Might & Magic: Clash of Heroes – v jednoduchosti je krása

Spin-offy slavných sérií pro mobilní zařízení obvykle dopadají špatně. Ve velké většině případů jde jen o snahu podojit známou značku a podstrčit nepříliš vábný produkt široké skupině fanoušků původní hry. Clash of Heroes se ale naštěstí z této škatulky dokázal vymanit a nabízí téměř dokonale vybroušenou hratelnost, která by si své publikum našla i bez toho, aby měla ve jméně připláclé obligátní „Might&Magic”.

Cílovkou této hry totiž zdaleka nejsou jenom hardcore hráči, pro něž je posouvání panáčky po obrazovce, vedení armád, těžení v dolech a dobývání hradů denním chlebem, ale i obyčejní smrtelníci, kteří normálně o strategii nezavadí ani pohledem.

Jednoduchý herní princip se nejspíše zhlédnul v klasickém Bejeweled a vaší největší starostí tak nejsou taktické manévry a trénink vojska, ale spíše snaha spojit stejně barevné panáčky do horizontálních (to vytvoří obranný val) nebo vertikálních (zaútočí) řad.

Jednoduchý herní princip se nejspíše zhlédnul v klasickém Bejeweled

Cílem pochodujících není nic menšího ani většího, než projít nepřátelským vojskem jako nůž máslem a ubezdušit soupeře dříve, než on zabije vás. A vaším cílem je jim to chytrým manévrováním umožnit, což však nemusí být tak lehké, jak se zdá.

Po úvodním oťukávání se přidá ještě trocha taktiky, která se do hry dostává hlavně skrz speciální schopnosti jednotek či možnost získat drobné bonusy za precizní organizování vašich šiků. A to je tak nějak všechno; a i když se to nezdá, je to dost. Každý souboj totiž představuje tu větší, tu menší výzvu, kterou budete chtít překonat. A jakmile se hře podaří tohle, má na půl vyhráno. Po každé vyhrané bitvě totiž budete chtít „ještě jenom porazit tohohle týpka, to mám za chvilku, však jsem dobrý.“ a ani si nevšimnete, že lehkost, s jakou se prodíráte davy nepřátel, není ani tak dána vaší chytrostí, jako nastavením celého systému. Ty pravé výzvy a neotřelé souboje tak musíte hledat až v jednotlivých kampaních, jichž hra obsahuje celkem pět.

Za záchranou světa

V nich se podíváte do všech koutů Ashanu, abyste odhalili strašné tajemství a zahnali zhoubu, jakou představují démoni. Ale nechme toho – jednoduchý příběh vyprávěný primárně za pomoci psaných dialogů rozhodně není nosným prvkem Clash of Heroes – a vraťme se k hlavní náplni hry samotné. V kampani totiž mimo výše popsaných soubojů potkáte i bossfighty a úkoly či hádanky nepovinné, v nichž se budete muset střetnout s několikanásobně silnějšími protivníky, nebo vyřešit za jeden tah určitou bojovou situaci.

Souboje s bossy přinášejí zajímavé ozvláštnění, kdy pro vítězství nemusíte soupeře zničit, ale třeba zasáhnout speciálním útokem. Podobné je to s úkoly nepovinnými, ale úplným specifikem jsou pak již výše zmíněné hádanky, zde nazývané „bojové puzzle“.

Clash of Heroes je zkrátka výborná arkáda, která vás chytne a nepustí

V nich totiž neuplatníte ani tak svou armádu a klasický způsob uvažování, ale právě precizně naučené spojování panáčků a neotřelé myšlenkové postupy, které vám umožní soupeře porazit již během jednoho tahu (což je také podmínka jejich úspěšného splnění). A věřte mi, že na něco takového hned tak brzy nepřijdete, a že to v samotném herním principu funguje jako živá voda.

Clash of Heroes je zkrátka výborná arkáda, která vás chytne a nepustí do té doby, než ji dohrajete. Problém je, že vás chytá takovým stylem, že si ani nemusíte všimnout, jak moc se do ní ponoříte a návykovostí připomíná třeba obligátní Solitare, nebo již legendární Plants vs. Zombies.