V dnešním speciálu se zaměříme na sportovní hry, které se již nedělají i přesto, že mnoha hráčům se po nich notně stýská.
Asi každý z nás má ve svém životě pro něco slabost. Já od malička miluji sport. Miluji hry. A tím pádem tuplovaně zbožňuji sportovní hry. Jako malý kluk jsem si jich mohl užít opravdu dosyta. Hrál jsem vážně cokoliv. Od golfu, přes kriket až po klasiku jako fotbal či hokej. Adaptací oblíbených a vlastně i nepříliš populárních sportovních disciplín byla hromada a někteří se dokonce pouštěli do opravdu neotřelých pokusů o adaptaci rozmanitých sportů. Ach, to byly časy. Nyní už ale tak působivé mnohé sportovní hry nejsou a i některé doposud žijící hry, série či sporty ve videohrách pomalu ale jistě umírají. Berte tedy tento výčet jako takový můj malý výlet do minulosti a postesk nad tím, že velké sportovní hry vlastně postupem času vytlačily ty menší. Jestli patříte mezi sportovní nadšence, dost možná si na některé také vzpomenete.
Olympijské hry a atletika
Svého času Olympijské hry prostě a jednoduše táhly. Celý svět se těšil na tuto událost a spolu s ní také přicházely hry počítačové, které měly i lidem doma u obrazovek dát možnost se alespoň na chvíli cítit, jako kdyby byli špičkovými sportovci. Z atletiky můžeme pamatovat například Track and Field. Hru od společnosti Konami, na kterou si jistě vzpomenou majitelé starých konzolí z časů před Playstationem a dalšími moderními zařízeními.
Na tento titul později Konami navázalo také například na PS1, kde se International Track and Field stalo jeho duchovním nástupcem. V tomto případě bylo možné vybírat z jedenácti disciplín, v nichž naprostou většinou dominovala atletika. K ní se přidalo ještě plavání a základním principem, tak jako u předchůdce, bylo hlavně zběsilé mačkání tlačítek.
Pak už ale dorazily hry, které měly přímo olympijské licence. A nebyla to pouze atletika a podobné sporty. Dočkali jsme se letních i zimních olympijských her. Hry s olympijskou tématikou se dočkaly úspěchů především mezi hráči, kteří si je zamilovali. Kriticky zpravidla příliš oceňované nebyly. Přece jenom byly jejich principy většinu času na stejné brdo a nešlo o zvláště unikátní herní kousky. I přesto si alespoň v mém srdci našly tyto hry svoje speciální místo a i dnes si na ně poměrně často zavzpomínám. Především bych asi zmínil Atény 2004, které pro mne byly ze sportovního hlediska v reálném životě i z hlediska zábavnosti tím nejlepším ze svojí doby. Doposud poslední olympijskou hrou, která se snažila o realistický zážitek byl Londýn 2012, který později ještě následovalo Tokio 2020, ale to už hrálo na arkádovou notu.
Pokračování 2 / 4
Empire of Sports
Když už jsme se pohybovali kolem her, které nabízely rozmanitou nabídku sportů, pojďme se podívat také na méně známy kousek, kterým je Empire of Sports. Hra, kterou by šlo označit za sportovní RPG přišla s poměrně zajímavou myšlenkou a stala se ve světě dost populární na to, aby se udržela pár let při životě i při free to play modelu. Empire of Sports bylo totiž možné hrát zdarma a příjmy tak plynuly především z mikrotransakcí.
I jakožto neplatící hráči jste si ovšem mohli užít spoustu zábavy a na výběr bylo ze spousty zcela odlišných disciplín. Mohli jste se vrhnout na tenisové kurty, zasněžené sjezdovky alpského lyžování, nebo třeba zabojovat na basketbalové palubovce. Pro každou z disciplín jste odemykali strom dovedností a učili se nové vychytávky, které pomáhaly ve hře. Empire of Sports rozhodně nesázelo na realistické pojetí, spíše naopak šlo o velmi arkádový styl sportování, který byl pro mnohé hráče lépe stravitelný a nabízel větší možnosti co se týče stromu dovedností. Své servery nakonec hra definitivně vypnula v roce 2016.
Football Superstars
Football Superstars je další hrou, která je v podstatě takovým sportovním RPG. Hráč začíná jako obyčejný čutálista, který si sem tam zajde zakopat do haly a snaží se zlepšovat své dovednosti. Jak se mu dařilo levelovat, postupně se odemykaly další možnosti a mohli jste si zahrát i na velkém hřišti, které zkrášlovalo rozlehlý stadion. Ovládání bylo celkem prosté a defaultně kombinovalo myš a klávesnici. Díky nutnosti velké přesnosti se hráči nemuseli vůbec bát jednotvárnosti, protože každá situace byla unikátní.
Vznikaly národní týmy, kluby a hrály se prestižní soutěže, do nichž mohli naskočit pouze ti nejlepší. Kromě fotbalu zde byla k dispozici i sociální složka hry, která nabízela kontakt s ostatními hráči vašeho týmu, možnost zajít si třeba do baru nebo si skočit zatrénovat proti náhodným hráčům. Velkou výhodou bylo, že na to, abyste si kopli, nebylo nutné sehnat jedenáct hráčů na každé straně. Dalo se hrát i v jiných počtech a komunita navíc byla poměrně férová, takže když jednomu týmu chyběl hráč, druhá strana často vyrovnala počet tím, že se jeden z hráčů postavil do outu.

