Jsou hry, u kterých už po prvním zahrání víte, že tohle je něco, co jste už dlouho neviděli, zase dlouho neuvidíte a co z harddisku nikdy dobrovolně nesmažete ani za nic. Znáte legendy Boulder Dash, Robbo, Sokoban, Emerald Mine a třeba ještě Supaplex? Pokud ano a rádi byste si je znovu zahráli, neváhejte ani chvíli a čtěte dál.
Jsou hry, u kterých už po prvním zahrání víte, že tohle je něco, co jste už dlouho neviděli, zase dlouho neuvidíte a co z harddisku nikdy dobrovolně nesmažete ani za nic. Znáte legendy Boulder Dash, Robbo, Sokoban, Emerald Mine a třeba ještě Supaplex? Je vám líto, že si tyto oldies-goldies nemůžete zahrát i dnes? Emulátory jsou sice pro hardcore příznivce fajn, ale, jednak se s nimi docela složitě (aspoň pro začátečníka) zachází a za další, občas bývají problémy s miliónem nastavení atd. Autor této hry slepil VŠECHNY výše zmíněné hry do jednoho totálního, absolutně super hratelného a nekonečně rozsáhlého projektu s názvem „Rocks and Diamonds“, tedy „Kameny a diamanty“, který zcela jednoznačně naznačuje o co tu půjde.
Hra je zpracována ještě pod starým dobrým DOSem, ale musím říct chová se vcelku korektně a nijak nedegraduje použitý výkon. Vše je v SVGA, pěkně animované. Šťastní nemajitelé systému „Oknous“ si můžou stáhnout i Linuxovou verzi.
Jelikož hra samotná je mixem výše uvedených, liší se i cíle v jednotlivých levelech. V Boulder Dashovi musíte do limitu vyzobat co nejvíc diamantů, v Sokobanovi zase natlačit předměty na určité plošinky a např. v Supaplexovi sbíráte „elektrony“ takové ty duhové preclíky atd. Jelikož herní prvky, postavičky, hádanky a všelijaké nástrahy se dají libovolně kombinovat, vznikají někdy opravdu zajímavé kombinace. Apropos, to, že nechybí editor se rozumí samo sebou, to by byl přímo osmý smrtelný hřích nepřidat k takovéto hře editor! Je tu a je skvělý, všechny použité prvky máte k dispozici a můžete se směle vrhnout na budování (nikoliv světlých zítřků, ale) těch svých nejlepších levelů, které pak předhodíte lačným přátelům.
Nechybí samozřejmě ani standardní propriety těchto her jako padání všeho (obvykle „náhodou“ na vás…) podle zákonu gravitace, motá se tu spousta příšerek, různé objekty, které vhodně použité jsou vítanou pomocí atd. zkrátka, pořád objevujete něco nového, až se vám z toho nejednou zamotá hlava.
Přítomné levely mají jednu malilinkatou chybičku a tou je jejich nevyvážená obtížnost, např. když jsem já osobně hru poprvé spustil, řekl jsem si, že si po vzoru slušně vychovaného chlapečka dám nejdřív levely tutoriálové, ovšem, to jsem si vážně pomohl! Několik z nich je opravdu příšerně tuhých a autoři by si za ně zasloužili výprask!
Pokud jakoukoliv z oněch přepracovaných her znáte, bude se vám RaD docela jistě líbit, je totiž nesmírně zábavný a má onu zvláštní vlastnost, která vás nutí po sté zkoušet právě to neudělatelné kolo, protože vás prostě vnitřně žere, co by tomu řeklo gaše gamesnické ego: „…nedohrát ze sta jeden blbej level!“ Při takové spoustě úrovní si samozřejmě vybere i ten největší rýpal a jelikož levely jdou v podstatě neomezeně přidávat, můžete hrát do alelujá.
Hra disponuje zajímavou vlastností a to „recordingem“, nejedná se o trapnou tabulku nejlepších časů (ta je tu mimochodem taky), ale o možnost během hry ukládat běh postavičky a v případě, že vás někdo nebo něco sejme, jednoduše si v malém ovladači připomínajícím CD přehrávač „najedete“ na moment, kde jste udělali chybu, případně, než vás zasypala ta hromada šutráků. Tyto RECy se ukládají ke každému levelu zvlášť a logicky poskytují jednoznačný a nezpochybnitelný průkazní materiál pro případ, že vám někdo nevěří: „…jak jsi sakra udělal stosedumnáctku v Supaplexovi?“ tak mu můžete s klidem nahrát REC příslušného kola a přesvědčit jej o své genialitě.
Ještě pár slov k levelům, osobně jsem neměl moc rád ty, jež kombinovaly různé typy hry, tj. pokud se dvacet minut hmoždíte s nějakým šíleným logickým puzzlem z kamení a pak vás kvůli přitroublému proběhnutí kolem několika potvor v bezprostřední blízkosti (kterému se navíc NEDÁ vyhnout) něco zabije, což závisí na mršce náhodě, docela to naštve, ale od toho jsou RECy, že…
Jako absolutní mazec hodnotím možnost zahrát si takového lepšího Atomic Bombermana s více hráči (pamatujete, jak v Boulder Dashovi příšerka po zásahu vybuchla v devět diamantů? Tak přesně to se děje i tu… u vás jakožto hráče), samozřejmě, s originálním Bombermanem se nedá srovnávat, ale hra je kvůli mnoha různým potvorám, lávě, klíčům a mnoha dalším věcem velmi zábavná.
A chybičky?
Málo, přemálo, snad jen, někomu by možná mohla vadit trošku dětská grafika, za druhé, hudba je přítomna v podobě krátkých nasamplovaných wavů mizerné kvality, což se mi nejeví jako nejšťastnější řešení a dával jsem přednost Winampu v pozadí. Sice jsem tak byl ochuzen o ozvučení hry, ale s dobrou muzikou v pozadí se taky nehrálo špatně.
Vskutku gigantická práce tenhle RaD. S touto hrou se vážně můžete bavit klidně po zbytek života (pokud si obden dáte jeden level, tak vám hra vystačí na 50let, což je myslím ve srovnání s ostatními (PŘEDEVŠÍM komerčními) hrami až absurdní, navíc, jako zázrak pak už působí fakt, že tato hra je freeware, tedy zdarma, jak jsem řekl, zázrak!
Jako okurka na salátu (ekvivalent třešničky na dortu pro diabetiky) pak působí přítomnost více jak 10.000 levelů z výše zmíněných her často upravených, v několika verzích a obtížnostech.
Hru (2,6 MB) můžete stáhnout přímo z Doupěte (DOS/Windows verze) nebo z www stránek projektu (k dispozici i verze pro Linux a mnoho dalších levelů).