Zavzpomínali jsme na hru s jedním z nejlepších ztvárnění světelného meče v historii. Takže, kdysi dávno v předaleké galaxii...
Po menší přestávce, vyplněné maximálně průměrnými The Force Unleashed se začíná blýskat na lepší časy. Lucas...ehm...Disney znovu žhaví kamery a spolu s příslibem nových filmů se začínají připravovat i potenciálně zajímavé hry. To všechno ale ještě není ani zdaleka za dveřmi a než se vypravíme do kina nebo si do obchodu zajdeme pro nový Battlefront od DICE, ještě uplyne mnoho světelných let. Ale proč si je nezkrátit nevinným pohledem do minulosti. Do časů, kdy ještě nebyly Star Wars spící značkou a o hry z tohoto universa se studia přímo přetahovala.
Řeč pochopitelně nebude ani o předělaném Age of Empires aka Galactic Battlegrounds a dokonce ani o Doomu podobným Dark Forces, které bezesporu starším ročníkům utkvěly v paměti dodnes. Všem ale nadevší pochybnost zůstává ve vzpomínkách zcela jiná hra. Ta, jejíž základy položili mistři z Lucas Arts, a kterou ještě vylepšili kluci z Raven Software. Řeč je samozřejmě o hrách s magickým spojením Jedi Knight v názvu, lépe řečeno o druhém dílu, který má stěžejní právo říkat si kultovní, legendární.
Solidní pokračování
Dvojka se na pulty obchodů dostala v roce 2002 a navzdory lehké skepsi způsobené změnou vývojářů se z ní stal skutečný hit. Aby také ne, když se jednalo více méně o sázku na jistotu a vývojáři se soustředili hlavně na inovování prvků, které předchozí hry Lucasova univerza nezvládaly. A tak nám v tom magickém roce se dvěma dvojkami například vznikla hra, která snad poprvé zvládla normálně zobrazit boj světelnými meči na blízko.
Světelný meč si do ruky opět vzal Kyle Katarn a jal se s ním krájet všechny nepřátelé v předaleké galaxii. Náš hrdina to ovšem neměl úplně nejlehčí. Oproti Star Wars Jedi Knight: Mysteries of the Sith je totiž Kyle na začátku hry nejen bez meče, ale ani s jeho schopnostmi to není nejlepší. Nešlo však o další z plejády trapných vývojářských triků ve stylu "právě jsem se probudil a nic si nepamatuji." Katarn byl zkrátka oslaben po peripetiích s temnou stranou síly z předchozí hry.
Celá tahle nepříjemnost se však v době vydání nesetkala s moc velkým nadšením. Pár prvních úrovní je totiž synonymem pro hodně pomalou genocidu imperiálních sil za pokřikování "rebel scum" na pozadí. Jak se ale říká, kdo si počká, ten se dočká a s pozdějším zapojením síly dostává hra zase trošku jiný rozměr. Navzdory docela vážnému tématu a polemizování o rytířích Jedi si navíc zachovává i notnou dávku vtipu. A to se vždycky cení!
Nevyužitý arzenál
Pustit si znovu Jedi Knight II, určitě to nebude kvůli příběhu. Daleko více vás dneska osloví, nebo naopak neosloví, level design. Obzvláště hráči zvyklí na pomalejší akce s krycími systémy budou opravdu trpět. Rychlost a plynulost, s jakou se vám hra poddá přesně kopíruje hratelnost Quake 3 a nostalgie ve formě děsivě nepřesného E-11 Blasteru udělá taktéž své. Škoda jen, že po úvodu stráveném především ve společnosti meče vás nic moc nenutí zbraně používat. Světelný meč byl zkrátka moc OP. A nepřesvědčí vás ani ikonický Imperial Repeater.
Ne vždycky jsou ale vzpomínky jen pozitivní. Třeba takové lokace na Nar Shaddaa. Ty sice byly a dokonce i dneska jsou hodně pěknou podívanou, ale ne všechny rozhodnutí autorů jsme tehdy kvitovali s povděkem. Třeba plošinovkové pasáže plné balancování na hraně života a smrti vás mnohdy donutily vyhodit počítat oknem. Až tak často jste umírali a rozpačité ovládání někdy zlobí i dnes.
Animace versus cut-scény
Naštěstí jsme ale počítač nikdy oknem neprohodili. Nejen, že bychom pak pár let okusovali stůl nudou, ale hlavně bychom přišli o docela slušné grafické zpracování. Na svou dobu totiž vypadal Jedi Knight II hodně dobře a obzvláště animace nepatří do starého železa ještě ani nyní. Všemožné odskoky, odrážení se od zdi a oslnivé piruety prostě nikdy nezestárnou. Ovšem cut scény...to je úplně jiný příběh.
Ty byly a jsou hnusné, ba přímo obludné. V tomto ohledu zkrátka Raven Softwares zklamal a pak musel hráče ještě dlouho konejšit sympatickým důrazem na detail. Obzvláště ztvárnění světelného meče stálo za to. Žádná neonová hračka, nýbrž skutečná smrtící zbraň, která při střetech se stěnou zanechávala škody a z hlav Stormtrooperů dělala kouřící táboráky. Kvůli určitým omezením jsme sice nemohli usekávat končetiny, o to se však později rádi postarali modeři. A že to byla zábava.
Vzpomínáme ve dvou
Ačkoli však byl singleplayer povedeným kouskem, který dokázal zabavit na dlouhé hodiny, ta pravá sranda tkvěla až v soubojích s živými hráči, kterou posléze k dokonalosti dovedl Jedi Academy. Pamětníci si dokonce mohou zavzpomínat na klany, které uplatňovaly stylový systém Mistr a Padawan. Jo, to zkrátka byly časy, na které dneska narazíme jen výjimečně a dokud nedojde Star Wars ke svému zrození na filmových plátnech, nezbývá nám nic jiného, než vzpomínat na podobné pecky. Právě ony totiž formovaly naši lásku k téhle sérii.
A jak vzpomínáte na Jedi Outcast vy? Rádi byste viděli pokračování na nové generaci konzolí, nebo je to pro vás jen příjemnou vzpomínkou? Podělte se s námi v diskuzi.