Platformy: PS2 (Xbox, PC)
Multiplayer: ne
Vibrace: ano
Analogové ovládání: jen páčky
Výrobce: Konami/KCE Japan
Distributor v ČR: CD Projekt (www.cdprojekt.cz)
Homepage: www.konami.com/silenthill4/official/flash/
„Svět je plný podivných věcí… jako ta stará, páchnoucí pupeční šňůra, co mám doma v krabičce…“
Domovník hotelu South Ashfield, pan Sunderland
Bydlíte sami? Probouzení se do prázdného bytu není nic příjemného. Stěny se zdají studené, kolem vás je ticho a mrtvo. Rozechvěle dokráčíte k televizi a pustíte ji, abyste slyšeli lidský hlas. Podíváte se z okna na ulici, abyste viděli, že svět zůstal na svém místě a venku jezdí auta, lidé spěchají do práce. Za zvukové kulisy puštěné televize zalezete do koupelny a odbudete si rituál ranní hygieny - a pak už se hrnete ze dveří, vstříc novému dnu, lidem, životu. Ale co když vám někdo tu možnost z bytu odejít vezme?
Probudíte se a chvíli zíráte do stropu, vidíte rozmazaně a hlavou se vám táhnou zbytky snů jako nejasné stíny. Pomalu se posadíte na posteli, hledíte na svůj pracovní stůl a vybavuje se vám, co jste dělali včera před usnutím. Důsledně položíte na zem nejprve pravou nohu a po pár nejistých krocích dojdete do koupelny. Vykonáte potřebu a rozespale se dobelháte do kuchyně. V ledničce je sklenice s čokoládovým mlíkem, nic víc. Znechuceně lednici zase zavřete a přejdete k televizi, zmáčknete tlačítko… a nic. Televize nefunguje... lampička svítí, takže proudem to nebude. No fajn, řeknete si a pustíte rádio. Jenže to také nefunguje, nevydá ani hlásku. To už je divné.
Silent Hill 4 v obrazech, 1. díl: tady se budete probouzet každé ráno, z jedné noční můry do druhé... váš pracovní stůl, zde můžete sepsat závěť.. výhled z okna je nejdřív bolestivě lákavý, později děsivě podobný vašim nočním můrám...
Sednete si na pohovku a chvíli zíráte do temné televizní obrazovky. Na kratičký zlomek sekundy se vám zdá, že jste zahlédli tvář jiného člověka vedle svého odrazu, rychle se otočíte – a nic, je tam jen podivná tmavá skvrna na zdi. Kdoví,co vaše sousedka v noci vyváděla.
Přejdete k oknu a díváte se na ulici. Všední obrázek – auta sem míhají v obou směrech, lidé spěchají do práce. Mírná mlha budí dojem, že je venku chladno… přitom vzduch v bytě je zatuchlý a horký. Zkusíte otevřít okno – a nejde to. Nechápete proč, zaberete ze všech sil… nic. V tom okamžiku to uvidíte poprvé, jako slabý odraz ve skleněné tabuli podivně zaseknutého okna. Prudce se otočíte a nevěřícně zíráte na tu nejšílenější věc, jakou jste kdy spatřili.
Několik mohutných kovových řetězů je natlučeno ve zdi a přetaženo přes dveře vašeho bytu, celá ta monstrosita je zajištěna těžkými visacími zámky. Zevnitř.
Přistoupíte ke dveřím a zkoušíte tahat za řetězy – děsivě chrastí, ale ani se nepohnou. Bušíte na dveře a křičíte ze všech sil. Chvíli se vydýcháváte a slyšíte na chodbě za dveřmi nějaké kroky. Podíváte se kukátkem – výborně, sousedka prochází kolem. Znovu začnete zuřivě bušit na dveře a křičet… ale ona projde kolem, aniž by třeba jen mrkla – očividně vás neslyší, jakkoliv to je nesmyslné. Doběhnete do pokoje a zběsile začnete vytáčet číslo na telefonu – místo volacího tónu se ale ozve nepochopitelný (a pořádně hnusný) skřekot. Položíte sluchátko a všimnete si ustřižené šňůry telefonní přípojky. Skočíte k oknu a začnete mávat na lidi v protějším domě, na lidi na ulici. Někteří se dívají vaší směrem, ale přesto vás očividně nevidí. Co se to k čertu děje?
