Samba de Amigo – rytmické peklo

Pod pojmem rumba koule se vám může vybavit naprosto cokoliv. Vynechte různé obskurní myšlenky a zkuste se chvíli soustředit na rytmus latinskoamerické hudby. Pokud se vám před očima zhmotní vaše konzole Wii, jistě jste se již setkali se Samba de Amigo. A vy ostatní máte teprve šanci. Pomocí této hry pro každého se promění vaše Wii-mote v pár rumba koulí, se kterými pak budete zběsile třepat do rytmu.

Hlavním příběhem Samba de Amigo je, hmm, ehem, jak to říci, prostě hra nemá žádný příběh. Prostě bez jakéhokoliv zjevného cíle se snažíte prokázat v různých písních, že právě vaše rytmické cítění je dostatečné. Pokud se vám to povede, může nastat hned několik rozličných událostí.

Přešel jsem k testování na lidech

Nejčastěji se nestane vůbec nic. Prostě jen písničku úspěšně odehrajete a život jde dál. Občas se vám ale podaří navíc otevřít i některou ze zprvu uzamčených možností.

V rytmu samby

Je samozřejmé, že otevíráte nové písničky k hraní. Dále však přibude i možnost měnit zvuk vašich rumba koulí, které namísto klasického zachřestění mohou být slyšet třeba jako buben, lidský smích, nebo třeba štěkání psa. Stejně tak si můžete vydobýt přístup ke dvojici filmečků z tvorby hry a to je v podstatě vše. Veškerá motivace k hraní tak záleží pouze na vás. Jakmile začnete štěrchat ovladači jak posedlí, tak vás hra buď chytne, nebo se musíte dostatečně napít.

Pravda, stejně jako většina her pro Wii, je Samba de Amigo skvělá hra na jakoukoliv párty. Abych toto dokázal, přešel jsem k testování na lidech, pokud se tedy tak moje rozvětvené příbuzenstvo objevivší se na jakési oslavě dá tak nazývat. Po chvílích ostychu si všichni zúčastnění více či méně úspěšně osahali hru a v průběhu večera nebyl snad jediný okamžik, kdy by někdo nestál před obrazovkou a zběsile nerozhazoval rukama do rytmu hudby.

A v čem že to vlastní máchání rukama spočívá? Snažíte se své rumba koule nějak zařadit do rytmu jedné z hudebních skladeb, v čemž vám pomáhají plující bublinky. Každá z nich míří k některé ze šesti pozic, kde můžete svými nástroji zachřestit, strany jsou rozlišeny pochopitelně na levou a pravou, k čemuž se přidává zamíření ovladačem nahoru, dolu, nebo rovně. Jakmile prochází bublinka cílovým kruhem, stačí zatřást rumba koulemi a ty vyloudí svůj zvuk. Jak jednoduché.

Hodit si šňůru

Tedy bylo by to jednoduché, pokud by se nevyskytlo pár překážek. Mezi výzvy autory připravené se přitom řadí pekelný rytmus, který s sebou songy jižní Ameriky přinášejí, stejně jako častá nutnost hrát oběma rukama najednou, každou v jiném směru. Bohužel se k tomu však přidává i problém další – špatná rozlišovací schopnost ovladačů.

Tip: Jsme vynalézavý národ. Když je více lidí, ale jen jedno Wii-mote, zkuste hrát ve dvou, každý s jednou částí. Odzkoušeno v párech

Nejednou se vám tak stane, že slušně rozjetý rytmus ztratíte v rozčilení, proč i přes váš správný pohyb nedošlo k žádné odezvě. Konečně jsem pochopil, k čemu je pásek u Wii-mote, protože jinak by ovladače nejednou v návalu vzteku skončily jako nový abstraktní obraz na stěně.

Naštěstí jsou herní redaktoři vůči vzteku imunní, takže mi stačilo hlídat pohyby příbuzenstva. A zjistil jsem, že autoři navíc nepočítali s jednou docela důležitou věcí, když si neuvědomili prozatímní absenci bezdrátového ovladače.

I životem nejzkušenější účastníci zvládnou třást plastovými bazmeky

Tedy spíš propojení celého Wii-mote, které se ukázalo jako ďábelsky krátké a omezující. Mimo obvyklého štěrchání je totiž potřeba při hraní předvádět i různé taneční pozice, při nichž letí ruce divoce od sebe a nunchuck pak vám do tváře.

Pro celou rodinu

Nechápejte mě špatně, pokud není vaším cílem získat v každé písničce ten nejlepší výsledek, a chcete se jen bavit, není s hraním Samba de Amigo žádný problém. Na první dvě úrovně obtížnosti klidně chřestíte rumba koulema a v pohodě dosahujete slušivých výsledků. Jakmile se ale rozhodnete pro těžkou, nebo jakoukoliv další, obtížnost, mohu vás s klidem označit za masochistu. Na nejtěžší obtížnost nemusíte díky nepřesnému ovládání udělat chybu a už víte, že v písničce prostě neuspějete.

Podobně je tomu i u různých miniher, které s sebou hra přináší. U některých si v klidu odpočinete, rozmlátíte piňátu, všechno je v pohodě. Pak ale zapnete volejbal, nebo rychlé ukazování póz s rumba koulemi v ruce a i sousedé obohatí svůj slovník o slušný příval nadávek. Druhá jmenovaná minihra pak drásá i kvůli krátké šňůře k nunchuku, s níž pochopitelně nejde pozice pořádně předvádět.

Přes všechny chyby a nedostatky ale můžu s klidným srdcem hru doporučit široké veřejnosti. Ptáte se proč? Všechny testovací subjekty, včetně mojí maličkosti, se totiž hraním a jeho sledováním skvěle bavily. Možná za to může skvělý výběr songů, které zná každý, nebo prostě jen pro Wii typická jednoduchost ovládání. I životem nejzkušenější účastníci zvládnou třást plastovými bazmeky, když přitom nemusejí mačkat žádné z těch mnoha tlačítek. A že nedohrají titul na nejtěžší obtížnost je jim upřímně jedno, hlavně když pěkně o rytmu chřestí. Zaštěrcháte si také?