SnowRunner: skrz bahno, močály i závěje | Recenze

I když se to na první pohled nemusí zdát, tak žánr všelijakých simulátorů má dosti početnou fanouškovskou základnu. Jinak tomu nebylo ani v případě MudRunneru, ve kterém hráč zasedl za volant těžkých strojů a brodil se velmi obtížnými terény. Jak je na tom pokračování, ve kterém se podíváme i do zasněžené krajiny?

Simulátory obecně nejsou zrovna žánr, po kterém bych šel okamžitě, co vyjde nějaký nový titul. Proto jsem měl ze SnowRunnera docela obavy, hlavně ohledně ovládání. Dobře vím, že nejeden simulátor ho má velmi složité, a to s hraním na gamepadu nejde moc dohromady. Zprvu to sice nebylo nejlehčí, ale přeci jen jsem zdejší stroje dokázal zkrotit. Docela tomu pomohla i česká lokalizace.

Během prvních pár desítek minut hraní je vám vše vysvětleno a rychle zjistíte, že princip je velmi jednoduchý a záleží hlavně na tom, co za vozidlo zrovna řídíte a na jakém povrchu jedete. Pokud se ale těšíte, že se hned na začátku budete prodírat skrz sněhové závěje, tak váš čeká zklamání. Úvod se totiž odehrává v americkém Michiganu, kde se zrovna prohnala pořádná bouřka, takže pomoc nákladních vozů tady jistě ocení.

Sněhové závěje nebudou jedinou překážkou na vaší cestě

Po pár splněných zakázkách už ale dostáváte volnou ruku a je na vás, do kterého ze tří regionů se vydáte. Kromě Michiganu je to tedy Aljaška a část Ruska plná bažin. Každá z nich má svoje klady i zápory. Nepřístupnější je bezesporu ta první z nich, i když kolikrát bych se raději klouzal na ledu, než se po několikáté bořil v bahně. Hra vás nijak neomezuje v tom, co zrovna budete dělat. Obsahu na vás každopádně čeká spousta.

Jistě si budete chtít vyzkoušet co nejvíce strojů. Jsou tady dva způsoby, jak se dostat k novým. Buď si je pořídíte za peníze vydělané ze splněných zakázek, nebo je prostě a jednoduše najdete zaparkované někde na mapě. Ne každý ale můžete použít v každé oblasti. Některé pak mají omezení v závislosti na vaší úrovni. Za plnění zakázek získáváte nejen zdejší měnu, ale i zkušenosti. Během úvodních fází hry tak nemáte šanci získat ty nejlepší vozidla.

K jednotlivým vozidlům se dostanete hezky postupně

Zdejší autopark neobsahuje jen náklaďáky nebo cisterny. Jsou tady i menší terénní vozidla. Očekával jsem, že to s nimi bude o něco jednodušší, ale ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Mají totiž naprosto totožný model řízení jako zbytek strojů. Občas se tak chovají docela zvláštně. Takových je ale ve hře jen pár.

Mimo to, v čem sedíte, velmi záleží i na tom, po čem jedete. Na silnici je to samozřejmě brnkačka, ale běžně se brodíte v bahně, močálech nebo závějích a tam už je nutné trochu nad jízdou přemýšlet. Nemůžete se jen tak střemhlav pustit vpřed a doufat, že se dostanete až do cíle. V některých situacích, kdy to nevypadá moc dobře, naštěstí pomůže lano s navijákem. To ale musíte mít za co zachytit. A pokud ani ten nepomůže, je třeba se vrátit na začátek a začít zase znova.

Prostředí je pestré a členité, při jízdě musíte opravdu přemýšlet

Je tady ale ještě jedna varianta, a to že vás vytáhne někdo jiný. SnowRunner totiž nemusíte hrát sami. Hra nabízí kooperaci až pro 4 hráče a jak už to tak bývá, v multiplayeru snad každá hra nabírá jiný rozměr. Cíl je ale i tak stále stejný. Plnit zakázky a dál objevovat.

Musíte si sami zkusit, jak každý povrch reaguje na vaše vozidlo a podle toho se zařídit. V některých případech ale opět úplně nesedí, jak se povrchy chovají. Samozřejmě není žádným překvapením, že se zaboříte v bahně, ale nemuselo by se to stávat i na každé travnaté ploše. Stejně to platí i na zasněžených cestách. Kde to vypadá na pořádnou závěj, projedete jako nic. Oproti tomu na sjízdné cestě se zaseknete na několik minut.

Jízdní model a jeho interakce není ideální, ale rozhodně baví

Také je potřeba počítat s tím, že nárazy vozidla poškozují. Máte přehled o tom, která z částí trpí nejvíc a čím větší je míra poškození, tím hůře se řídí. Naštěstí stačí zajet do garáže a je opraveno. Mimo to není od věci dávat pozor i na benzín. Pro jeho doplnění se stačí zastavit na benzínce nebo si můžete nabrat, když narazíte na cisternu.

Zasněžené krajiny vypadají krásně a prověří vaše řidičské schopnosti

Poškození aut je přímo na modelech vozidel vidět jen minimálně. Stejně tak ani nečekejte propracovanou destrukci prostředí. Na pohled SnowRunner každopádně nevypadá špatně. Je vidět, že si tvůrci dali záležet především na zpracování aut. Ani s prostředím to není marné, ale když se zastavíte a podíváte se blíže například na textury vegetace, žádný zázrak to není.

Kromě plnění zakázek je nedílnou součástí SnowRunnera i objevování každé z oblastí. Nemáte moc na výběr, protože zprvu je odhaleno jen minimum mapy. Z docela nepochopitelného důvodu se tady vývojáři inspirovali u Ubisoftu a použili jejich nechvalně známý systém odhalování skrz věže. Působí to tak, že zkrátka bylo potřeba trochu navýšit herní dobu a tohle se zdálo jako dobrá možnost. Do celkového konceptu to ale moc nesedí.

Objevování mapy patří mezi jedny z populárních prvků her s otevřeným světem

Naštěstí to ale není jediná věc, kvůli které byste se měli vydat na průzkum. Jak už jsem zmiňoval, v oblastech můžete narazit i na nová vozidla a také na nové součástky, které podstatně vylepšují jejich vlastnosti. Do toho narazíte i na další úkoly, což znamená peníze a zkušenosti navíc.

Ze začátku je pohyb po oblastech náročný, ale jak plníte zakázky, stává se jednodušším. Zpřístupňují se vám tím totiž nové cesty a zkratky, takže to není jen o tom něco někam přivézt, shrábnout odměnu a jede se na další zakázku. Máte z toho i další výhody.

Po mapě je roztroušeno dostatek různých součástek a vylepšení pro vaše vozidla

Jak už to tak u simulátorů bývá, ani SnowRunner není pro každého. Pokud ale toužíte zasednout za volant těžkých strojů, tak vás nezklame. Jen si tvůrci mohli odpustit otravné odhalování mapy skrz věže. Také by chtělo vychytat chování některých vozů a terénů, které úplně neodpovídají tomu, co bych od nich očekával. Jinak je ale SnowRunner dobrým nástupcem předchozí hry od Saber Interactive.