SH4 v obrazech, 2. díl: z pohledu na jediné dveře vedoucí z apartmánu 302 vám jde mráz po zádech... věci v kukátku na nich jsou s každým dalším dnem děsivější... byt se propadá do špíny a rozkladu nepřirozeně rychle...
Můžete sedět a přemýšlet jak dlouho chcete, můžete přemýšlet tak urputně, až vám z toho budou nabíhat žíly na čele. Ale to nic nezmění na tom, že z apartmánu číslo 302 v hotelu South Ashfiled neodejdete. Tedy, ne dveřmi. Po týdnu šílenství se za doprovodu děsivé rány sesune kus zdi v koupelně a odhalí tak podivný kruhový tunel, obkreslený znepokojujícím pentagramem. Zdravý rozum s tím nemá co dělat, ale vy si po týdnu hladovění a schizofrenie nestěžujete. Lezete dovnitř.
Pohlcující příběh
Předchozí odstavce jsou víceméně poctivým přepisem úvodních minut hraní Silent Hill 4: The Room (dále jen SH4). Nutno podotknout, že se do světa Silent Hillu poprvé probouzíte z pohledu vlastních očí (místo 3rd person kamery) a celé tohle úvodní šílenství si odbudete takříkajíc na vlastní kůži, tedy bez berliček nějakých filmových animací. Úvodní minuty hry, kdy zmateně chodíte po bytě a nahlížíte do ledničky, z oken či pečlivě studujete monstrózní řetězy na dveřích od bytu patří k tomu nejpůsobivějšímu, co jsem v rámci úvodu do hry zažil.
Skutečná invaze emocí se ale rozjíždí okamžikem, kdy prolezete podivným tunelem z vašeho bytu do světa Silent Hillu. A příznivci této jedinečné japonské herní série jistě tuší, jaké emoce mám na mysli: strach, zhnusení, hlodavý děs do morku kostí. A jak bude vaše emoční jádro obnaženo surovým útokem odpudivých nočních můr, zahrají autoři také na další struny vašeho citového já: začnete se vázat na jakéhokoliv človíčka, kterého potkáte, začnete si vážit každé vteřiny po boku někoho živého. A bude vám zatraceně vadit, když vás zradí nebo když jej zabijí. Bravo, Silent Hill opět vytahuje své proslavené zbraně a vezme vás na adrenalinovou jízdu skrz základní lidské hodnoty: život, smrt, láska, sex, strach, přátelství, nenávist, dětství, dospělost, rodina…
SH4 v obrazech, 3. díl: v koupelně se otevře děsivý tunel, obkreslený známým pentagramem... sám v mlze, vítejte v Silent Hillu... utopen v mlze leží obří posvátný kámen indiánů. Nechtějte vědět, co se u něj bude o půlnoci dít...
Scénář nového SH nabízí mnohem čitelnější příběh. Zmizely tuny nevysvětlených náznaků a otázek, místo toho SH4 graduje spíše jako velmi chytrá detektivka (nebude náhoda, že středobodem příběhu je série vražd odehrávající se okolo vás - se zřetelně značenými mrtvolami v duchu filmu Se7en) a příběh je budován přehledně, úderně, napínavě. Vtáhne vás do děje mnohem spolehlivěji, než se to podařilo kterémukoliv předchozímu dílu série a díky svému silnému soustředění na pocity dvou lidí se podobá nejoblíbenějšímu dílu série, totiž dvojce. Když navíc dodám, že kromě celkové přehlednosti a lepšího podání příběhu je vztah hlavního hrdiny s hrdinkou přirozenější a více zasahuje do děje, než to předvedl James a Maria/Mary v SH2, budou jistě fanoušci jásat nadšením.