Football Superstars neohromilo grafikou ani skvělou hratelností, hra však měla své kouzlo
Jedním z důvodů nedávného zániku je dost možná to, že například série FIFA postupně začala tlačit na pilu s režimem Pro Clubs, který sice nestavěl na "RPG" složce s otevřeným světem, ale přinášel fotbalovým fanouškům dobře známou hratelnost a možnost utkávat se s velkou komunitou, postupovat divizemi a prožívat každý rok něčeho nového. Tomu stagnující hra bez rostoucí komunity mohla jenom těžko dlouhodobě konkurovat.
Pokračování 3 / 4
Skoky na lyžích
Jak už jsem řekl, když jsem byl menší, byl jsem opravdový sportovní fanatik. Není tak divu, že jsem byl nadšený do kdejakého sportu. Ale jeden mi obzvláště učaroval. V době životní formy Jakuba Jandy, který svého času soupeřil s Janne Ahonenem či Adamem Malyszem jsem se do skoků na lyžích opravdu zamiloval a německá televizní stanice RTL jakožto stanice, na níž byly skoky stěžejní součástí programu, se zapojila do tvorby počítačových her s létajícími lyžaři. Před ní se o něco podobného pokoušel i nejeden jiný vývojářský tým a ačkoliv tyto hry nevypadaly dvakrát k světu, pro fanoušky skoků šlo o svátek vždy, když se k nějakému takovému kousku dostali.
Upřímně, nešlo nikdy o žádný majstrštyk. RTL Ski Jumping 2007 se stalo asi nejpopulárnější hrou tohoto rázu i přesto, že zde byly jednoduché mechaniky, na výběr pár druhů lyží a nepříliš rozsáhlá soupiska závodů dělala z této hry něco na úrovni věcí, co koupíte v Albertu u pokladny. I přesto na tyto levné a jednoduché hry (nejen skoky na lyžích) vzpomínám s láskou a nostalgií, protože nabízely možnost se vrhnout do oblíbených, leč hráčsky nepříliš zajímavých sportů.
Důkazem toho, že šlo o hry, ke kterým si přístup našel vskutku každý je i to, že dokonce i v tuzemsku vznikaly menší ligy, kde se pořádaly pravidelné online závody a hráči v nich sbíraly body tak jako ve skutečném světovém poháru. Pocit ze získání dobrého umístění se pak opravdu téměř rovnal tomu, jako kdybyste skutečně na obrovských můstcích sami skákali.
NHL2K
Když se v herním světě řekne NHL, většina z nás si ji asi okamžitě spojí se společností EA Sports a její již více než dvacet let trvající sérií videoher, které se snaží hráčům přiblížit skutečné dění na ledě těch nejnavštěvovanějších hokejových arén. Svého času se však do řemesla kanadské společnosti snažil fušovat další herní gigant - 2K. A jeho práce nebyla vůbec špatná.
Série NHL 2K sázela na poměrně arkádově laděné pojetí kanadského národního sportu a velmi rychle začala být opravdovou konkurencí pro NHL od EA. Největší sílou byl vymazlený multiplayer, díky němuž si mohli hráči užívat obrovské množství miniher či all-stars dovednostní soutěže, v nichž se mohli navzájem poměřit v rozmanitých dovednostech a sbírat body za ty nejroztodivnější činnosti.

Svého času byla NHL 2K série celkem zdatným konkurentem pro EA
Poslední verze pro hlavní platformy se dočkala vydání v roce 2009, kdy vyšla NHL 2K10 a po ní už přicházely pouze hry pro mobilní platformy a nyní je tak EA opět v pozici, kdy má na trhu s hokejovými hrami takřka výsadní postavení.
Pokračování 4 / 4
FIFA Street
Ulice. Místo, kde s fotbalem začínala snad každá z velkých hvězd, které později okouzlovaly svým uměním tisíce lidí na stadionech a miliony u televizních obrazovek. A v roce 2005 si tak někdo v EA Sports BIG řekl, že by byl dobrý nápad se vrhnout do této doposud nepříliš herně probádané části fotbalového světa. Díky tomu vznikla první FIFA Street, která dávala hráčům možnost si užít dokonalé parádičky a freestylové pojetí jejich oblíbeného sportu.
Díky tomu, že hra měla s reálným fotbalem společné pramálo, ale přesto se mu nápadně podobala, byla lákavým soustem jak pro fotbalové fanoušky i hráče nepříliš holdující honbě za kulatým nesmyslem. Hned o rok později se dočkala FIFA Street druhého dílu, který se stal neméně úspěšným. Nabízela různorodé herní režimy a našince potěšila i tím, že se sem tam v pozadí ozvala i nějaká ta česká hláška.
Následně se FIFA Street dočkala ještě třetího dílu pro PS3, ten však příliš slávy nesklidil a naznačil, že série začíná nejspíše mít namířeno do věčných lovišť. Definitivní tečku za pouličním fotbálkem v samostatné hře udělal potom pokus o "reboot" v roce 2012, který však nenabízel ani zdaleka podobnou divočinu a rychlou hratelnost, jako původní hry. V poslední době jsme se alespoň u klasické FIFY dočkali režimu Volta, který dal na legendární řádění s míčem v ulicích vzpomenout, ale rozhodně nepřinesl stejné potěšení.
Podělte se s námi v komentářích o to, které sportovní tituly minulosti si získaly místo ve vašem srdci a nyní už vám nezbývá než na ně občas vzpomínat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně