Příští rok to bude již dvacet let, co vyšel kult hororových zombie titulů od japonského Capcomu v čele s Shinji Mikami, který stojí za Evil Within z předchozího roku 2014. Sakra, člověk si najednou uvědomí, že není už nejmladší... S touto verzí jsem se v té době nesetkal. Potkal mě až (naštěstí?) remake na kouzelné nintendovské konzoli Gamecube, která brala dech kvůli svému zpracování a atmosféře. Oba faktory byly silně nadčasové, ale k tomu se dostaneme později. Nyní, o dvanáct let později, tu máme předělávku z „kostky“. A jaká je?
Zpět do vily
To velmi záleží na tom, co od hry očekáváte. Pokud jste pařanský veterán a původní remake jste hráli, víceméně to víte. Pokud nejste, hry vás naprosto minuly nebo jste mladší generace a máte osobní zkušenosti pouze s Resident Evil 4 a novějšími, bude to pro vás nejspíše velký šok. V dobrém nebo špatném.
Resident Evil (1, 2, 3) není akční hrou jako jeho novější „modernější“ bratříčci. Titul by se mohl zaškatulkovat do hororových adventur s prvky akce. Horor a napětí hry nevychází, minimálně na první a druhý pohled, z nějakých brutálních, psychologických her s myslí oběti a hráče, které známe z mnohých filmů nebo her. To, čeho se budete bát, je absence munice při dalším obtížném střetu, kterému se prostě nevyhnete. Navíc, vše je podtrženo minimálním inventářem, který toho moc nepojme a vy tak máte pocit, že používáte skutečně jen kapsy a ne tři lodní kufry jako v nových titulech. Někdo bude frustrován i díky nepohyblivé kameře. Prostě přecházíte z jednoho screenu na další, nic se nesune.
Velký vliv mají i úzké koridory. Takové, jako je známe z prvního Dead Space
Nevidíte, co vás pěkného čeká a pokud si nedáte majzla, jistě vás nějaká zomba rychle čapne a hryzne. Tohle není Dead Rising, kde kosíte během pěti minut stovky zombie s prstem v nose. K čertu, tohle není Resident Evil 4. Zde vám může zavařit i jedna pitomá obyčejná zombie, pokud jste neopatrní. Velký vliv mají i úzké koridory. Takové, jako je známe z prvního Dead Space, ne-li menší, užší, klaustrofobičtější. Vyhnout se tak střetu není vždy možné. Spíše je tomu naopak.
Příběh začíná velmi minimalisticky. Jste členy, ano můžete hrát za dvě postavy, speciálního týmu STARS, který pátrá po zmizelém komandu vyslaném na prozkoumání několika podivných vražd poblíž městečka Raccoon City. Přistanete poblíž lesa, ve kterém najdete opuštěný vrtulník a pakobligátní a známé zombie dobrmany, kteří si neradi hrají s typickými klacíky a raději preferují aport femuru a ideálně permanentní krmení lidmi. Podaří se vám utéci do blízké velké vily, kde začíná ta pravá „sranda“. Celá vila je jedno gigantické, tajemné a uzamčené puzzle, hotové bludiště složené z mnoha komplexů. Z počátku je otevřeno jen několik dveří, nemáte přístup do celého domu, ale i to stačí, abyste byli ztraceni a nevěděli, co dělat dál.
Každý obraz, stolek, skříňka může obsahovat drahocennou radu, jak řešit puzzle
Hra vám neříká, co máte dělat a kam jít jako u současných titulů. Nedrží vás za ruku. Nalezáte jen útržky informací, pokud si všímáte. Navíc hádanky vám dají také občas pekelně zabrat, pokud nejste fanda návodů. Někdy je řešení snadno viditelné, pokud dáváte pozor, jindy musíte zkoušet na první pohled nelogické věci. Určitě ale zkoumejte a čtěte informace u nalezených předmětů. Seberete tak třeba šíp, u něhož hrot lze odmontovat a funguje jako klíč. Malým tipem je bedlivé sledování minimapy. Uzamčené dveře vidíte červeně, odemčené dveře s prozkoumanými místnostmi bíle. Šedivě vidíte oblast, kde jste něco mohli přehlédnout. A koukejte dobře. Každý obraz, stolek, skříňka může obsahovat drahocennou radu, jak řešit puzzle, nebo může obsahovat náboje, kterých není nikdy dost.
Někdo nerad uslyší informaci o nelibovolném ukládání pozice. Hra vám dovolí uložit pozici jen na konkrétních místech, kde je psací stroj a aby toho nebylo málo, musíte mít s sebou inkoust, kterých také není zrovna na rozdávání. Často budete na vážkách, zda-li hru uložit, nebo zkoušet štěstí a prozkoumávat vilu dál, i když hrozí riziko, že vás někdo a něco sejme a vy budete muset celý úsek opakovat.
Staří známí
Zmínil jsem, že budete hrát za dvě postavy. Vlastně jen za jednu, ale ze dvou si můžete vybrat. Každá má nějakou tu výhodu a nevýhodu. Chris Redfield je statný a vydrží toho hodně oproti své slabší kolegyni. Mám pocit, že má i silnější nůž s lepším hitboxem (možná vlastní imaginace), ale slabší Jill Valentine začíná rovnou s pistolí, brzy dostane i paklíč a má více políček pro předměty. A je samozřejmě i hezčí :). S každou postavou se můžete dostat i do jiných situací a vidět třeba jiné animace pro odhalení střípků příběhu. Dohrát hru za obě postavy je tak silně doporučené a třeba i několikrát, pokud budete chtít ze hry vyždímat vše, co se z ní dostat dá.
