Tento týden se vynořilo hratelné demo Čínské hry Shanghai Dragon, ohromující svojí velikostí. Po jeho stáhnutí se dočkáte ukázky ze hry, která je (hodně) odvážná zastaralým zpracováním - přesto jí však nelze upřít návykovost a hratelnost. Mohou si ji oblíbit fanoušci MOH série, ale na druhou stranu si jej pravděpodobně ráda zahraje i vaše máma, kterou jinak baví pouze Moorhun.
Shanghai Dragon
Download dema (250MB!): Gamershell
Výrobce: E-Pie Entertainment
Homepage: http://english.epiegame.com/eng_product_ShanghaiDragon.htm
Domnívám se, že žádnému hráči nemusím představovat Medal Of Honor. Vynikající akční hra z období druhé světové války se zrodila, když si Steven Spielberg stěžoval na přemíru materiálů nevyužitých při natáčení filmu Zachraňte vojína Ryana a díky Spielbergově produkci šlo o dokonalý profesionální titul nabytý hollywoodskou prezentací, hudbou a stylem. Po dvou dílech, které vyšly na PlayStation, debutovala MOH série také na PC a získala si tak ocenění za hru roku a místo v srdci všech hráčů.
Stylový úvodní dokument ve stylu MOH:-) * Váš hrdina. Samuraj. Bůh. Má 7 životů a 3 continue.
Není tedy nic zvláštního, že se vynořila řada podobně zaměřených her, mezi které můžeme vesele započítat třeba i Operaci Flashpoint nebo Vietcong. Hra, o které se budeme bavit dnes, je však docela jiná než ty předchozí. Z nich si vypůjčila pouze atmosféru (pouliční boje s historickými zbraněmi v ulicích města jsou jako vystřižené z MOH série), jinak se však jedná o titul tak primitivní a jednoduše zpracovaný, že jsem ještě hezkých pár minut po dohrání dema přemýšlel, proč jsem si ho vlastně dobrovolně projel dvakrát za sebou.
Titulní obrazovka hry * Výběr mise
Tak předně tu máme originální prostředí a postavy. Přeci jen je docela osvěžující po všech těch amerických hrdinech „dostat do rukou“ šikmookého „samuraje“ – dokonalého supermana, pro kterého je druhá světová válka invazí mimozemšťanů do rajónu Duke Nukema. Pobíhat s touto postavou po Čínských ulicích zamořených Japonskými agresory je zkrátka docela jiné, než v roli hrdinného Jima Blazkovitze likvidovat nacisty zalezlé v zámku a podzámčí.
Pokud to stíháte sledovat, něco se vám píše ve spodku obrazovky * Japonský ninja masakruje Čínskou krásku
Oficiální stránky hry uvádí příběh následujícími slovy: „V roce 1937 Japonské jednotky vtrhly do krásného velkoměsta Shanghai, přezdívaného také Východní perla. Čína hrdinně bojovala proti této invazi čtyři dlouhé roky (když u toho využívala bullet time jako v této hře, tak se ani nedivím:-), než vůbec začala válka v Pacifiku. Vaší rolí je člen Speciální Čínské Elitní Vojenské Jednotky a vaším úkolem je zlikvidovat všechny nepřátele v okolí Shanghaje a na závěr samotného Japonského (bosse) velitele, zalezlého ve střeženém Japonském velitelství.“
Pokud ji včas zachráníte, dá vám... samopal * Na střelbu do dálky si vezměte dalekonosnou pušku
Z tohoto složitého a daným obdobím prodchnutého úvodu do děje (je kompletní, víc tam toho není:-) si možná dokážete udělat představu, že realistická „hra na válku“ ve stylu MOH nebo dokonce OF se nekoná. A máte pravdu! Shanghai Dragon (dále jen SD, nezaměňovat s SW jako Star Wars) je „pouze“ čistokrevná střílečka, která se dá přirovnat k nejjednodušším (arkádovitým) automatovým hrám z osmdesátých let. Většinu z vás jistě i nepříjemně překvapí skutečnost, že ve hře ani nemáte možnost svobodného pohybu (!). Přesto bych ji neradil spojovat například se sérií Virtua Cop, protože SW hojně využívá prvků z FPS a vzniká tak zajímavý herní mišmaš, který by neměl uniknout vaší pozornosti.
