Star Wars: Jedi Power Battles – nejklasičtější akce

Platforma: PlayStation
Žánr: akční
Multiplayer: ano, max. 2 hráči
Paměťová karta: jeden blok
Analogové ovládání: ano
Vibrace: ano
Výrobce: LucasArts
Distributor: LucasArts

Na konzolích jsme si už ve vesmíru Hvězdných válek užili ledasco, od střílečky z vlastního pohledu přes destrukční derby až po zápasy jeden na jednoho. Dnes si budeme povídat o dalším z nekonečné řady SW titulů, tentokrát však půjde o zástupce žánru, který je všem hráčům videoher obzvláště blízký.

Je to už hezkých pár let, co světlo světa spatřila na Amize legendární hra Chaos Engine od neméně legendárního týmu Bitmap Brothers. Od té doby se ve světě her hodně změnilo a berserkové akční řežby pro jednoho nebo dva hráče se staly doménou domácích herních konzolí. I když se na počítačích občas objeví výjimky typu Expendable, nezbývá majitelů PC než s nostalgií vzpomínat na časy Turricana. To je ale ostatně v pořádku, podobné bezhlavé akce s mnohamístným bodycountem (počítadlem mrtvol) se na klávesnici stejně dost špatně ovládají.

Zatímco korunu krále žánru nepochybně drží hry od Konami jako je série Contra, Probotector nebo legendární Zombies či Castlevania, ostatní společnosti se stále snaží přijít s něčím, co by tohoto ostříleného tvůrce akčních her sesadilo z pomyslného trůnu. Tentokrát tu máme společnost pana George Lucase, který právě dokončuje svůj údajně „nejromantičtější“ díl filmových Hvězdných válek a právě svůj značkový SW vesmír nyní nechal ztvárnit do podoby zuřivé a bezhlavé akce pro PlayStation.

Jak napovídá „akční“ název hry, zhostíte se role jednoho z rytířů řádu Jedi (ačkoliv jeden z tajných bonusů hry vám nabídne i roli Darth Maula – zástupce temné strany) a vrhnete se na chamtivou Obchodní federaci, která právě roztáhla svoji protiprávní blokádu okolo malé planetky Naboo. Příběh se tedy odehrává během Epizody I a pečlivě sleduje děj filmu. Veškeré situace však řeší okamžitě za pomoci laserového meče a pokud tato elegantní zbraň nestačí, nechá vás nastoupit do jednoho z lehčích nebo i těžších tanků, které používají váleční droidi federace.

Hra samotná tedy spočívá ve vyběhnutí na jedné straně úrovně směrem k druhé, přičemž vaším úkolem je po cestě rozsekat co nejvíce nepřátel, kteří se pokorně hrnou ze všech stran a když vám zbude čas, body jsou i za destrukci prostředí, ve kterém se pohybujete. Naprosto klasické arkádové hratelnosti možná trochu ubírá skutečnost, že prostředí se většinou snaží nejen vypadat, ale i chovat jako správné polygonové prostorové eldorádo, což se v praxi projevuje nutností pobíhat po obrazovce do všech stran. Možná jsem staromódní, ale nemohu se ubránit dojmu, že tento typ her se lépe hraje ve 2D.

Jinak jde vlastně o to samé, jako například v klasickém Golden Axovi. To také znamená, že celá tahle bezhlavá akce je podstatně zábavnější, pokud máte po boku partnera – mám na mysli druhého hráče, který vám kryje záda a vy jemu.

K tomuto typu her neodmyslitelně patří sbírání různých pomůcek, jako je doplnění energie, speciálních zbraní (kterou má každá postava jinou, od termálních granátů po dočasnou neprůstřelnost), síly Jedi (kterou používáte k různým trikům, jako je například známé odhazování nepřátel na dálku) a tak dál. Najdete tu také například předmět, který dočasně prodlouží čepel vašeho světelného meče.

Sbírání bodů za zničené protivníky a jejich vybavení má velký význam, jelikož po každém překonání určité bodové hranice máte na možnost upgradovat některou z vlastností svojí postavy (na PC tato vlastnost dělá ze hry „akční RPG“ – jmenuje se to Diablo II), například životnost, množství Jedi síly, rychlost, speciální pohyby apod.

Hra se skládá z deseti úrovní, kopírujících děj filmu, přičemž každá je zakončena poněkud tužším bossem, na kterého je lepší najít si nějakou tu bezpečnou taktiku spočívající ve vysledování vzorce jeho pohybů a útoků – zkrátka dokonalá klasika v rámci žánru. Kromě veselého ohánění se mečem (hra pro něj využívá tři tlačítka, která rozdělují údery od nejrychlejšího a nejslabšího přes střed až po nejpomalejší ale nejúčinnější) a vození se ve zmíněných tancích nepřátel budete také docela často muset využívat tlačítko pro skákání, což mi poněkud vadilo, protože uprostřed bezhlavého ničení se člověk těžko zklidňuje pro potřebné soustředění se na překonání bezedné propasti, která okamžitě znamená ztrátu života. Tenhle prvek mohl být nahrazen alespoň u lehčí obtížnosti pouhou ztrátou energie. Plošinkové prvky v adrenalinových akcích jsou vůbec nešťastný nápad, jak dokázal už před léty Turok.

…jako hra pro PlayStation. Tento šalamounský výrok naznačuje, že hra samozřejmě trpí oním nízkým počtem polygonů, který u dosluhující konzole tahá za oči, nicméně na druhou stranu jsou postavičky tak malé, že to není zas tak moc vidět. Navíc všemu tomu bezhlavému ničení dodává báječnou atmosféru kromě nadprůměrné hratelnosti také obvyklá hudba Johna Williamse, která fungovala perfektně ve filmu a svoji práci na atmosféře odvádí na jedničku i v této hře.

Zvuky přebrané z filmu a průměrné renderované animace s širokými černými okraji snad nemá smysl nějak zvlášť komentovat.

Homepage: www.lucasarts.com/products/jedipowerbattles.