Trošku se to podobá Assassinovi, ale narozdíl od něj si svou existenci dokáže Styx obhájit jen obtížně.
Tváři se to jako Assassin, skoro se to hraje jako Assassin, ale není to Assassin, ba ani dokonce Thief nebo Dishonored. Je to Styx, zvláštní prequel ke hře Of Orcs and Men, který bere akční adventuru spolu se stealth akcí a dělá z nich něco polovičatého, nedokončeného a vlastně i neskutečně otravného.
Už zase ta paměť
Styx prostě není žádná pecka a upřímně řečeno od něj asi nikdo ani nic speciálního neočekával. Už trailery ostatně působily dost béčkově a finální produkt je tomu naprosto věrný. To by ale ještě nebyl takový problém, kdyby jste si hraní alespoň užívali a polovina herních mechanismů nebyla rozbitá. Paradoxem totiž je, že když už se nějakým zázrakem dá hra na pár okamžiků do kupy, máte z ní docela dobrý pocit, ba se dokonce bavíte. Jen by to muselo být déle jak na dvě minuty.
Takhle se ale jedná o stealth akci, která prostě a jednoduše není zábavná a až příliš často vás svou hloupostí bude rozžhavovat doběla. Když se takhle jednou vzbudíte, nic si nepamatujete a z nepochopitelného důvodu pasete po elfském pokladu, moc dobrý dojem to zkrátka nezanechává.
Klišé jako řemen autoři umocňují naprosto tendenčním vyprávěním, které postrádá nápad a hlavně logiku
Klišé jako řemen navíc ještě autoři umocňují naprosto tendenčním vyprávěním, které postrádá nápad a hlavně logiku. Hned několikrát se totiž pan scénárista pokusil o příběhový veletoč, který se zcela vymyká nudné koherenci a ryze prostinkému námětu.
Ani ryba, ani rak
Skoro to vypadá, jako kdyby autoři ze Cyanide chtěli mermomocí vytvořit něco byť jen vzdáleně podobného výše zmíněným velikánům. Něco plnohodnotného a bohatého. Bohužel jim to ale nejde a vzhledem k jejich minulosti se divím, že se vůbec do akce jako je tato pouštěli. Zároveň se ale vůbec nedivím technickým chybám, naprosto neuvěřitelné AI a hlavně velkému množství prvků, které v konceptu hry nenacházejí místo.
Srážka s více než 2 protivníky znamená vyloženou smrt
Primárně se má jednat o stealth hru, ale RPG systém vylepšování schopností vám nabídne vylepšování také čistě bojových schopností. Nedělejte to! Zrovna souboje tady totiž kvůli imbecilní kameře a totálně rozbitému soubojovému systému nefungují vůbec a srážka s více než 2 protivníky znamená vyloženou smrt.
Teď si asi říkáte, že teda alepoň bude fungovat ten stealth, ovšem ani v tom vám tak úplně nemůžu dát zapravdu. Ano, při vhodně zvolených vylepšeních umí Styx i neviditelnost nebo tvorbu klonů, ale celé to zase pro změnu zabíjí umělá inteligence, která neumí ani registrovat na otevřené dveře nebo vedle ležícího kolegu a autorům dokonce blbne i pathfinding strážných.
Nějak jim to nefunguje
Zcela běžně se tedy dobrých deset minut plížíte ve stínech, zabijete asi tak 5 strážných a nakonec použijete vlastní klon k odlákání pozornosti, jen abyste to celé opakovali znova, protože za dveřmi čekali tři strážní. Z původních deseti minut zábavy se rázem stává deset minut otravy. A to jsem ještě asi nezmínil, že to je tak nějak celá hra. Neustále se budete vracet do těch samých lokací a dělat to samé, tedy kroutit hlavou nad hloupostí strážných i autorů, kterým se mnohdy i elementární části hry rozpadají pod rukama.
K čemu je třeba truhla, do které můžete schovat klon, když strážný kolem ní prostě neprochází, respektive prochází asi tak o centimetr vedle a vy ho tedy nezabijete? A ty už zmiňované souboje? Tady se nedá mluvit o nefunkčnosti, ale pouze naprosté nezábavnosti. Systém se inspiruje u série Assassin’s Creed a staví na jednom odrážecím tlačítku, které musíte kombinovat pouze s úskokem. Na rozdíl od věhlasného konkurenta ale zdejší bitky postrádají dynamiku, jsou zdlouhavé a mačkání jednoho tlačítka neskutečně rychle omrzí.
Za zmínku určitě stojí určitá nelinearita, protože k jednomu cíli vede klidně i 6 trošku odlišných cest
Abych ale nebyl za škarohlída, šplhání docela ujde a příjemně překvapí i detaily, jako je zhasínání pochodní nebo indikátor viditelnosti udělaný jako svítící tetování. Za zmínku pak určitě stojí určitá nelinearita, protože k jednomu cíli vede klidně i 6 trošku odlišných cest. Sem tam tak máte ze Styxe docela dobrý pocit, a když se vám zrovna i navzdory problematické kameře a nešikovnému ovládání podaří pěkné zabití, na chvíli dokonce zvládne Styx zabavit. Tohle ale bohužel dobrou hru nedělá a ruku na srdce, ani to šplhání nakonec není tak epické jako v podání Ezia.
Proč?
Jenže Styx taky stojí sotva polovinu co běžná AAA produkce a ve světle ceny/hodnoty bych mu asi některé věci, hlavně nesmyslné prvky stojící tak nějak navíc, odpustil. Stejně tak asi není úplně na místě se vyloženě pouštět do grafiky, která je ryze průměrná. Daleko více než modely a počty polygonů ale zamrzí nahnědlá barevná paleta a hlavně strašně nezajímavé lokace podivného zámku. Styx zoufale potřebuje nějakou osobnost a výrazný ksicht, který by zakryl technické nedostatky a slabší produkční hodnoty.
Toho se mu ale samozřejmě nedostává a je to vlastně i paradoxem, jelikož úplně bez nápadu autoři nebyli. Povedeným způsobem třeba rozbíjejí jinak stereotypní plížení a snahu vyhnout se soubojům za každou cenu rozmanitými nepřáteli se speciálními schopnostmi. Na výraznější úspěch to ale prostě nestačí.
[gamebox Styx Master of Shadows:28933]
Upřímně totiž nemůžu najít důvod, proč se pouštět zrovna do téhle hry. Pseudoumělecké publikum nezaujme a tradiční hráči zase mají plno daleko lepších alternativ. Proč tedy vlastně vnikla? Toť otázkou, ale kvůli perfektní AI, vylepšování postavy, které nedává z poloviny smysl, a grafickým orgiím to rozhodně nebylo!