Ani jsem se nezmínil o tom, proti čemu se budete snažit přežít. Podvědomě si asi myslím, že to ani nemá cenu připomínat. Jsou to samozřejmě živí mrtví, tedy zombie. Těch je několik typů. Narazíte na obyčejné, ale přesto smrtící, pomalu se ploužící postavy, pohrajete si s psíky, ale také potkáte pár rozměrných bossů, kteří představují puzzle sami o sobě. Spíše než reflexy bude hrát prim žhavení vašeho mozku. Oproti úplně původnímu RE má remake navíc mechanismus vylepšených zombie. Pokud už někoho srazíte na zem, může se stát, že obživne znovu a bude trpět tzv. „Crimson Head“ syndromem. Nemrtvák bude ještě rychlejší a nepříjemnější, než předtím. Receptem buď ustřelení lebzny, ideální je brokovnice nebo magnum. Případně funguje spálení těl (dají se i hromadit na sebe), stejně jako u Evil Within.
Možná nutnou novinkou je změna ovládání. Pokud jste originály nehráli, vězte, že i ovládání postavy byl menší oříšek. Pokud jste zmáčkli směr nahoru, postava šla tam, kam směřovalo její čelo. To platilo i pro ostatní směry. Samotné zaměřování při střelbě sestávalo z tří úrovní. Míření rovně, nahoru a a dolů. Pro střelbu nebo útok jste navíc museli i do postoje pro to určeného. Výhodou bylo automatické zaměření. I pokud jste stáli zády. Nově v remasterované edici můžete titul ovládat tak, jak jste asi zvyklí. Směr doprava je pohyb doprava, nahoru znamená nahoru apod. Tohle uvítá mnoho hráčů. Přesto hraní hry i přes zjednodušené ovládání nebude procházkou růžovou zahradou.
Atmosféra na ždímačku
U předělávek, zvláště po takové době, jsme velmi zvědaví, jak je na tom grafické vylepšení. No... Hra se dá hrát a vypadá dobře, ale ne díky intenzivnímu remasteringu. Některé textury vypadají lépe, některé tragicky. Z videa s autory jsme se mohli i dozvědět, že se přepracovalo nasvícení a byly přidány lepší 3D prvky. Realita je však, dle mě, taková, že si klidně můžete zahrát verzi na Gamecube, případně předělávku na Nintendo Wii a o nic nepřijdete. Modely jsou totiž úplně stejné jako z nintendovské kostky. Proto ta zmínka o nadčasovosti titulu. Pochvalu zaslouží původní hra za dokonalé provedení světel a stínů, prosvětlených pokojů a temných uliček. Již v roce 2002 to vše vypadalo skvěle a dodávalo hře úžasnou atmosféru. Díky designu vše vypadá impozantně a atmosfericky i dnes. Nově hra obsahuje i wide screen režim kvůli rozšířeným širokoúhlým monitorům. Škoda jen, na dnešní poměry, tragické mimiky v obličeji.
Díky svému vzhledu si zahrají titul plynule i majitelé několik let starých strojů. Hra se dala hrát tak i na starém procesoru Core 2 Duo a HD3870, byť bylo potřeba odpustit si Full HD a hrát v nižším rozlišení díky malé grafické paměti (512 RAM), ignorovat vyhlazování a mírně oříznout kvalitu stínů. Silnější stroje si se hrou poradí levou zadní. Nově hra nabídne možnost hrát i rychlostí 60 fps. Co zklame, ale nepřekvapí jsou nevalně provedené dialogy a samotný dabing. Mnoho postav působí naivně na to, že jsou členy speciálních jednotek...Ale tak zvyknete si. Ono vám nic jiného ani nezbývá.
Pokud jste registrováni u Capcomu, navíc můžete sledovat, jak si ve hře vedete, kolik jste toho odemkli, podobně jako u Mass Effectu od Bioware
Pokud jste registrováni u Capcomu, navíc můžete sledovat, jak si ve hře vedete, kolik jste toho odemkli, podobně jako u Mass Effectu od Bioware, akorát by jen mohlo lépe fungovat připojení. Na synchronizaci totiž můžete čekat pekelně dlouho. Někdy se ani nedočkáte. Každopádně samotné hraní toto negativum neovlivní.
Hra je perfektním příkladem, jak dokáže titul i po takových letech stejně bavit (i frustrovat) a ukázat, že v podstatě jeho kvality nestárnou. To vše obohacené složitějšími puzzly, obtížnějším ovládáním, hardcore hratelností a ne moc vylepšenou grafiku, na kterou mnozí čekali. Resident Evil je příkladem, kdy původní koncept umí zastínit moderní „lepší“ věci. Je také velmi krásné sledovat, že i přes relativní prázdnotu je všude mnoho věcí, které stojí za vaši pozornost a donutí k přemýšlení, i když to bolí. Hra si zaslouží svou šanci, i když s podobnými tituly nemáte žádné zkušeností a první hodiny hry budou pekelně tuhým oříškem. Herní doba se různí. Nováčci titul dohrají až za několik desítek hodin, profíci se mohou pokoušet o speedruny. Hra se dá dohrát i za dvě a půl hodiny, pokud máte zkušenosti. Titul toho nabídne hodně a na dlouhou dobu.
[gamebox Resident Evil HD Remaster:28964]
Nezáleží na tom, jestli Capcom znovu vydal hru, protože si to fandové přáli, nebo protože jim klesají zisky za nové, nepříliš kvalitní tituly. Důležité je, že se jeden z nejlepších survival hororů dostal i na obrazovky moderních PC a konzolí. Ještě to samé s RE2,3 Code Veronica a všichni budou spokojení. :)