedna navíc. Starost o vás samotné, protože naleznete své zosobnění přímo v herním světě.

Dějiny pro hrdiny

Po úvodním úleku však převládla zvědavost a já začal plánovat, jak nechám své alter-ego dřít za mrzkou mzdu jako dvanáctileté děti z Laosu. Středověk si nevybírá, pokud už se hošík (případně děvče) ve hře objeví, bude muset tvrdě makat. Hned jsem se rozhodl milého hrdinu tvrdě zaměstnat, darmožrouty v gildě nestrpím. Ukázkové úkoly mne provedly skrz základní ovládání, kde jsem se blbuvzdornou metodou nic nedozvěděl. Ostatně, v tabulce naleznete přísně tajné rozhovory, které se podařilo našemu špiónovi vyzískat přímo od tvůrců hry. Uvidíte sami, že tutorial je užitečnou položkou až do té doby, než si jí všimnete.

  
Koupel ve dvou * A pak to končívá v kostele * Už jsou svoji, upřímnou soustrast

Pokud si pamatujete na předchozí hru, rozvzpomenete si nejspíše i na zajímavé smíchání historie se hrou samotnou. V průběhu hraní jste si mohli vybrat, zda se chcete zajímat o dění, jež zapsali letopisci té doby do svých kronik, nebo jen volně hrát. Války, rozkoly v církvi, smrt vladařů, to vše ovlivňovalo hru, protože se těmto událostem přizpůsobovaly ceny, nabídka a poptávka. Krásná myšlenka, skvělá vzpomínka, na kterou nyní můžete vesele opět zapomenout. Namísto toho vás čekají různé podmínky pro hru. V jednom z nastavení musí vaše rodina přežít, druhé vás nutí pro změnu přežít, a další pak přežít a splnit přitom nějaký úkol.

  
Že by nenápadný náznak? * Všichni letí do obchodů * Tluče si hřebíky do rakve

Takto podané to nevyznívá příliš lichotivě, ale skutečnost je naštěstí o poznání jiná. Jakmile si vytvoříte svoji postavu, jste vrženi do středověku a je jen na vás, zda v hlubokých vlnách minulosti budete plavat, nebo se prostě utopíte. Do začátku máte slušné jmění, za něž můžete buď koupit nebo postavit jednu ze základních budov svého cechu. Pak už jen na vás, jak se budete otáčet, nakupovat materiály, přetvářet je v jiné, aby byly výhodně k prodání. Budete-li prosperovat, vylepšíte časem váš obchod na lepší, vetší, s více možnostmi. Nebo můžete peníze investovat do svého bydla, různých titulů, politikaření a jiných kratochvílí.

Zlato, jak na to?

Jak vznikal tutoriál

Při projití sedmé části výuky ve hře jsme se začali zajímat, jak mohlo něco tak zbytečného a šíleného vůbec vzniknout. Naštěstí náš tajný špion s krycím jménem Koňadra (pro maskování si jej musel změnit na PferdTitenVogel) objevil přísně tajné záznamy z bezpečnostní kamery přímo ve vývojářském studiu. Sice jsme se nejdřív divili, proč nám posílá odkazy na německé fekal porno, ale po překladu naši experti zjistili hrůznou pravdu. Ostatně, posuďte sami.

Jorgen: „Ta tvorba nám jde jako pojď na mě z boku.“
Karl: „
Tak to musíme zkusit.“
Jorgen: „
Jdeme na to
*nezřetelné zvířecí zvuky*
Karl: „
Hele, co tady vzniklo, sedmá část tutoriálu.“

Na všechno samozřejmě potřebujete peníze a právě řemeslo má prý zlaté dno, takže se rychle naučte se potápět, aby vám bylo všechno zlato světa na dosah. Základem jsou čtyři různé směry, kterými se můžete vydat. Buď budete zlodějem, který se překvapivě stará o krádeže, ale také zajišťuje vydírání, ochranu, vraždy a podobné noční rejdy. Naproti němu stojí poctivý řemeslník, tedy ne vždy poctivý, ale pracující buď na kovových výtvorech, dřevěných pomůckách, nebo třeba i špercích. O jídlo a ošacení se pak stará hospodář, zatímco vašeho ducha rozvíjí učenec. Pamětníci pak vědí, že existují i ruské duchy, neboli voňavky a různé elixíry, jež vám mají pomáhat. Ty jsou samozřejmě také v kompetencích daného učence, stejně jako různé proradné jedy.

Samozřejmě neobsáhnete celou profesi, ale podle toho, co si vyberete za budovu, se zaměříte jen na její část. Je docela pochopitelné, že v kostele se budete věnovat spíše vzdělávání duše, než vaření babských lektvarů, v hospodě se zase budete bavit a ne chystat nové šaty. Bohužel je ale rozdělení na čtyři skupiny trochu omezující, protože už není možné se naučit jiné profesi a ke kovárně si pořídit ještě zlodějské sídlo.

Obchodování je sice základ, ale i bez něj se můžete obejít. Jednou z možností je samozřejmě cesta lupiče, který se o obchod stará až v podobě zboží z druhé ruky, zmínil jsem se ale i o politice. Můžete se snažit proniknout až na špičky v městských radách, starat se o různé části středověkého života  vašich spoluobčanů a hlavně vydělávat slušné peníze. Proti dřívějšku je příjemná změna v postupném vývoji měst a tím i získávání nových úřadů. Tentokrát už nemá každá vesnice starostu, skupinu radních, jejich pohůnků, nohsledů a další byrokratické aparátčíky. Tohoto se dostává jen velkým městům a vesnička má svého Krkovičku, kupce, sedláka, obchodníka, soudce a žalobce v jedné osobě.