A pak vyhřezne… nový herní systém
Zatímco v reálném světě (tedy uvnitř vašeho bytu) se pohybujete z pohledu vlastních očí, svět na druhé straně tunelu je ve hře zobrazován tak, jak jsme u SH zvyklí: z pohledu třetí osoby. Výbornou zprávou je, že se vrátila do šílených úhlů se natáčející kamera z prvního dílu hry, ze které se člověku dělá poněkud mdlo – stejně jako ze zrnitého efektu pokrývajícího obraz a občasných „poruch“ obrazovky po příchodu do nové lokace nebo v blízkosti duchů.
Tunel ve vašem bytě je jako živá bytost: stále se mění a přesouvá, postupně vás také vyhazuje na nejrůznější místa v okolí Silent Hillu (přitom se ale vyhýbá používání lokací, které už znáte – do samotného prokletého města se tak překvapivě nepodíváte, místo toho budete většinu času trávit v lesích a stavbách v jeho okolí). Odhalování nových lokací patří k nejzábavnějším činnostem v této sérii, takže prozradím jen tolik, že vás opět čekají budovy a místa klíčové pro historii města a příchod temného kultu Samuela, podíváte se také do (nové) nemocnice a užijete si i nechutně strašidelnou procházku nočním lesem nebo odpudivými bludišti slizu, strojů a monster.
SH4 v obrazech, 4.díl: svět na druhé straně tunelu je plný pastí... proč má pan domácí stejné příjmení jako hrdina Silent Hillu 2? Zeptejte se... V tomhle pokoji se nevyplatí zdržovat, mrtvola na zemi není mrtvá...
Ovládání v hlavní části hry (světy za tunelem) zůstalo prakticky stejné, ale z hlediska hratelnosti se změnilo hodně: mnohem větší důraz je kladen na zbraně pro boj zblízka – je jich také více druhů (tyč, flaška, golfová hůl, sekyra, lopata, baseballová pálka, lopata, krompáč, motorová pila… ) a nově si budete muset dávat pozor na stupeň jejich opotřebovanosti. Střelné zbraně tu jsou jen dvě (pistole a revolver) a rozhodně se vyplatí si je šetřit na poměrně obtížné poslední pasáže hry. Ubylo složitějších hádanek (vrcholem je kruhová patrová budova s možností rotací pater), takže také chybí dvojí nastavení obtížnosti (dříve se zvlášť volila obtížnost akce a hádanek). Můj pocit z nové hratelnosti je ten, že se snaží vás donutit souboje prožívat (mlátit do protivníků lopatou nebo krumpáčem je skutečně adrenalinový zážitek, navíc podpořený novým „zoufalým“ úderem ze všech sil, jakmile se vám nabije speciální ukazatel) a hádanky zmizely pro hladší běh filmového příběhu.
V každé nové lokaci je několik tunelů zpět do vašeho bytu, čehož budete využívat – jedině v zápisníku na vašem pracovním stole si totiž můžete ukládat hru. Zároveň se vám návratem do bytu doplní ztracená energie, což se může zdát příliš snadné. Přesto se nenechte oklamat úvodní částí hry a nalezené lékárničky skladujte a šetřete jak jen budete moci. V průběhu hraní se mnoho pravidel změní a hratelnost se několikrát postaví na hlavu, aby vás vyděsila a vyvedla z rovnováhy. Byt je nicméně vaše „základna“, kam se budete vracet neustále, také proto, že nyní máte omezený počet předmětů (unesete jich maximálně deset), takže budete využívat bednu na odkládání přebytečných věcí, kterou najdete… ano, ve vašem bytě.
Mapy již nemusíte nacházet, kreslí se vám automaticky jak postupujete skrz lokaci. Pryč je rádio, které ohlašovalo blížící se nestvůry chrčením, pryč je svítilna (místo utopení ve tmě je celý SH4 nasvícen více nebo méně mdlým svitem, v němž přízračně vynikají a vystupují kontury herního prostředí i postav). Je pravdou, že rádio i svítilna již ve třetím dílu působily poněkud ohraně a novým prostředky budovaná atmosféra si dokáže podmanit i ty, kdo si ve trojce stěžovali na nepříjemné pocity „tohle už znám“.
Vidím mrtvé lidi
Nejvýraznějším novým prvkem v SH4 je rozhodně přítomnost duchů. Vlastně lze prohlásit, že díky nim je SH4 docela jiným příběhem, začátkem nové ságy (teď narážím na původ všech nestvůr v původní trilogii, který existenci duchů neumožňoval). A hlavně, díky duchům je SH4 docela jiným zážitkem. Zombie a mutanty z Resident Evil série můžete rozstřílet nebo upálit, zombie z Forbidden Siren taktéž, nestvůry z původní Silent Hill trilogie jakbysmet (kromě Pyramid Head). Jenže duchové, to je jiná. Prochází zdmi, zraňují vás už pouhým svým pohledem (doslova, přítomnost ducha ve vaší blízkosti způsobuje poruchy obrazu a ubývání vašeho života) a hlavně: NIKDY, NIKDY neumírají!
SH4 v obrazech, 5. díl: Skočit do temné jámy s krví okolo by mohl jen blázen... tahle tabule odhalí pravdu... duchové procházejí skrz stěny - a není to hezký pohled...
Duchové jsou navíc v SH4 propracováni do děsivých detailů – jejich přítomnost na daném místě nebo jejich podoba má velmi konkrétní, většinou pořádně odpudivý důvod (pokud během hry nějaká postava zemře, můžete počítat s jejím návratem v podobě, která se vám rozhodně nebude líbit). A mohu vám garantovat, že než s hraním SH4 skončíte, budete se těch nezastavitelných nehmotných přízraků děsit při každém pohledu do rohu nebo stínu v místnosti. Vynikající je způsob, jakým s duchy ve hře „bojujete“ – zapalujete svaté svíčky, které je udržují v určité vzdálenosti, nosíte posvátné medailóny, jež se vám v blízkosti ducha třesou na krku a postupně se rozpadají v prach… ke konci hry se budete pohybovat v úplných koridorech zapálených svatých svíček, ale pocit bezpečí mít nebudete.
Sousedka, o které sní každý šmírák
Silný příběh potřebuje silné postavy a jak znalci série jistě vědí, s tím autoři nemají problém. Kromě uvěřitelného a dokonale lidského Henryho Townsenda (vaše herní alter-ego) či dalších je tu především vaše sousedka, kterou můžete pozorovat kukátkem dveří od bytu nebo později dírou ve stěně mezi jejím a vaším bytem (celý SH4 klade zvláštní důraz na voyerismus – budete pozorovat lidi v bytech na druhé straně ulice z okna, lidi na chodbě domu kukátkem – a krásnou sousedku dírou ve stěně). Jmenuje se Eileen a během hraní se pro vás stane nejdůležitějším spojencem i nadějí na vykoupení. Bohužel je poměrně brzy zřejmé, že děsivé zlo, které vám jde po krku, usiluje v první řadě právě o život krásné Eileen. Proč tomu tak je a zda se vám podaří ji zachránit, toť hlavní náplní pokročilé fáze hry (hra má znovu několik konců, sám jsem prozatím viděl čtyři).
SH4 v obrazech, 6. díl: Krásná Eileen... smrt je nelítostná a vždy mrazivě smutná... hrůzy Silent Hillu se ženám rozhodně nevyhýbají...
Eileen bude významnou část hry chodit po vašem boku a kromě toho, že tak obohatí gameplay (se zlomenou rukou a nohou se nedostane všude, takže kvůli ní musíte hledat snadněji dostupné cesty), dodává také její přítomnost nový emocionální rozměr celé hře. Hráč se k ní může chovat různým způsobem (můžete ji nechávat někde čekat, povídat si s ní, nebo ji třeba vyzbrojit nalezenými zbraněmi speciálně pro ni od kabelky po těžký řetěz) a celkově je patrné, že se tvůrci inspirovali postavou Yordy, která vás doprovázela ve hře ICO (dodnes považována za „citově“ nejsilnější hru pro PS2). Se svými zraněními a obyčejným lidským strachem je Eileen poněkud lidštější postava, než Maria/Mary z SH2 a jako takovou ji budete upřímně milovat, to mi můžete věřit.
Neotevírejte ty dveře
SH4 je v první řadě horor a jako takový vás bude většinu času děsit. Některá nová monstra (oživlé zrezivělé invalidní vozíky, ohnilí třímetroví transvestité jako nemocniční sestry, obří bílí slimáci nebo oživlé pupeční šňůry… ) vám naženou husí kůži a z jiných vám bude vyloženě špatně, nicméně jak pečlivě stupňovaný příběh nabírá na obrátkách, budete mít větší a větší strach především z toho, co přijde dál. Každé odhalení, každé otevření dveří, každá další cesta tunelem přináší na povrch děsivě mrazivý strach z nechutných souvislostí a stále víc na vás doléhá pocit, že tohle prostě nemůžete přežít. Stále víc se také začínáte bát pravého opaku: nejdřív vás děsila představa, že se z bytu 302 nikdy nedostanete… a později ve vás nejhorší obavy vyvolá představa, co naleznete za těmi prokletými dveřmi, jestliže ty řetězy zmizí.
Obrázky z Pekla
Skalním fanouškům série jistě udělá velkou radost, že se SH4 vymanil z okovů původní trilogie a nabízí docela svěží zážitek, přitom ale podpořený vším, co mají tak rádi (vynikající grafika s neuvěřitelným důrazem na detaily a realističnost, špičkový soundtrack s atmosférickými skladbami a do srdce zasahujícími písničkami, odkazy a návraty postav z minulých dílů, špičkové animace podpořené perfektní mimikou… ). Jak budete nacházet další a další stránky červeného deníku, které vám někdo strká každé ráno pod dveře bytu, propadnete příběhu i novému světu v SH4 stejně, jako si vás kdysi získal první díl.
Eileen * Hnus * Sadako/Samara z filmu Kruh
Na druhou stranu je ale pravdou, že některé nové herní mechanismy dokáží otrávit – a to obzvlášť hráče, který se k sérii dostává poprvé a nemá k ní dostatečně vřelý vztah. Nutnost vracet se z jednotlivých lokací ve hře do vašeho bytu uložit hru, nemožnost odhodit nepotřebné předměty jinam než do bedny, opakování stále stejných animací průchodu tunelem nebo probouzení se v posteli (jejich smysl je v navození pocitu stereotypu, z nějž vás později hra stylově vyburcuje… nicméně tyto animace je možné přerušit)… je toho docela dost, co by bylo možné SH4 vytknout. Jak pěkně napsal jeden můj kolega, Silent Hill jako zážitek překonává vše ostatní, ale jako hra nabízí „pouze“ lepší nadprůměr.
| Světlé stránky hry |
- Strhující a přehledný příběh
- Dusivá a nenapodobitelná atmosféra
- Perfektní hudba, nádherné písně
- Slušný dabing, tisíce děsivých zvuků
- Věrohodné postavy
- Realistické a propracované lokace
- Vylepšené speciální efekty
- Nové nápady a prvky
- Více různých konců
- Odkazy na původní trilogii
- Byt 302 a jeho proměny
- Eileen
|
| Temné stránky hry |
- Omezený inventář, nemožnost odhodit předmět
- Chybí složitější hádanky
- Ukládání pouze v bytě 302
- Opakování animací probouzení
|
Nyní je nejvyšší čas, abychom si prozradili poněkud protichůdný nadpis této recenze. Cílem hry je dostat se z bytu 302 ven, proč vám tedy radím, abyste „ven nechodili“? Věřte mi… to co čeká za těmi dveřmi, nechcete vidět. Jsou i horší věci, než smrt. Já vás varoval.
Grafika: 9/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 10/10
Hratelnost: 8/10
Atmosféra: 10/10
Silent Hill 4 nabízí novou epochu sugestivního hororu, který již po dvě generace PlayStation děsí a provokuje představivost všech fanoušků silných zážitků. Vyděsí vás do morku kostí a až z vás bude strach okapávat jako slzy, uvědomíte si, že opravdu pláčete – dojetím z příběhu, který dokáže zasáhnout jako žádný jiný. Seberte odvahu a zavřete se do bytu číslo 302... a - věřte mi - nechoďte ven.
Celkové hodnocení: 8,6/10
Poznámka: autor v době přípravy recenze již nějakou dobu bydlel ve svém bytě sám, což mohlo ovlivnit dopad hry na jeho psychiku.