Star Citizen: překupníci a vzduch za desetitisíce

Když v roce 2012 vybral Chris Roberts na Kickstarteru něco okolo dvou milionů dolarů, nikdo se nad tím v době crowdfundingového boomu ani moc nepozastavil. On se ale Mr. Wing Commander nezdá a to, co začalo jako ten druhý vesmírný simulátor, narostlo do podoby pokořitele virtuálních hranic a skutečného revolucionáře ustanovujícího rekordy a ohýbajícího vnímání herního průmyslu.

Během dvou let se ze Star Citizenu stala nejúspěšnější crowdfundingová kampaň v lidské historii a se současnými šedesáti miliony dolarů dost možná i jednou z nejdražších her vůbec. Konec tohohle trošku přehnaného klukovského snu je přitom ještě daleko a spíše než by upadal, naopak ještě nabírá na síle a nabaluje na sebe i věci dříve nepředstavitelné. Věci, jako jsou překupníci prodávající vzduch, podvody a celé aukční servery točící se jen okolo tohoto virtuálního zázraku.

Ruka ruku myje

„Za svoji kariéru jsem prodal zhruba 1300 lodí a zprostředkoval na 400 transakcí. Částky mnohdy šly do desetitisíců dolarů,“ prozrazuje způsobu své obživy 25 letý mladík s přezdívkou Kane. A jaká že je to obživa? Podávání lodí a obsahu do hry Star Citizen na černém trhu. Ano, čtete dobře. Už dnes, dva roky před předpokládaným vydáním, se dá žít z kupčení s něčím, co vlastně ani neexistuje.

Že vám to přijde jako čiré sci-fi? Nikoli, to jenom jeden snílek dokázal lidem prodat vizi ultimátní hry a ona nadčasová myšlenka akorát začala žít svým vlastním životem, a to trošku dříve, než asi samotní tvůrci plánovali. Perfektní situaci pro vznik zcela nového segmentu virtuálního překupnictví přitom svoji hamižností vytvořili sami tvůrci.

Když se totiž podíváte na bilanci dosud vybraných 60 milionů dolarů, zjistíte, že peníze přitekly jen od velmi malé, ale o to hladovější komunity, která doslova hltá jakoukoli sekvenci jedniček a nul, kterou Roberts vychrlí. Vesmírné lodě za desetitisíce dolarů, které se prodávají jen po omezenou dobu? Není problém! Především pak ale za vznik poptávky a nabídky mohou čachry s pojištěním. Ve hře můžete o každou loď přijít a takováto ztráta je trvalá. Logicky tedy toužíte po pojištění, které bylo ještě v roce 2012 na doživotí. Dnes už je časově omezené a něco jako limitovaná loď pojištěná na věky věků je zboží, za které vám hráči utrhnou ruce.

Svým způsobem se tedy není tisícovým položkám co divit. Investice do lepšího vesmírného korábu se totiž v případě Star Citizenu může rovnat parádnímu výdělku a možná bych se nebál přirovnat současný stav k hodně riskantnímu spekulování s akciemi. Všechno je totiž postaveno na eventualitě hráčské hamižnosti, touhy a naprosto geniální exkluzivity, díky které vlastně i celá idea Star Citizenu funguje.

Oficiální cestou si totiž každou loď můžete pořídit v případě exkluzivnějších kousků jen po určitou dobu a pak prostě zmizí z nabídky. Samotný Roberts tedy vyvolává poptávku, která zůstává neukojena a vyloženě podporuje to, aby si svět jeho výtvoru žil vlastním životem. Na oko se sice tvůrci snaží jakékoli přeprodávání jednou zakoupeného obsahu potírat, ale sám Chris ... „Je úžasné, že z myšlenky se za relativně krátkou dobu stala reálná věc, okolo které se točí skutečné peníze. Samozřejmě nám to v budoucnu přidělá práci, ale tohle je přesně moje představa herní budoucnosti,“ prozrazuje tvůrce Wing Commandera nebo Freelancera.

Říše divů

Někteří si teď asi představili propracované specializované aukční servery a ty dokonce i skutečně existují, ale vždycky tomu tak nebylo. Za časů, kdy ještě Star Citizen tak úplně neměl ambice bořit hranice mezi virtuálnem a reálnem, v dobách, kdy Chris Roberts ještě nedělal hru, v níž budete pracovat za reálné peníze pro někoho jiného, to všechno probíhalo daleko pokoutněji.

„Na Redditu jste si našli příslušné vlákno, peníze poslali prostřednictvím PayPal a doufali, že daný člověk není podvodník a prostřednictvím darovacího systému přímo ve hře vám danou loď předá. Polovina lidí ale samozřejmě podvodníky byla, a tak vznikly specializované stránky, které začaly ručit za transakci,“ popisuje začátky svého byznysu Kane.

Ten dneska dělá takzvaného prostředníka a za procentuální poplatek zprostředkovává veškerou komunikaci mezi oběma stranami, prověřuje prodejce a vůbec funguje jako garant. Při některých transakcích si přitom může přijít na přímo závratné částky. Rozdíl mezi původní cenou a cenou na černém trhu se totiž v případě vzácných lodí může pohybovat až na 400 procentech původní hodnoty. Opravdu jsem se teď nezbláznil a hovoříme tady o částkách atakujících klidně i desetitisícovou hranici za jednou hloupou loď, kterou ani kupec nevidí, nemůže se v ní proletět a vlastně ani netuší, jakou hodnotu bude mít za dva roky.

Osobně třeba ještě i teď marně dumám nad tím, kdo je vlastně ochoten zaplatit takové peníze za vzduch. Za něco, co neexistuje a dva roky ani existovat nebude. Samotný Roberts to přirovnává k reálnému sběratelství a tvrdí, že akorát máte více místa na poličce a při pohledu na fanatiky ochotné platit za nic, respektive za ten pocit a virtuální kód, mu asi musím dát za pravdu.

Jistý prvek exkluzivity a výjimečnosti ve vlastnění něčeho omezeného a třeba už i jinak nedostupného totiž i tento typ nákupu poskytuje. Proč si ostatně kupujeme ve Steam slevách hry, když je nikdy potom nehrajeme... Lidé prostě chtějí věci vlastnit i kdyby z nich neměli žádný užitek, a to je momentálně i případ lodí do Star Citizenu a jejich šíleného předprodeje.

Většině kupců je pak výrazně nad 25 let a podle Kanea existuje i mnoho sběratelů jedniček a nul, kteří už jsou dávno v důchodovém věku. „Výjimeční nejsou ani takzvaní mecenáši, kteří třeba skupují drahé lodě a pak je darují lidem, kteří by si je v životě nemohli dovolit. Dokonce jsem asistoval i u obchodů, jejichž výsledkem byly svatební dary a překvapení k výročí vztahu,“ přibližuje komunitu okolo Star Citizen Kane.

Nic z toho by ale nebylo možné bez jednoho člověka, Chrise Robertse, který je vlastně takovým Horstem Fuchsem herní scény. Prodává zázraky, jež neexistují, a lidé mu zobou z ruky tak jako nikomu. Když pak on vybere na svoji vizi tisíce dolarů každou hodinu, je pár překupníků pouhými kapkami v moři. Kapkami, které ale dokazují, že ona ta vize částečně opravdu může fungovat.