Veni, vidi, morti

Abyste na to vše nebyli sami, může vaše postava vstoupit do svazku manželského a se svojí drahou polovičkou pak můžete pracovat stejně do úmoru, klidně ale i v jiné profesi. A nebo, jak už se to dělává, se můžete takhle ve vhodnou chvilku vydat do ložnice, aby se brzy vaším domovem ozýval dětský pláč. O přírůstky do rodiny se nemusíte příliš starat, když přijde jejich čas, dáte je jen do školy, poté pošlete do učení a v případě přebytku peněz i na univerzitu. Do šestnácti let jsou děti hrou chráněné, ale pak si je vesele můžete vzít na práci a předávat vaše rodinné jmění dalším generacím.

  
Schoulila se do prenatální polohy - je těhotná * Dynamit, kuše, meč, máme vše * Tys to tam fakt hodil

Smrt si jednou přijde pro každého a nevyhne se jí ani vaše postava, stejně jako vaši zaměstnanci. V obou případech si musíte hledat náhradu, u vás jedině z rodiny, a pokud se jedná o nebohého Pepu, do kterého udeřil blesk při sloužení bohoslužby, tak zde musíte najít jiného ministranta. V obou případech budete ale ztráty dané osoby litovat, protože v průběhu hraní si na ně zvyknete. A když už nic jiného, všichni získávají zkušenosti a zlepšují se, takže to bude nějakou tu chvíli trvat, než náhradník dosáhne stejné výkonnosti. Aby následně také zemřel.

  
Píchni ji, řízni ji, pusť jí krev * Dneska to je zvláštní den, to se všichni napijem * Tomu se říká pracovní morálka

Koloběh života a smrti je ve hře všudypřítomný. Až po delším hraní si uvědomíte, že minulý den již dávno také zemřel a hodiny na blízké věži nebijí půlnoc, ale poledne. Jak se zaberete do hry, sledujete jen jednotlivé osudy, potápíte se stále hlouběji do intrik a útrap středověkého světa, objevíte v sobě onoho malého červíka. Ano, je to přesně ten hlásek, který říká: „Ještě jedno kolo a jdu spát.“ Už jen jeden rok a budu mít dost peněz na vylepšení hospůdky. Ještě se podívám, co že nového můžu vařit za pivo. Je, hele, tady si můžu koupit koželužnu, co s tím udělám. Můj osmý kostel nemá dost dřeva na svitky, musím je pořídit, aby bylo kam psát posvátné texty. Jaro, léto, podzim, zima, to vše se točí stále dokola a vaše postavy se ve hře střídají úplně stejně.

Stodola stále dokola

Pokud jste aspoň trochu obchodní typ, budete přemýšlet o svých obchodech i cestou do práce. Pak se jen vrátíte domů zjistit, že opravdu můžete zároveň šít oblečení pro měšťany, vyrábět vycházkové hole a kovat meče pro svoje zloděje. Zpočátku asi budete lehce zápasit s vzhledem světa, který je dělaný tak, aby uchvátil, po chvilce si ale najdete ty správné způsoby, jak co nejlépe obsluhovat vaši dynastii, posílat vozy na správná místa, nakupovat, prodávat, žít. Objevíte, že na obrazovce máte vlastně všechno potřebné dostupné bez nutnosti se jakkoliv hýbat po herním světě a vycházky si budete dělat jen tak pro zábavu.

  
Bratře plukovníku, to je ta katredrála * Zelení obsadili městskou radu * Začátky jsou vždy těžké

Po nějaké době samozřejmě dorazí nuda a stereotyp, ale do té chvíle máte o zábavu postaráno. Když už vám patří celé město, nemáte žádnou konkurenci, bydlíte pomalu na zámku, můžete si říkat, že jste to někam dotáhli. Postupně si tak uvědomíte zvláštní chování trhu, které není úplně reálné, stejně jako přehnaně zjednodušené vyjednávání a vůbec celou diplomacii. Než však na toto dojde, uplyne dost času, kdy se budete skvěle bavit. Pokud se tedy dostanete přes úvodní problémy.

Když už jsem zase u technické stránky hry, tak bych se měl asi zmínit i o tom, jak vlastně hra vypadá. Z okolních obrázků si asi uděláte jistou představu, v pohybu to samozřejmě ještě zvýší výsledný dojem. Často mi však přišlo, že prostředí je sice propracované, ale takové cizí, sterilní. Támhle se někdo bije, projdu kolem, nic se neděje, to je někde na pozadí. Zvuky bitky jsem sice zaslechl, ale zmátla mě hudba, která dále poklidně hraje, jako by se nechumelilo. A hle, ono se opravdu chumelí. Takhle nějak by se daly popsat pocity z grafiky a zvuku, zajímavé, ale nijak neoslní.

Světlé stránky hry
  • Stará dobrá Gilda
  • Možnosti třetího rozměru
  • Dostupné funkce
  • Návykovost
Temné stránky hry
  • Stabilita
  • Možný steretyp
  • Slabší ekonomika

Jestli tak čtvrt roku počkáte, pořídíte si Guild 2 pod stromeček, stáhnete všechny záplaty a pak až začnete hrát, neuděláte chybu. Samozřejmě za předpokladu, že vás baví být poklidným obchodníkem. Ani v roli lupiče nemůžete očekávat přehnaně akční scény, Guild 2 je prostě určena pro přemýšlivé hráče. Jste-li to vy, můžete si ve středověku užít. Ostatní raději ruce pryč, tady vám pšenka nepokvete.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 8/10

Středověký život tak trochu jinak. Tak trochu s moderními komplikacemi, pokud nepočkáte na veškeré patche a opravy. Vydržíte-li, máte šanci zažít na vlastní kůži středověk.

Celkové hodnocení: 7/10

Určitě si přečtěte

Články odjinud