Multiplayer: ano, maximálně dva hráči
Paměťová karta: minimálně 170 kB
Analogové ovládání: údajně ano
Vibrace: ano
Výrobce: Sega AM2 (http://www.sega-am2.co.jp)
Distributor: Sega (http://www.sega.com)
Od 12 let
Homepage JAP: http://www.sega-am2.co.jp/vf4evo
Homepage EUR: http://www.sega-europe.com/vf4evo/index.htm
Snad na každém trhu dnešní doby zuří konkurenční boj. Automobilky se přetahují o zákazníky, reklamy se nás snaží přesvědčit, že ten který prací prášek je lepší než běžný prací prášek (což je laboratorně potvrzeno) a televize nám sugerují, že argentinské telenovely jsou lepší nežli fundované diskusní pořady. Stejně to vypadá i na poli herním. A do něj samozřejmě spadá i dnes recenzovaný VF4E.
Seznamte se - Jacky a Sara, rychlí a silní bijci. No prostě k pomilování. * Brad je ztělesněním rychlosti, Lei-Feiovi nekonečné série dokáží člověka dovést k šílenství...
Na poli mlátiček jsou totiž v současné době největšími konkurenty japonské firmy Sega a Namco. Jejich vzájemná rivalita se táhne již drahně let zpět, ale v době vydání čtvrtého pokračování jejich vlajkových sérií tohoto žánru (VF4 a Tekken 4) asi vyvrcholil. Namco se poté pokusilo získat výhodu pomocí jakéhosi úkroku stranou – u nás dosud očekávaného pokračování legendární série Soul Calibur 2. Do obdobného tahu se pustila i Sega – a vydala jakési pokračování-nepokračování původního VF4 s podtitulem Evolution.
Možná vás teď napadá – co sakra si můžou slibovat od toho, že vezmou už hotovou hru, přidají do ní dvě nové postavy, pár tahů a podobných hloupostí a vypustí to do distribuční sítě za plnou cenu? Správná otázka. Ale ještě lépe by asi znělo, kdybyste se zkusili zeptat, jak to, že něco takového dostává po celém světě hodnocení od 9/10 (menší jsem alespoň nenašel – což samozřejmě neznamená, že ho někde nedostal) po ultimátních 10/10? Čím Sega recenzenty celého světa ohromila natolik, že bezmála ruku v ruce opěvují jejich nové dílo, které – alespoň na první pohled – přináší ještě méně novinek než nějaký šachový simulátor?
Často se nevidí, aby Gohův soupeř měl plný život. * Tapety na pozadí si můžete vybírat sami.
Otázka tedy zní: „je to jen další bojovka – a navíc remake něčeho, co už tu bylo a co má za úkol jen vytáhnout z nás peníze?“ Odpověď je sice jednoduchá, jenže její vysvětlení již méně. Ale pusťme se do toho – a pěkně od začátku.
Fenomén zvaný Virtua Fighter
Ač následující řádky budou mnohými nejspíše přijaty nevlídně (možná i mnohem, mnohem hůře), musím si za nimi stát. Virtua Fighter se totiž od počátku snažil o jednu věc, která se mu ve VF4 povedla prakticky dovést k dokonalosti. Přináší totiž asi nejvyrovnanější systém jak boje samotného, tak i bojovníků. Každý charakter je úplně jiný, vyžaduje jiný styl hraní, k hře proti němu musíte přistupovat úplně jinak – a neexistuje zde situace, že by jedna postava byla nějak zvýhodněna proti některé jiné. Jinými slovy – postavy jsou zde rozdílné, avšak maximálně vyrovnané.
Ale přednosti VF4 nejsou jen v tomto. Ovšem to, co je pro jednoho předností, je pro jiného nevýhodou. Být mistrem ve VF4 znamená mnohem, mnohem více práce a tréninku, než být mistrem v Tekkenovi 4. To je dáno především tím, že zatímco Tekken staví spíše na schopnostech hráčů „mixovat“, VF je založen spíše na perfektních – u nejlepších hráčů prakticky strojově přesných – reakcích, založených na perfektní znalosti hry, postav i všech možností.
Goh - miláček žen. * Wolf. Wrestler s nejsilnějšími přehozy ve hře.
Vím, že v tomto okamžiku se mi polovina tekkenistů pokusí vysvětlit, že to je v „jejich“ hře také (a ta druhá polovina vysvětlovací fázi rovnou přeskočí), ale přesto si za tím musím stát. A věřte mi, že vím proč… Jako faktický, statistikou podložený doklad svých tvrzení mohu uvést snad jen to, že v Japonsku je VF4 (a momentálně VF4E) momentálně nejpopulárnější a nejrozšířenější mlátičkou – a že to Japonci zdůvodňují právě jeho hloubkou, propracovaností a vyrovnaností.
Ale v tomto textu se nemám zabývat tím, co je VF4 – to už před nějakou dobou udělal někdo jiný někde jinde. Takže toliko jen pro uvedení do tématu…
Evoluce v přírodě, evoluce ve hře…
Když jsem tedy tolik vychválil VF4, je asi na čase začít vychvalovat jeho mladšího bratříčka VF4E. Co přináší nového? Proč si tedy nekoupit osvědčený VF4, který díky němu zlevnil? Ano, proč? Odpovědí je mnoho, a každá z nich vydá za dostatečný důvod k upřednostnění VF4E.
První z nich je současně i ta nejjednodušší. VF4E totiž nejenže přinesl dva zcela nové bojovníky – a pro ty staré pár nových tahů – ale vylepšil hru v tom smyslu, že vyrovnaní bojovníci jsou nyní snad ještě vyrovnanější, ale hlavně mnohem variabilnější – a tedy i brutálnější.
Ten v bílém je můj Shun-Di. Právě se mi povedlo přehodit jednu z japonských legend - Chibitu. * Obrázek z na DVD nahraných zápasů mezi nejlepšími Japonci.
Druhým důvodem by měl být Training mód. Ten vás totiž seznámí nejen s tahy vámi vybrané postavy, ale i s jejími základními technikami, taktikami, juggly a mix-upy. A nejen to. Seznámí vás i se všemi herními mechanismy VF4E, které si můžete nakonec vyzkoušet v sérii soubojů, postavených na úkolu splnit určitou podmínku. Můžete si projít slovníček, kde se dozvíte, co znamená ten který termín ve VF (i v bojovkách obecně) užívaný. Můžete si cvičit proti počítači, kterému přesně nastavíte, co má dělat – zda stát, používat určité tahy, bránit se, útočit…
Konečným a finálním důvodem by měl být Quest mód, ve kterém jednak nastupujete proti profilům, získaným od japonských hráčů různé úrovně – a který se druhak učí vaši hru, takže… Ale o tom až dále.
Protože teď je čas podívat se na jednotlivé novinky podrobněji…
Nové tahy, nové postavy
Jak již bylo řečeno výše, každá postava má několik nových technik, které zpestřují její hru. Jedná se často o tahy, které jí umožňují dělat věci dosud nemožné – například Lionovi se dostalo podpory v obranné hře a v přehozech, Jacky je trochu méně předvídatelný, Sářino flamingo je nyní opravdu HODNĚ smrtící… Prostě se postavy staly ještě silnějšími, nežli dříve – a jak jsem již naznačil, zůstaly minimálně stejně vyrovnané jako již byly.
A navíc jsou tu i dva nováčci – kickboxer Brad a judista Goh. Upřímně – když jsem je viděl poprvé, nebyl jsem si jistý, jestli se mám smát nebo plakat. Brad je totiž až nápadně podobný Steevu Foxovi z Tekkena 4 – má podobné outfity, podobné tahy… Dokonce i úniky do stran a dozadu – prostě jakoby mu z oka vypadl. Goh má sice styl velmi originální, leč jeho podoba (kdybych řekl, že vypadá jako zombie, asi bych jej tím vystihl nejlépe) a jeden jeho outfit (dlouhé kalhoty a kabátek s kapucí, která mu padá z hlavy) z něj dělají spíše zdařilou parodii na Jina – rovněž z Tekkena 4.
Když už vás Wolf takhle popadne, rozlučte se s polovinou života. Minimálně. * Nové tahy jsou dosti efektní.
Naštěstí podrobnější výzkum Brada ukázal, že sice je – stejně jako Steeve – pekelně rychlý, ale že celkem dost používá nohy, má více low útoků – a hlavně jeho úklony a záklony nejsou úhybnými manévry, leč součástí různých jeho úderů a technik. Podoba tu sice je, ale naštěstí ne až tak velká, jak se na první pohled zdálo. Ovšem u Goha jsem žádné další vysvětlení nenašel…
Pokud si nyní říkáte, jak je to od Segy sprosté kopírovat nápady konkurence, mohu vás ujistit, že se mezi těmito soky jedná o již dávno zavedenou a léty ověřenou praxi. Kdyby se někdo začal podrobněji zajímat o to, co vykradl VF z Tekkena a naopak, mohl by s překvapením zjistit, že tyto „přejaté“ nápady tvoří nyní podstatnou, nedílnou – a hlavně značně rozsáhlou – součást obou her.
Učit se, učit se, učit se
Většinu výhod Trainingu jsem vyzdvihl již výše. Jistě lze namítnout, že Tekken sice disponuje pouze poslední položkou (hraní proti počítači, kterému přesně nastavíte, co má dělat), ale že ten zbytek si beztak lze dohledat na internetu. Tak tedy… První chybou je to, že Tekken sice takováto nastavení skutečně má, ale bohužel ne v tak podrobném provedení. Ale to je detail. Druhá námitka – ta o internetu – sice pravdivá je, jenže i ta má své ale… Jednak se jedná o to, že snad každý musí uznat, že je nesrovnatelně přínosnější a pohodlnější, když vám všechno potřebné hra sama vysvětlí, popíše – a k tomu i ukáže a přinutí vás si to ověřit a vyzkoušet na vlastní ovladač. Za druhé, jedná-li se o začátečníka, tak toho leckdy ani nenapadne, že by hra mohla být až tak podrobná, takže na internetu prostě ani hledat nebude. A za třetí – věci, které Training nabízí, nejsou jen základy, ale mnohdy opravdu pokročilé záležitosti, které může ocenit i dobrý dlouholetý hráč.
Fenoménem VF4E, skrývajícím se pod položkou Quest, se bude třeba zabývat trochu podrobněji. Proto ho rozdělím do několika podkapitol, z nichž první se bude jmenovat:
Turnaj, to je hra
V Questu na vás totiž postupně čeká 8 turnajů, doplněných o Event Square, kde máte možnost podívat se na obě intra (+ další videa, která si koupíte – viz. dále), zahrát si různé speciální turnaje a na konci hry i finále ve VF.
Ty speciální turnaje jsou turnaje, jejichž výsledky ani průběžné souboje se vám nepočítají do žádných statistik a jejichž jediným cílem je vyhrát a za to dostat nějaké peníze nebo předměty. Jejich zvláštností je, že každý má nějakou vlastní změnu pravidel – v jednom se dají rušit již namačkané tahy, v jiném přehozy ubírají o poznání více nebo bojujete proti postavám vývojářů VF4E. Na počátku hry máte turnajů přístupných pět, ale postupem času se vám otevřou další.
Ovšem základem není Event Square, ale oněch 8 výchozích turnajů, z nichž na začátku můžete pouze do prvního – a až se umístíte v první trojce místního turnaje, můžete jít dál. Ale abyste do turnaje byli vůbec připuštěni, musíte nejdříve splnit určité podmínky, které jsou vám zdány – porazit polovinu místních hráčů, porazit 7 postav s titulem Champion (nejvyšší dosažitelný), splnit 5 úkolů podle vašeho výběru… To, že jsou turnaje seřazeny podle obtížnosti (rozuměj kvalit, tedy titulů v nich hrajících postav), snad netřeba podotýkat.
Ovšem obtížnost netkví jen v turnajích a titulech – ale především v AI.
Umělé inteligenci zdar a sláva
AI této hry je na úrovni takřka neuvěřitelné. Program si ukládá snad stovky různých statistik, ze kterých následně analyzuje vaši hru a rozhoduje se, jak proti ní hrát. Jistě – tento element byl zahrnut již ve VF2, a VF4 jím disponoval v nemalé míře také; ale až VF4E jej rozvíjí do šíře dosud nevídané.
Abyste pochopili, o čem mluvím, pokusím se vám přiblížit působení AI na malém příkladu: Docela dlouho jsem byl pevně přesvědčen, že počítač – stejně jako snad každá existující bojovka – „čte“ moji ruku. Jinými slovy se „dívá“, co já mačkám – a následně automaticky provádí tahy, kterými ty moje přebije nebo se jim vyhne. Jako důkaz mi sloužilo to, že když jsme proti sobě stáli já i počítač v bloku, tak v okamžiku, kdy jsem ten blok pustil, jsem zásadně dostal nějakou tu ránu. A věřte, že když se vám tohle děje v jednom kuse, tak to opravdu naštve…
Při hře si užijete spoustu zábavy... * ... Obvzláště, pokud se přepnete do VF1 módu.
Pak jsem si ale začal více všímat hry AI a zjistil jsem úděsnou věc – ty tahy začínají zásadně o něco dříve, nežli ten blok vůbec pustím! Jedna ze statistik, na základě kterých je vaše hra analyzována a podle kterých počítač hraje, je totiž právě ona doba, po kterou standardně vydržíte držet blok, pokud se nic neděje… A takovýchto statistik si počítač vede opravdu stovky – jakým tahem se snažíte dorážet soupeře, zbývá-li mu už jen troška života, jaké mix-upy používáte, jakými tahy se pokoušíte vyhodit z bojiště soupeře, jde-li to… A pak s nimi kalkuluje při hře s vámi a na základě nich se rozhoduje, co bude dělat.
Jinými slovy – jedná se o AI využívanou v míře dosud nevídané – a to nejen v bojovkách, ale v počítačových hrách vůbec!
Ovšem nikdo není dokonalý – a počítač dvojnásob. Ona výše tolik opěvovaná umělá inteligence má několik chyb. A to vcelku zásadních. Jednak si neumí poradit s rychlými změnami vzdálenosti mezi soupeři, pokud je nevytváří sama, protože pracuje se samostatnými statistikami pro hru na krátkou, střední i dlouho vzdálenost. Pokud tedy budete používat tahy, které vás dostanou ze vzdálenosti krátké na dlouhou – a poté zaútočíte pohybem, který vás dostane opět na krátkou, počítač se tuto vaši strategii nikdy nenaučí (na to jsou experti především Shun-Di a Jacky).
Druhou chybou AI je neschopnost učit se při příliš agresivní taktice člověka. Pokud počítači nedáte možnost vyzkoušet si, jaký tah čím přebýt a jak se mu dá vůbec vyhnout, prostě a jednoduše se nikdy nenaučí, jak na vás hrát. Výsledkem je, že všichni hráči (kromě těch, kteří jsou vytvořeni z profilů a statistik nejlepších Japonců) tak jsou schopni bez ohledu na svou úroveň jen stát a nechají do sebe mlátit hlava nehlava. Na tuto taktiku jsou pro změnu nejlepší Jacky, Sara, Kage-Maru a Brad.
A ti nejlepší Japonci? Jejich profily mají také chybku – neumí se učit vaši hru. Pokud tedy vytvoříte taktiku postavenou na používání například jediné kombinace, kterou mají podle statistik malou šanci vyblokovat, můžete ji opakovat do nekonečna a oni se ji nikdy nenaučí…
| Světlé stránky hry |
- perfektně vyvážené postavy
- z nichž každá je ovšem naprosto jiná
- a vyžaduje jiný přístup od hráče i od protivníka
- výrazně větší množství předmětů a vymožeností pro postavy
- takže nyní je opravdu můžete přizpůsobit zcela k obraz vašemu
- AI, která jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co jste zatím mohli vidět
- od VF4 vylepšená grafika
- QUEST mód, kde si to všechno doopravdy užijete
- TRAINING mód, který vás opravdu naučí všechno, co budete potřebovat
- nemluvě o možnosti se utkat s nejlepšími z japonských hráčů
|
| Temné stránky hry |
- i dokonalá AI má své chyby
- kromě toho vám chvílemi dokáže hru OPRAVDU ztrpčovat
- což nejednou k vede k produkci vulgarismů
|
Ovšem pokud se vyhnete (ať již vědomě či nevědomě) výše zmiňovaným chybám, věřte že vám AI přichystá nejednu pernou chvíli. A věřte, že pokud si ji dokážete opravdu dobře vycvičit, dokáže vás velice dobře připravit i na hru se živými oponenty – což z VF4E dělá v tomto ohledu bojovku naprosto unikátní a ojedinělou.
Odkud já to jméno znám?
Jak už bylo zmíněno výše, v turnajích na vás čekají desítky různých hráčů různé úrovně. A věřte tomu nebo ne – každý z nich je postavený na profilu a statistikách nějakého skutečného japonského hráče. Ovšem koho zajímá, jestli nějaký suchar z prvního turnaje je skutečná postava?
Vážně – nikoho. Ovšem pokud potkáte například Chibitu (Lion), BunbunMaru (Wolf), BlackWidow (Sara), Professor (Lau), Demihuman (Goh) a mnohé další – vězte, že jste právě narazili na postavy, které vcelku věrně kopírují styl těch nejlepších Japonců. Většinou je můžete poznat podle toho, že mají titul Champion nebo nějaký podobně honosný (Daredevil nebo Phoenix) – ovšem někdy jsou schovaní pod zcela obyčejnými tituly. Obecně se dají rozeznat snad jen tak, že se jako jediní mohou zúčastnit závěrečného turnaje-mistrovství ve VF4E.
Nejen Tekkenem je živ Virtua Fighter
Již výše jsem rozebíral vzájemné „přebírání“ nápadů mezi oběma konkurenty. Ovšem nejen Tekkenem se nechali tvůrci VF4E inspirovat. Dalším zdrojem nápadů jim byl i Mortal Kombat : Deadly Alliance. Tam se jim zlíbil nápad, že si člověk může vydělávat peníze a ty následně utrácet za nějaké ty vymoženosti. Ovšem na rozdíl od stovek a stovek často až nesmyslných bonusů v MKDA se dali cestou mnohem přínosnější: Za vydělané peníze si můžete kupovat různé doplňky pro postavu ve svém profilu – nové barvy oblečení, nové účesy (takový holohlavý Wolf rozhodně není k zahození…), různé řetízky, náušnice, batohy, brýle, skateboardy, knížky, vázy… Šli dokonce i tak daleko, že si můžete zakoupit barvu očí, kterou má vaše postava mít. Ve výsledku si ji tak opravdu můžete přizpůsobit obrazu svému a nezasvěcenému člověku se může občas stát, že například nerozezná, že váš Lei-Fei je stejný charakter jako Lei-Fei hraný počítačem.
A to je vše, přátelé
Myslím, že jsem se poctivě pokusil zodpovědět v úvodu položenou otázku, zda „je to jen další bojovka – a navíc remake něčeho, co už tu bylo a co má za úkol jen vytáhnout z nás peníze“. Odpověď zní ne. Ne ne ne ne ne ne ne…
Grafika: 9/10
Zvuk: 6/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10
Umělá inteligence: 9,9/10
VF4E je snad první mlátička, kde vás souboje s počítačem mohou opravdu naučit, jak hru hrát. A není to jediná věc, kterou je zatraceně dobrá…
Celkové hodnocení: 9/10