Menší apokalypsa (now) v zapadlé uličce * Že by řeznictví? Ne, to jsem je ve spolupráci s kolegy vymaloval jednu zeď na červeno
Jak už jsem prozradil, hra si sama hlídá váš postup prostředím (jinými slovy je to něco jako jízda na horské dráze, kterou nijak neovládáte), vy však máte svůj slušný arzenál (7 kusů) zbraní (horní část obrazovky) a do každé z nich nacházíte velké zásoby munice, jako v průměrné FPS. Takže musíte reagovat na určité situace (mnoho nepřátel – samopal nebo granát, jeden protivník v dálce – dalekonosná puška). Navíc vidíte svoji ruku se zbraní, jako kdybyste opravdu hráli FPS.
Výsledkem je slušná hratelnost a zábavnost za velmi primitivního ovládání (skoro bez výjimky myší – pohybujete zaměřovačem, střílíte a nabíjíte; klávesnici využijete pouze pro změnu zbraně), přičemž hra sama i relativně dobře vypadá (v rámci žánru „hry pro světelnou pistoli“). Když si po sobě ale tyto řádky přečtu, připadá mi to hrozně nezajímavé a nepřitažlivé. Přesto tomu tak není. Proč? Asi proto, že nejnávykovější hry bývají poměrně často právě ty s nejjednodušším nápadem (a někdy i provedením, viz, třeba Tetris nebo zmíněný Moorhun).
Demo nabízí dvě mise z plánovaných šestnácti, zastřílíte si na vojáky v uniformách (kteří vám budou střelbu oplácet) ale i na samuraje, kteří proti vám budou nabíhat ozbrojeni pouze katanami. V této souvislosti (hra má nabízet i další typy kamikadze jednotek) zřejmě nemá smysl mluvit o nějaké umělé inteligenci – jediné, co je z celé hry realistické, je prostředí, uniformy a zbraně. Právě odtud jde ona MOH atmosféra, která má překvapivé kouzlo mimo jiné třeba i v jednoduchém, nicméně velmi působivém filmovém intru (váš superman vyjde na ulici kde pochoduje zástup vojáků, vytáhne zbraň, sledujete průlet kamery skrz útroby této zbraně a dráhu kulky ze zásobníku hlavní ven a následuje jeden pěkný zásah nepřítele ve zpomaleném čase), které vám připomene starého dobrého Nukema nebo třeba ne zas tak starého (a skoro stejně dobrého) Serious Sama. Cílem hry je tedy hlavní boss v podobě velitele Japonců – menší bossy potkáváte i v průběhu hry, nejsou to ale žádní supermani: místo aby s vámi bojovali, pouze posílají na bojiště další a další vlny vojáků, dokud jim v tom nezabráníte dostatečným množstvím dobře mířených kulek (nepřátelský velitel často přivolá posily a schová se za roh, vykoukne jen aby přivolal další).
Vyspělá AI nařizuje protivníkovi dobře se krýt:-) * Sestřelte protivníka ze střechy! Nikdo se na vás přece nebude vyvyšovat
Hra je vyvedena v hodně zastaralé grafice, bylo by ale nefér ji nazvat odpudivou. Navzdory primitivnosti a hranatosti je to relativně slušná podívaná a v kombinaci s nadprůměrnou hudbou a dobrými zvuky jde o mnohem lepší zážitek, než libovolný podobný titul z freeware scény. Výhodou jsou samozřejmě velmi nízké hardwarové nároky.
Můj článek je tímto u konce. Jeho cílem byl jednak pohled na alternativu k megalomanské scéně AA titulů, které se na nás tento rok valí jako nikdy předtím a pak šlo také o výklad pro ty z vás, kteří se zabývají myšlenkou, zda 250 MB velký soubor stáhnout. Možná jsem také chtěl tak trochu otestovat svoji víru, že zábavnou hru nedělá jen grafika, což by se mohlo zdát z diskuze pod naším článkem o Kreedu. Teď zbývá jen čekat, zda se SD dostane i k nám a pokud ano, kolik bude stát peněz a kdo si jej koupí:-)