Resident Evil Survivor 2 – návrat do pekla

Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, minimálně 57 kB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Příslušenství: ovladač G-con 45 nebo G-con 2
Výrobce: Capcom (www.capcom-europe.com)
Distributor: Capcom (www.capcom-europe.com)

Pokud jste si mysleli, že žádný další návrat do pekla plného oživlých mrtvol vás už nemůže překvapit a vyděsit, pak jste se nemohli více mýlit. Ačkoliv druhý Survivor nepatří do hlavní řady RE titulů, překonal všechny její díly hned v několika ohledech. O tom, že ne vždy znamená méně více, si budeme povídat v této recenzi.

Když jsem se dozvěděl, že se znovu vrátíme na ostrov, kde prožili své dobrodružství Claire a Steve ze hry Resident Evil Code Veronica, byl jsem na rozpacích. Kdo zmíněný titul hrál, ten ví, že svým způsobem v něm pomřelo příliš mnoho postav na to, aby mohl nějak smysluplně pokračovat. Ve chvíli, kdy jsem pochopil, že nová hra bude zároveň pokračováním rozporuplného titulu Resident Evil Survivor, začal jsem se divit ještě více. Hra, určená pro světelnou pistoli (která se však díky originálnímu způsobu pohybu v prostředí hrála lépe bez pistole, na ovladači), byla poměrně složitým propletencem snů a posunutých dimenzí, čehož důsledkem byl totální zmatek v hráčově hlavě. Možná se vám zdá, že příběh není u série akčních hororů značky RE zas tak důležitý, ale s tím nemohu souhlasit. Tato série si udržuje svoji přitažlivost kromě jiného právě díky klasické atmosféře přímočarého hororového filmu, které jsme tolik milovali především na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Dostatečným potvrzením budiž scénář nového filmu Resident Evil, který se přes nebo díky svojí jednoduchosti tváří jako nadprůměrně slibný projekt.

Když jsem si tedy představil zoufale nastavovanou kaši dokonale uzavřených příběhů Steveho a Claire v pomyslném propletenci dalších nočních můr, začal mne polévat studený pot. Bál jsem se zbytečně, neboť příběh není ani zdaleka to nejhorší, co nová hra se značkou (která až doteď znamenala jistou kvalitu) RE (ne)nabízí.

Příběh Resident Evil Survivora 2 (dále jen RES2) je nulový. Abych byl přesný, je stejný jako u hry Code Veronica ze série, aniž by dodal něco nového – naopak byla většina ubrána. Ten zlomek, který zbyl, zůstal víceméně beze změny. Unikáte tedy známými kulisami před známými příšerami. Pro nezasvěcené jste uvězněni na ostrově, kde probíhají biologické experimenty a pokoušíte se odtud ve dvou dostat živí (přesněji řečeno o něco živější než okolní živí mrtví).

Pro případ, že vám to ještě nedošlo, zopakuji to jasněji. RES2 vás vrátí do místa, kde se odehrával díl s podtitulem Code Veronica a nechá vás jím zkráceně (VELMI zkráceně) projít ještě jednou – v pohledu z vlastních očí. Žádné nové nestvůry, žádné nové zbraně, žádná překvapení, žádný smysl. Nevím, zda byla větší krádež spáchána při vykrádání vlastního předchůdce nebo na peněženkách hráčů, věřících až doposud spolehlivé značce.

Světlé stránky hry

hudba se drží zaběhlé kvalitativní úrovně zombie jsou stále stejně sexy, včetně vydávaných zvuků je po všem, než si stačíte uvědomit, jak moc to bylo hrozné

Temné stránky hry

hlavní mód jde zvládnout za půl hodiny absolutně nic nového, použití (čti vykradení) předchozího dílu slabá grafika, nulový dabing, absence kladiva přibaleného ke hře

Můj dojem z RES2 je takový, že autoři měli v rukou hotový engine z předchozího titulu a řekli si: „Tak, máme teď hodinku pauzu na oběd, co kdybychom rychle spíchli ještě jednu hru v tom samém prostředí, abychom se s tím nemuseli tak párat?“

Pokud se vám to zdá nepravděpodobné, pak vězte, že hra ani neobsahuje dabing hlavních postav (jenom pod jejich obličeji naskakují titulky typu: „Huh, co je to za příšeru? Zabijme ji!“). Není zde žádná z proslavených CG animací, žádný nový příběh, nic navíc. Díky nepromyšlenému systému ovládání (abyste se otáčeli rychleji, musíte stisknout tlačítko silněji – jenže to pak v jednom kuse drtíte ovladač jako šílenci, protože bez rychlosti nemá otáčení smysl – v prudce akční střílečce, kde běží čas) je navíc vyloučen multiplayer. A jako kdyby to nestačilo, hlavní herní režim Arcade má 5 (slovy PĚT) úrovní, každou z nich je přitom možné dohrát asi za 5 (slovy PĚT) minut. Na obalu se píše cosi o „pěti masivních nových světech k prozkoumání“. Smát se nebo plakat, toť otázka.

Hra sice ještě obsahuje druhý režim Dungeon, jenže ten je tak frustrující a nepropracovaný, až vás z něj bude bolet hlava – jeho úrovně jsou komplikované, místnosti podobné jako vejce vejci, pobyt v nich je nesmyslně omezen časem a celé to vůbec nedává smysl, natož aby to nedejbože dokonce člověka nějak bavilo. Za neustálého naříkání na necitlivé a neohrabané ovládání bloudíte stále stejnými interiéry a střílíte stále stejné protivníky, ze kterých vypadávají mince jako v Mariovi (!) … (!!!), dokud vám nevyprší čas nebo náhodou nenajdete nějakého bosse, jehož zabitím získáte pochybné privilegium vstoupit do další podobné úrovně.

Třetí režim je klasická zbytečnost v podobě možnosti hrát segmenty výše zmíněného ve snaze získat větší score (nezaměňuj se Score).

Z okolních screenshotů vám navíc bude jasné, že engine je ještě o nějaký ten kus slabší, než u vykradené Code Veronica, staré několik let. Hra tedy odpudivě vypadá, hrozně se hraje a nemá žádný příběh nebo smysl. Naštěstí je krátká a každý, kdo bude mít šanci se na ni podívat před zakoupením, se jí zdaleka vyhne. Přesto však nemohu Capcomu odpustit, že něco podobného pustili do světa pod hlavičkou Resident Evil.

Malá perlička nakonec. Jeden (jediný kterého jsem objevil) fanoušek série začal pracovat pro www.Gamefaqs.com na návodu. Nechal toho asi v polovině, jelikož jej hra přestala bavit. Stačí vám to?

	Grafika: 2/10
	Zvuky: 3/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 2/10
Akce pro světelnou pistoli, která se lépe hraje s ovladačem, je krátká, vypadá odpudivě a vykrádá předchozí díl série. Neměla vyjít až 1. dubna?
Celkové hodnocení: 2/10