Soutěž s časopisem GameStar stále pokračuje. „Překvapil nás veliký zájem hráčů, Někteří soutěžící se inspirovali naším tématem měsíce, článkem Ocelové nervy, který představuje speciální jednotky z pohledu profesionála,“ chválí talentované hráče šéfredaktor Jiří Sládek. Dnes vám představíme jeden z mnoha soutežních příspěvků. Nezapomeňte, že máte šanci vyhrát i vy!
Své příspěvky do soutěže posílejte na adresu gsdopisy@idg.cz, předpokládaný termín uzávěrky je koncem června. Připraveno je 5x roční předplatné časopisu GameStar s CD nebo DVD, 5x batoh GameStar a 10x tričko GameStar. A nyní již slíbený příspěvek...
Den D
Ráno nás kapitán informoval, že dnes je ten den - den D. Už jsem se nemohl dočkat, protože to čekání bylo přece jen příliš i na mě. Po jeho oznámení ze mne všechna tíže opadla. Jedeme do akce, konečně!
Jak jsem se na tohle mohl těšit? Na našem vyloďovacím člunu se zkazil motor a my zůstali trčet na půlcestě k pobřeží... je zázrak, že jsme zatím nepolíbili nějakou minu. V dálce je už slyšet střelba, ale je mi to jedno, protože stěží udržím snídani v žaludku... pitomá mořská nemoc...
Parker konečně opravil motor, a i když jsou první dvě vyloďovací vlny za námi, stále je slyšet neustávající střelbu... je to divné - odpor měla zlomit již první vlna vojáků. Ale je možné, že mám přílišnou představivost a je to jenom ozvěna z vnitrozemí. Střelba je příliš hlasitá na to, aby to bylo z větší vzdálenosti ... dokonce jsem slyšel, jak se několik kulek odrazilo od průčelí našeho člunu. Je to čím dál podivnější a podezřelejší. Kousek za námi jsem občas zahlédnul čluny ze třetí vlny, a dokonce i několik speciálních vorů s tanky. Je až s podivem, že se je odvážili nasadit do akce... vždyť se při zkouškách polovina potopila již při mírném vlnění.
Sakra!!! Co tady dělali ti vojáci před námi? Zabloudili nebo co??? Kvůli střelbě neslyším ani velitele našeho oddílu. Snaží se nás asi povzbudit ale není tady nic slyšet! Kdyby střílely jenom kulomety, ale ty bunkry s děly jsou stále aktivní. Ta poslední střela šla jenom kousek za nás... ani nechci pomyslet. Jak to tak s námi houpá, zahlédl jsem, jak jeden člun za námi dostal přímý zásah... tohle nemohl nikdo přežít.
Střelba je stále hlasitější... poslední minutu se v jednom kuse modlím, abych se konečně dostal z téhle kovové rakve. Další vlna - téměř mne to porazilo... ale co to? Proč jsme najednou zastavili? Až když se ozve zaskřípění předních vrat, tak mi to dochází ... jsme na pobřeží! Proč musím být až úplně vzadu? Ještě mě tady sejmou. Už vidím i pláž ... v pozadí něco bouchlo.
Najednou na tváři ucítím nějakou lepkavou hmotu a ten blbec Barns namísto aby vybíhal, padá dozadu na mně ... jak se ale skácí, odhalí mi i obraz zkázy přede mnou... z našeho člunu jsou jatka - koukám na Barnse a vidím jen krvavý bezduchý obličej. Chci vyrazit vpřed, ale cítím, jako by mi něco bránilo... jakési šimrání na hrudníku... po pohledu dolů zůstanu chvíli civět na díru zející v mých plicích. Dotýkám se tekutiny, která odtud vytéká a nevěřícně hledím na vlastní krev. Najednou nacházím novou díru vedle té první. Vždyť tady ale před chvílí nebyla! Divím se, že se udržím na nohách a zároveň že jaksi necítím bolest. Po chvíli si uvědomuji, že nestojím, ale opírám se o zadní stranu člunu. Zvláštní - vůbec jsem si to neuvědomil! V jednom momentu ale bolest nakonec pronikne až k mému mozku a já křičím... nebo se alespoň snažím, ale z úst mi vychází jenom bublání a krev... Okolí se začíná rozmazávat a já se kácím rovnou na Barnse přede mnou...
Tma.
Ach domove...
Jestliže se si říkáte, že dokážete napsat lepší příběh, určitě se naší společné soutěže zúčastněte. Stačí zaslat krátký text ve formě libovolného slohového útvaru na adresu gsdopisy@idg.cz na téma:
1. nejlepší zážitek z hraní
nebo
2. krátká recenze oblíbené počítačové hry
Těšíme se na vaše příspěvky!